A ještě psát pravidelně! Vždyť já na ty dostihy už vlastně moc nechodím. Vloni jsem dokonce vynechala některé klasické dostihy. Celá varská sezóna se odbyla bez mé přítomnosti. Přestala jsem si předplácet Dostihový věstník a diskutovat na chuchelském chatu. A když už na ten rennbahn dorazím, pak klidně až na 4. dostih a věnuju se spíš kafrání, babysittingu, dogsittingu a postávání ve frontě na koktejly nebo na kafčo. Dáma v kloboučku s roztomilým pejsáčkem stojící v paddocku? Cha, kdeže ty loňské sněhy jsou. Jenže...

S prací, energií i s disciplínou jsem na tom po těch deseti měsících spíš hůř. Ale jak se tak přiblížil začátek dostihové sezóny a ve vzduchu se začalo tetelit jaro, já se na ty dostihy začala nebývale těšit. Tak se pokusím zprostředkovat trochu té radosti i vám. Snad mi ten entusiasmus vydrží aspoň na několik dílů. Aby to spíš nebyla Médeina labutí píseň.

Následující povídání budou určena hlavně těm, kteří na dostizích nikdy nebyli a možná trochu váhají, zda vyrazit. Tahle plnokrevná klání mají svá specifika a řadě z vás nebývají příliš po chuti. Já vás ale nehodlám přesvědčovat, že dostihy jsou plné bezvadných lidí a koně si to vždycky prima užijou. Ostatně, není to pravda, což těm důvtipnějším už asi vyplivnulo z mého druhého odstavce.

I když já jsem na dostizích spoustu bezvadných lidí potkala a vždycky jsem se snažila, aby si to ti mí čtvernožci aspoň trochu užili. Chtěla bych vám ale přiblížit něco z toho, co mám na téhle disciplíně ráda a co můžete jako divák očekávat. Ať už vyrazíte jenom okouknout nějakou tu celebritu nebo jako potencionální dostihový greenhorn či s protestními letáky a transparenty. (Dlažebky nechte každopádně prosím doma.)

Hurá do Chuchle

Protože ouvertura byla poněkud dlouhá a začátek sezóny nám funí za krk, mám pro vás na začátek desatero praktických rad pro návštěvníka Chuchle. Tedy pokud vás výše uvedené od výletu na metropolitní závodiště zatím neodradilo.

1. Vezměte si s sebou deštník
Jarní počasí je nevyzpytatelné. Bez triedru se obejdete, i když možná nebudete vypadat tak „in", ale bez deštníku fakt ne.

2. Zvolte pohodlné oblečení
Dress codu bych někdy později ráda věnovala celý článek, takže ve stručnosti: dostihy jsou prakticky outdoorová záležitost. Pokud nemáte lístek do VIPky, strávíte celé odpoledne pobíháním mezi tribunou a paddockem vystaveni na milost či nemilost aktuálnímu počasí. Obujte na těch 101 jarních kilometrů pohodlné botky, vytáhněte něco neprofoukavého, určitě casual. Ale rejoicky a šusťákovky z tržnice prosím ne, ty jsou neformální až příliš.

3. Jeďte vlakem
Pokud nezbytně nemusíte, vyhněte se cestování autem. V posledních letech bývá zejména při hezkém počasí návštěvnost hojná a auta stojí ve frontě na parkoviště ještě po 2. dostihu. Vlaková linka S7 (Praha - Beroun) jezdí co půl hodiny a staví takřka před branami závodiště. Navíc si budete moct dát nějaké to pivínko či koktejlek (nebo groček, pokud počasí zrovna nevyjde).

4. Přijďte včas a obrňte se trpělivostí
Dostihy začínají úderem druhé hodiny. Jestli nechcete zmeškat jediný koňský chlup, počítejte s tím, že u pokladen budou velké fronty. Lidé si budou zařizovat permanentky, nebude to odsejpat a i držitelé Opencard si budou muset vyzvednout lístek zdarma u pokladny. Každoroční horor. Samo závodiště doporučuje na příjezd asi 60 minutového fóra.

5. Pražáci, vezměte si s sebou lítačku na městskou
Budete ji potřebovat pro průvodčího (choděj potvory i mezi Smíchovem a Chuchlí) a pokud máte roční, máte zadara vstup. (A pak že prej je ta Opencard k ničemu.)

6. Kupte si s lístkem i dostihový program
Mamka a taťka to mají letos za 120 Kč, omladina od 15 do 18 let a studenti za polovic, dítka do 15 let zdarma. Dostihový program bývá za 50 Kč. Bez něj jste namydlení. Takže radši oželte dva budvary a mějte přehled o tom, co se na dráze děje.

7. Vsaďte si
Bez sázek nejsou dostihy. Sázejte za drobné, vybírejte podle barvy koníka, nebo že na Vás v paddocku mile koukal, jak Vám byl sympatický jezdec nebo že měl moc hezký modrý dres. Je to nejproduktivnější metoda. Jakmile nad tím začnete přemýšlet a kombinovat, začnete prohrávat. Spoléhejte na začátečnickou štěstěnu.

8. Děti jsou v Chuchli vítanými hosty
Mladší dítka můžete odložit v dětském koutku, ty starší třeba u poníků Vilíka, Jupíka a Bajaji. Pokud jim dáte dostatečně vysoké kapesné (dětem, ne poníkům), nemusíte je potkat celé odpoledne (děti i poníky). Vzhledem k tomu, že osobám mladším 18 let je zapovězeno sázet, netřeba se obávat gamblerství.

9. Nezapomeňte si vybrat penízky
Na závodišti bohužel není bankomat, takže je potřeba vybrat už ve městě. Pokud vybavíte dostatečně velkým kapesným i partnera či partnerku, možná se jich zbavíte také na celé odpoledne. Zde již ovšem jisté riziko propadnutí hazardu či alkoholu hrozí, takže to nechávám na Vašem pečlivém uvážení.

10. Psíky máme v Chuchli rádi, většinou
Tedy, pokud se chovají spořádaně ke svým soukmenovcům, koním i lidem. S ohledem na množství návštěvníků ale možná ocení, když je necháte doma a na dlouhou procházku vyrazíte až po návratu z dostihů. Jestli Vám ovšem zbude dost sil.

S některými se tedy možná v neděli potkám. Budu pobíhat mezi tribunou a paddockem Adámkovi, Honzíkovi nebo Bambulce v patách. (Teta Katka se na Vás už moc těší, raubíři.) A s mojitem v ruce. Tipy na sázky nedávám, nesázím. To probereme jindy. Doufám.