Odnikud ke hvězdám

9. 6. 2020 Eva Holubcová Autor fotek: © Eva Holubcová, archiv

Byli koupeni za pár korun, aby se z nich staly všemi obdivované dostihové hvězdy... Příběhy maďarského Overdose, australského Takeover Target či venezuelského Canonero II, které stojí za přečtení.

Dostihové prostředí je úžasné v tom, že je plné barvitých strhujících příběhů. Téměř každý člověk sní o tom, že se mu podaří něco výjimečného. Potkat správného koně je jako vyhrát Sportku. Naprostá většina z nás neměla a nikdy nebude mít finance na nákup drahých koní, kteří se narodili takříkajíc se zlatou lžičkou v hubě. Ale při troše štěstí na dražbě nebo při prodejních dostizích můžete za pár korun potkat koně, který vás vynese ke hvězdám. Se kterým porazíte všechna ta slavná jména. Dnes to nebude o drahých koních, ale o těch, které nikdo nechtěl a kteří byli koupeni tzv. za hubičku. Aby následně všechny kolem překvapili a své majitele a týmy vzali na cestu kolem hvězd.

Kde jinde začít, než v údajné „zemi splněných snů“, Americe?

Netradiční cesta na Kentucky Derby

Když přijel z Venezuely neúspěšný, nevýrazný hnědák, absolutně nikdo ho nebral vážně. Vždyť celý bláznivý, na hlavu padlý podnik nebrali vážně, krom majitelů a trenéra koně, ani jejich kamarádi a místní, kteří koně znali z tamní dostihové dráhy. Vysmívaný kůň se jmenoval Canonero II a jako roček byl do Venezuely prodán za 1200 $. Měl špatné nohy, pravou přední deformovanou a špatné hlezno na pravé zadní, proto nikoho nezaujal. Ve Venezuele byl dál přeprodán zkrachovanému byznysmenovi Pedro Baptistovi a do tréninku ho dostal mladý Arias.

Juan Arias vyrostl v nechvalně proslulých caracaských slumech a svět koní mu nabídl aspoň částečnou možnost úniku. Jelikož byl Baptista v tíživé situaci, chtěl Canonera prodat, takže po úspěšném místním debutu startoval 2x v Del Mar, kde mj. byl pátý v Del Mar Futurity. Naneštěstí či naštěstí obchodní záměr prodat koně byl předem sabotován prostým faktem, že nikdo z lidí, kteří tam s koněm byli, neuměl anglicky. Renomovaný trenér Whittingham odešel s nepořízenou a kůň se vrátil do Venezuely. Baptista optimisticky řekl Ariasovi, ať si nedělá starosti, že se tam příští rok vrátí a vyhrají Kentucky Derby. Fantasknímu prohlášení trenér pochopitelně nevěnoval pozornost. Mezitím kůň na místní dráze vyhrál v devíti dalších startech 5 dostihů.

Už v únoru 1971 ho Baptista nominoval do všech tří dostihů americké Trojkoruny, ale málem to ztroskotalo na tom, že to bylo z americké strany považováno za nejapný vtip. Nejapný vtip se stával ale realitou. A když se navíc Baptistovi zdálo, jak mu jeho mrtvá matka říká, že Canonero vyhraje Kentucky Derby, tím spíše byl rozhodnut. Ale vše bylo proti. V posledním startu před odjezdem byl pouze třetí a samotná cesta do Churchill Downs byla utrpením. Letadlo se dvakrát vracelo kvůli mechanickým potížím a nakonec Canonerovi našli jiné letadlo. Bylo ovšem plné kačen a slepic. Když konečně přistáli v Miami, zjistilo se, že kůň nemá žádné potřebné papíry (!!!) a musel zůstat na letadle dalších 12 hodin, než mu povolili vystoupit z letadla. Bez papírů musel karanténu strávit na letišti, v horku. Vyřízený Canonero ztratil desítky kil váhy. Bohužel majitel neměl peníze na další letadlo do Kentucky, takže hřebce naložili do auta na cestu dlouhou 900 mil. Když přijeli do Churchill Downs, nikdo nevěděl, kdo jsou, a trenér s ošetřovatelem nemluvili anglicky. Zůstali stát před branami, než se celá situace objasnila.

Do Kentucky Derby zbýval týden a Canonero II byl připravován tím stylem, že se ho trenér před tréninkem zeptal, jak se cítí a jak se vyspal. Pokud mu řekl, že se necítí, trénovat nešel (ne, to není vtip). Celé to vypadalo prostě jako šílenství. Ale Canonero II díky volnějšímu režimu nabral zpět váhu vypocenou při úmorné anabázi. Do dostihu odskakoval jako největší outsider (tipován od 500:1 po 100:1) a dlouho byl ve chvostu pole. Když konečně zaútočil a míjel jednoho koně za druhým, vypukl zmatek. Kdo to je? Odpověď dal až nadšením řvoucí venezuelský tým. Canonero II právě vyhrál Kentucky Derby. Kůň odnikud, kterého vlastnil Indián, trénoval černoch ze slumu a jezdil Indián. Kůň poté vyhrál i Preakness, ale v Belmont Stakes ho už zradilo zdraví a doběhl čtvrtý. Poté byl prodán novému majiteli a ještě o rok později vyhrál prestižní Stymie Handicap nad vynikajícím Riva Ridge. Potom odešel do chovu, kde nesplnil očekávání a vrátil se do Venezuely, kde uhynul ve třinácti. O něm a jeho životě si můžete přečíst knihu „Canonero II: The Rags to Riches Story of the Kentucky Derby's Most Improbable Winner“, kterou lze koupit na Amazonu.

Australský šampion, který svezl taxikáře kolem světa

Takeover Target byl tlustý a věčně zraněný kůň s několika operacemi za sebou, protože měl špatné nohy. Jako zcela odepsaný a doposud neběhající byl jako čtyřletý dán na dražbu, kde si tvrdohlavého koně všiml taxikář na plný úvazek Joe Janiak. Joe ve volném čase trénoval několik dostihových koní a žil v obytném karavanu na okraji závodiště. Koně na dražbě koupil za 1375 australských dolarů a pustil do výběhu na pár měsíců. Ačkoliv hned na počátku svého nového majitele vážně zranil na hlavě, kůň za chvíli za Janiakem běhal jak pes a vzniklo mezi nimi přátelství, které vydrželo až do jeho předčasné smrti. Kůň debutoval až jako čtyřletý (to samo o sobě je u rovinových koní extrémně raritní) a všech sedm startů vyhrál, včetně Gr. 1. dostihu. Zrodila se nová hvězda.

Ale nebyl by to on, kdyby ho marodění nevyřadilo na půl roku. V další sezóně vyhrál sice jen jeden dostih, ale pak následovaly tři hvězdné roky (2006 až 2009) a ty byly úžasné. Sbíral jedno vítězství a velkolepá umístění za druhým ve špičkových dostizích a poznával společně se svým majitelem a trenérem v jedné osobě celý svět, byli v Hongkongu, Singapuru, Japonsku i v Anglii. Byli celkem 3x pozváni na prestižní Royal Ascot, kde mj. vyhrál King´s Stand Stakes a díky této výhře byl hodnocen jako nejlepší trávový sprinter planety 2006. V téže sezóně byl i australským šampión sprinterem a kromě toho v letech 2007 až 2008 byl držitelem titulu Australian Champion International Performer.

Za koně v někdejší hodnotě 1375 A$ padla i nabídka 1 miliónu australských dolarů, které tehdy celoživotně chudý Janiak odmítl. Takeover Target byl velmi populární superhvězdou a ještě za svého života byl uveden do australské dostihové Síně slávy. Celkem z 41 startů, kterými ho většinou provázel žokej Jay Ford, vyhrál 21x, 6x byl druhý a 4x třetí. A to ačkoliv po celý svůj život často marodil nebo byl zraněný. Vydělal celkem 6 357 561 A$ a především svému majiteli „na stará kolena“ umožnil poznat a zažít jiný svět, včetně oběda s britskou královnou.

Takeover Target přinášel radost svým nesčetným fanouškům celkem šest dostihových let, než se vážně zranil během July Cupu 2009 a po operaci v newmarketské nemocnici oznámil jeho majitel, že kůň odchází do zaslouženého důchodu. I tam ho navštěvovali fanoušci a Takeover Target se někdy vydával za nimi při nejrůznějších příležitostech jako speciální host akce. Jednoho dne ho ale Janiak našel ve výběhu se zlomenou nohou a tentokrát nebyla žádná jiná možnost, než koně uspat – v jeho patnácti letech. A tak skončila po letech společná pouť životem pro kdysi odepsaného koně a člověka, který žil v karavanu na okraji závodiště.

O ostrovním Gordon Lord Byronovi jsme psali v článku O Popelce aneb z nechtěného koně šampionem, tak jenom připomeneme, že tento slavný valach byl koupen za 2000 EUR a svůj debut proměnil v boj o svůj život, poté co si zlomil pánev při skoku přes bariéru. Vyléčil se a stal se celosvětově známým a oblíbeným sprinterem, který navštívil celou řadu zemí. Uhynul nyní 9. června ve svých dvanácti letech, zkolaboval při provozním tréninku. Celkem absolvoval 108 startů, ve kterých 16x vyhrál (mj. 3x v prestižních Gr.1.), a 32x byl druhý nebo třetí. Ještě ve svých 11 letech se umístil v grupovém dostihu. Také navštívil Českou republiku a stal se tak nejlepším koněm po druhé světové válce, který se u nás ukázal.

Maďarský zázrak

Velmi dobře na dražbách umí kupovat například Maďaři, těm se často daří sehnat levně koně, kteří pak velmi pozitivně překvapí v poměru k pořizovací ceně. Jedním z takových byl např. Brahy, který byl koupen za pusinku, za 800 guinejí jako dvouletý (o rok dříve byla jeho hodnota 95 tis. guinejí!) z anglického tréninku. V Maďarsku vyhrál Kincsem Díj či Milleniumi Díj nebo St. Leger a později se stal plemeníkem. Zatímco Brahy byl znám jen ve střední Evropě a dnes je již zapomenutý, malý nervózní hnědák Overdose oslovil ve své době celý svět.

Byl koupen jako roček za 2000 Guinejí a už jeho první vítězství v Maďarsku bylo tak působivé ve své rychlosti a lehkosti, že se po celé střední Evropě okamžitě rozletěly zvěsti, že Maďarsko má výjimečného koně. Hned ve svém prvním startu totiž zlomil traťový rekord Kincsem Parku, když zvítězil o 18 délek a velmi rychle se stal maďarským národním hrdinou. Jeho styl, kdy vyhrával o mnoho délek, byl neuvěřitelný. Jako dvouletý vyhrál 2x v Maďarsku, na Slovensku a 2x v Rakousku. Ve třech letech poprvé okusil black type dostih, když v Německu zvítězil napřed v listed dostihu Lanson Cup o devět délek a poté v Gr.3. Hamburg Trophy a Gr.2. Goldene Peitsche. To už se jeho sláva rozšířila i mimo hranice střední Evropy a o koni se začalo mluvit celosvětově. Pak přišlo dnes něco neuvěřitelného, na co mnozí neradi vzpomínají. Start v renomované Gr.1. Prix de l´Abbay de Longchamp při prestižním Arc mítinku. Malý hnědák aspiroval na nejlepšího sprintera planety! V celosvětově ostře sledované prémiéře v Gr.1. zvítězil start-cíl a elitní sprintery zdemoloval stejně lehce jako koně ve střední Evropě. Bohužel dostih byl anulován, protože se jednomu koni neotevřel startovní box. Dostihová pravidla jsou neúprosná. Overdose byl tehdy na absolutním vrcholu svých sil a zůstal pouze 0,1 sekundu za traťovým rekordem, což vyvolalo slušný poprask. Francouzi nepochopitelně rozhodli o opakování dostihu tentýž den a toho se již tříletý Overdose nezúčastnil.

Na závěr sezóny ještě zvítězil v Gr.3. v Itálii a byl zařazen mezi nejlepší sprintery planety. V roce 2009 si Maďaři vyprosili jeho začátek sezóny jako de facto exhibiční start v Kincsem Parku. Do sedla usedl slavný francouzský jezdec Soumillon a kůň samozřejmě, jako vždy zvítězil lehce, navzdory tomu, že na velmi tvrdé dráze ztratil podkovu. Brzy se rozvinuly problémy v jeho kopytech a hřebec náhle bojoval s laminitis. Z tréninku byl vyřazen na 15 měsíců. Vrátil se na scénu až v červenci 2010 na slovenském derby-dni, kdy vyhrál Cenu Mysa, pokračoval vítězstvím v Maďarsku, čímž se jeho vítězná série protáhla na 15. Pak přišla první porážka v Goldene Peitsche, ale tam bylo tolik nešťastných okolností, že byla zcela pochopitelná. Všichni byli pod obrovským tlakem, na návrat koně na německou scénu se přišly podívat davy lidí a z nervózního Overdose slavný Soumillon před startem spadl rovnou 3x. Nic se nedařilo, kůň pozdě odstartoval a bylo vymalováno. Navíc se pak ukázalo zranění, které koně zase vyřadilo z tréninku.

Ale vše se napravilo v další sezóně 2011, kdy Němce potěšil lehkým vítězstvím v Hoppegartener Fliegerpreis o šest délek v traťovém rekordu. To z něj okamžitě udělalo favorita anglických Gr.2. Temple Stakes a příjezd hřebce do Anglie byl událostí dne. Únavná třídenní cesta z Maďarska způsobila, že ani pět dní na regeneraci nestačilo a kůň doběhl 7,4 délky za vítězem. Všichni ale věděli, že Overdose má na víc. Zůstali v Anglii, aby se zúčastnili legendárního mítinku Royal Ascot, kde byl přihlášen do Gr.1 King´s Stand Stakes. Doběhl senzačně čtvrtý! Poté kvůli zranění vynechal většinu sezóny a vyběhl až v listopadu v Itálii. Na velmi těžké půdě vyhrál lehce Gr.3. Nikdo tehdy netušil, že to bude jeho poslední vítězství ...

Overdose pak odletěl s týmem do Dubaje, kde byl připravován na prestižní festival, ale další zranění už ukončilo celou kariéru. Celkově se bilance zastavila na 16 vítězstvích z 19 startů, reálně to bylo 17 vítězství z 20 startů, pokud započítáme anulovanou Prix de l´Abbaye de Longchamp… Na vrcholu slávy byla jeho hodnota několik miliónů EUR, za koně, který tehdy stál 2000 guinejí. Říkalo se mu všelijak. „Zázračný kůň“, „Budapešťská střela“, „Maďarský Seabiscuit“, ale doma mu říkali „Dózi“. Odešel do chovu, ale bohužel ve své druhé sezóně uhynul na koliku. Bylo mu deset let.

Overdose ve své době vyvolával napříč dostihovou komunitou neskutečné emoce, podařilo se mu spojit dostihové komunity mnoha zemí a to se povede opravdu málokterému koni. Byl o něm natočen i film „Když chceme příliš“.

Závěrem

Pokud se vám těch několik příběhů líbilo, vězte, že dostihové prostředí jich má celou bájnou Alexandrijskou knihovnu. Tak zase někdy příště nalistujeme další kapitoly „Slavné nejistoty turfu“ :)

Podobné články
Sport

Nesmrtelný! Žokej Josef Bartoš (41), který si před třemi týdny při těžkém pádu v italském Meranu zlomil hrudní obratel, rozdával úsměvy na 102.…

ČTK České noviny

Praha - České derby vyhrála díky skvělému finiši klisna Queen of Beaufay vedená žokejem Petrem Foretem, který zvítězil v nejprestižnějším domácím…