Používání trestu a silově orientovaných konfrontačních metod vychází z dobře zakořeněného předpokladu, že kůň se vždy snaží získat společenskou nadvládu nad člověkem, pokud tento není dostatečně asertivní nebo autoritativní. Zastánci těchto teorií často argumentují tím, že člověk se musí etablovat jako tzv. "alfa" vůdce, což ze strany člověka vyžaduje aplikaci dominantní fyzické manipulace, přítomnost aspektu trestu a jednání, které vede k zastrašování. Tyto teorie říkají, že aplikace fyzické síly a fyzického trestu přinutí koně, aby trvale přijal podřízenou roli ve vztahu člověk a kůň.

Desítky výzkumů ale naznačují, že je nepravděpodobné, že by společenský status, který si buduje kůň ve vztahu s koněm, měl jakoukoliv analogii v interakci člověk a kůň. Zdá se, že reakce koně na "výcvik" jsou spíše výsledkem posílení (různého druhu) než výsledkem toho, že člověk dosáhl vysokého společenského postavení a vůdčí role.

Ve světle nejmodernějších výzkumů se dokonce zdá, že klasické výcvikové koncepce, které známe z běžné praxe i teorie, nejsou spolehlivé a už vůbec ne efektivní. Výcvik koně vedený v součinnosti s nejmodernějšími poznatky o přirozeném chování koní a schopnostech jejich učení se zdá být dle dostupných dat úspěšnější než výsledky dosažené aplikací konceptů dominance a nadvlády.

Trest! Trest?

Trest je nepříjemný důsledek určitého chování. Premisou pak je, že trest by měl snížit pravděpodobnost dalšího výskytu nežádoucího chování. Výzkumy ale jednoznačně prokázaly, že trest je méně efektivní než pozitivní nebo i negativní zpevňování. Změna operandu chování koně se tedy v závislosti na aplikaci trestu vůbec nemusí dostavit a je jisté, že především averzivní tresty vždy mohou doprovázet nežádoucí účinky.

Přesto ale platí, že pokud je trest ojedinělou záležitostí, může být rychlou a tedy efektivní metodou vedoucí k odstranění některých typů nežádoucího chování. Nevyužívání averzivních trestů se tedy může jevit jako neefektivní, chceme-li rychle dosáhnout změny v chování. Otázka četnosti a míry aplikace trestu tedy zřejmě ještě dlouho zůstane velmi živou. Výcvik koní je totiž často velmi intenzivně ovlivněn ekonomikou. Platí zde, že čas jsou peníze. Výcvik koní lze provádět formou pozitivního nebo negativního upevňování, v komerčně orientovaných provozech bude ale mimořádně nesnadné fyzické tresty eliminovat, protože jejich aplikaci často doprovází rychlá změna chování a jedná se tedy o řešení ekonomické.

Komparativní psychologie, výsledky studií

Srovnávací a experimentální psychologie se mimo jiné zabývá srovnáváním chování a prožívání zvířat a člověka. Výzkumy chování zvířat nám dlouhodobě pomáhají porozumět chování člověka a psychologové často extraponují poznatky získané z výzkumů chování zvířat, aby předpověděli chování lidí.

Není tedy od věci tuto "rovnici" obrátit a pokusit se najít korelaci mezi chováním člověka a zvířete. V současné době máme totiž k dispozici skutečně objemné množství dat získaných od dětských psychologů, které bychom mohli pro orientaci v problematice využívání trestů použít i my, hipologové.

Jednou z nejrozsáhlejších prací zaměřených na tuto problematiku je studie, která proběhla na Univerzitě of Texas a publikována byla v odborném časopise Journal of Family Psychology v roce 2016. Autoři výzkumu, vedeného Elizabeth Gershoffovou, zde vyhodnotili údaje o chování 160 000 dětí, které byly shromážděny v průběhu padesáti let. Obsahem studie byl jeden konkrétní fyzický trest, a to trestání dětí za pomoci otevřené dlaně na zadní části těla dítěte. Plácnutí přes zadek je nejrozšířenějším fyzickým trestem na světě a využívá ho 80 % rodičů, což je uvedeno i ve zprávě UNICEF pro rok 2014.

Výsledek této studie byl jednoznačný a potvrdil, že výprask je neefektivní způsob výchovy, nepřináší žádná pozitiva, naopak zvyšuje rizika. Čím více totiž jsou děti bity, tím více rodičům vzdorují, objevuje se u nich asociální a protispolečenské chování, agresivita, poruchy učení a psychické problémy. Díky tomu, že studie probíhala velmi dlouho, mohla vyhodnotit nejen krátkodobý, ale i dlouhodobý dopad tělesných trestů, což je v této souvislosti ojedinělé.

Další, obdobně zaměřenou studií zkoumající účinky fyzického trestu - výprasku - ve výchově dětí, je studie, kterou publikovala Catherine Taylerová a její spolupracovníci z Tulane University.

I tato studie přináší srovnatelné závěry. Z údajů získaných od 2 500 dětí zapojených do výzkumu vyplývá, že děti, které byly ve věku tří let dvakrát v měsíci fyzicky trestány, vykazují ve věku pěti let o 50 % více projevů agresivity než děti, které fyzicky trestány nebyly. Obdobné výsledky nacházíme v desítkách dalších relevantních studií uskutečněných na různých místech světa. Pochybovat o pravdivosti závěrů těchto studií se tedy jeví jako nemoudré.

Pro zajímavost. Existují i výzkumy zabývající se účinky fyzických trestů na psy. Například Meghan Herron a její kolegové z katedry veterinárního lékařství na University of Pennsylvania ve studii publikované v časopise Applied Animal Behavior Science doložili, že používání trestů ve výcviku psů vede ke zvýšení agresivity a agresivních reakcí. Získaná data se velmi přibližovala výsledkům získaným z obdobně orientovaných výzkumů týkajících se dětí.

Výzkum doktorky Herronové doložil, že existuje korelace mezi agresivním chování psů v reakci na negativní kontrolní metody psovoda a závažností a povahou aplikovaného fyzického trestu. 43 % psů uvedených do studie vykazovalo zvýšenou agresivitu v reakci na úder nebo kopnutí. Oproti pouhým 3 % psů, kteří projevili nárůst agresivity ve spojení s odezvou na korekci slovním povelem.

Tento výzkum naznačil, že využívání fyzických trestů u psů prokazatelně vede ke zvýšení projevů agresivity a souběžně se objevuje i specificky zvýšená agresivita vůči osobě, která trest aplikovala.

Koně a fyzické tresty

I výzkumů vyhodnocujících reakce koně na aplikaci fyzických trestů a fyzickou konfrontaci při výcviku koní proběhlo velmi mnoho. Například ze studie "Dominace and Leadership: Useful Concepts in Human-Horse Interactions?", kterou publikoval Elke Hartmann a Paul D. Mcgrevy v časopise Science Direct v květnu 2017, a dalších studií citovaných v textu, jasně vyplývá, že teorie dominance a fyzický trest ve výcviku koní se jeví jako neefektivní a špatně doporučitelné metody.

Averzivní chování člověka při výcviku koní je velké a také moderní téma, které na definitivní závěr a dostatek relevantních empirických dat ještě čeká. Přestože výzkumů zabývajících se reakcí koní na fyzický trest probíhá a proběhlo dostatek, aplikace teorie do praxe bude ale ještě dlouho pokulhávat. Otázka vhodnosti aplikace fyzického trestu a jeho četnosti při výcviku koní tedy bude jistě velmi dlouho "jablkem sváru".

Přesto je ale nutné se zamyslet nad skutečností, že nepřiměřeně tvrdé tresty doložitelně vedou u většiny zvířat k nepřiměřenému strachu až úzkosti a také rozvoji chování, které známe pod termínem naučená bezmocnost.

Právě naučenou bezmocnost známe velmi dobře všichni, kdo se kolem koní delší dobu pohybujeme. Koně tento model chování projevují často. Ať již se jedná o rezignaci na tlak pomůcek nebo rozvoj stereotypního chování.

Obecně platí, že pokud jedinec zažije situace, při nichž nemá možnost uniknout před nepříjemnými podněty, je statisticky velmi pravděpodobné, že se v budoucnu bude chovat rezignovaně a nebude jevit snahu změnit svou situaci i v případě, že možnost úniku má. Praxe ukazuje, že koně k naučené bezmocnosti inklinují a je tedy mimořádně důležité, abychom v naší praxi o uměřenosti a míře fyzických trestů intenzivně přemýšleli. Reakce na trest jsou velmi komplikované téma a kromě podmiňování strachu a vyhýbavého chování se při něm také uplatňuje kognitivní faktor očekávání.

Pokud tedy jsme v pozici cvičitele, měli bychom si také uvědomit, že výcvik koně by měl být veden tak, aby kůň vhodně reagoval nejen na nás, ale i na jiné osoby, které kupříkladu nedisponují stejnou fyzickou silou jako my. Příklady z praxe rovněž známe všichni. Ženy obvykle nechtějí jezdit koně, které vzdělával fyzicky silný a dominantní muž. Je to totiž nejen nad jejich psychické, ale i fyzické síly.

Závěr

Přestože studie desítek dětských psychologů, psychiatrů a speciálních pedagogů z různých částí světa jasně prokázaly, že násilí, jak fyzické, tak i psychické, má negativní a často dokonce i patologický dopad na vývoj osobnosti a zásadně narušuje nejen emociální stabilitu jedince, ale i proces učení, i dnes se najde mnoho zatvrzelých příznivců fyzických trestů. A to všem vědeckým studiím navzdory.

Není tedy samozřejmě žádným překvapením, že i mnoho z nás stále ještě vnímá násilí a fyzický trest jako vhodnou a akceptovatelnou formu ve výcviku zvířat. 

Tento zastaralý, zpátečnický a pro některé z nás i nepochopitelný přístup je v mnoha našich stájích zažitý. Člověk přece musí zvíře za prohřešek fyzicky potrestat. Je to nezbytné, nutné a "dělalo se to tak vždycky"... je to tradiční cesta, která nám nabízí rychlý efekt, ekonomicky zajistí změny v chování.

Možná bychom opravdu ale měli začít akceptovat skutečnost, že modely chování dětí, psů, koní či kosatek se v mnoha ohledech přibližují či dokonce shodují.

Před výsledky vědeckých studií přece nemůžeme zavírat oči věčně. Zvířata prokazatelně mají emoce, prožívají stres a mohou trpět akutní či chronickou depresí. A za vším obvykle najdeme člověka. Nemoderního a nedostatečně pružně myslícího člověka.

Dost možná, že "nakopej mu a ukaž mu, zač je toho loket" je něco, co nám tady zbylo z doby před Komenským a bití rákoskou nás jako druh brzdí, nerozvíjí a nikam neposune. Co vy na to?

Podle mého názoru je odpověď na otázku, zda může fyzický trest vést ke zvýšené agresivitě, jasná. Ano. Může. O metodách, které při výcviku koní používáme, bychom měli začít přemýšlet nejen v historických, ale i mezidruhových konotacích.