Východočeský servis - čtvrté soustředění s Davidem de Wispelaere

20. 6. 2006 Vladimíra Cermanová Autor fotek: archiv autorky

Sledujete-li výcvik jezdců a koní pod vedením mistra drezurního ježdění pana Davida d.W., nahlédněte do našich tréninkových postřehů.

29. a 30. května 2006 jsme se sešli na stáži na novém místě – v sídle pořadatelky Mgr. Hájkové ve Spomyšli u Mělníka. Velká písková jízdárna, prostorné boxy, čisto, vybavené zázemí – co víc bychom si mohli přát. Snad jedině halu, ale i ta již má své základy.

Pracovalo devět koní, základ téměř stejný, pouze dva nováčci – Pavla Šišková se svým plnokrevným Is Tony a Iva Podsklanová, která si půjčila domácí kladrubskou klisnu Claviculu 55. Jaroslava Hudečková si půjčila místního Barda, protože oba hřebci Aron (Sacramoso Spina XLI-53) a Parma (Favory Parma XII) měli „manželské“ povinnosti doma.

Než jsem začala psát tuto reportáž, dostala jsem reakci na naše vzdělávání od již stálého diváka, jediného zástupce z řad rozhodčích, kterou s jeho laskavým svolením zde zveřejňuji:

"Je velice potěšitelné, že se alespoň občas schází skupina jezdců, která si našla svého kantora a je ochotna si jej tak trochu i hýčkat. Je to osobnost v každém směru, která je respektována i když kráčí při výcviku pomalu, systematicky. Jiní, nejen naši trenéři, jsou dávno zavrženi, protože jdou pomalu a nejsou výsledky. Druzí jdou rychleji (jsou nuceni, se zralým věkem žáků, ti však nestačí vše trávit) a jsou opět zavrženi. David d. W. je povznesen nad těmito principy. Nehovoří v dlouhých souvětích, naopak MOUDRO formuluje do krátkých výstižných pokynů a je IHNED precizně tlumočen, navíc příjemným ženským hlasem. Dává jezdci v jednotlivých pasážích čas, aby způsob udělování pomůcek, stále jemnějších, si vryl hluboko pod kůži a dokázal vyčkat a naučil se rozpoznat, kdy je kůň snadno a samozřejmě přijímá. A pozor, p. Wispelaere předvádí, tj. nekáže vodu, ale pije víno.
Toto je model, jak by mohla vypadat naše prestižní jezdecká škola. Kéž na podobné vzdělání bude mít trpělivost, vůli, čas a peníze ještě pár dalších. Neházím do placu momentální postřeh, sic subjektivní, ale zvážený vlastní názor.
Jan Tvarůžek“

Tím, že náš lektor přijíždí 1x za 2 měsíce, vidí vždy dobře s odstupem času, jaký pokrok jezdci a koně ve výcviku udělali. Rozdíl od první stáže je opravdu významný a pro nás jezdce velmi motivující. Tak např. Paradox je dle Davida připraven se ctí prezentovat se na závodech (a letos opravdu nezahálí). Shajmy je kulatější, daleko elastičtější, jeho pohyb dnes se nedá srovnat s dobou před Davidem (hned se nabízí analogie s „před Kristem“?, neb i David je pro nás cestou, prozřením, pochopením). Klisny Dany Benešové a Renaty Malínkové jsou i psychicky daleko vyrovnanější. Corlandus nabral sil, začal se dobře vyvažovat a s tím i lépe hýbat, dnes zvládne věci, o kterých jsme na podzim ani neuvažovali.

Někomu se třeba může zdát, že postupujeme pomalu, že to stojí spoustu peněz, že by on sám to dokázal rychleji a levněji. Jenže my nechceme sahat k žádným průvlečkám a různým jiným převodovkám, které se tak strašně rozmohly i ve velkých stájích a nejvyšší trenéři, kteří by měli jít příkladem, je montují na všechny koně, pod všechny jezdce, i začátečníky (!). A my pak slyšíme „nakopni ho pořádně, ať se hejbe“ a chudák koníček, svázaný s hlavou na pleci nemůže nic, než vpředu drobit a utíkat. Ani nechceme lítat se zděšeným koněm po hale, s pákou v hubě a v bezmoci s ní cukat.

Chceme spokojené a ochotné koně a ty budeme mít, když se my budeme ochotni učit, když budeme chtít věnovat čas i peníze do svého vzdělávání, když budeme skromní a připraveni přijmout radu i pomoc.

Příbuzné články: