Neznámé plemeno koní: Beberbecker

14. 3. 2022 Eva Holubcová Autor fotek: © archiv sporthorse database, horse magazine

Slyšeli jste někdy slovo beberbecker? Ne? Já také ne, než jsem se rozhodla doposud opomíjenou zkratku „BEBE“ nebo také „BEBER“ schovanou v zadní části původů sportovních koní trochu více prozkoumat. Výsledek? Fascinující zjištění o existenci teplokrevného plemene, které mělo vliv na chov sportovních koní v Německu a dnes prakticky neexistuje.

Beberbecker a jeho historie

Plemeno vzniklo na základě kombinace plnokrevné krve s normanským koněm, meklenburským teplokrevníkem, hannoveránem a plemenem senner (jedno z nejstarších jezdeckých plemen v Evropě, historie se údajně datuje až do cca 1160) a bylo chováno mezi lety 1724 až 1929 v Beberbeck State Stud v německém spolkovém státě Hesensko. Primárním účelem plemene bylo mít odolného, všestranného, ušlechtilého a sportovního koně pro důstojníky. Historie chovu koní na tomto místě byla ale mnohem delší a počítá se minimálně do 14. století.

V Beberbecku odchovaní hřebci byli vyhledáváni pro chov, jen mezi lety 1905 až 1922 dodal hřebčín v Beberbecku hlavně pro východopruský chov 163 zemských hřebců a 6 státních. Že chov byl kvalitní, dokládá například to, že členové německého OH týmu z roku 1936, tedy koně Kronos, Absinth a Nurmi, měli všichni ve svém původu beberbeckera … V drezuře to byli Kronos a Absinth, ve skocích Nurmi (po hřebci beberbeckera jménem Merkur).

Mimo jiné tam stál plnokrevný Chamant (33 licentovaných synů v chovu) či Optimus (celkem 87 synů!). Za nejlepší období chovu beberbeckera lze považovat dobu mezi lety 1883 až 1900, kdy hřebci z tamního chovu byli nejdůležitější. Jednalo se např. o Opala (po Adonis xx z BEBE  klisny) nebo Colorado (po Optimus z matky po Chamant xx). Dalším takovým hřebcem byl např. Alkoven I (Alderman I), který v sobě nesl krev beberbeckera ze strany otců matky, báby i prabáby.

Roku 1929 byl tamní chov koní zrušen a koně se prodali komplet polskému státu za půl milionu říšských marek, byli převezeni ve dvou rozdělených transportech během října 1929 vlakem do Polska. Zbylá (neudaná) zvířata byla prodána v prosincové aukci 1929. Poláci v chovu těchto koní dále pokračovali a dodávali plemeníky pro zemský chov, do roku 1939 jich takto vyprodukovali 46. Tvrdě na ně však dopadl začátek druhé světové války, kdy byl hřebčín během evakuace vybombardován a válku přežilo pouze 48 klisen. Letecký nálet během evakuace nepřežil ani tehdejší ředitel hřebčína Władysław Siemiński a další lidé. Koně, kteří nálet přežili, se rozprchli. Ze širého okolí byli „posbíráni“ zpět a správu chovu převzali Polsko okupující Němci, konkrétně hrabě Clemens von Nagel.

Stádo bylo později v důsledku tragických válečných událostí přemístěno již roku 1942 do Graditzu a část zvířat skončila v Holštýnsku. Rudá armáda tato zvířata z Graditzu zabavila a jako mnoho jiných zvířat je odvezla jako válečnou kořist do Sovětského svazu. Co bylo s nimi dále, těžko říci kvůli nedostupnosti informací, ale lze s určitostí uvést, že někteří skončili ve věhlasném trakénském hřebčíně S. M. Kirov. Jak se dostali do Kirova, je však trochu záhadou, protože některé konkrétní klisny Wehrmacht údajně prohlásil za nezvěstné … ale to je zcela typické pro válečné zmatky. Týkalo se to třeba i klisny Kameja, o které bude řeč dále. Ostatně zlověstné slovíčko „nezvěstná“ provází i naše plemenné knihy z válečných časů. Koně z Holštýnska se vrátili zpátky do Polska, ale jejich vliv se tam prakticky vytratil. A s nimi i reálný chov plemene. Takže jak došlo k tomu, že se vliv beberbeckera úplně nevytratil? Díky výše zmíněnému hraběti von Nagelovi.

Hrabě Clemens von Nagel

Kdo byl hrabě von Nagel? Vizionář a chovatel koní. Roku 1952 se mu podařil historický kousek, když všichni tři drezurní koně, kteří reprezentovali Německo na olympijských hrách (tým byl nakonec bronzový), byli odchováni na jím spravovaném Vornholzu. Hrabě je nedílnou součástí historie moderních sportovních koní. V jeho chovu stál Ramzes x a byli tam odchováni koně jako Ramiro, světový šampión Mariano, Pernod xx, k tomu další olympijští koně jako Remus, Robin atd. Clemens von Nagel měl úzký vztah k plemenu beberbecker, protože strávil svoje dětství na Beberbecker State Stud, kde jeho tatínek byl stájmistrem.

Už před druhou světovou válkou se pokoušel toto plemeno zachránit pro další chov, ale neúspěšně. Byl kritikem prodeje celého chovu do Polska, protože toto plemeno uznával pro jejich tvrdost a úspěšnost ve sportu. Cíleně tuto krev vyhledával a jeho obsese vedla k tomu, že při pohledu do původů sportovních koní zkratku BEBE můžeme najít i v současné době, samozřejmě ve vzdálených generacích. Ve svém tak úspěšném chovu využíval hannoverské klisny po hřebcích plemene beberbecker a plemeníka plemene beberbecker jménem Oxyd (Irrlehrer) nebo hřebce Zew, který byl z matky plemene beberbecker.

A proč byl vizionář? Jako první nebojoval proti mechanizaci po druhé světové válce produkcí ještě těžších pracovních zvířat, ale produkcí sportovních koní, protože pochopil změnu společenských trendů. A k tomu mu pomohla také krev beberbeckerů i dalších plemen, které zcela unikátně kombinoval navzájem.

Stopy beberbeckera u moderních teplokrevníků

Nejvíce stop lze najít u holštýnského, vestfálského teplokrevníka, hannoverána a u trakéna, ale navzdory tomu, že jich bylo tak málo, vedou napříč celým německým chovem. Většinou jsou ale tito koně klasifikováni jako jiná plemena, někdy či spíše obvykle také pod „univerzální značkou“ východopruský chov. Proto není jednoduché uvádět konkrétní příklady. V historii trakéna byli např. důležití hřebci beberbeckera Optimus, Obelisk či Lehnsherr. Všechny tři zmíněné hřebce najdete hluboko vzadu např. u legendárního Totilase…

Hodně krve koní beberbecker nesli také např. hřebci Alkoven I. (a s ním i jeho klíčoví synové Abendsport a Agram, …) – a tvořící významnou součást hannoverské linie A.

Jiným vhodným příkladem takového vlivu je vestfálský hřebec Perseus (Pluchino), jehož bába byla po beberbecker hřebci Oxyd. Perseus je mimo jiné dědem Pilota (Pilatus).

V hannoverském chovu měli vliv také Thronerbe, čistokrevný beberbecker hřebec  narozený 1923, nebo Meleager narozený téhož roku.

Thronerbe je otcem klisny Teichrose, z níž vychází hannoverská rodina Stamm 756 „Pille“. Teichrose sama měla reprezentovat Německo na OH 1936, ale ze zdravotních důvodů se nezúčastnila. Z této rodiny vychází mnoho úspěšných koní v drezuře i ve skocích, za všechny lze jmenovat olympijského vítěze ze Soulu 1988, Walzerköniga. Teichrose je jeho 7. matkou.

Thronerbe je také mateřským otcem klisny Kameja (Index), nar. 1938, která skončila jako válečná kořist právě v Kirově. A z ní vychází ta věhlasná trakénská jména jako Erfurt, Essen Ettur, Hasans, Ekipaž, Hamlets, Epocha ­…  a z vnučky Ekipaže u nás působil v chovu Kadet.

Meleager (Cölestin) je zakladatelem hřebčí linie, ze které vychází Meldeschein, děd klisny Dodona, která dala světu slavné drezurní koně Ahlericha, Rembrandta a Amona.

A typickým příkladem koně s velkým vlivem krve beberbeckera byl například hřebec Radetzky, jeden z klíčových synů Ramzese. Jeho matka byla z krosů obou výše zmíněných hřebců Meleager a Oxyd.

Takových příkladů by šlo uvádět opravdu hodně, neboť koně s krví beberbecker stáli v pozadí zrodu moderního teplokrevníka

Beberbecker v současnosti

Roku 2011 se zrodila idea obnovy plemene díky iniciativě místního radního, která se nakonec přetavila v projekt jménem „Wiederherstellung der Beberbecker Rasse“, který je realizován v Tierpark Sababurg, v okolí zámku Beberbeck. Projekt to neměl do startu jednoduché, protože z původních rodin plemene beberbecker zůstalo do 21. století aktivních už pouze pět. Konkrétně to byly:

·       Rodina č. 2, zakládající klisna Guendoleen xx, nar. 1813

·       Rodina č. 9, s zakl. klisnou trakénského původu Demant, nar. 1776

·       Rodina č. 10, se zakladatelkou Stallmeister ze zemského chovu plemene Senner Lopshorn, nar. 1728

·       Rodina č. 11, se zakl. David ze zemského chovu plemene Senner Lopshorn, nar. 1725

·       Rodina č. 15, se zakladatelkou Camille, která pocházela přímo z Beberbecku, nar. 1806

Projekt byl schválen až 2019 a jako vhodní do programu připadají v úvahu pouze koně, kteří se ve svém původu vracejí k zakladatelským rodinám v přímé linii. Kvůli tomu bylo nutné tyto koně po Evropě hledat, takže například jednu klisnu přivezli z Estonska a další z ruského Kirova. První hříbě z projektu se narodilo roku 2019 a bylo to také první hříbě tohoto plemene, které se v tom místě narodilo od roku 1929 … Bude zajímavé sledovat, jak se bude miniprojektu dařit.

Idea zopakovat kdysi tak úspěšný model chovu beberbeckera zaujala i chovatele Rainera Waltera, který na to však jde od lesa, s plnokrevnými klisnami, které kříží s angloarabskými hřebci a následně chce přidávat trakénskou krev. V každém případě, ať už se povede vzkřísit zpět beberbeckera tou či onou cestou, zůstává neoddiskutovatelným faktem to, že je to plemeno, které mělo dnes již dávno opomenutý významný podíl na vzniku moderního sportovního koně.

 

Zdroje:

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…