Korespondence Philippe Karla a Německé jezdecké federace o současném stavu sportovního drezurního ježdění

Koncem května jsme informovali o dopisu Philippe Karla, který byl zaslán Německé jezdecké federaci a v němž autor sepsal devět návrhů na úpravu/zlepšení současných pravidel drezurních soutěží. Nyní si můžete v češtině přečíst jejich další korespondenci.
První dopis napsal Philippe Karl, neúnavný bojovník za vzkříšení tradičních a pro koně přijatelných zásad drezurního ježdění, Německé jezdecké federaci (FN) již v březnu 2009. Protože ta na něho dlouho neodpovídala, Philippe Karl se ho rozhodl zveřejnit v časopise "Dressur-Studien" a na svých webových stránkách a následně byla vyprovokována internetová podpisová akce na podporu požadavků uvedených v tomto dopise. V současné době zahrnuje už přes 10 tisíc podpisů z celého světa.
V červnu 2009 FN konečně odpověděla, nicméně odpověď Philippe Karovi nestačila a v červenci na ni reagoval dalším svým dopisem, kde kromě svého postoje k současnému stavu sportovní drezury připisuje desáty "požadavek".
Equichannel.cz vám přináší české překlady celé korespondence (vše je přeloženo z německé verze dopisů, proto se překlad může v detailech lišit od francouzského a především anglického textu, který je poněkud zjednodušen). Německou, anglickou a francouzskou verzi celé korespondence, včetně podpisového archu a seznamu již podepsaných lidí najdete na stránkách Philippe Karla.
První dopis Philippe Karla Německé jezdecké federaci
Překlad tohoto dopisu jsem zveřejnili na Equichannelu ve článku Můžete říct NE modernímu sportovní ježdění.
Dopis Německé jezdecké federace (FN) Philippu Karlovi
Vážený pane Karl,
děkujeme vám za Váš dopis s podněty ke změnám našich „pravidel".
Souborem pravidel jezdeckého sportu v Německu, za která je odpovědná Německá jezdecká federace se svými podřízenými organizacemi je Leistungs-Prüfungs-Ordnung (LPO, v českém překladu nařízení pro výkonnostní zkoušky). Ten každé čtyři roky přepracovávají odpovídající odborné komise, které jsou neustále otevřené podnětům z praxe, diskutují o nich a případně je zohledňují.
Vaše „konkrétní návrhy pravidel" lze do našeho souboru pravidel integrovat pouze částečně. Například v něm nejsou žádné konkrétní návody rozhodování [drezurních úloh], jak požadujete v některých svých bodech. Rozhodování v soutěžích probíhá podle Richtlinien für Reiten und Fahren (pozn. překl.: směrnice jezdectví a vozatajství, u nás vyšly pod názvem Učebnice jezdectví a vozatajství). Klademe velký důraz na to, že naši rozhodčí jako odborníci vznášejí svá vlastní rozhodnutí, opírající se o tyto směrnice. Náš systém rozhodování na závodech z převážné části zřetelně odhaluje, kteří koně jsou ježdění dobře a správně a kteří ne. Víme však také, že během našich školení rozhodčích musíme opakovaně upozorňovat na to, kdy nelze úlohy hodnotit dobrými nebo uspokojivými známkami, protože se v nich vyskytují nedostatky v důležitých bodech výcvikové škály. Nakonec je vidět na hodnoceních, že jen málo jezdců podává dobré, velmi dobré nebo dokonce výborné výkony. Jinak by se vyskytovaly známky mezi 8 a 10 mnohem častěji. Tedy: Dokonce i vítězné jízdy vykazují nedostatky. To rozhodčí dokumentují ve svých protokolech!
Dále píšete, že oficiální nauka o jezdectví se za posledních 30 let drasticky změnila. Pokud tím myslíte klasickou nauku o jezdectví, která je základem německého i mezinárodního jezdeckého sportu, musím s vámi naprosto nesouhlasit. Do dnešních dní platná nauka o jezdectví - jak je popsaná v Richtlinien für Reiten und Fahren - se zakládá na Heeresdienstvorschrift (pozn. překl.: služební předpisy německé kavalerie) z roku 1912 a od té doby v podstatě prodělala pouze optické a jazykové úpravy. Z jejich podstaty, která se orientovala už tenkrát na pohodu koně, se dodnes nic nezměnilo.
Možná se v současné době skutečně v oblasti vrcholového sportu vykládají poněkud velkoryse. To je něco, s čím se musíme vypořádat na národní i na mezinárodní úrovni. A to se už děje! Velmi dobře víme, že klasickou jezdeckou nauku nepřebírají všichni a vždy tak, jak bychom si přáli. Ve všech odvětvích jezdectví a na všech úrovních se občas převádí do praxe nesprávně - často neúmyslně, ale z neschopnosti.
K jejímu nesprávnému převádění do praxe, z našeho pohledu, patří i výrazné vzpřimování koně pouze působením rukama, jak i Vy propagujete ve své nauce a jak jsme mohli sami vidět během Vašeho představení na Equitaně. Takový způsob ježdění jde skoro vždy na úkor činnost hřbetu koně a i na úkor jeho uvolněnosti a zdraví.
Nakonec bychom chtěli zaujmout krátké stanovisko k vašim devíti návrhům. V první řadě bychom Vás velmi rádi upozornili, že některé z nich jsou již léta začleněné do našich pravidel.
1. Pokud se pomocné otěže používají odborně, nemusejí mít vždy negativní účinek. Proto se nazývají pomocné otěže, že ve výcviku koně a jezdce mohou být v některých fázích nápomocné. Příliš zkrácené pomocné otěže nebo průvlečky, které se používají proto, aby jezdec koně zaroloval, důsledně odmítáme i my. V každém případě však nejsou během soutěží povolené. Obnosek může být kromě toho při práci především s mladým koněm velmi užitečný. Nevidíme však žádný vážný důvod povolit lonžování pouze na obnosku. Předpokladem jsou samozřejmě citlivý lonžující a správně zapnuté pomocné otěže. Proto jsme zavedli speciální „Longierabzeichen" (pozn. překl.: zkouška lonžování) a vydali samostatný díl Směrnic.
2. Příliš utažené nánosníky jsou odjakživa zavrženíhodné a na závodech jsou zakázány. Abychom tento problém odstranili, nachází se na našich závodech tzv. kontrola koní - okolo 55 000 za rok -, která by se jistě mohla provádět ještě intenzivněji a častěji.
3. K této kontrole patří samozřejmě i prohlídka huby koní a...
4. ...celého těla koně, především v místě ostruh.
5. Linie nosu před kolmicí s dostatečně dlouhým krkem a týlem jako nejvyšším bodem, kůň, který se sám nese, to i nadále představuje cíl, o který usilujeme! Důležité zde však není jen spojení mezi hubou koně a rukama jezdce. Předpokladem je také aktivní vykračování zadníma nohama a uvolněné pohupování skrze hřbet do rukou jezdce. Rozhodující je, že kůň přitom hledá udidlo, je před jezdce a jeho pobízejícími pomůckami. Správné přilnutí a sebenesení proto nelze z našeho pohledu posuzovat pouze podle toho, že linie nosu koně je před kolmicí.
Během dynamiky pohybu může i u koně, který je ježděn na lehce pružícím přilnutí, dojít k tomu, že se jeho nos dostane trochu za kolmici. Výrazné nadměrné přiuždění koně je vážný problém, který je však třeba odlišit od příležitostného „dostat se za kolmici". Pokud kůň například „sníží trochu před kohoutkem krk" a jezdec dostatečně rychle nepovolí, dostane se kůň automaticky za kolmici, aniž by jezdec působil svýma rukama dozadu. Na druhé straně není kůň s dlouhým krkem a týlem jako s nejvyšším bodem automaticky uvolněný a spokojený! Vzpřímení krku vyrobené aktivní rukou skoro jde vždy na úkor činnosti hřbetu a tím i na úkor uvolněnosti. Přílišné zjednodušování a černobílý pohled zde proto mnoho nepomůže.
6. Vnější znaky nedostatečné uvolněnosti koně se samozřejmě hodnotí negativně. Ale i zde platí, že se posuzuje celkový pohyb koně.
7. Vyžadovat ve všech soutěžích natažené držení těla, nebo jak my říkáme „nechat si vytáhnout otěže z rukou" (pozn. překl.: v němčině je místo „vytáhnout" použitý výraz „vyžvýknout"), je dobrý návrh a zatím jen částečně realizovaný. V současné době se vyžaduje na základní (Basisprüfungen) a pokročilejší úrovni (Aufbauprüfung) nebo při soutěžích, kde se posuzují pouze jezdci (Dresurreiterprüfung).
8. O pozvednutí významu kroku odpovídajícími koeficienty usilujeme v mezinárodních komisích už dlouhou dobu. Také zde vytahujete pouze jeden příznak, který by podle vašeho návrhu nepoměrně významně ovlivnil hodnocení.
9. Tento bod lze aplikovat pouze na soutěžích a nikoli i na aukcích. I tento bod je pochopitelný. Při předvádění mladých koní, například na spolkovém šampionátu 3- a 4letých koní, se již v posledních letech změnilo mnoho k lepšímu. V následujících letech budeme mladé koně stavět ještě více do středu zájmů.
V posledních letech jsme ze zkušenosti zjistili, že nejen pravidla, ale především jejich výklad jezdci a lektory se zlepšuje, což je opět ku prospěchu koní.
Přesto Vám děkujeme za vaše návrhy.
Christoph Hess
sekce osobního členství
oddělení výuky
Thies Kaspareit
Německá akademie koně
Dne 15. 6. 2009
Druhý dopis Philippe Karla Německé jezdecké federaci (FN)
Odpověď na dopis z 15. června 2009 od Christopha Hesse a Thiese Kaspareita
Vážení pánové,
Očividně musel být můj dopis nejdříve publikován v časopise „Dressur-Studien" a k tomu vyvolána podpisová akce, aby se Německá Jezdecká Federace rozhodla na něj odpovědět. Odpověď, která vychází ze dvou per a která si vyžádala skoro tři měsíce. Přesto vám děkuji.
Pokud bych měl Vaši odpověď komentovat do hloubky, trvalo by to velmi dlouho. Má poslední kniha přináší čtenářům vše podstatné k tomu, aby mohli posoudit Váš dopis - ale četli jste ji vůbec? Jak je známo, jezdecká kultura má ve sportovním světě špatnou pověst a uzavírá se v srdceryvné zahleděnosti sama do sebe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vy říkáte, že LPO (pozn. překl.: německá pravidla jezdeckého sportu) jsou každé čtyři roky přehodnocovány komisí odborníků. Je tedy jasné, že LPO je skutečně plně odpovědný za nynější situaci.
Pojďme však k podstatě věci. Píšete, že současná oficiální jezdecká nauka je „klasická", regulovaná „směrnicemi", které vycházejí ze „Služebních předpisů německé kavalerie z roku 1912". Její principy stále berou ohled na „welfare koní".
Právě zde leží nejhlubší podstata problému. V první řadě, a s veškerým respektem k německé kavalerii, nevím, proč by měly Vaše „služební předpisy z roku 1912" představovat alfu a omegu celé jezdecké kultury. Pominu-li toto, pak předpis č. 12 doporučoval provádět cvičení na odžvýknutí a ohýbání a netoleroval zarolování koně. Takže i tyto předpisy byly zčásti zfalšovány. Abych jmenoval aspoň dvě jména - vyvstává otázka, co mají ještě společného Otto Lörke a Isabell Werth.
Shrňme si to. Moderní drezurní vzdělávání lpí na dogmatech jako:
- nízká ruka a vyrobení přilnutí,
- systematické používání pomocných otěží,
- „dostat koně na otěž" prostřednictvím vynuceného, bezpodmínečného přiuždění („skrze týl"),
- současné používání všech pomůcek: sedem, holení a rukou,
- omezené ohýbání krku do stran ve prospěch udržení podélného ohnutí celé páteře koně,
- poloviční zádrže za účelem přimět během pohybu zadní nohy koně k výraznějšímu vykračování směrem pod těžiště,
- používání sedu (pozn. překl.: pomůcka váhou, zatížení jedné sedací kosti) jako pomůcky vždy k vnitřní straně ohnutí, nikoli do směru pohybu.
To vše má samozřejmě garantovat produkci ''šťastných atletů'' („happy athletes").
Ve skutečnosti jsou všechny tyto krásné principy opakovaně v rozporu se základními znalostmi fyziologie, biomechaniky, fyziky, kinetiky a etologie. Mnozí mistři, podobně jako nedostižný La Guérnière, to již tušili dlouho předtím, než tyto vědní obory udělaly první nemotorné krůčky. V současné době už nemáme nejmenší výmluvu nechat se napálit takovými bludy - pokud se tedy nechceme vrátit k tmářství. Řím sice odsoudil Galilea, Země však přesto obíhá kolem Slunce.
Člověk musí být slepý a hluchý, nebo funkcionářem FN, pokud ignoruje nepopsatelné praktiky, které z těchto dogmat vyplývají, avšak v současné době byly všude přijaté a považují se za něco normálního - stejně tak, jako ničivé důsledky těchto praktik.
Neobyčejně kvalitní chov koní dnes slouží k propagaci této katastrofální podoby jezdectví, jejíž první - a bohužel tichou! - obětí jsou koně. Tento masakr nemůže být nepovšimnut, a to ani chovateli, ani širokou veřejností. „Koňský atlet" je tak „šťastný", že ve „vrcholovém" sportu na nejvyšší úrovni stále roste počet dopingových případů.
Tato nesrovnalost mezi oficiálním prohlášením a každodenní realitou hraničí s podvodem. Ostatně je známo, že v politice se cynismus stal druhou přirozeností.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Pojďme však k něčemu jinému. Rychle se pokoušíte svým čtenářům zakrýt oči tím, že pranýřujete moje jezdecké praktiky a moji nauku. K tomu používáte fotografii, která byla pořízená ve chvíli, kdy jsem na Equitaně měl během půl hodiny předvést korekturu chudáka koně, který byl jasným produktem Vašeho nedotknutelného systému. Aspoň malinkou špetku férovosti a inteligentní poctivosti byste mohli mít a zveřejnit dvě fotografie: srovnání před a po... a doprovodit je hodnocením jezdkyně, které pronesla poté, co si na svého koně ke konci sedla. Bohužel mi však projevuje oficiální drezurní scéna celosvětově výmluvnou solidaritu, založenou na směsici ignorace a zlomyslnosti.
Je mi to jedno, protože neusiluji o žádný post v této organizaci - tím Vás mohou uklidnit. Co je však pro mě nanejvýš důležité, je zachování toho nejlepšího z evropské jezdecké kultury a tím i blaho koní. Kromě toho je dobré si povšimnout, že v této oblasti jsou i naše instituce pověřené akademickým jezdeckým uměním ponořené do - hrobového - ticha.
Hlavní komentář z Vaší strany zní: „Takový způsob ježdění je skoro vždy na úkor činnosti hřbetu a tím i na úkor uvolněnosti a zdraví koně."
Buďme poctiví. Nejdříve odsoudíte filozofii ježdění, o které vůbec nic nevíte. Skutečností je, že pouze usiluji - aniž bych tvrdil, že jsem v tom perfektní - o to, abych jezdce naučil, jak mohou jakéhokoli koně (včetně těch nanejvýš průměrných) přivést ke všem klasickým cvikům... a to bez pomocných otěží, bez použití síly, bez tajemných praktik a bez použití ilegálních látek. A to vše během výuky trvající dvanáct krátkých dní ročně na jeden pár kůň-jezdec. Co Vám brání v tom dokázat to stejné?
Mezi těmito koňmi je i několik elitních zvířat, kteří se stali nejezditelnými, kteří byli psychicky a fyzicky zničeni - a to v drezurních stájích, které jsou příliš známé na to, abych je zde jmenoval. Kromě toho se mými žáky stává stále více jezdců, kteří jsou úspěšní na úrovni „T", přesto jsou tímto způsobem ježdění znechucení a hledají alternativu, která je pro koně srozumitelná a respektuje jeho podstatu. Tito jezdci jsou si plně vědomi toho, že se tím vystavují represím.
Naštěstí ještě existují vážené osoby, které si dají tu práci, podívat se na věci vlastníma očima, než si na ni vytvoří vlastní názor. Mezi nimi bych chtěl jmenovat Dr. Gerda Heuschmanna. Uvedu Vám dva jeho citáty, které pronesl po celém dni stráveném na mém kurzu a následně po dalších dvou dnech návštěvy mé stáje.
„Měl jsem štěstí. Jezdilo tam čtyři nebo pět nejlepších jezdců jejich systému a já jsem sotva věřil svým očím - to byla drezura, neuvěřitelná, po celý den. Nikdo by mě nebyl schopen tak klamat po celý den. Předváděli čisté piafy, na dlouhých otěžích, ale skutečné piafy, na zádi, bylo to perfektní drezurní ježdění."
„Je velmi osobitý, je to ten člověk s těma vysokýma rukama, ale já jsem byl u něho dva dny, abych studoval jeho systém. Má několik velmi zajímavých myšlenek. Pokud byste některé z nich převzali, mohli byste zabránit lidem tahat za otěže. Není třeba za ně tahat. V jeho systému koně začnou přežvykovat a uvolní se a vyklenou hřbet." (The Horse Magazine, Austrálie, červenec 2009)
„Co jsem mohl prožít během jeho semináře, byl vlastně ideál toho, co si představuji pod pojmem drezurní ježdění. Poddajné týly, nejjemnější přilnutí, připravenost koně se natáhnout a pohyb plný kmihu a nejjemnější spojení mezi rukama jezdce a hubou koně. Ve své podstatě odpovídá práce pana Karla přesně filozofiím dobrého jezdectví minulého století. Osobně nechápu, proč se pan Karl netěší příslušné vysoké vážnosti v prostředí vrcholového sportu. Po návštěvě semináře jsem si znovu hluboce uvědomil, v jak slepé uličce se nachází sportovní ježdění. Člověk si vlastně musí zoufat a vzdát se ho.
Protože se však jedná o koně, kteří jsou denně týraní, nesmíme s tím přestat nebo se stáhnout do ulity. Musíme myslet dopředu a pokusit se kulturu drezurního ježdění z každého hlediska znovu pozvednout v povědomí lidí. Za těch několik dní jsem nabyl přesvědčení, že pan Karl v tom hraje rozhodující roli." (Piaffe, září 2008)
Jako veterinář specializovaný na koně se Dr. Heuschmann těší velké vážnosti. A navíc - což není nikdy ke škodě - je to velmi poctivý a odvážný člověk.
Musím vám připomenout, jak zdrcující bilanci jezdectví, kterého vy jste příznivcem a garantem, uvádí ve své knize, DVD i na svých přednáškách? Jako veterinář ve Warendorfu měl ostatně velmi blízko k tomu, aby si mohl udělat vlastní názor. Už byl rozmrzelý z toho, že musí podporovat a schvalovat „masakr neviňátek" - například nutnost aplikovat injekce do hřbetu teprve tříletým koním -, takže se rozhodl, že prolomí mlčení. To ho ctí.
Také mě mrzí, že s Vámi nemohu souhlasit - ale koně, za které jsem odpovědný já, takové problémy nemají.
Chtěl bych Vás proto vyzvat k tomu, abyste se místo kritiky mé osoby za „třísku" v mém oku pokud možno starali o „kládu", která vězí v tom vašem.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Konec konců se pokoušíte pod pláštěm spletitých technických úvah a rozjímání neustále uhýbat nebo hledat výmluvy. Přitom je zřejmé, že jste nepřátelsky nakloněni každému jasnému a do praxe jednoduše aplikovatelnému rozhodnutí. Protože pak by bylo nutné zpochybnit tento systém v jeho celistvosti:
- Zavedení objektivních kritérií rozhodování by vedlo k jasnému a nezávislému hodnocení a znemožnilo by jednání ve stylu „ruku ruka myje", které kazí scénu - a některé rozhodčí by to uvedlo do zoufalství (a některé z nich znám).
- Obyčejní, ale dobře připravení koně by byli ohodnoceni lépe, než exhibicionistické předvedení výjimečných zvířat, která jsou hrubým způsobem zneužívána. Mnoho „hvězd" by bylo sesazeno ze svého pyšného oře.
- Císař by byl nahý. Protože nicotnost převládajících dogmat by už nebylo kam schovat, stejně jako tragicky nedostačující vzdělání učitelů jezdectví. Vše by se muselo od základu znovu promyslet.
- To vše by chránilo koně a navrátilo by to jezdectví jeho hodnotu budování individuálnosti. Došlo by však přitom k ohrožení některých významných zájmů.
Jako funkcionáři, kteří se v první řadě snaží udržet si své posty, ustupujete neustále od principů k tolerantnosti, od tolerantnosti k úslužnosti a nakonec od úslužnosti k ústupkům a pochybným kompromisům.
Připusťte si už konečně, jak rostoucí odpor tento druh ježdění vyvolává. Mezi těmi, kteří mě podporují, se nacházejí lékaři, veterináři, osteopati, etologové, vědci... a VFD-Bundesverband (pozn. překl.: německá asociace rekreačních jezdců) (dopis od H. Hartmanna a V. Lentzase z 5. 6. 2009).
Nemůžete už nadále, ve jménu zastaralých dogmat a svatosvatého „byznysu", podporovat a následovat něco, co je nepřijatelné. Sportovní výsledky - jejichž hodnota je navíc sporná - nesmí jako účel světit jakýkoli prostředek. Protože v jezdectví, stejně jako v každém jiném dobrém vzdělávání, je především důležité, jak se co dělá.
Je nanejvýš žádoucí, aby celosvětová drezurní scéna poctivě a bez slabosti reagovala na svůj špatný stav, než se v této věci začnou angažovat organizace na ochranu zvířat. Protože právě tímto směrem se posouvají hranice. A já i nadále zastávám názor, že by právě Německá jezdecká federace FN, ze své pozice a váhy, jakou má, měla být pionýrem této nefalšované inovace.
Ať už je vaše odpověď jakkoli neuspokojivá, nemůže mě nijak odradit. Jsem připraven Vám předložit důkaz, teoretický i praktický, kdykoli budete chtít.
Jsem zvědav, zda máte takového sportovního ducha, že toto objasnění zveřejníte ve svém časopise „PM Forum"?
S přátelským pozdravem
Philippe Karl
PS: Pravidlo č. 10:
Rozhodčí na opracovišti dostanou skutečnou pravomoc. Budou přísně trestat nekorektní chování, jako je rollkur.
Aby „šťastný atlet" nebyl jednu a půl až dvě hodiny systematicky otupován, omezí se pobyt na opracovišti přísně na 45 minut před vstupem do soutěžního obdélníku.
(Pokračování příště)
23. července 2009
Galerie


FEI oficiálně oznámila výsledek vyšetřování/disciplinárního řízení vedeného proti Charlotte Dujardinové. Britské drezurní jezdkyni je pozastavena…
Jan Němec: Radost je základem
Jan Němec je nejen vynikající klasický drezurní jezdec, ale je i výjimečně kvalitní trenér, který ctí zásady „staré školy“ a používá pouze metody…