Pocházel z rodiny zemědělského inženýra, hospodařícího na statku Záhoří ve Slapech n. Vltavou. V mládí byl aktivním sportovcem, věnoval se vedle práce v zemědělství veslování („královské“ osmiveslici) a vodáctví vůbec.

Po povinné roční praxi v pastevním družstvu vystudoval střední zemědělskou školu v Olomouci. V té době byl rodině statek vyvlastněn, čímž ztratil možnost pokračovat ve studiu. Po roční zootechnické praxi však byl přijat na Zootechnickou fakultu dnešní Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde po celou dobu pracoval na ovčáckém ústavu u Doc. Dr. Viléma Kurze, bývalého prvního asistenta prof. F.Bílka.

Po studiích začal pracovat v JZD Unhošť, zde započal s chovem teplokrevných koní. Po roce 1968 na státním statku Slaný založil ve spolupráci s p. V.Neťukou chov noriků, ve kterém pokračoval i po sloučení statků ve Zlonicích. Od založení do r.1992 byl předsedou Svazu chovatelů koní Kladenska. V té době odešel do důchodu a vrátil se na restituovaný rodný statek. Ve spolupráci s p. Neťukou a Ing. Tvrdíkem se začal věnovat chovu shetlandských pony. Tento vlastní chov však musel v r. 2004 ze zdravotních důvodů ukončit.

Významně se zasloužil o vznik Svazu chovatelů shetlandských pony, zde neustále zastával a uváděl v život správné zásady a metody chovu včetně vypracování Chovného cíle a Řádu plemenné knihy se všemi dalšími náležitostmi. Je autorem Sborníku shetlandských pony a jeho dvou pokračování formou ročenek. Svou ohromnou vůlí a vlastním příkladem se mu podařilo zachránit chov shetlandů u nás a pozdvihnout jej na úroveň ostatních, u nás chovaných plemen koní. Za tyto aktivity a celoživotní zásluhy o chov koní byl v roce 2006 při příležitosti konání naší již tradiční a nejstarší výstavy Kůň Lysá nad Labem uveden do její Dvorany slávy. Rovněž spolupracoval s Českou zemědělskou univerzitou v Praze jako oponent diplomových a bakalářských prací, věnovaných - jak jinak - shetlandským pony. Z těchto prací měl vždy upřímnou radost, že jsou studenti a jak říkal (zde si dovolím se připomenout) i kantoři, kteří se tomuto plemeni věnují.

Jeho entuziasmus o chov koní obecně mu mnozí mladší mohli a měli by jen závidět. Jeho veřejná vystoupení např. na Radě PK či Valných hromadách Svazu ShP, na nichž jsem měl to štěstí být, byla vždy věcná, cílená, srozumitelná a logicky a perfektně připravená a měla by být opět pro mnohé z nás při jakýchkoliv jednáních vzorem či příkladem k následování (a to nejen v chovatelských sférách).

Všichni, kdo jsme ho znali si zcela určitě pamatují na jeho jemnou, a protože zcela nezahořkl, zábavnou a velmi vytříbenou ironii vůči minulému režimu přesto, že mu - jak již bylo zmíněno - velmi hodně minulé zřízení ublížilo. Jak se mu dařilo většinou tehdejší mocné vždy, jak sám říkal, „oblafnout“ a to vždy ve prospěch své profese zootechnika a přitom samozřejmě i pro koně. Bez jeho přičinění by se koně a jezdecké oddíly na všech místech, kde působil, neudrželi. Jeho chovatelské a zootechnické schopnosti dokládá dále i úspěšný chov skotu, zvláště dojnic a zvýšení jejich užitkovosti ve složitých podmínkách na tehdejším převážně ovocnářském Státním statku Zlonice (jeho posledním profesním působišti).

Poslední rozloučení se uskutečnilo 14.1.t.r. za hojné účasti rodinných i chovatelských přátel v obřadní síni krematoria v Motole, kde se vedle pravoslavného obřadu, vedeného starším bratrem pana Ing. Jakovljeviče, též několika slovy rozloučil (a poděkoval za chovatele koní, Asociaci svazů chovatelů koní ČR i za sebe) Ing. Karel Kratochvíle, dřívější tajemník ASCHK a nynější poslanec Parlamentu ČR.

Pan Ing. Dušan Jakovljevič bude nám i jeho milovaným koním chybět. Čest jeho památce.


Za všechny chovatele, příznivce koní a hlavně přátele zesnulého Ing. Jan Navrátil, CSc., Česká zemědělská univerzita Praha a Blahoslav Políček, výkonný tajemník ASCHK.