Hříbě totiž může být po otci - v dobrém i ve zlém. Nebo bude mít z každého trochu - a kterou trochu z koho? Výběr plemeníka, to je vlastně snaha o vytvoření takové kombinace genů, jejímž výsledkem bude hříbě vysněného vzhledu či vlastností, s vrozenými vlohami plnit úkoly, které mu chce jeho chovatel naložit na hřbet.

Pojďme se proto podívat, jak vybírat hřebce na svoji klisnu, na co se dívat, na co myslet.

Který otec je ten pravý?

Podle ankety, která týden visela na hlavní stránce Equichannelu, je vidět, že naši čtenáři jsou velmi uvážliví a výběr plemeníka budou z 65 % řídit krevní a exteriérovou vhodností na danou klisnu po zhodnocení obou. To je dobře, protože právě tato varianta je nejosvědčenější; s největší pravděpodobností se pak narodí hříbě takových vlastností, jaké chovatel chtěl.

Co to znamená pro praxi? Podívejme se, čím byste se při výběru plemeníka měli řídit a co radí moudří a zkušení svými vlastními slovy.

1. Pokud je klisna zapsaná v plemenné knize (PK) a vy chcete, aby i hříbě mělo tuto plemennou příslušnost, čili bylo čistokrevné, musíte vybírat mezi takovými hřebci, kteří jsou oprávněni působit ve stejné PK. Samozřejmě lze křížit i koně různých plemen - a dokonce s výborným výsledkem. Příkladem mohou být plnokrevníci s pony, chladnokrevníky či westernovými plemeny, kdy každé plemeno dodá určité vlastnosti. I zde je ale třeba dost přemýšlet a vybírat, aby dodalo skutečně takové vlastnosti, které chcete!

2. Bez ohledu na plemeno a typ musí mít hřebec korektní exteriér a pohyb, bez dědičných vad a problémů. Musí mít charakteristické znaky svého plemene. Jakékoli exteriérové nedostatky se s 50% pravděpodobností objeví u potomka, nestojí za to to riskovat.

Bylo by chybou snažit se "napravit" nedostatky klisny zvolením plemeníka s opačným extrémem - např. na drobnou klisnu volit výrazně mohutného hřebce. Výsledek by mohl být kompromis, který by se vám nemusel líbil - např. drobná klisna s hrubou hlavou. Mnohem větší šance úspěchu budete mít, pokud se zaměříte "pouze" na to, aby byl hřebec v této oblasti perfektní, případně zlatý střed.

3. Kriticky se nad svojí klisnou zamyslete a uvědomte si její slabé stránky a nedostatky. Poté vybírejte hřebce, který má vlastnosti, které chcete napravit, aby nedostatky klisny zlepšil - nebo který by doladil její typ. Pokud je klisna například drobná s jemnou kostrou a chcete silnější hříbě, nemůžete vsadit na jinak kvalitního, ale taktéž jemného a drobného plemeníka. Samozřejmě ne vždy funguje to, že hřebec bude kompenzovat nedostatky klisny a naopak. I z tohoto důvodu je třeba dále množit jen ty nejkvalitnější jedince, s minimem podstatných nedostatků.

4. Takto se vám zcela jistě nabídka hřebců zúží. Nyní se pusťte do detailního zkoumání každého z nich: prohlídněte si jejich fotografie, videa, abyste viděli jejich tělesnou stavbu, pohyb, rovnováhu i ochotu pod sedlem a při práci. Nejlepší je vidět hřebce na vlastní oči, pokud je to možné, zajeďte se na něho podívat. Většinu „normálních" jezdců zajímá také charakter, povaha, temperament koně, na němž jezdí a s nímž se dostávají do kontaktu. I tyto vlastnosti se dědí, proto je dobré zjistit si, jací vlastně jednotliví plemeníci jsou.

Aby hříbě mělo požadované vlastnosti, je třeba vybrat hřebce, který se ke klisně hodí, a ne toho, který je právě moderní a žádaný.

5. O plemeníkovi řeknou hodně jeho potomci, pokud je má. I kdyby byli ještě mladí, jejich exteriér a pohyb mnohé napoví, i jejich chování k lidem. Podle potomků lze někdy poznat, zda je hřebec zlepšovatel, zda jim ve zvýšené míře předává určitou vlastnost. Pokud je to možné, podívejte se i na matky jeho potomků. Je některá z nich podobná vaší klisně? Jaké je její hříbě?

6. Některé chovatele bude zajímat procento zabřeznutí připuštěných klisen. Pokud je nižší, je vhodné se pídit, proč tomu tak je.

7. V neposlední řadě, pokud vezete klisnu k přirozené plemenitbě, zjistěte si, do jakých podmínek půjde - jaké jsou stáje, personál...

Obecně platí:

Pokud vyberete osvědčeného hřebce s prověřeným potomstvem, zvýší to pravděpodobnost, že hříbě bude dobré a bude mít žádoucí vlastnosti - že vám bude dělat větší radost nebo ho bude snadnější prodat. Samozřejmě takový hřebec bude mít vyšší připouštěcí poplatek.

Neznamená to, že byste měli odmítat hřebce jen proto, že ještě nemá vlastní výkonnost a/nebo vlastní potomky. Nikde není psáno, že mladý a neprověřený hřebec s jinak dobrým exteriérem, pohybem i charakterem (a původem) bude špatný! Platí to i obráceně: nehrábněte po plemeníkovi jen proto, že vyhrál nějaké mistrovství; to vám nezajistí ani kvalitu exteriéru vašich hříbat, ani jejich povahu či výkonnost.

Rozhodně však mějte na paměti: vybrat si hřebce ze sousední vesnice jen proto, že to vyjde levně, je často špatná volba a v konečném důsledku můžete zplakat nad „výdělkem".

A co nám k tomuto tématu řeknou zkušené chovatelky koní?

Jako první jsme vyzpovídali MVDr. Petru Březinovou, chovatelku velšských koní:

Podle jakých kritérií vybíráš hřebce pro konkrétní klisnu?
Vždycky bych v první řadě hlídala dobrý exteriér. Aby měl rovné nohy a aby neměl nějakou exteriérovou vadu. Dál potom záleží na tom, jakou klisnu mám a k čemu hříbě chci. U rekreačních koní je asi nejdůležitější charakter. U sportovního koně bych posuzovala i výkonnost, ale opět by pro mě byl důležitý zejména charakter a jezditelnost. Naše hřebce vybíráme právě podle exteriéru, charakteru a jezditelnosti. A pokud už existuje potomstvo, to je další důležitá věc, podívat se, jak vypadá potomstvo.

Třeba u Bonsaje, který u nás připouští, víme, že má velmi vyrovnané a exteriérově i jezditelností povedené potomstvo. Protože jsou i luxusní hřebci, kteří vydařené potomstvo nedávají.

Existují nějaká obecně známá pravidla výběrů hřebce na konkrétní klisnu?
My u velšů se díváme na linie hřebčínů. Mám hřebčín, jehož potomci se mi líbí, a snažíme se pokračovat v jeho linii, moc to nekombinovat. A jinak hlídat, aby na sebe koně seděli typově. U velšů to funguje tak, že si obstaráte buďto koně z jednoho hřebčína a pokračujete v této linii, jako to děláme my, nebo to někdo dělá tak, že si obstará více kvalitních koní z různých hřebčínů a zkouší to mixovat. V každém případě to je na dlouhodobé sledování, my zatím chováme jen čtyři roky. V každém případě je třeba mít na paměti, že kvalitně vypadající kůň neznamená automaticky kvalitní potomstvo.

Je důležitá velikost (poměr) obou rodičů? Nehrozí malé klisně s velkým hřebcem nějaké riziko?
Pokud vím, hlavně producenti bezpůvodových poníků to moc neřeší, obecně velikost je určená matkou a u velšů nebývají problémy. Já osobně bych to asi řešila. I když v zahraničí se často pouštějí klisny typu A, tj. kolem 120 cm, hřebci, kteří mají až 150 cm v kohoutku. Při prvním připouštění je ale dobré připouštět stejně velkým hřebcem s rozdílem maximálně 10-15 cm.

Z vlastní veterinární zkušenosti vím ale opakovaně o problémech u drobných, plnokrevných klisen, připuštěných mohutnými německými hřebci, zpravidla hannoverány. Tam jsem se opakovaně setkala s těžkými porody a problémy. Takže v případě, že bych měla jemnou a drobnou klisnu, hlídala bych to, možná ani ne z hlediska velikosti, jako spíše konstituce. Ta klisna si to může upravit, ale nemusí, a pak jsou problémy.

Může hříbě po tatínkovi podědit povahové rysy?
Obecně se dá těžko říct, co hříbě zdědí po otci. Ale máme teď hříbě z trochu povahově problematické, tak trochu praštěné kobyly, připustili jsme ji opravdu velmi charakterním, klidným a zlatým hřebcem a vypadá to, že hříbě podědilo výbornou povahu po otci. Na to z jaké je matky, se tam ta její povaha vůbec neprojevila. Po tomto otci jsme měli i loni dvě hříbata, která obě byla povahově perfektní.

Má smysl připouštět podprůměrnou klisnu velmi kvalitním hřebcem? Je otázka, zda na takové klisně vůbec chovat...
No, asi tak. :-) Je to otázka financí, neinvestovala bych zbytečně moc peněz, protože je prakticky jisté, že nějaké rysy té nekvalitní matky bude mít. Takže když už někdo mocí mermo chce mít z takové klisny hříbě, měl by zvolit koně s co nejkorektnějším exteriérem, ale není nutné, aby to byl špičkový kůň, spíš vybírat v rozumných cenových relacích. Mnohokrát jsem byla svědkem, že se třeba kostnaté, úzké, špatně stavěné kobyly připustily kvalitním hřebcem a hříbě bylo opět úzké, kostnaté, špatně stavěné... takže takovou klisnu asi připouštět jen tehdy, pokud má člověk svého koníčka na rekreaci a mermomocí chce svoje hříbátko pro sebe. Chovnou hodnotu taková zvířata nemají.

Bohužel, obráceně to být může, i dva exteriérově luxusní koně mohou dát ošklivé hříbě a ani když oba rodiče mají vysokou sportovní výkonnost, neznamená to automaticky, že i potomek bude úspěšný ve sportu.

Zdálo se nám, že mezi westernovými koňmi je výběr "toho pravého" hřebce trochu alchymie, proto jsme se rozhodli zapátrat i v těchto vodách.

Klára Šalková, zkušená jezdkyně, trenérka a také chovatelka westernových koní, nám zodpověděla další všetečné otázky:

Jaká plemena se řadí mezi tzv. „westernová" a čím se jejich zástupci vyznačují?

Mezi westernová plemena se řadí plemeno quarter horse, paint horse a appaloosa. Všechna tato plemena jsou prošlechtěna pro práci na ranči a z toho se odvíjí i disciplíny, které se s koňmi westernových plemen jezdí. Svou povahou jsou bezesporu klidnější, vstřícní požadavkům jezdce a také vytrvalí. Umí si své síly „šetřit".

Jak je to s křížením jednotlivých westernových plemen? Je to oficiálně povolené? K jakému plemeni pak bude náležet takto vzniklé hříbě?

Quarter horse může připouštět nebo být připuštěn jedincem quarter horse - pak je zapsán v plemenné knize quarter horse; jedincem paint horse, pak je zapsán v plemenné knize paint horse, i když je jednobarevný; jedincem appaloosa, pak je zapsán v plemenné knize appaloosa, ale nesmí být quarter horse připuštěn jednobarevným appaloosa, pak není jejich potomek zapsán a je to kůň „bezpůvodový"; A 1/1, pak je jedinec zapsán v plemenné knize quarter horse.

Appaloosa nemůže být připouštěn plemenem paint horse a naopak.

Appaloosa i paint horse mohou připouštět A 1/1 a potomci jsou zapsáni v příslušné plememné kniza appaloosa, resp. paint horse.

Platí nějaká obecná pravidla, podle čeho v první řadě vybírat westernového plemeníka na svoji klisnu?

Každý chovatel, který se rozhodne připustit klisnu, si musí nejdříve ujasnit, pro jaký účel bude jejich potomka chtít využít a na jakou klisnu chce plemeníka pustit. Velkou roli také hraje cena za připuštění, ale většinou platí, že čím kvalitnější plemeník, tím je i jeho cena větší. Samozřejmě musí každý chovatel zvážit, jestli má dostatečně vhodnou klisnu, jakou má jeho klisna povahu, pro jakou disciplínu je vhodná, zda je spíše temperamentní a v neposlední řadě zdravotní stránka obou budoucích rodičů, jako jsou dědičné nemoci, onemocnění kopyt apod.

Je rozdíl ve výběru plemeníka v případě, že jím chci připouštět klisnu westernového plemene, klisnu plnokrevnou či klisnu jiného teplokrevného plemene?

Klisnu teplokrevného plemene hřebcem westernového typu by chovatel neměl připouštět, neboť bude potomek „užitkovým" koněm bez zápisu do plemenné knihy. Pokud chce chovatel připustit plnokrevnou klisnu, tak je to možné za určitých podmínek, ale musí si být vědom, že povaha potomka je z velké míry stejná, jako povaha plnokrevníka, tzn. že se takový kůň občas „žhaví". Chovatel si v tomto případě musí zvážit, pro jaký účel koně chová.

Doporučujete vůbec připouštět plemeníkem westernového plemene klisny plnokrevné či dokonce jiné teplokrevné? Mají takové potomci nějaké výhody nebo naopak nevýhody před koňmi „čistokrevnými"?

Osobně to nedoporučuji, ale samozřejmě připouštím, že mnohé plnokrevné klisny mají lepší povahu a potenciál, než některé čistokrevné. Na teplokrevné koně bych westernové koně nepouštěla, neboť potomek není čistokrevný a má jiné vlastnosti než čistokrevný westernový kůň. Samozřejmě jde i o přístup ke koni, k účelu, pro který jej chovám atd. Nechci v žádném případě odsuzovat jakékoli křížení, ale jen vyjadřuji svůj názor a jsem pro chov čistokrevný. Pokud má někdo potřebu a možnost vychovat jedince podle svého přesvědčení, tak je to jeho osobní věc, jen si myslím, že mnoho z nich bude mít ve sportu své limity.

Je rozdíl, podle čeho vybírat plemeníka, pokud chci mít hříbě pro určitou disciplínu? Záleží i na matce?

Ano, určitě. Westernoví koně jsou dnes ve světě důsledně prochovaní na jednotlivé disciplíny a je to na nich znát. Zase ale závisí plemenitba na tom, co chovatel od potomka očekává. Pokud chce jezdit rekreačně nebo jen nižší soutěže, může si vybrat hřebce i podle exteriéru, vlastností nebo ceny za připouštění. Pokud chce dělat sport na vyšší úrovni, potenciál předků se určitě projeví a při nevhodném výběru se nedostatky projeví, i když bude jezdec v přípravě důsledný. Sami si přiznejme, že i nám jdou některé činnosti lépe a některé hůře...

Jsou už u nás dostupní plemeníci různých „specializovaných typů"? Čili vyloženě cuttingoví plemeníci, reiningoví apod.

Ano jsou a někteří i na vysoké úrovni. Navíc je otevřený trh a v evropských spermobankách jsou i ti nejlepší hřebci a není obtížné je zakoupit a dovézt.

Kdy doporučujete připouštět westernové klisny - co nejdříve v roce nebo „normálně" na jaro?

Připouštěcí sezóna je od 1. února do 30. září. Samozřejmě, že hříbata narozená v lednu jsou ve výhodě vůči těm mladším, zvláště, když obsedáme westernové koně při dovršení 2. roku. Ale zase mějme na paměti, že hříbě déle líná a je tady zase jeho potenciál, mentální vyspělost apod., takže se nám stává zcela běžně, že hříbě narozené v červnu je šikovnější než to lednové. Na paměti zase musíme mít, jestli opravdu chceme potomka předvádět na závodech už ve třech letech, nebo mu dáme více času. Osobně mám ráda koně narozené v dubnu až květnu, kdy i ten start do života mají plný sluníčka.

Westernoví plemeníci nemusejí mít vůbec žádné výkonnostní zkoušky ani žádné svody či ohodnocení exteriéru, aby dostali připouštěcí licenci. Jinými slovy - oficiálně lze připouštět každým původovým koněm, pokud ho zaregistruji a vyřídím si patřičné „papíry". Je tedy podle vás jedno, zda připustím klisnu pěkným, levným, ale nijak neprověřeným plemeníkem „vedle z vesnice", nebo si zaplatím více za sportovně osvědčeného plemeníka z druhého konce republiky? Přinese mi to vyšší šanci, že hříbě bude mít požadovanou výkonnost, charakter či exteriér?

Není to úplně pravda, každý quarter horse a appaloosa, který má být zapsán jakožto plemeník po 1. 7. 2011, se musí zúčastnit haltrové soutěže v rámci quarter show, resp. appaloosa show. Osobně s tímto postupem nesouhlasím, protože halter je jako třída velmi specializovaná a s vyšlechtěným haltrovým koněm se nemůže přeci porovnávat třeba plemeník pro barrel race, ale ani řada reiningových koní. Znamená to, že budu-li mít špičkového reiningového koně, který se na quarter horse show umístí jako poslední ve třídě halter, nemůže připouštět reiningové klisny a zlepšit kvalitu chovu koní pro reining? Logické mi přijde, pokud nechám výběr plemeníka trhu. Pokud chce chovatel připustit klisnu výkonnostně špatným hřebcem, tak mu musí být jasné, že ani potomek nebude mít valnou hodnotu a může se mu tento přehmat projevit negativně i na délce výcviku. Ale berte to jako můj názor, neznám pohnutky všech chovatelů a s určitou pravděpodobností může být můj názor jiný.

Jsou nějaké obecné problémy westernových koní, na které si dávat při výběru plemeníka pozor?

Ano jsou, určité linie je třeba testovat na HYPP, jinde veterináři nedoporučují zařazovat do chovu jedince s určitými vadami kopyt apod. Ale toto je obšírné téma určené spíše pro veterináře.

Myslíte si, že je dobré vybírat westernového koně „podle barvy"? Jinak: Jsou pro našince dostupní „barevní" plemeníci stejně kvalitní, jako „barevně obyčejní" plemeníci?

Každý chovatel musí zvážit pro jaký účel a pro jaký cílový trh bude potomek určen. Pokud je rodič výkonnostně i zdravotně dle mých představ a chci si potomka nechat, nezáleží mi na jeho barvě. Navíc je velmi obtížné barvu potomka předjímat. Klisna JJS Spit Shine, která je palomino, nám dala se Smart Chiconita (hnědák) tyto potomky dle barvy: 1 x ryzák, 2 x buckskin, 3 x palomino a 1 x hnědák. Ale všichni jsou atletičtí po tátovi a klisny jsou povahově po mámě. Nechť se každý chovatel zamyslí, v čem vidí svou budoucnost...

Děkujeme oběma chovatelkám za rozhovor a přejeme do nadcházející sezóny hodně podařených hříbat!

Na závěr bych ještě ráda přidala pár slov pana Ing. Ondřeje Mamici, vedoucího reprodukčního centra ZH Tlumačov, která sice byla mířená především na zájemce o připouštění chladnokrevnými hřebci, ale ve svém důsledku platí pro všechny:

"Česká republika je chovatelsky vyspělý stát, kde chov hospodářských zvířat včetně koní podléhá zákonu č. 154 o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Každý chovatel by se tedy měl s tímto zákonem seznámit a řídit se jím. Chovatelská etika by mu měla zabránit v porušování tohoto zákona - např. černá plemenitba, meziplemenné křížení atd. Dostupnost plemenných hřebců je v současné době díky rozvoji biotechnologických metod, jako je např. umělá inseminace, snadná a proto argument, že v mém okolí není plemenný hřebec daného plemene, je nepřípustný.

V ČR existují tři uznaná chovatelská sdružení zabývající se chovem chladnokrevných koní: Svaz chovatelů českomoravského belgického koně, Svaz chovatelů slezského norického koně a Svaz chovatelů norického koně. Každý z uvedených svazů má radu plemenné knihy, na jejichž členy je možno se s uvedenou problematikou obrátit. Kontakty jsou dostupné na internetu na stránkách jednotlivých svazů nebo na stránkách Asociace svazů chovatelů koní, která tato chovatelská sdružení zaštiťuje. Zde jsou také dostupné seznamy plemenných hřebců on-line, nebo je možno seznamy objednat v tištěné formě.

Každý začínající chovatel by si měl uvědomit, za jakým účelem chce koně vlastnit. Chce-li koně na práci, sportovní využití nebo rekreační využití, pak dává při pořizování koně přednost užitkovému typu, povahovým vlastnostem a výkonnosti koně. Chce-li se věnovat chovatelství, pak je potřeba se rozhodnout pro jedno z uvedených plemen a poté důsledně dodržovat zákon 154 o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Porušováním tohoto zákona nám přibývá koní bez plemenné příslušnosti. Tyto koně nelze zapsat do žádné plemenné knihy, a tudíž nemohou působit v chovu. Takoví koně ztrácejí charakteristické vlastnosti jednotlivých plemen, což je nežádoucí."