Východočeský servis – Druhé soustředění s Davidem de Wispelaere

23. 1. 2006 Vladimíra Cermanová Autor fotek: Vladimíra Cermanová

Navzdory nepřízni počasí jsme se podruhé sešli na drezurní stáži s mistrem jezdeckého umění D. de Wispelaere. Jak tentokrát všechno probíhalo se můžete dočíst právě zde.

Tentokrát jsme využili pohostinnosti manželů Půlpánových v jejich novém areálu v Hradištku. Soustředění se konalo netradičně ve všední dny 18. - 19. 1. 2006. Kdo dorazil v úterý odpoledne, měl cestu krásnou, ale od večera začalo sněžit, a tak všichni ostatní, kteří dojeli později, by si zasloužili bobříka odvahy. Hlavní tahy komplet pod sněhem neumožňovaly rychlejší jízdu, než 30-40 km/hod.

Pan D.de Wispelaere přiletěl také v úterý, začít se tedy mohlo ve středu od rána. Jezdili jsme na hale asi 30 x 60 m, která se nejméně 2x denně bránovala, takže povrch byl stále kvalitní. Sjela se prakticky celá "stará" partička, nedorazil jen šimlík, jehož jezdkyně si zlomila tlapku. Místo ní zaskočila novicka Andrea Dohnalová se šikovným valachem Sametem Kačenkou c.z. (důvěrně Lojzíkem). Soňa Kaloušková přivezla jen Guru, Paradox zůstal kvůli složitosti dopravy doma, ale protože Soňa jaksi cítila potřebu jezdit dva koně, půjčili jí Půlpánovi na oba dny ještě jednu ze svých klisen. Do počtu pak scházel jen kladrubský hřebec Generalissimus Morgana XXXI-11 Romany Hájkové, který má naordinován klid a relaxaci nejen po náročném roce, ale hlavně potřebuje klid pro doléčení nemocného oka. Shlédli jsme nádherné video, na němž tohoto hřebce předváděl D.de W. loni v říjnu v Holandsku při obrovské koňské výstavě, kde sklidil obrovský aplaus.

Koně byli ustájeni v prostorných boxech ve stáji podél haly. Další stáje s překrásně kovanými vraty u boxů jsou paprskovitě postaveny ve vedlejším traktu, jehož středem je kulaté rondo. Okny v kulatém stropě jde dovnitř denní světlo a tak je prostředí na práci v dřevem obloženém kruhu s bílým pískem velmi příjemné. My jsme ho využívali na vykrokování koní po nebo před prací, ale pan Štipka, který má zde ustájené své andaluské hřebce, ho pravidelně používá při svém výcviku.

Nechybí zde mycí box, solárko, umývárna se sprchovým koutem, wc a malá jezdecká prodejnička. Používat jsme mohli i venku dva velké přilehlé výběhy a uzavřený lonžovací kruh.

O snídani a oběd se nám postarala obětavá Libuška Půlpánová, na večeři jsme jezdili do Sadské do Pizzerie, kde servírují sice chutné, ale až nemravně velké porce.

Rozbor práce jednotlivých dvojic se konal v klubovně při krbu. Všichni byli natočeni, nic nezůstalo utajeno. Byli jsme rádi, že dle názoru D.de W. jsme se od minulých Kladrub zlepšili - pro nás to bylo potvrzení, že jsme šli při výcviku správnou cestou. Pan de Wispelaere byl potěšen naší snahou se vzdělat. Rád pracuje i s koňmi, kteří nejsou určeni nebo výrazně talentovaní přímo pro drezurní sport, důležitější jsou jejich jezdci - jejich chuť do práce, upřímné úsilí se zlepšit, vůle pracovat na sobě.

Ve čtvrtek chodili koně lépe, než ve středu. Chyby, na kterých jsme pracovali ve středu, se ve čtvrtek některým jezdcům podařilo docela výrazně minimalizovat, každopádně víme, na čem a jak máme následující dva měsíce zase pracovat. Až se na konci března zase sejdeme, uvidíme, do jaké míry se nám to podařilo. Obvykle víme o chybách, kterých se dopouštíme, nebo aspoň cítíme, že někde něco děláme špatně, když se práce nedaří. Ale doba depresí a frustrací z neúspěchu je už chválabohu dávno pryč. Asi každý si tímto skličujícím obdobím musí projít. Dnes jsme daleko pokornější, více se těšíme do sedla a radujeme se z každé strávené chvíle na hřbetě koně. Vždyť nenajdeme-li štěstí a klid v sobě a v tom, co děláme, kde potom?

Příbuzné články: