Krátké nahlédnutí do historie

Návštěvníci dostihových drah počátku 19. století mohli stále častěji vídat naprosté outsidery běhat a vítězit jakoby v transu, což používání „zázračných medikamentů“ v dostihovém sportu jen potvrdilo. Tyto koně pak dokázali jejich jezdci jen stěží zadržet. Je znám dokonce i případ, kdy jeden z takto nadopovaných koní vrazil po vítězném proběhnutí cílem hlavou do zdi a zabil se! Takto „ošetření“ koně většinou vyhráli s rozšířenými nozdrami a vypoulenýma očima dva, tři dostihy a potom se zhroutili. Mnozí z nich pak sotva dokázali běhat byť jen v tréninku.

Lze tedy konstatovat, že doping a jeho účinky nalezly turf zcela nepřipravený, protože dostihové autority se tehdy příliš o způsob přípravy plnokrevníků nestaraly, proto neexistoval ani žádný Seznam zakázaných prostředků. Navzdory do očí bijícím důkazům odmítali někteří turfmani v existenci dopingu v dostihovém sportu uvěřit. V roce 1903 se proto jistý anglický trenér jménem George Lambton (1860 – 1945), bratr předního činitele Jockey Clubu, rozhodl podat přesvědčivé důkazy a s jejich pomocí si zákaz dopingu vynutit. Obstaral si 6 injekcí kokainu a s bratrovým svolením jich použil. Jako prvního dopoval koně Folkestona, ryzáka, který neskončil nikdy na jiném než posledním místě. V dostihu často dobíhal daleko za soupeři a vesele řehtal. Po injekci už neřehtal, ale nepřirozeně se potil a nervózně vyhazoval. V Pontefractu lehce porazil pole 14 soupeřů, přičemž oběhl dráhu ještě jednou dokola, než se ho žokejovi podařilo zadržet. Následující den startoval znovu a opět vyhrál. Poté ho kdosi koupil a světe div se, kůň do konce své kariéry už nikdy nic nevyhrál. Takto aplikoval výše zmíněný trenér povzbuzující prostředek i na pět dalších koní. Čtyři vyhráli a jeden doběhl na druhém místě. Jeden z vítězů, Ruy Lopez, přiváděl před tím k zoufalství nejlepší žokeje země. Po použití dopingu utekl silnému poli soupeřů se zcela nezkušeným učedníkem v sedle.

Lambtonovy důkazy nakonec zapůsobily a k zákazu dopingu došlo hned následujícího roku. Trestem pro jeho použití se stala doživotní diskvalifikace. To byl samozřejmě krok k lepšímu, jenže doping bylo - pro naprostou absenci zkoušek prokazujících jednoznačně přítomnost dopingových látek v krvi či moči nadopovaného zvířete - velmi těžké prokázat. Antidopingové metody, které by jejich přítomnost spolehlivě odhalily, byly tehdy ještě „v plenkách“. Historie antidopingových kontrol uvádí, že první takovéto zkoušky se prováděly počátkem 20. století odběrem slin koně. Tato technika však nebyla dostatečně průkazná. Teprve od šedesátých let 20. století lze hovořit o cílené kontrole dopingu, kterou umožnilo vypracování a zavedení postupů kontroly dopingových prostředků v biologických tekutinách.

Postupem doby byla tedy v turfu vybudována pravidla i legislativa a tím se aktivovaly určité obranné mechanismy, které snahu o ovlivňování výsledků dostihů utlumily na minimum, ale doping sám o sobě z prostředí turfu nikdy zcela nevymizel. I dnes se bohužel setkáváme s různými aktivitami, které škodí nejen turfu samotnému, ale především jeho aktérům, tedy koním. Dostihový sport se ve světě stal „kolotočem na peníze.“ Neustálé dochází ke zvyšování dotací prestižních dostihů a stejně úměrně vzrůstá i snaha některých lidí (majitelů, trenérů, bookmakerů i sázkařů) oblafnout celý dopingový systém a přijít tak snadno k penězům. Doping je velmi nebezpečným nástrojem i tzv. ilegálních bookmakerů, protože ty je díky globalizaci internetových sázek téměř nemožné vystopovat. Takové jednání je však v rozporu s nesobeckými cíli sportu a veškerého sportovního soutěžení. Občas můžete slyšet: „bez dopinku už dnes nikdo nezvítězí, doping ke sportu patří.“ Není to pravda! Pokud se pro užití dopingu rozhodne sportovec, pak prosím je to sice v rozporu s pravidly fair play, ale tato soba tak činí z vlastní vůle a na vlastní riziko. Užívání dopingu v případě dostihového koně však v žádném případě nelze považovat za dobrovolné a přirozené.

Ochránci fair play

Právě z důvodu ochrany sportu před šířícím se dopingem vznikly antidopingové výbory, jejichž komisaři se snaží bojovat proti dopingu ve sportu pomocí antidopingových kontrol a vyžadováním tvrdých postihů provinilců. Problém dopingu v  celosvětovém sportu je zaštítěn Světovou antidopingovou agenturou (WADA), která v  čele s Mezinárodním olympijským výborem (IOC), mezinárodními sportovními organizacemi a příslušnými národními orgány koordinuje tuto problematiku po celém světě. WADA je nejen autorem Světového antidopingového kodexu, základního dokumentu, ze kterého vychází světový antidopingový program, ale každoročně vydává i Seznam zakázaných látek a metod dopingu, platný vždy na jeden kalendářní rok. Koordinací antidopingové politiky na národní úrovni je podle Kodexu pověřena národní antidopingová organizace, v České republice je touto organizací Antidopingový výbor České republiky. Pravidla určující postihy dopingu v dostihovém sportu zase řeší Mezinárodní dohoda o chovu koní a dostizích, ke které přistoupila Česká republika. Ta předpokládá provádění kontroly výskytu zakázaných látek uvedených v seznamu Mezinárodní federace dostihových autorit (IFHA) v tělních tekutinách, tkáních a exkretech koní startujících na území České republiky. IFHA je vrcholnou autoritou pro antidopingové kontroly v nadnárodním měřítku. Jejím členem je samozřejmě i Česká klusácká asociace, Jockey Club ČR a ostatní evropské státy.

Doping stále klíčí

Doping se opět stává průvodním jevem hlavně velkých dostihových klání a je spojen s využíváním stále modernějších, obtížně odhalitelných prostředků. Tyto prostředky se však následně podílejí na masivní devastaci organismu, vedoucí případně až k jeho smrti. Ve snaze zabránit těmto jevům se právě dopingové kontroly stávají nezbytné a jejich uplatňování v této oblasti je velmi důležité. Jejich zajištění je však organizačně, technicky i finančně velmi náročné.

Několik hlavních důvodů pro uplatňování dopingových kontrol na dostihových dráhách v ČR:
1. Ochraňují zvířata před neetickým týráním (bezohledným dopováním škodlivými látkami)
2. Ochraňují ostatní účastníky dostihů před neovladatelným nadopovaným zvířetem
3. Odhalují podvody vedoucí k mylným chovatelským závěrům (výkonnost koně)  
4. Ochraňují čistotu sázkového provozu
5. Sportovně etické důvody

Doping lze dále totiž rozdělit následujícími způsoby:
A) Pozitivní doping, tedy doping "na vítězství"
  - krátkodobý - např. amfetaminy (metamfetamin je známý český pervit), kokain, atd.
  - dlouhodobý - podávání anabolik
B) Negativní doping, na prohru, tlumivý - např.benzodiazepiny, deriváty morfinu, atd.
C) Terapeutický doping - již zmiňované podávání léčiv v rámci terapie

Události posledních dnů nám jasně ukázaly, že i přes veškeré snahy dnešní vyspělé společnosti o úplné vytlačení dopingu ze světa sportu, občas nějaký ten dopingový skandál vyplave na povrch a rozvíří ostré debaty mezi dopingovými odborníky, trenéry, jezdci a majiteli dostihových koní. Ráda bych předeslala, že jakákoli, tedy i neúmyslná, pozitivní dopingová kontrola je dle principu "neznalost neomlouvá" považována za automaticky platnou a nezvratnou. Je proto dobré být předem informován o tom, jaké povinnosti z uplatňování dopingových kontrol na dostihových závodištích vyplývají a na co si případně dát pozor.

Existuje tedy nějaký obecně závazný předpis o dopingu pro trenéry a majitele, podle kterého se musí řídit? „Ano, metodika odebírání vzorků na doping je propracovaná, opatření proti dopingu podrobně řeší Dostihový řád (DŘ) v § 292 až 299 a dále Svodový řád. Doplňující upřesnění k DŘ jsou zakotveny ve Věstníku českého turfu, který se zveřejňuje každý rok. Výše zmíněné dokumenty vydává Jockey Club ČR (dále jen JC ČR),“ říká ředitelka SOU Chuchle, paní Ing. Soňa Froňková, Ph.D. Odpovědnost za provádění dopingových kontrol v ČR nese JC ČR a jemu podřízené Dostihové komise jednotlivých závodišť.  Koně pro antidopingovou kontrolu vybírá dostihová komise. Po doběhu daného dostihu je tato skutečnost ihned veřejně oznámena. „Trenér či jeho zástupce se po schválení dostihu neprodleně přímo z místa pro odsedlání dostaví s koněm do předem stanoveného prostoru, kde se odebírá vzorek. Vzorek je odebrán osobou pověřenou odběrem vzorků dále viz.DŘ § 299.  JC ČR má také právo nařídit kontrolní odběr i u koní v tréninkovém centru. K tomu došlo např. v roce 2006,“ doplňuje k tématu Froňková. Pokud trenér odmítne svého svěřence podrobit kontrolnímu odběru nebo se k němu nedostaví, pak je považován za pozitivního a JC ČR přijme příslušná opatření se všemi důsledky (diskvalifikace, sankce atd.) dle DŘ. DŘ také rovněž stanovuje odpovědnost za to, že trénovaný kůň není v době dostihu pod vlivem zakázaných prostředků, nese trenér. „Ten je navíc povinen vést tzv. medikační deník a na vyžádání jej kdykoliv JC ČR předložit. Podrobnosti o tom, jakým způsobem se deník vede, stanoví DŘ. Pokud je vzorek pozitivní, nese náklady na odběr, dopravu a vyšetření vzorku trenér, jinak jdou náklady na účet JC ČR, připomíná dále Froňková. O postizích případných provinilců rozhoduje Pořádková komise JC ČR. Tato rozhodnutí jsou pravidelně zveřejňována na webových stránkách JC ČR, ale také ve Věstníku českého turfu.
Zde bych ráda upozornila na to, že v západní Evropě je v podobných případech diskvalifikace  koní z dostihu doprovázená případnou nízkou  pokutou. Pozastavování trenérských licencí z důvodu dopování koní není  v posledních letech z vyspělých evropských zemí vůbec zaznamenáno. V ČR však při pozitivním zjištění padají nejen peněžité sankce, ale odebírá se i trenérská licence, přičemž polehčující okolností není ani přiznání samotného trenéra k nedovolené medikaci.

§ 294 DŘ a Věstník českého turfu nám také zcela jasně stanoví metodické podmínky pro provádění dopingové kontroly u dostihových koní v České republice. Jak ale vlastně taková antidopingová zkouška dopingová zkouška probíhá? „Z biologického materiálu (moč nebo krev) se nejprve extrahují cizorodé látky. Následně se provede analýza, ke které se používá kombinace vysokotlaké chromatografie a hmotnostní spektrofotometrie. Metody jsou vysoce sofistikované a vyžadují profesionální postup, více se v tomto oboru uplatní chemik než veterinář,“ informuje MVDr. Petr Jahn, CSc., člen antidopingové komise Jockey Clubu ČR. Nejčastěji se dopingová zkouška zaměřuje zejména na přítomnost nesteroidních a steroidních antiflogistik, jejichž seznam není přesně formulován výčtem jednotlivých látek. „Obecně tedy platí, že zakázány a jsou látky ovlivňující jednotlivé orgánové systémy,“ doplňuje Jahn.

Seznam zakázaných látek je zveřejňován na začátku sezóny ve Věstníku českého turfu, ten vydává JC ČR. Většina léků a léčiv, které jsou u koně zjištěny během závodu, jsou zakázané. Toto pravidlo je založeno na filozofii, že kůň má podávat přirozený výkon, pouze z vlastních sil a nikoliv následkem požití léčiva či léku, které mohou přinášet nespravedlivé výhody. Dalším důvodem je zabránit tomu, aby byla přirozená schopnost a způsobilost koně závodit překryta podáním léku, který může přinést okamžitou úlevu a utlumit příznaky nemoci či zranění, což může později způsobit závažné poškození jeho zdraví.

Do skupiny tzv. dovolených látek spadají v současné době antiparazitiva (odčervovací prostředky) a antibiotika (výjimku tvoří prokain penicilinu, ten může být zodpovědný za pozitivní nález prokainu), takže z jejich podávání nemusí mít osoby zodpovědné za koně obavy, ujistil nás MVDr. Jahn. Mezi látky, které se u pozitivně zjištěných koní v ČR vyskytovaly nejvíce, patřil zejména acepromazin, diklofenak, dembrexin, isoxsuprin, flunixin, metamizol, metylprednisolon, fenylbutazon. „Ve všech případech se jednalo o léčiva, u nichž pravděpodobně nebyly dodrženy ochranné lhůty, nebo se jednalo o nesteroidní antiflogistika, které zodpovědná osoba podala koni za účelem odstranění bolesti a tím zvýšení výkonu. Dle mého názoru šlo v některých případech jen o kontaminaci, což by měla šetřením rozhodnout Pořádková komise. Jak vyplývá z výše uvedených údajů, není označení doping vhodné a mělo by se používat spíš označení "nedovolená medikace," protože nejde v pravém slova smyslu o použití látek, které by úmyslně zvyšovaly výkonnost,“ vysvětluje Jahn.

MVDr. Petr Jahn, CSc. také potvrdil, že celý postup odběru dopingového vzorku na závodišti se řídí pravidly stanovenými JC ČR v Metodickém pokynu provádění antidopingové kontroly dostihových koní v České republice. Jen ve stručnosti si tedy shrňme, jak k samotnému odběru vlastně dochází. Pořadatel dostihů má povinnost zajistit vhodné prostory (box) poblíž místa odsedlání, kam je zaveden kůň, který byl k provedení dopingové zkoušky vybrán. Odběr vzorků provádí jen pověřený veterinární lékař zastřešený organizací a licencovaný Mezinárodní organizací International Group of Specialist Racing Veterinarians (IGSRV), jedině on může přesně stanoveným způsobem odebrat vzorky krve a moči koně, před i po uskutečnění dostihu. S předáním koně je vyžadován i průkaz koně, za účelem ověření jeho totožnosti. Trenérovi je předvedena odběrová souprava sloužící k odběru vzorků a poté se přistoupí k samotnému získání biologických tekutin. Upřednostňován je odběr moči na základě spontánní mikce koně. Když se odběr nezdaří, je nutno odebrat vzorek krve. V případě podezření na doping látkou snižující výkon, jsou odebírány oba dva vzorky (krev i moč). Po odběru se vzorky uzavřou do setu speciálními očíslovanými víčky. Následně je vyplněn protokol o předání vzorků, který podepisuje osoba odpovědná (trenér) a veterinární lékař, který odběr provedl. (Pozn. Je- li odběr prováděn během dostihů, připojuje se i podpis osoby určené k tomuto úkonu Dostihovou komisí.) Jednu část protokolu obdrží trenér, druhou veterinář pověřený odběrem a třetí část se vkládá do setu se vzorky, který je následně zapečetěn a anonymně odeslán do speciální laboratoře. Kopie celého protokolu je předána JC ČR, kde je uložena až do obdržení výsledných testů z laboratoře. Testování dopingových vzorků se provádí pouze v pěti evropských akreditovaných laboratořích, certifikovaných jako instituce zaručující nejvyšší možnou kvalitu výsledků. Jejich ortel je brán dostihovými autoritami jako definitivní, pravdivý a nezpochybnitelný. V případě pozitivního výsledku tedy neexistuje žádné odvolání, byť by se nedovolená látka v těle koně ocitla jakkoli, i když byla třeba zjištěna jen ve stopovém množství.

I když většinu sporných otázek řeší DŘ JC ČR, je třeba dbát zvýšené opatrnosti, zvláště pokud se trenér chystá svého koně před startem v dostihu léčit. V takovém případě by rozhodně neměl podceňovat nařízení, že „potřebuje-li kůň léčbu, je nutné prodiskutovat způsob léčení s veterinárním lékařem, neboť různé druhy léčiv potřebují různě dlouhou dobu k tomu, aby byly z organismu vyloučeny.“ Je-li k léčbě použito kombinace několika léčiv najednou, není možné spolehlivě odhadnout dobu, kdy se tyto látky z organismu koně vyloučí. Někteří trenéři si neuvědomují skutečnost, že v době konání dostihu musí být kůň “čistý“ s výjimkou výše uvedených povolených látek. Pokud si tedy trenér není aplikací určitého léku jist, je povinen zeptat se svého veterinárního lékaře. Ten by si měl seznam týkající se doby vylučování běžně užívaných léčiv z těla koně vyžádat ve veterinární laboratoři. Podobné nařízení platí i v případě, dojde-li k nečekanému zranění koně při přepravě na dostih či během dostihového mítinku (např. ve stáji, na dráze či v padoku). V těchto případech si musí ošetřující veterinární lékař vyžádat k podání léčiva povolení dostihové komise. Toto ošetření musí být uvedeno písemně v protokolu o podání léčiva.

K porušení výše uvedeného pravidla zřejmě došlo u koně Bargiel, který zkolaboval po Velké ceně Labe na Pardubickém závodišti v roce 2006. Média informovala, že kůň zemřel kvůli dopingu látkou heptaminol. Jenže vše bylo nakonec jinak. Veterinářka, která koni poskytovala první pomoc, totiž uvedla, že látka nalezená následně dopingovou zkouškou byla shodná s oživovacími prostředky, které byly koni podány ještě před jejím uskutečněním. Aplikace léčebné látky nebyla nahlášena dostihové komisi, tudíž nedošlo k jejímu uvedení do dopingového protokolu. Celá kauza následně vykrystalizovala v nařčení z dopingu. "My pracujeme s fakty. Nám přišel pozitivní nález koně Bargiela," uvedl prezident českého Jockey Clubu Václav Luka. "V dopingovém protokolu nebylo uvedeno, že dostal nějakou látku. Tyto informace se zveřejnily až poté, co se objevil pozitivní vzorek." Celý případ byl následně projednán pořádkovou komisí JC ČR a výpovědi svědků jednoznačně potvrdily, že Bargiel zemřel na infarkt myokardu a v jeho těle nebyly tudíž během dostihu přítomny zakázané látky.  

Jak se tedy na dopingové kontroly dívá osoba, kterou může dopingový nález stát nejen licenci, ale i dobrou pověst? Osoba, jež se musí řídit všemi výše zmíněnými pravidly, protože to účinkování na České i zahraniční dostihové scéně zkrátka vyžaduje? U trenéra dostihových koní se automaticky předpokládá znalost všech ustanovení DŘ i to, že se jimi v rámci fair play i zdraví svých svěřenců řídí. Jaký je ale názor trenéra na doping obecně? „Obecně doping odsuzuju, asi jako všichni rozumně uvažující trenéři a sportovci. Jsem však toho názoru, že k tomu, aby někdo mohl posuzovat závažnost dopingového provinění, musí mít základní znalosti v oboru,“ prohlašuje trenér MVDr. Roman Vítek.

Dostihové autority si uvědomují riziko, vyplývající z dopingu, proto stále častěji trvají na dopingových kontrolách, jenže jak se zamlouvá samotnému trenérovi testování jeho svěřenců? „Je to zákon, který musíme všichni dodržovat. Daň za to, že dostihy jsou a budou čisté. A koneckonců, když už na dopingovou kontrolu jdete, tak většinou proto, že váš kůň vyhrál… Důležité pro nás je, aby odběrové místo bylo vhodně umístěné a vybavené, a aby dopingový komisař svojí práci uměl. Plnokrevník po dostihu je plný vzruchu a emocí a musí se s ním umět zacházet, doplňuje trenér Vítek. Dopingové kontroly se podle něj v ČR provádějí dle stanovených předpisů. Nebylo by však na škodu zvýšit jejich četnost a lépe vybavit odběrná místa.

Podvod, peníze anebo čisté svědomí

Skutečnost, že osobou odpovědnou za nadopování koně je jednoznačně trenér, poskytuje velký prostor pro „nekalé“ praktiky. Střeženými boxy na dostihových mítincích totiž nekontrolovatelně proudí desítky osob, včetně „příznivců“ konkurence. Vezmeme-li v úvahu, že k nadopování koně může dojít příjmem kontaminovaného krmiva či injekčně, pak takováto možnost poškození soupeře rozhodně není vyloučena. Logicky vzato právě konkurence může totiž mít z postihu soupeřů největší prospěch. A pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Přistoupíme-li tedy čistě teoreticky na myšlenku záměrného poškození koně ze strany soupeřů, pak hlavním předmětem v dopingových kauzách do budoucna jistě bude ošetření problému, kdo a jakým způsobem by měl zajišťovat, aby nějaká osoba sympatizující s konkurencí či ilegálními bookmakery nepodstrčila v nestřeženém okamžiku koni zakázanou látku. Tím by totiž - vlastně zcela legálně – uvalila podezření z použití zakázaných látek právě na trenéra dotyčného koně, který jako jediný v případě pozitivního dopingového testu nese veškeré postihy.

V historii turfu se to podobnými případy jen hemží. Tím v žádném případě nechci odnímat či zlehčovat odpovědnost trenérů, protože výjimky jak známo potvrzují pravidlo, ale možná by stálo za to nad tím zauvažovat. Výše zmíněnou teorii také podporují události z roku 1992. Tehdy bylo na závodišti v Yarmounthu (GB) u koně Flash Straw, svěřence trenéra Geoffa Lewise, nalezeno rychle účinkující sedativum detominidehydrochlorid. Jockey Club, ve snaze uchránit pověst britského turfu a zabránit panice, která by mohla poplašit případného pachatele, rozhodl tuto skutečnost nezveřejnit. Informace o ní spatřila světlo světa až o šest měsíců později. Poté bylo oznámeno, že i v krvi steeplerky Her Honour bylo po prohraném dostihu nalezeno sedativum acetylpromazin. Mlčení Jockey Clubu vyvolalo velký odpor dostihové veřejnosti a zvláště trenérů, kterých se zmocnila panika, že by takto mohli být „ošetřeni“ i jejich svěřenci, protože když trenéři o ničem nevědí, nemohou se tudíž ani účinně bránit. V roce 1990 se vyskytl další podobný případ, v krvi tří plnokrevníků se objevilo sedativum podobné tomu, co dostala i Her Honour. Policie bohužel pro nedostatek důkazů vyšetřování pozastavila a k usvědčení pachatelů bohužel nedošlo. I v tomto případě byly koním aplikovány „zpomalující“ prostředky, jejichž užívání se obecně vzato těší větší oblibě než „klasický“ doping. První známá osoba, která se vědomě dopouštěla poškozování koní soupeřů za úplatu, byl Daniel Dawson. Tento muž byl v roce 1809 kýmsi najat, aby otrávil vodu ve stájích v Newmarketu. Za tento čin ovšem v roce 1812 zaplatil životem, byl dopaden, odsouzen a oběšen. V roce 1844 byl druhému favoritovi Derby Ratanovi noc před startem velkého dostihu podán utlumující prostředek. Celá akce se připisuje sázkařskému podsvětí, které se pro jistotu ještě „pojistilo“ podplaceným žokejem, ten pak koně celý dostih držel. Tím však patálie kolem Modré stuhy 1844 zdaleka neskončily. Vyšlo totiž najevo, že vítězem zmíněného dostihu se sice stal Running Rein, jenže za toho prý běžel jiný starší kůň! V roce 1885 byla favoritce Velké národní, Zoedone, podána droga tak očividně, že jí činilo problém zdolat i zkušební překážku. V roce 1961 dostal favorit Derby Pinturischio utlumující látku ještě před oznámením startujících koní. Z té se však zotavil, proto mu byla aplikována další dávka. Vícekrát se už na start žádného dostihu nepostavil. Pachatele se samozřejmě nikdy nepodařilo nalézt. Téhož roku byly hřebci Pondofellovi před startem v Sunning Park Stakes v Ascotu podány barbituráty, po kterých nebyl schopen ani stát na nohou. V roce 1982 doběhl Gorytus, do té doby považovaný za nejlepšího dvouletka, poslední v Dewhurst Stakes. Podezření vyvolalo hřebcovo časté kálení během slavnostní přehlídky, které působilo dojmem, že hřebci bylo podáno projímadlo ve sloní dávce. Dopingový test byl však negativní. Koním Norwich a Bravefoot startujícím v St. Leger byly rovněž aplikovány utišující prostředky. Obdobně skončila i klisna Flying Diva v Yarmounthu. Mezi další hojně uplatňované praktiky, jak znemožnit koni podat optimální výkon, bylo zlomení žebra favoritovi Derby 1958 Alcide přímo v  boxu. Spolehlivě však fungovalo i napojení koně těsně před startem nebo jeho omráčení v cílové rovince zbraní důmyslně ukrytou v dalekohledu jako se to stalo Ile De Chypre v roce 1988 v Ascotu.

K dobru českého turfu budiž přičteno, že případy dopingu na našem území v žádném případě nejsou a nikdy nebyly takto alarmující. S podobnými problémy se však potýkají i na druhém břehu Atlantiku, kde se dostihový sport zvláště za poslední desítky let rozrostl v masivní „výrobnu“ plnokrevníků a dopingové aféry jsou tam na denním pořádku. Musíme doufat, že si dostihové autority uvědomí závažnost celé situace. Je třeba od základu vylepšit celý systém antidopingových zkoušek a dohlédnout na to, aby byli všichni zainteresovaní viníci právem a co nejpřísněji potrestáni. V dostihovém sportu není místo pro trenéry, kteří jsou ochotni používat této či jiných drog, i když je není možné spolehlivě prokázat. Tací, kteří budou usvědčeni, by měli čelit doživotní diskvalifikaci, shodují se světoví odborníci. Jelikož i média bijí na poplach, byly v USA učiněny i první kroky k nápravě. Letos totiž došlo ke zpřísnění dopingové kontroly např. při Breeder´s Cupu. V každém dostihu bylo testováno prvních pět koní v cíli a jeden z dalších na základě náhodného výběru. V „dopingové síti“ však kupodivu nikdo neuvízl. Všichni koně vyšli z testů na krevní doping i přítomnost anabolických steroidů s „čistým štítem.“ Testy na steroidy, které jsou v Evropě zakázané dvacet let, se USA v takto širokém měřítku prováděly tento rok úplně poprvé. Zástupci evropských účastníků se právem domnívají, že absence steroidů u koní v Breeders´Cupu byla také jednou z příčin, proč byl tento ročník pro Evropany tak úspěšný.


Lítý boj vědy proti vědě

Boj proti dopingu je ovšem během na dlouhou trať, který nemá konce, protože biotechnologické společnosti po celém světě neustále vyvíjejí nové a nové látky. Tyto látky však dělají hluboké vrásky na čelech antidopingových komisařů. V posledních letech se nejvíce mluvilo o produktu firmy Amgen Inc., která se zabývá výrobou a distribucí léčiv s využitím poznatků biotechnologie. Tato společnost v roce 1987 uvedla na trh mimo jiné i úředně schválený a patentovaný produkt s názvem Epogen (EPO). V podstatě se jednalo o produkt, který reguluje tvorbu červených krvinek a původně byl učen k léčbě chudokrevnosti a dysfunkce ledvin. Jenže zakrátko se právě EPO stalo trnem v oku dopingových komisařů, zvláště pak jeho třetí generace zvaná CERA (Continuous erythropoietin receptor activator) byla doposud pro dopingové laboratoře značným oříškem. Takto modifikované EPO se totiž začalo v hromadné míře „beztrestně“ užívat jako doping nejen u koní. Přítomnost látky EPO byla např. letos prokázána i u koní v Red Mile v Kentucky. Trenéři z Red Mile však z celé kauzy vyvázli bez jediného postihu, neboť v Americe není EPO uvedeno na Seznamu zakázaných látek. Podobnou situaci zaznamenaly letos i další dostihové velmoci, např. Austrálie. „Nalézt EPO v lidském organismu je jako hledat jehlu v kupce sena, ale odhalit tuto látku v organismu dostihového koně, je jako snažit se najít špendlík v 1000 galonové nádrži," dodává antidopingový komisař Ray Murrihy z Nového Jižního Walesu.

Ovšem zpět na domácí dostihovou scénu. Vypadá to, že Český turf „hraje“ fair play, neboť hladina dopingu za poslední léta spolehlivě klesá. „Pokud je mi známo, tak v roce 2007 jsme nezaznamenali žádný případ, kdy by koně byli pozitivní na doping,“ říká Eva Chaloupková z JC ČR, osoba odpovědná za evidenci sankcí udělených JC ČR. A dále doplňuje: „V letošním roce se vyskytl pouze jediný pozitivní případ a to u koně Kevin The Knight trenéra Allana Petrlíka.“

Závěrem mi dovolte skončit jak jinak než pozitivně. Světová média zveřejnila potěšující zprávu, že díky spolupráci Světové antidopingové agentury (WADA) a farmaceutické firmy Roche byla odhalena vylepšená verze krevního dopingu EPO označovaná jako CERA, která byla dosud považována za nezjistitelnou. Nový postup je schopen určit 94% „uživatelů“ když EPO právě berou a 70% „bývalých uživatelů“ i po 4 týdnech. Vypadá to, že se blýská na lepší časy alespoň v antidopingovém světě. 

Děkuji všem výše uvedeným odborníkům z oblasti Českého turfu, bez jejichž pomoci by tento článek nikdy nevznikl.

Pozn. 1 * těchto případech šlo zřejmě o nesprávnou medikaci

Pozn 2 ** v Americe tato látka není zakázána, Rick Dutrow tuto skutečnost přiznal v interview po vítězství svého svěřence v Kentucky Derby.

Zdroje:
www.horseracinghistory.co.uk
www.paddock-revue.cz
www.antidoping.cz
www.wada-ama.org
www.antidoping.cz
www.bodyskal.cz
www.equichannel.cz
www.wikipedie.com

Dostihový řád JC ČR
Věstník – Metodický pokyn provádění antidopingové kontroly dostihových koní v České republice
Michal Horáček – Království za koně
A další zahraniční zdroje – Noviny, zprávy