Wilken Treu a budoucnost vestfálského chovu koní

10. 1. 2017 The Horse Magazine Autor fotek: Roz Neave a Dirk Caremans

Wilken Treu vede vestfálský svaz a má na starosti také vestfálský chov. Setkal jsem se s ním na loňském Bundeschampionatu a poprosil jej o rozhovor. Vestfálský svaz je jednou z těch plemenných knih, u které vedení celého svazu a zároveň chovatelského programu spočívá v rukách jedné osoby. Není tomu tak pravidlem u všech německých plemenných knih.

 Wilken Treu je ředitelem a vedoucím vestfálského chovu. Po magisterském studiu na univerzitě v Göttingenu zastával vedoucí pozici v hřebčíně Lewitz a v letech 2010-2011 byl také ve vedení sasko-anhaltského zemského hřebčince. Od roku 2012 pak působí ve vestfálském chovatelském svazu, kde má kromě jiného na starosti všechna oddělení vestfálské plemenné knihy, selekci koní a přeměnu a prosazení vestfálského chovatelského programu.

Přišel jste z jiné chovatelské organizace?

„Studoval jsem zemědělství - abyste se mohl stát manažerem chovu v Německu, musíte studovat zemědělství - a poté jsem pracoval 2 roky u Paula Schockemöhleho v Lewitz Stud. Následně jsem se v sasko-anhaltském zemském hřebčinci věnoval chovu skokových koní - pochází odtamtud například Monte Bellini. A pak jsem přišel do vestfálského svazu."

Vyrostl jste s koňmi? Věnovala se Vaše rodina koním?

„Ne. Vše začalo mým ježděním, resp. drezurou, které jsem se věnoval, když jsem byl mladý. Měl jsem velmi dobrého trenéra poblíž Verdenu, takže jsem se důkladně seznámil s tím, jak funguje hannoverská plemenná kniha, a chtěl jsem dělat něco takového."

Po dlouhou dobu byla vestfálská PK považována za „malou" hannoverskou PK - stejné původy. Až nyní se, jak se zdá, vestfálský chov ubírá vlastním směrem...

„Vestfálská PK otevřela svůj chovatelský program před dvaceti lety. Chovatelé měli možnost využít plemeníky i z jiných zemí, a to mnohem snáze, než kdyby byli u jiných chovatelských svazů. To je také například důvod, proč máme v chovu skokových koní Corneta Obolensky. Naštěstí jsme s touto politikou slavili úspěch. Kdybychom naši PK před dvaceti lety neotevřeli, nedosáhli bychom takového úspěchu, jaký máme nyní."

Nemáte, především s ohledem na mladé drezurní koně, obavy z příliš velkého přílivu holandské krve? Při pohledu na minulý körung - samé holandské původy...

„To už je ve Vestfálsku běžné. Mnoho závodů se koná v Severním Porýní-Vestfálsku, takže to naši chovatelé mají velmi blízko a rádi mají možnost vybrat si hřebce také z jiných plemenných knih. Oblíbili si možnost svobodnější volby a nejsou hloupí, vždyť s tímto přístupem slaví úspěch."

Jaké kvality mohou vaši drezurní koně dle vašeho názoru od těch holandských získat?

„Před dvaceti/třiceti lety jsme využívali anglického plnokrevníka pro zušlechtění našich koní a v současné době to stejné děláme u drezurních koní s holandskou krví. Možná není úplně nejlepší tuto krev přilévat do každého původu, ale máme některé krevní linie, které takové osvěžení potřebují, a chovatelé s tím slaví úspěchy. Mezi mnoha vestfálskými koňmi nalezneme např. celkem dost Vitalisových potomků."

 Vitalis je kontroverzní hřebec. Byl rezervním hřebcem na körungu, ale neprošel u KWPN. Následně zamířil jako sportovní kůň do Ameriky, aby se zase vrátil zpět do Německa, kde působí u Schockemöhleho.

„Mladí koně po Vitalisovi sklízejí úspěchy, a to nejen hřebci, ale také klisny. Jsou poměrně úspěšní v soutěžích pro mladé koně a jsou také vidět na chovatelských přehlídkách."

Když jsem začal psát o teplokrevných koních, psali všichni o všestranných koních. Nyní tu máme drezurní linie, skokové linie a trochu už i linie pro všestrannost. No a nyní se objevuje „linie mladých koní" - jen se podívejme na MS mladých drezurních koní, v jedné z kategorií byl jeden potomek Grand Prix hřebce a v další dva po Grand Prix hřebcích. Všichni ostatní byli potomky hřebců, kteří nikdy nešli výše než soutěže mladých koní...

„Samozřejmě se mnoho chovatelů drezurních koní snaží chovat koně, které mohou prodat ještě jako mladé, což je jiný přístup, než mají chovatelé skokových koní. Ti vědí, že pokud se jim koně se skokovým původem nepodaří prodat ještě jako hříbě, budou potřebovat mnoho času - pro přípravu koně a skákání pod sedlem - aby takového koně prodali. Navíc jejich klienti žádají mezinárodní původy. Chovatelé skokových koní jsou ve svém přemýšlení nad chovem koní možná trošku lepší než chovatelé drezurních koní v Německu."

Chováme typ koní, kteří jsou velmi dobří pro soutěže mladých koní, velmi elegantní...

„Ale ne vhodní pro další krok, tedy cestu do Grand Prix."

 Totilas nebyl zrovna typ krásného moderního koně...

„To je pravda a možná bychom i mohli mít problém, pokud by se každý nakonec snažil jen o chov Grand Prix koní. Navíc ne všichni plemeníci jsou pro to vhodní - umí produkovat pěkné typy mladých koní, dobrého exteriéru, dobrého pohybu v normálním klusu, ale pokud s nimi chcete začít pracovat a shromáždit je, máte problém. Tito koně pro to nejsou vhodní."

Zdá se, že se ve Vestfálsku vyhýbáte Sandro Hitovi...

„To je dobrá otázka - proč nemáme Sandro Hita. Naši chovatelé ho příliš rádi nevyužívají. Máme několik hřebců se Sandro Hitem ve třetí generaci, které naši chovatelé rádi využívají, ale to je pořád až třetí generace."

Jaké máte ve své práci cíle?

„V současné době musíme naše chovatele začít připravovat na nový chovatelský postup, na genomickou selekci. Momentálně není většina chovatelů na takový postup připravena a musíme je to všechny začít v příštích dvou až třech letech učit. Tak, aby tomuto programu rozuměli a aby s ním bylo možné začít. Ať už chceme nebo ne, genomická selekce do našeho chovu míří."

Jak to bude v praxi probíhat?

„Musíme začít sbírat DNA testovací skupiny a tuto skupinu koní velmi detailně s pomocí lineárního popisu popsat. To je praktická část práce s koňmi, ale musíme našim chovatelům předat vědomosti. Pokud dnes vyslovíte „genomická selekce", odpoví vám: Co to je? Musíme náš svaz připravit na novou generaci chovatelů, která nyní přichází. Potřebují býti vzděláváni. Pokud tak neučiníme, půjdou k jinému chovatelskému svazu."

Myslíte, že genomická selekce bude lepší než oko zkušeného chovatele? Chovatele, který zná své klisny a ví, jaké potomky dávají...

„Předně přicházíme o mnoho chovatelů, kteří znají kvality svých rodin klisen a ví, jaké problémy případně dané rodiny mají. Ztrácíme je právě kvůli generační výměně, proto novým chovatelům musíme poskytnout nový model. Genomická selekce není využitelná jen pro chov Grand Prix koní. Myslím, že je na čase začít řešit zdravotní otázky. Doba, kdy může být kůň využit ve sportu, je velmi omezená a prvním krokem, jak najít zdravotní komplikace, je genomická selekce. V druhém kroku můžeme zlepšit kvalitu našich koní, jezditelnost, jejich pohyb a skokový projev."

 Řešíte u koní nějaké zdravotní problémy, jako např. OCD (osteochondritida)?

„Ten problém u nás není větší než u jakékoliv jiné německé plemenné knihy. Je to problém, neboť 25 % koní nesplňuje požadavky klientů. Je to jeden z chovatelských cílů, na kterém musíme pracovat."

Půjdete stejným směrem jako Holanďané a ohodnotíte OCD u plemenných hřebců?

„To je jedna z možností, ale musí se na tom zapracovat. U nás je to jiné než v Holandsku, kde mají jednu plemennou knihu, a proto, když řeknou, že to bude takto, tak to tak také bude. My musíme dojít ke shodě s dalšími, a to většími, plemennými knihami v Německu, abychom mohli takový program zavést."

Budete se snažit udržet typ? Budou lidé říkat, to je vestfálský kůň, nebo spíše, že chováme moderního německého koně?

„Pokud jde o typ, pak už moderního německého jezdeckého koně máme. Nepoznáte, zda je Desperados hannoverský, oldenburský nebo vestfálský kůň - možná jen to, že není holštýn. Ale jednotlivé plemenné knihy si ponechají rozdíly především v rodinách, ne v typu koní. Například vestfálský chov bude dál udržovat E linii, zatímco oldenburští mají více F linie, ale v základu jsou typ a kvalita koní stejné."

Stane se jednou z německých PK (vyjma holštýnské) jedna velká německá?

„O tom musí rozhodnout chovatelé, ale opět se dostáváme k tomu, že v tomto jsme na tom jinak než Holanďané. Spolková republika Německo se skládá z mnoha států s různými charaktery - vestfálští chovatelé, kteří skutečně pochází z Vestfálska, se považují za Vestfálce a chtějí, aby k nim také bylo takto přistupováno. Stejně tak je to s chovateli hannoverskými i holštýnskými, i těmi z východních států Německa - všichni jsou rozdílní a potřebují rozdílný přístup. Možná jednoho dne budeme všichni pod „jednou střechou", ale stále se budeme dožadovat svých speciálních přístupů."

Podobné články
Donn Clifs

O uplynulém víkendu se u nás běhalo na dvou dostihových drahách. Sobotní Most měl vrchol v tradiční sprinterské Ceně jezdectví, v neděli ve…

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…