Jezdectví a rovnováha 2: Stabilita

1. 10. 2008 Dominika Švehlová

Počet fotografií: 3

Drezurní úlohy začínají a končí zastavením na střední linii. Ideálem je hladký přechod do zastavení na všech čtyřech, kdy kůň stojí nehybně a perfektně v rovnováze. Možná už jste zažili méně dokonalé zastavení, kdy kůň trošku ztratil rovnováhu. Možná dokonce trochu ukročil stranou, takže vám rozhodčí strhli body. A divili jste se, proč k takové ztrátě rovnováhy dojde a zda tomu můžete předejít. V tomto článku vysvětlím faktory, které ovlivňují rovnováhu koně a jeho stabilitu ve chvíli, kdy je jeho tělo v klidu, čili stojí na místě.

Pojďme se ještě jednou podívat na definice několika důležitých pojmů:
Těžiště: Bod, kde se soustřeďuje hmotnost těla a okolo kterého je hmotnost v protilehlých směrem rovnoměrně rozložená.
Těžnice: Linie, která vede kolmo dolů z těžiště.
Základna: Oblast ohraničená body, které jsou v kontaktu se zemí. Když kůň stojí všemi čtyřmi končetinami na zemi, body kontaktu se zemí jsou kopyta. Základna je ohraničená spojnicemi bodů kontaktu se zemí, čili kopyt.

Statická rovnováha

Principy statické rovnováhy se uplatňují ve chvíli, kdy kůň stojí. Kůň je v rovnováze, když se jeho těžiště nachází kolmo nad jeho základnou, takže těžnice se dotýká země někde v rozsahu plochy základny.

Stabilitu ovlivňuje celá řada faktorů:
-    velikost základny,
-    umístění těžnice vzhledem k okrajům základny,
-    výška a hmotnost koně.
Podívejme se blíže na jednotlivé faktory:

Velikost základny
Půdorys základny je dán rozmístěním kopyt, které stojí na zemi (obr. 1). Čím je větší plocha základny, tím je rovnováha stabilnější. Kůň, který stojí na všech čtyřech končetinách má obdélníkovou základnu. (Obr. 1 neukazuje pravidelný obdélník, přesný tvar se různí podle toho, jak má kůň široký hrudník a jak blízko má nohy u sebe.)

Obr. 1: Základna a místo, kam dopadá těžnice (kolmice spuštěná z těžiště) (*) u koně stojícího rovnoměrně (vlevo), se zvednutou zadní nohou (uprostřed) a se zvednutou přední nohou (vpravo). (LF = levá přední, LH = levá zadní, RF = pravá přední, RH = pravá zadní).

Pokud má kůň zvednutou jednu nohu, například při úpravě podkovářem, jsou v kontaktu se zemí pouze tři kopyta, takže základna je trojúhelníkovitá a její plocha se zmenší přibližně na polovinu. Pro koně je tedy obtížnější stát na třech nohách. Pokud kůň stojí na zemi pouze dvěma kopyty, například při levádě, jeho základnou je pouze linie spojující tato kopyta. Těžiště se velmi snadno dostane mimo ni a to je důvod, proč je rovnováha koně v levádě tak vratká.

Umístění těžnice vzhledem k okrajům základny
Čím více ke středu základny promítá těžiště svoji těžnici, tím větší je stabilita. U stojícího koně je vzdálenost mezi předními a zadními kopyty větší než vzdálenost mezi pravými a levými kopyty. Těžnice protíná základnu blíž k jejím podélným okrajům než příčným, proto je kůň stabilnější v předozadním směru než do stran. Občas můžeme tohoto faktu využít ve svůj prospěch, například když kůň stávkuje a nechce jít dopředu, je jednodušší zahájit jeho pohyb tím, že ho stáhnete do strany. Otočíte hlavu a krk koně na stranu, což ještě více posune jeho těžiště na stranu k okraji základny a tím ho mnohem snáze přimějete vykročit tímto směrem.
Stojící kůň může zvýšit svoji stabilitu tak, že se trochu více rozkročí a tím rozšíří svoji základnu. Právě toto sice nechceme vidět na drezurním obdélníku, avšak může to být výhodné, když má kůň problémy se stabilitou v přepravníku nebo když je postižen neurologickým onemocněním narušujícím jeho rovnováhu. V těchto případech kůň se snaží stát rozkročený, aby snížil riziko upadnutí.

Výška a hmotnost koně
Obecně jsou těžcí koně stabilnější než koně lehcí, protože je stojí větší úsilí přemístit těžší tělo. Z koní stejné hmotnosti je stabilnější ten, jehož těžiště je níž (blíže k zemi), protože musí své tělo mnohem více naklonit, aby se těžnice dostala mimo základnu. Tyto skutečnosti nejsou pro drezuru příliš důležité, s výjimkou několika specifických situací. Leváda (cvik nad zemí, kdy kůň zvedne přední nohy a přední část trupu přibližně do úhlu 45°) je stabilnější než pesáda (jiný cvik nad zemí, kde se přední nohy a předek koně zvednou výrazně výš), protože těžiště je při ní níž. Když kůň roztáhne své nohy během jízdy v přepravníku, lépe se vybalancuje, nejen proto, že by měl širší základnu, ale také proto, že trochu sníží své těžiště.

Podkovářská stolička

Podkovářská stolička, která se používá pro podepření nohy koně při úpravě kopyt, je příkladem stability (obr. 2). Je těžká, těžiště má nízko země a těžnice se dotýká země uprostřed základny, která je velká a kulatá. Kopyto se nachází nad středem základny a kůň by musel vynaložit velkou sílu do strany, aby ji převrátil. I když ji nakloní, vrátí se stolička do původní pozice, jakmile na ni přestane touto sílou působit. Stoličku lze jakýmkoli směrem naklonit poměrně hodně, než se těžnice ocitne mimo základnu a stolička přepadne.

Obr. 2: Podkovářská stolička je sestavená tak, aby byla stabilní. Je těžká, má nízko těžiště a její těžnice se dotýká země uprostřed základny, která je velká a kulatá. Kopyto se nachází uprostřed základny.

Manévrovatelnost a stabilita

Mluvili jsme o faktorech, které zvyšují stabilitu statické rovnováhy, ale je také důležité vědět, že existuje nepřímá závislost mezi rovnováhou a manévrovatelností, neboli schopností začít rychlý pohyb do určitého směru. Té dosáhneme, když je těžiště blízko okraji základny, potom je snazší vyvolat pohyb tímto směrem. Jezdecké disciplíny, které vyžadují schopnost koně rychle měnit rychlost nebo směr, například cutting, vyžadují tedy větší manévrovatelnost a menší stabilitu koně.

V živočišné říši jsou některá zvířata uzpůsobená ke stabilitě, jiná zase mají stavbu těla jinou, protože potřebují dobrou manévrovatelnost. Nejstabilnější zvířata jsou ta, která mají krátké nohy a těžká těla, která mají těžiště umístěné nad středem velké základny, například nosorožec. Kombinace dlouhých nohou a štíhlého těla, jako u gazel, zvyšuje jejich manévrovatelnost.
Koně stojí někde uprostřed této stupnice, jejich stavba těla je přizpůsobená stabilitě i manévrovatelnosti. Mezi plemeny koní jsou jisté rozdíly, takže různí jedinci jsou vhodní pro různé sportovní disciplíny. Například tažní koně jsou těžcí, mají kratší nohy a širokou základnu vzhledem ke své výšce – vlastnost, která mluví pro stabilitu a proti manévrovatelnosti. Ve srovnání s nimi je plnokrevník lehčí, vyšší a má poměrně úzkou základnu.
I v rámci jednoho plemen jsou některé linie přizpůsobené určitým sportovním disciplínám. Například QH: pro sporty vyžadující stabilitu (např. roping) se upřednostňují těžší koně s širokou základnou; zatímco pro disciplíny vyžadují větší pohyblivost (např. cutting) se vybírají lehčí koně a relativně úzkou základnou.

Schopnost udržet rovnováhu

Stabilita je zvláště důležitá v situacích, kdy má tělo vydržet v pozici nad malou podpůrnou základnou. Každodenním příkladem schopnosti udržet rovnováhu je zvedání nohy při vybírání kopyta, kdy kůň má trojúhelníkovou základnu. Obr. 1 ukazuje, že i když je jedno zadní kopyto zvednuté, těžiště koně je stále uvnitř základny, ale je blíže k její hranici, než kdyby stál na všech čtyřech. Proto je jeho rovnováha labilnější. Když však zvedneme přední nohu, těžnice se dotkne země tak blízko okraje základny, že se kůň musí posunout do strany nebo dozadu, aby vrátil těžiště nad základnu a tím si udržel rovnováhu. Udělá to tak, že se nakloní do strany, dozadu nebo obojí, směrem od zvednutého kopyta. A musí to udělat ještě před tím, než přední nohu zvedne, proto je pro koně snazší zvednout zadní nohu než přední.
Například cviky vysoké školy nad zemí vyžadují velmi dobrou rovnováhu, těžiště koně i jezdce musí být kolmo nad sebou a zároveň kolmo nad linií spojující zadní kopyta koně (obr. 3) – což je jejich společná základna. Protože je těžiště při levádě níž, je stabilnější než pesáda. Aby kůň při těchto cvicích udržel rovnováhu, musí získat potřebnou sílu i schopnost posunout své tělo do korektní pozice okamžitě a ve správnou chvíli. Jakmile se jeho těžiště pohne mimo základnu, musí se tomu hned přizpůsobit, pouze tak znovu získá rovnováhu.

Obr. 3: Základna koně v levádě je znázorněná jako šedá linie mezi jeho zadními kopyty.

Buď rozšíří základnu (více se rozkročí), nebo přešlápne kopyty, takže základnu podsune pod těžiště. Pokud se těžiště dostane příliš daleko mimo základnu nebo se kůň zvedne příliš rychle, nemusí být schopen udržet rovnováhu. V levádě udržují koně rovnováhu tím, že pomoci svalů hřbetu a zádě udržují zvednuté přední nohy. Síla těchto svalů musí být větší než tendence předku padnout dolů a došlápnout na zem, čili ukončit levádu.

Ztráta rovnováhy

Co se stane, když se těžiště pohne mimo plochu základny? Protože tím se nenaplní podmínky pro statickou rovnováhu, tělo koně přepadne směrem za těžištěm - pokud nevytvoří nový kontakt se zemí nebo jiným pevným povrchem, který by mu umožnil znovu nastolit rovnovážnou pozici (v levádě: rychle se podepře aspoň jedním předním kopytem). Určitě jste si všimli, že když někdy zvednete koni jednu nohu, ztratí rovnováhu a opře se o vás. Na to můžete zareagovat různě: buď mu nohu pustíte a tím ho necháte, aby se na ni zase postavil, nebo po podržíte a budete hrát roli jeho čtvrté nohy, nebo ho necháte upadnout směrem k vám.

Pokud do stojícího koně bouchnete nebo strčíte dostatečnou silou, můžete přemístit jeho těžiště dostatečně daleko na stranu, takže jeho těžnice padne mimo základnu a kůň ztratí rovnováhu. Pokud to kůň očekává, může ztrátě rovnováhy předejít tím, že se nakloní proti působení této síly. Bude odolávat tak, že si k vám ukročí a nakloní s k vám ve chvíli, kdy do něho zatlačíte. Když nasedáte na koně ze země, může ho to někdy vyvést z rovnováhy a zavrávorá směrem k zatíženému třmenu. Naučí se však naklonit své tělo proti síle, kterou působíte na levý třmen a tím zabrání ztrátě rovnováhy. Pokud budete na něho nasedat jen z jedné strany, budou se mu vyvíjet svaly asymetricky. Tomu se lze vyhnout tím, že použijete při nasedání schody či stoličku nebo se necháte do sedla vyhodit. Další možností je pomocník, který bude táhnout za opačný třmen, takže pomůže stabilizovat koně i sedlo.

Zastavení

Začala jsem tento článek úvahou o rovnováze drezurního koně při zastavení v X. Vy jako jezdec jste odpovědný za to, jak koně na zastavení připravíte, i za to, že mu řeknete předem, kde se má zastavit. Měli byste mu poskytnou dostatek času, aby mohl zastavení dokončit a najít rovnováhu, až pak pozdravte rozhodčí. Kůň se pod vámi při zastavování vybalancuje, tím, že vzepře kopyta proti zemi, aby zpomalil pohyb dopředu a potom vycentruje polohu těžiště. Během těchto úkonů je nestabilní, což můžete pocítit ve chvíli, když se zastaví. Častou chybou jezdce je, že začne hned zdravit, takže jeho kůň se nemůže zastavit vyváženě a může dokonce ukročit, aby se stabilizoval, místo toho, aby zatlačil kopyta do země a přizpůsobil těžiště nové pozici. Vaše pozice v sedle ovlivní rovnováhu koně při zastavení, takže seďte uprostřed koně a nepodlehněte žádné tendenci předklonit se, zaklonit nebo uklonit na stranu, když kůň zastavuje. Počkejte v klidu, dokud nebude úplně nehybný a vybalancovaný, pak teprve uchopte otěže do jedné ruky a pozdravte. Před několika lety jsem měřila, jak dlouho trvá zastavení koně v X od začátku do konce při úlohách stupně Grand Prix. Průměrně to trvalo na začátku úlohy 7 s, ale na konci už jen 4 s. Jezdci očividně spěchali, aby už odešli z obdélníku. Pamatujte si, že koně soutěžící na této úrovni už jsou obvykle schopni sami si při zastavení zorganizovat svoji rovnováhu. Méně zkušení koně však budou potřebovat více času a trochu pomoci, aby provedli perfektní zastavení, takže nespěchejte!

Třetí a poslední článek této série o rovnováze koně bude pojednávat o rovnováze během pohybu, což je něco úplně jiného, než statická rovnováha.

Hilary M. Clayton, BVMS, PhD, MRCVS
Ilustrace Susan Harris (z knihy The Dynamic Horse)
Překlad s povolením autorky i Drezurní federace USA. (Translation used by permission of the author and of the United States Dressage Federation, www.usdf.org).