Jak to vidí přední představitelé chovatelské scény?

V roce 2010 ředitel holštýnské PK Thomas Nissen prohlásil: „Náš chov se může rozvíjet správným směrem jen pouze tehdy, když bude v populaci aspoň trocha plnokrevné krve. Je to nezbytné a myslím si, že je také nezbytné, aby chovatelé využívali plnokrevníka promyšleně. Tj. použili vhodnou klisnu z nejlepší rodiny, se skokovými kvalitami. Je to nezbytné pro to, aby se dostavil požadovaný výsledek, neboť ostatní možnosti jsou příliš riskantní.“

Francouz Arnaud Evain to vidí jinak a k využití plnokrevníka v současnosti prohlásil: „Jedním z hlavních důvodů, proč je francouzský chov uznáván po celém světě, je využití plnokrevníka v minulosti. Používali jsme dobré plnokrevníky, měli jsme i špatné, ale nikdo si je nepamatuje, zmizeli z rodokmenů. Když se podíváte na dnešní již stabilizované původy koní s francouzským původem, můžete najít koně s 15 až 20 % plnokrevné krve – ta stejná situace je v Holandsku – když připouštíte koně z Francie nebo Holandska mezi sebou, pořád máte 15 až 30 % plnokrevné krve. Využívání plnokrevníka bylo nutné patnáct až dvacet let zpátky, když jste si vybrali dobrou linii a přidávali jste krev k těžkým koním. Jenže dnes máme správné koně. Když máte drink s 20 % alkoholu a smícháte jej s jiným drinkem s 20 % alkoholu, stále máte drink s 20 % alkoholu. To samé je u našich koní. Můžeme připouštět koně s 20 % plnokrevné krve s jinými koňmi s 20 % plnokrevné krve a udržet procento, které potřebujeme.“

„V současné době máte v soutěžích koně, kteří nemají plnokrevníka v prvních třech generacích, ale mají pořád hodně krve. Plnokrevník už nemá tu exkluzivitu. Stačí si vzít za příklad Quidam de Revela; když se podíváte na jeho původ, je skutečně teplokrevný, ale má jednoho plnokrevníka ve třetí generaci, což dodává krev celému rodokmenu.“

Quidam de Revel, rodokmen s jediným plnokrevníkem ve třech generacích

A nakonec, Florian Sitzenstock z göttingenské univerzity zjistil během svého výzkumu hannoverské plemenné knihy, že se od roku 1985 procento koní po plnokrevných nebo polokrevných hřebcích sice snížilo, ale přesto se procento plnokrevné krve v hannoverské populaci zvýšilo…

Pokračuje tento trend i v roce 2019?

Analyzovali jsme původy top sto koní z žebříčku WBFSH 2009 a 2019 a zjistili jsme, že průměrné procento plnokrevné krve mezi těmito lety se do značné míry nezměnilo (43,45% v roce 2009, 42,97% v roce 2019), ale co se podstatně změnilo, byla minimální a maximální procenta plnokrevné krve v rodokmenech nejlepších sta koní. V roce 2009 procento plnokrevné krve bylo v rozsahu od 17,97 % až k 79,69 %, zatímco v roce 2019 to bylo mezi 24,22 % až 62,89 %. To znamená, že procento krve v původech špičkových koní začíná být mnohem stabilnější. Je to důsledek cíleného informovaného vybírání chovných partnerů za účelem dosažení optimálního zastoupení plnokrevné krve. Další významnou změnou mezi léty 2009 až 2019 je generační výskyt čistého plnokrevníka. V roce 2009 to byla čtvrtá generace, zatímco v roce 2019 už pátá generace. V roce 2009 první plnokrevník v rodokmenu byl přímý rodič, zatímco v roce 2019 byl plnokrevník nejdříve ve třetí generaci. (Pozn. překl.: otázkou je, jestli to je tím, že je procento krve stabilizované nebo tím, že v současné době není k dispozici opravdu velký plnokrevný hřebec).

% plnokrevné krve v letech 2009 a 2019

Co je zajímavé, devět z top stovky skokanů v roce 2019 má přes 50 % plnokrevné krve, přesto, že první čistý plnokrevník se v jejich původu neobjevuje dříve jak v páté generaci! Např. valach Usual Suspect d’Auge (Jarnac – Mesange du Rozel x Papillon Rouge), v současné době na 16. místě v žebříčku má 61,52 % i přesto, že plnokrevníka má až v páté generaci.

Hladiny krve u top sto koní ve skocích dle hodnocení WBFSH roku 2019

To je docela přesvědčivý důkaz, že moderní chovatelé jsou schopní plnokrevnou krev udržet a zvyšovat její zastoupení, aniž by byl využit plnokrevník.

Využívání plemenných hřebců s vysokým procentem plnokrevné krve se zdá být cestou pro budoucnost, která bude produkovat krevnaté koně v typu, kteří odpovídají požadavkům moderního sportovního koně.

A kteří plnokrevníci mají stále největší vliv na moderní sportovní koně?

Není překvapením, že Ladykiller xx (Sailing Light xx – Lone Beech xx x Loaningdale xx), narozený v roce 1961, vede žebříček, když se objevuje 32x jako nejbližší plnokrevník v rodokmenech top sto skokových koní dle WBFSH.

Legendární plnokrevný hřebec Ladykiller

Dalším je Rantzau xx (Foxlight – Rancune, Cavaliere d’Arpino) narozený roku 1946, který se objevuje jako první plnokrevník v 20 případech, a Furioso xx (Precipitation – Maureen x Son-In-Law ) narozený v roce 1939 v 17 případech.

Rantzau jako dostihový kůň

Plnokrevný plemeník Furioso

Top 10 plnokrevných hřebců v rodokmenech nejlepší stovky skokových koní dle WBFSH:

Hřebec	Rok narození	Kolikrát se objevil v rodokmenu jako první plnokrevník
Ladykiller xx	1961	32
Rantzau xx	1946	20
Furioso xx	1939	17
Godavari xx	1982	10
Sacramento Song xx	1967	7
Laudanum xx	1967	6
Courville xx	1952	6
Cottage Son xx	1944	6
Amarpour xx	1966	5
Abgar xx	1958	4
Koridon xx	1946	4
Marlon xx	1958	4

 

Ladykiller xx

Dr. Dietrich Rossow ve své knize „Stallion Book of the Holsteiner Warmblood Breed“ uvádí:

„Byl průměrně velký, jednoznačně hřebčí typ s krásnou hlavou, těžkým krkem, dobrou lopatkou, skoro plochými bedry a pěkně zavázanou, krásně osvalenou zádí. Měl kvalitní nohy a kopyta, a na plnokrevníka elastický pohyb. Byl vším, co si mohl státní chovatelský program přát. Se 35 licentovanými syny a 195 dcerami měl největší dopad ze všech využitých plemeníků v chovu holštýnského teplokrevníka. Nejlepší výsledky měl Ladykiller s klisnami, které měly trochu plnokrevné krve, oproti např. Anblickovi. Když byl připouštěn na hrubou, těžkou klisnu, výsledky byly odpovídající. V současné době (autor knihu psal v roce 1988), musí být Ladykiller viděn jako jeden z nejvýznamnějších skokových plemeníků moderní doby. Vyjmenovat všechny jeho významné potomky ve skokovém sportu ale překračuje možnosti této eseje. Dal ale málo drezurních koní. Zatímco plnokrevní Marlon a Anblick ovlivnili holštýnský chov teplokrevníka ve fázi jeho transformace skrz jezditelnost potomstva, tak Ladykiller dodal především skokové schopnosti.“

Ladykiller se narodil v Anglii roku 1961, ale na dostihové dráze nebyl žádnou hvězdou. Vyběhl třikrát a byl hodnocen pouze 80,5 v generálním handicapu, naštěstí pro něj a celý sportovní chov dosáhl o půl kila výše, než bylo požadované minimum pro plnokrevného hřebce v německém teplokrevném chovu. Než uhynul v roce 1979, dal 35 plemeníků, včetně dvou pilířů chovu holštýnského teplokrevníka: Landgrafa a Lorda. Oba, a to by mělo být zdůrazněno, byli z klisen s vysokým procentem plnokrevné krve. Matka Lorda byla polokrevná po Cottage Son, zatímco Landgrafova matka měla 25 % plnokrevné krve.

Ladykillerův rodokmen obsahuje předky, které najdeme v rodokmenech překážkových plnokrevníků – Blue Peter, Phalarise a vnuka Bay Ronalda, Son-ln-Law.

Lord, syn Ladykillera

Mezi syny Ladykillera patří Ladalco (z matky po Aldato, 1977), Levantos I (z matky po Cantus, 1990) a Lord (z matky po Cottage Son xx), který má dnes vliv dodnes především skrze svého syna Lord Calando (z matky po Calando I, 1985), otce Lux Z (z matky po Ahorn Z, 1988). Ale zdaleka nejvýznamnějším pokračovatelem Ladykillera je Landgraf (z matky po Aldato, 1966), plodný otec plemeníků: Burggraaf (z matky po Cor de la Bryère, 1984), bratrů Lancer I až III (z matky po Fantus, 1984, 1986 a 1990), Landadel (z matky po Gotthard, 1982) a Libero H (z matky Ronald, 1981). I pro drezúrní chovatele tu byli hřebci jako Lacapo (z matky po Capitano, 1980), který dal Flemmingha, otce skvělého drezúrního hřebce Krack C. Dalším byl Landino (Landgraf I), který je dědem drezúrních Lord Sinclaire I až III (z matky po Raueck I).

Landgraf I, syn Ladykillera

Rantzau xx

Rantzau (Foxlight xx x Cavaliere d’Arpino xx, 1946) patří k větvi Touchstone Eclipsovy dynastie a jeho prapraděd Son-In-Law (Dark Ronald, 1911) byl také zodpovědný za dalšího nesmírně vlivného plnokrevníka importovaného do Německa, a to vnuka Cottage Son (Young Lover x Cottage, 1944).

Plnokrevný Rantzau - otec nejen Cor de la Bryère

Roku 1964 byl Rantzau třetí v žebříčku skokových otců za Lutteur B a Kenavo D a v dalším roce 1965 byl druhý s potomstvem úspěšným v celé Evropě a druhé místo si udržel do roku 1969. Roku 1970 byl třetí za Ibrahimem a Furiosem, v dalším roce 1971 se umístil první v žebříčku skokových koní a také byl pátý v žebříčku otců koní ve všestrannosti, a dokonce byl v druhé desítce otců drezúrních koní.

Roku 1976 byl už pět let po smrti, ale stále byl třetí v žebříčku otců skokových koní, a poté čtvrtý do roku 1980. Po mnoho let byl jedním z předních mateřských otců. Celkově dal 26 licentovaných synů, kteří dali dalších 17 plemeníků.

Jak uzavírá Jean Delannoy v Annuaire du Cheval de Sport et d’Elevage 2000: „Lidé, kteří znali potomstvo Rantzau (jako např. Marc Hoissin, Michel Pelisser, Remy Thault, Emile Esnault), vzpomínali na koně, kteří byli někdy senzitivní, ale perfektně jezditelní. Hůře se obsedali a klisny v říji byly velmi citlivé. Potřebovali získat důvěru a bylo nutné je plně kontrolovat, ale bez násilí. Byli sebejistí, často pevní a silní, s rovnými hlezny, pevnou zádí. I dnes je snadné rozeznat koně s Rantzau v rodokmenu, díky jejich elegantnímu vzhledu a zbarvení s občasnými černými skvrnami a někdy s bílými chloupky, také i díky jejich slavným rovným hleznům.“

Ve Francii měl Rantzau vliv hlavně skrze jeho syna Starter (z matky po Jus de Pomme, 1960), uznávaného otce matek skokových koní. Zatímco v Německu se jeho syn Cor de la Bryère (z matky po Selle Français hřebci Lurioso, synu Furioso xx) stal jedním z nejlepších otců skokových koní, ne-li nejlepším vůbec. Hvězdní synové Cor de la Bryère, mezi nimiž můžeme zmínit jména bratří Caletto (z matky po Consul, 1975 a 1976), bratři Calypso I a II (z matky po Heißporn, 1973 a 1974) a Corrado I (z matky po Capitol, 1985), pokračovali v šíření krve Rantzau, ale to jsme vynechali také mnoho, mnoho dalších plemeníků po „Corde“, kteří sami byli skvělými plemeníky. A jeho linie dnes pokračuje skrze vnuky, pravnuky, prapravnuky…

Cor de la Bryère - jeden z nejvýznamnějších plemeníků v historii, ne-li nejvýznamnější

Furioso xx

V roce 1946 byla ve Francii ustanovena komise za účelem nakupování zahraničních plemeníků, kteří měli rozšířit genetickou variabilitu ve francouzské populaci sportovních koní. Podle Jeana Delannoye ve článku zveřejněném roku 1992 v Annuaire de l’Étalon Sport Français byl tým sestaven dobře. Komise se skládala z generálních inspektorů chovu pana Richarda a pana Vincenta, a také z ředitele národního hřebčína a zakladatele UNIC pana Maurice O’Neill. (Pozn. překlad.: UNIC je zkratkou pro Union Nationale Interprofessionnelle du Cheval).

Richardovou specialitou byl exteriér a pohyb koní, Vincent byl specialistou na plnokrevníky, zatímco O´Neill byl zaměřen na ostrovní koně, tudíž preferoval hledání vhodných hřebců v Anglii.

Tam jim byl prezentován plnokrevný Furioso (Precipitation). V tento čas byl sedmiletý a měl za sebou nevýznamnou dostihovou kariéru, kde nedokázal ani jednou z 21 startů zvítězit. Jeho vzhled a harmonický exteriér ale stačily k tomu, aby komisi oslnil. O´Neill nikdy nejezdil tak dobře vybalancovaného koně jako on, takže mu odpustil jeho lehce přikleklý postoj předních nohou, sblížená hlezna a celkově dlouhé nohy. A tak byl Furioso koupen za 800 liber od pana Blunta.

Nedávno jmenovaný ředitel Haras de Pin, vikomt z Poncins, získal poté Furiosa do svého chovu. Furioso byl popisován jako velký hnědák plný energie, který se úžasně nosil. Jeho klus a cval byly dobré, ale ne výjimečné. V Anglii a překvapivě ani ve Francii nikdy neskákal. Ačkoliv byl velmi temperamentní osobnost, byl bezproblémový v boxe a měl dobrou povahu.

Furioso měl dobrý původ. Jeho otec Precipitation (Hurry On) měl dobrou dostihovou kariéru, když vyhrál 7 dostihů, od King Edward Stakes na 2 400 m po Ascot Gold Cup na 4 000 m. Jako plemeník byl úspěšný, jedenáckrát byl ve dvacítce nejlepších plemeníků – otců vítězů – v Anglii a jednou ve Francii. Také byl sedmkrát v top 20 otců matek.

Matkou Furiosa byla Maureen, dcera Son-In-Law, úspěšného dostihového koně a výborného plemeníka, který byl 18x mezi nejlepšími 20 otci v Anglii a 16x mezi nejlepšími otci matek v Anglii, a 8x ve Francii. Bába St. Frisca byla po Friar Marcus, který byl 10x mezi nejlepšími 20 plemeníky v Anglii a 14x mezi mateřskými otci, a jednou ve Francii.

Do roku 1954 Furioso vedl žebříček plemeníků ve Francii díky skokanům jako Virtuoso a Dolly, pozici si udržel do roku 1961, kdy mu bylo 22 let. Byl třetí za Foudroyant II a Nithard v roce 1962 a druhý za Foudroyant II v roce 1963, ale byl plemeníkem číslo jedna zase v roce 1964 a udržel si pozici do roku 1969, kdy již byl dva roky po smrti. Byl plodným otcem olympijských koní, včetně zlatého medailisty v Tokiu, Lutteur B nebo Pomone B, která donesla jezdce d´Oriolu k vítězství na Světovém šampionátu v Buenos Airies roku 1956, když jí bylo tehdy teprve sedm let… (Pozn. překl.: Foudroyant II byl také plnokrevný, zatímco Nithard zase angloarab s 95,31 % A 1/1 krve)

Lutteur B (Furioso) - vítěz olympijských her v Tokiu

Delannoy shrnul kvality potomstva Furioso následovně: „Tito koně byli osobnosti, někdy složitější, zvláště klisny, ale byli úžasní, jakmile získali důvěru v jezdce. Byli jemní a opatrní, takže pokud nebyli ježděni pevně, ale zároveň jemně, mohli být někdy problémoví, případně vyštycovat skok. Někteří jezdci si na ně stěžovali, ale oni nebyli problémoví. Na kolbišti cválali kulatě, v rovnováze, takže nepotřebovali korekci (s výjimkou některých horkokrevných klisen). Jejich skok býval kulatý, v trajektorii.“

Furioso sám nedal mnoho plemeníků, ačkoliv Mexico (z matky po Talisman, 1956) byl dobrým plemeníkem v Holandsku a pro fanoušky drezúry dal velice dobrého hřebce v podobě pravnuka Ferro. V současnosti nejdůležitější vliv Furiosa je díky jeho synovi Furioso II, pravého bratra Mexico, narozeného roku 1965. Furioso II působil v oldenburské oblasti a je pravděpodobně nejvýznamnějším plemeníkem v chovu sportovních koní v současnosti, ve skocích i v drezúře. Mezi syny Furioso II můžeme zmínit Florestana (z matky po Rheingold, 1986), For Pleasure (z matky po Grannus, 1986), Puriosa (z matky po Martell, 1974 – dědeček Jazze) a Voltaire (z matky po Gotthard, 1980).

Furioso II (Furioso) - velevýznamný plemeník

Dnešní top plemeníci

Nemusíme se dívat daleko v posledním WBFSH žebříčku otců skokových koní, abychom našli plnokrevné vlivy. Číslo jedna Chacco-Blue (Chambertin x Contender) má v původu Rantzau díky Cor de la Bryère, který je ve třech liniích ze čtyř v rodokmenu, zatímco otcem báby je plnokrevný Godavari (Parole Board x Balto), který se narodil roku 1982 v NDR a byl využit v chovu mecklenburského teplokrevníka. Otec Parole Board byl z linie Tudor Minstrel/Owen Tudor, kterou chovatelé skokových koní tak milují, zatímco matka Gruschowka byla narozená v Rusku.

Chacco-Blue (Chambertin x Contender)

Druhým plemeníkem v žebříčku je Diamant de Sémilly (Le Tot de Sémilly x Elf III), který má v sobě přes 50 % plnokrevné krve, ale nemá v rodokmenu výše zmiňované top tři plnokrevné hřebce. Otcem báby je plnokrevný Amarpour (nar. 1966, Tantiéme x Nearco).

Francouzský hřebec Amarpour je z klisny po Nearco, ale přes jeho otce Tantiéme, špičkového dostihového koně, pochází z linie Teddy. Teddy je další významné jméno v rodokmenech skokových koní. Amarpour dal např. mezinárodní vítěze Inca du Vallon, Ignace a Ideal S, který skákal v Americe.

Plnokrevný hřebec Amarpour (nar. 1966, Tantiéme x Nearco)

Třetím v žebříčku je Casall (nar. 1999, Caretino x Lavall), který v sobě nese krev Rantzau skrze Cor de la Bryère a Ladykillera přes Landgrafa.

Abychom zdůraznili vliv Furiosa, musíme se podívat na pátého plemeníka v žebříčku top deset skokových koní dle WBFSH, Kashmira van Schuttershof (nar. 1994, Nabab de Rêve x Tenor Manciais). Praděd Kashmira, Jalisco B, je z matky po Furioso, stejně jako mateřský otec Nabab de Rêve, Artichaut. A Kashmirova matka Fines van Kameren je z matky po Furioso II. Kashmir van Schuttershof je tedy celkem na Furiosa prochován 3x.

Kashmir van Schuttershof (1994, Nabab de Rêve x Tenor Manciais)

Současné sportovní hvězdy a plnokrevný vliv

Z koní, kteří jsou dnes úspěšní ve sportu s plnokrevnými předky v rodokmenu, můžeme zmínit např. Tobaga Z (Tangelo van de Zuuthoeve – Whoopie C x Mr. Blue), Breitling LS / Quebracho LS (Quintero – Armonia la Silla x Acord II) či Clintrexo Z (Clintissimo Z – Rexotta Z x Rex Z).

Tobago Z má Furiosa v páté generaci jako mateřského otce Fair Play III, který je otcem velkého Narcos II. Furioso se znovu objevuje v jeho původu jako otec Furiosa II, který je otcem Furioso Z. Furioso Z je autorem prabáby Tobago Z, klisny Orchidee, která sama skákala parkury do 150 cm.

Tobago Z (Tangelo van de Zuuthoeve – Whoopie C x Mr. Blue)

Ačkoliv se stal slavným pod jménem Breitling LS, ve skutečnosti byl pokřtěný jako Quebracho LS. V rodokmenu má všechna tři velká plnokrevná jména. V jeho původu se objevuje Rantzau čtyřikrát, vždy Cor de la Bryère. Také můžeme vidět Furiosa jako mateřského otce Jalisca B a dvakrát Ladykillera, jednou jako mateřského otce čtvrté matky Quintera a podruhé jako otce Lancastera, mateřského otce báby Acord II, Gerlis.

Breitling LS / Quebracho LS (Quintero – Armonia la Silla x Acord II)

Třetím příkladem je Clintrexo Z, jehož původ také obsahuje svatou trojici našich tří plnokrevných hřebců. Ladykiller se objevuje jako mateřský otec prabáby Clintissima Z, Feine a podruhé jako otec báby Caroluse I, praděda Clintrexa Z. Rantzau se v původu Clintrexa Z objevuje čtyřikrát, 3x jako otec Cor de la Bryère a 1x jako otec As Du Bourg. No a Furioso je v původu 3x, 1x jako mateřský otec Jalisca B a 2x skrze Luriosa.

Clintrexo Z (Clintissimo Z – Rexotta Z x Rex Z)

Zdá se, že výše uvedené informace jsou přesvědčivými důkazy, že v současném chovu sportovních koní stačí udržovat hladinu plnokrevné krve kombinacemi potomků velkých plnokrevných hřebců užitých v minulosti.