Proudem času moravskou historií

V roce 2014 uplyne 10 let od uznání moravského teplokrevníka jako samostatného plemene. Tedy již více než 10 let chovatelé moravského teplokrevníka regenerují tento moravský chovatelský poklad. Cesta k uznání moravského teplokrevníka nebyla jednoduchá a trvala dlouho. Jak to tak bývá, u všeho je důležitý počáteční impuls. Tímto impulsem byl dopis, který sestavil a rozeslal chovatel, jezdec, rozhodčí Jan Binek. Proto jsme ho oslovili, aby zavzpomínal nejen na tuto dobu.

Než dáme J. Binkovi slovo, podíváme se, jak vypadal z historického pohledu ve stručnosti chov koní na Moravě v minulém století.

O tom hovoří několik historických údajů, které se zachovaly, a z nich můžeme usuzovat, jak to dříve s koňmi na Moravě bylo. První dochovaná zpráva o chovu koní na Moravě pochází z roku 1793 a uvádí, že intenzivnější chov koní byl na Jihlavsku, Novoměstsku a Olomoucku. Chov koní nebyl na zvlášť vysoké úrovni, zejména v typu a špatném odchovu hříbat. Ráz koní na Moravě byl pouze teplokrevný, o čemž svědčí záznamy o sčítání koní i pozdější nákup vojenských remont. Chov koní byl prováděn stejně jako v jiných zemích Rakouska-Uherska pro vojenské účely.

Po převzetí chovu koní ministerstvem orby se přizpůsobuje požadavkům zemědělství, tedy chovu mohutnějšího koně. Na Moravě bylo přechodně použito oldenburského koně za účelem zmohutnění a zesílení, k získání vhodnějšího temperamentu a vhodných užitkových vlastností pro zemědělské využití. Dále je však chov koní založený s úspěchem na podkladě krve orientální a anglického polokrevníka zastoupeného potomstvem hřebců Furioso a Przedswit, což přetrvává do poloviny minulého století.

Po stránce chovatelských ústavů jsou založeny v Hostouni vojenský hřebčín (zal. 1915), zemský hřebčín ve Vizovicích (zal. 1918) za účelem produkce plemeníků, pro zemský chov, kteří pocházejí z „domácí půdy“. Dále zemský hřebčín v Pohořelicích (zal. 1927), hřebčín Albertovec (zal. 1952). V roce 1925 při zřízení ústředního hřebčince v Tlumačově je otevřena hříbárna na Buňově pro odchov zakoupených hřebečků.

Stejně jako ve světě se i historický a společenský vývoj v Čechách a na Moravě se značnou měrou podepsal na odlišném vývoji chovu koní a na vzniku a zániku chovatelských ústavů.

Můžeme však konstatovat, že na území Moravy chovatelé shromažďovali koně na podkladě polokrevných kmenů Furioso, Przedswit, Gidran, North Star, Nonius a Star of Hannover a docílili koně vysoce prochovaného, typově vyrovnaného, ušlechtilého, živého temperamentu, který vyhovoval tehdejšímu využití koní. Že chovatelé odváděli kvalitní promyšlenou chovatelskou práci, o tom svědčí původy koní z té doby i to, že to byli koně výkonní i sportovně. Není proto divu, že tito koně okouzlili řadu chovatelů i na konci minulého století.

V roce 1991 přichází Jan Binek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích. Pro svou myšlenku získává další nadšence a tak se rozbíhá regenerační proces moravského teplokrevníka, který je uznán za samostatné plemeno v roce 2004, v roce 2014 uplyne již 10 let od založení PK MT.

Proč právě pohořelický kůň?

Jak J. Binek uvádí, pochází z gruntu. V mládí, když se rozhodoval, co by chtěl dělat, oslovilo jej umělecké řezbářství. Avšak tehdejší režim byl toho názoru, že když je z gruntu, patří do zemědělství. Tedy souhlasil, s podmínkou, že chce jít ke koním. Tak se octl na jedné ze tří učňovských škol (Kladruby, Topoľčianky, Vizovice) ve Vizovicích. Tato škola působila jen šest ročníků a vyšla z ní řada věhlasných absolventů, kteří koním zasvětili život – F. Slavík, J. Sádlo, K. Rašín.

Praxi s koňmi získával J. Binek v Těchlově, což bylo odchovné zařízení hřebčína Pohořelice. S pohořelickými koňmi se tak setkal již jako student a i dále se mu tito koně zaplétali do žití, celý život s nimi byl neodmyslitelně spjat.

Po ukončení učiliště ve Vizovicích dostal umístěnku do Xaverova, kam však neodjel díky řediteli učňovky V. Prášilovi, a tak se v Těchlově stal instruktorem praktického výcviku. I po pracovní době koně byli na pořadí, věnoval se skokovému výcviku pod Bohumilem Hamplem.

Nedá se nezeptat … jak praktický výcvik v té době probíhal?

„Na Těchlově byli jak koně dostihoví, tak teplokrevní. V pracovní době jsem se věnoval výcviku remont (mladých koní) a tréninku dostihových koní. Ve výcviku bylo průměrně 25 koní, kteří byli pracováni pod sedlem i v zápřeži. Základní výcvik se musel zvládnout v období, kdy zde byli učni, tedy v období říjen – květen a výcvik byl ukončen výkonnostními zkouškami. Výkonnostní zkoušky byly složeny z drezury, skoků, terénní jízdy z Těchlova do Lutoniny a zpět a pak ještě byli koně zapřaženi do vozu a museli utáhnout 20 metráků. Ti nejlepší absolvovali s učni na podzim dostih učňů, přes proutěné překážky. Po dostihu šli tito koně buď zpět do Pohořelic, nebo na hospodářství. Většinou to vyhrávaly klisny po plnokrevných hřebcích.“

Odešel na vojnu a z učňovské školy se stala SZTŠ (Střední zemědělská technická škola). Tak absolvoval SZTŠ a v oboru se vzdělával dál, získal titul diplomovaný technik. Po celou dobu působil jako aktivní jezdec a závodník. Vidět jste ho mohli na „Zlaté podkově“ a úspěchy sbíral v sedle klisny Furioso XIX – 29, valacha Luboše, který byl omylem vykastrován, i jiných koní. Věnoval se military (tomu starému poctivému), skokovým soutěžím i zápřeži.

Nástup při Zlaté Podkově, Přerov 1968: zprava 2. jezdec J. Binek, valach Luboš (po P-Lašťanský z 95 P VIII)

Jak to vypadalo se stavem koní v Pohořelicích – Těchlově?

„V posledním vydání plemenné knihy z roku 1955 figuruje 45 klisen základního stáda. Opouštěl jsem Těchlov (odchovné zařízení hřebčína Pohořelice) s počtem 126 ks koní. Po základní vojenské službě, tj. po 2 letech, mě Těchlov přivítal s počtem 12 koní, z toho 3 klisny nevalné kvality, protože je nikdo nechtěl.

V roce 1961 probíhala likvidace Těchlova jako odchovného zařízení hřebčína Pohořelice jako stranický úkol Z. Prášila d.t. Objekty na Těchlově dále využívá SZTŠ pro výuku studentů a k chovu hospodářských zvířat. Jeden z objektů se podařilo zachránit i pro koně. Spolu s Ing. Weinsteinem, který byl předsedou JZD Vizovice, se podařilo znovu založit odchovnu hříbat. Avšak schylovalo se to k tomu, že školní statek není potřeba a bude ukončen, což se nakonec stalo. V roce 1973 je SZTŠ zrušena a objekt na Těchlově přechází pod JZD Vizovice, kde je do roku 1976, kdy přechází pod Agrokombinát Slušovice a následně bezplatným převodem na obchod s obuví. Tak zaniká objekt, který byl nejdéle spjat s pohořelickými koňmi.“

Popište původního pohořelického koně.

„Byl středního rámce, ušlechtilý, harmonický se suchou hlavou a jiskrným okem, dobře nasazeným krkem a výrazným kohoutkem, s náležitou hloubkou hrudi a šířkou prsou, pevným hřbetem, pevně vázanými bedry a s dlouhou rovnou svalnatou zádí, suchým a korektním fundamentem a pevným kopytem.

Požadován byl všestranný typ polokrevníka s převahou jezdeckých schopností s důrazem rovněž na ochotu v tahu, s odpovídající mechanikou pohybu, tvrdé konstituce, živého temperamentu a dobrého charakteru.“

„Moravák v dobrých rukách – zlatý kůň pro všechno.“

Kdy a jak začala Vaše chovatelská práce?

„Začala hledáním rozprodaných koní a chovem na vlastní pěst. Základ chovu byl postaven na třech pohořelických klisnách, které se mi podařilo vyhledat a zachránit. Jak trnitá cesta byla k získání pohořelických klisen, vypovídá i to, že po čtyřletém snažení se mi podařilo získat zpět dvě pohořelické klisny ze státního statku Val. Klobouky, hospodářství Petrůvka. Kde jedna z nich – klisna Kamila, celou dobu pracovala v lese při přibližování dřeva. Byla koupena za 1350 Kč. Klisny byly využity jak v chovu i ve sportu, stejně jako jejich potomkové.

Základ chovu a tedy přímý pozůstatek pohořelických koní nesou potomci klisen Nargis, Karmen (získaná ze Svatého Štěpána, která tam odmítla tahat hnůj) a zmiňovaná Kamila. To bylo vše, co jsem měl k dispozici.“

V roce 1968 je založen TJ Horymír Vizovice, kde byl vychován nejeden jezdec a odchována řada potomků z těchto pohořelických klisen.

Jakou stopu zanechaly pohořelické klisny v českém jezdectví a chovatelství?

Klisna Nargis (nar. 1960 po 709 Lek, z 45 Elita) dala potomstvo:

• Valet vizovský (po Valet, po Masis) = nesportoval, plemenný hřebec s potomstvem na úrovni S: ST,
• Liverna (po Salon) = sportovala s pí. Plundrákovou S: ST,
• Dorian Grey (po Blyskač po City) = s Ing. D. Ligockým a s MVDr. Bartíkem dosáhl výkonnosti S: T.

Klisna JM 1330 Karmen (nar. 1960, po 2614 Nonius XXXIX, z 46 Furioso VII) dala potomstvo:

• Libreta (po Valet, po Masis) = ryzka s MVDr. Chvátalem S: ST, nedonosila bohužel ani jedno hříbě.
• Flop (po 12 Przedswit X) = s MVDr. Bartíkem a Ing. J. Kutěném dosáhl výkonnosti S: ST. Byl prodán do zahraničí jako sportovní kůň.
• Premiér / Przedswit Horymír (po 12 Przedswit X) = s Z. Baborem S: ST. Dobrý plemeník a otec řady úspěšných potomků.
• Metal (po Metrans A1/1) = s MVDr. Bartíkem ve sportu prověřen ve S: ST. Byl prodán do zahraničí jako sportovní kůň.
• Ester (po North Star IV) = s J. Pecháčkem a p. Ostrčilem dosáhla S: S. V chovu se nejvíce uplatnila přes své potomstvo až do dnešních dní. Ester dala dcery Niké (po Diadém I – 94), Riki a Poweri (po Diadém I – 94) a Svingu. Riki a Poweri v chovu pokračuje díky dceři Barbarela (Jersey) a její geny nese i Cit (po Quoniam III – 16). Niké má své pokračovatele i v dnešní době. Niké dala dcery Zonku (po Diktant Slatiňanský) a Živu (FI – 21). Zonka je matkou Chelsa a Iršaje (oba po Przedswit Alvin). Živa pokračuje v klisničce narozené v roce 2013 Queen Very (po Scyris A1/1).

Vítězné družstvo MČR Hradec Králové: Z. Babor a P-Horymír, MVDr. Bartík a Flop, S. Hájek a Almhirt vizovský

 

Klisna JM 1331 Kamila (nar. 1959, po Przedswit Lašťanský, z 1 Przedswit II) dala potomstvo:

• Aroma (po Furioso XII) = kvůli úrazu nesportoval a je matkou plemeníka Kordona nošovického.
• Beatris – zmizela
• Corveta – (po Alarm 9)
• Erik / Almhirt vizovský (po Almhirt – 20 /trakén/) = se Z. Baborem a S. Hájkem dosáhl výkonnosti S: ST.
• Garvin (po Przedswit X – 12)
• Hejdy (po Przedswit X – 12)
• Chiméra (po Valet, po Masis) = s M. Ševčíkem vysportovala ve skocích S. Pokračuje v hříbatech Orient, Šarlota (po Irish Pride), Unita (po Blyskač), Wooody (po Dueláno I- 63). Unita je matkou Irwina (po Przedswit Alvin). Woody dala v chovu Iluzi a Januse, oba po Przedswit Alvin.
• Jamajka (po Orkán A1/1) = úspěšná militaristka s J. Ciprou dosáhla výkonnosti ST, jak na domácích i zahraničních kolbištích. V chovu dala hříbata po Bax – Ornest a po Servátor – 21 Norgel. Norgel v chovu dala dcery Ester po Grand Step a Znělku po Diktant Slatiňanský, která dala dceru Jamajka po Przedswit Alvin.
• Dajána (po Blyskač, po City) = s F. Slavíkem se účastnila všestrannosti do stupně ST. Dala v chovu Wind, Swan, Oktávu. Oktáva zanechala Zikurata (po Diktant Slatiňanský), Žilku (po Furioso XI-1), která dala hřebce po Gidran I MT - Merlina. Oktáva je matkou i Przedswita Alvina (po 2530 Przedswit XVI-34) plemeníka, který byl do chovu zařazen na Slovensku.

Jak dlouhá byla cesta k moravskému teplokrevníku?

„Dlouhá! Z vlastní iniciativy a na popud Ing. V. Miloty a další řady moravských chovatelů jsem se snažil obnovit pohořelického koně.“

Tedy jen malé připomenutí, že v roce 1991 přichází Jan Binek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích. Pro svou myšlenku získává další nadšence a v roce 1996 začínají podnikat iniciativní kroky k záchraně jedinců nesoucí geny rakousko-uherských kmenů. Je založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Základní kámen svazu „pokládají“ Ing. Vladimír Milota, Bohumír Soušek, Jindřich Jarka, Jaromír Dostál, Ing. Čeněk Krybus, Milan Novák a Ing. Vincenc Krybus.

„V 90. letech se nám podařilo vyhledat 120 klisen, které ve svém původu nesly ucelenější rakousko-uherské geny. Cesta k uznání plemene moravský teplokrevník se táhla roky. I tak do PK MT bylo při založení v roce 2004 zapsáno 10 plemenných hřebců a 67 klisen. Stavy koní MT se postupně zvyšují, což je potěšitelné. Díky tomu, že jsem přes 50 let působil v oboru a zažil i hřebčín Pohořelice a znal tyto koně, dá se konstatovat, že můžu posoudit situaci nejen na úrovni chovatelské, ale i z hlediska využitelnosti MT.“

Co dnes v chovu MT postrádá?

„Postrádá větší zastoupení produktů MT na sportovním poli a jejich konkurenceschopnost vůči ostatním populacím koní. Pohořelice, to je cca 50 let zpět, a když si uvědomíme, že Premiér skákal se zahraničními koňmi a měl výsledky, taktéž Jamajka v military dokázala obstát v zahraniční konkurenci, i to svědčí o tom, že tito koně sportovní kvality měli a nezbývá mi než doufat, že i mají.“

Tento chovatel pro chov a zachování původního pohořelického koně, dnes nazývaného moravský teplokrevník, udělal kus práce. Zachránil poslední původní klisny. Kromě prověření ve sportu je zařadil do chovu, kde zanechaly výraznou stopu až do dnešních dní. Posledním přímým potomkem původních pohořelických koní je v roce 2013 narozená klisna Queen Very (z Živy po Scyris A1/1) a letošní klisnička ze Zonky po Quidam.

Byl to on, kdo v roce 1991 napsal a rozeslal první dopis, který podnítil další chovatele ke snaze o regeneraci moravského teplokrevníka a díky tomu se s MT setkáváme i v dalším tisíciletí.

Bylo tedy pro mě ctí vyzpovídat Jana Binka o historii pohořelického koně a tyto informace předložit i vám.

(z vyprávění Jana Binka zpracovala Ing. Jana Fatěnová, rok 2014)