Evropský šampionát achaltekinských koní 2010
Jak jsme již avizovali minulý týden, čeští chovatelé achaltekinských koní se chystali o tomto víkendu soupeřit na Evropském šampionátu achaltekinských koní. Tentokrát poprvé v režii francouzské asociace se šampionát konal v areálu národního hřebčína v Rosieres aux Saliens a byl vlastně takovým doplňkem velkých třídenních skokových závodů.
I když jsme psali, že i náš tým (gang :-) poveze na šampionát velmi nadějného ročního hřebečka, nestalo se tak. Jako kdyby to Patysh předem plánoval, večer před odjezdem se zranil ve výběhu na noze a přivolaný veterinář naordinoval antibiotika, takže náš plán byl zcela zničen a Patysh tak zůstal doma ve stádě (k jeho velké radosti - to, jak se před ostatními hřebci naparoval, značilo jediné: „Tak se to dělá, pánové, když se vám nikam nechce jet tím kostitřasem"). To nám ovšem nebránilo jet na šampionát jen jako diváci, tedy spíše jako pozorovatelé, zapisovatelé a fotografové a pořádně si to tedy užít i bez koně. Cesta byla dlouhá, přibližně 710 km, a tak jsme dorazili i po větších přestávkách v pátek po 10. hodině dopolední.
Na místo jsme sice zdárně dorazili, ovšem teprve po hodině hledání a vyptávání jsme přišli na to, kde že to v tom obrovském areálu hřebčína vlastně jsou stáje achaltekinců a kde má vůbec šampionát probíhat. Už to tedy na nás zanechalo negativní dojem, když pomyslím, jak bychom dovezli chudáka ročka a hodinu s ním kroužili v přívěsu, než bychom byli schopni vypátrat, kam máme zajet, ufff, raději si to ani nepředstavuji. Tak jsme tedy v tom příšerném vedru (asi tak minimálně 35°C ve stínu a bezvětří) našli mobilní stáje pro achaltekinský šampionát - na samostatné louce oddělené od sportovních koní stálo 6 řad mobilních boxů a v nich čekali krasavci a krasavice achaltekinského plemene na souboje šampionátu.
V pátek odpoledne všechny koně čekalo měření a hodnocení komisaři ve složení T. N. Rjabova, N. Abramova (obě z Ruska), P. Marešová (ČR) a M. le Bon (Francie). Koně byli měřeni a hodnoceni těsně před stájemi a to na ne zcela vhodném terénu - ono terénní vlny jistě přispěly ke zrychlení a naklusání koní, ovšem pro korektní měření a hodnocení exteriéru koně to způsobilý terén jistě nebyl. Nehledě na „velmi korektní" měření, které dostalo i Evu, takže jsme jí to museli i nafotit, protože „tohle mi jinak fakt nikdo neuvěří". Určitě získala poučný studijní materiál. Poté, co jsme se dále dozvěděli, že veterinární přejímka bude zřejmě až v sobotu ráno, takže někteří koně stáli ve stájích od čtvrtka a organizátorům to prostě bylo jedno, kontrola žádná, jsme opravdu byli rádi, že náš roček zůstal doma. Naštvaní po neúspěšné prohlídce hřebčína (viděli jsme jen jednu stáj, jelikož nikdo na prohlídku neupozornil) jsme si tedy ještě počkali na uvítací přípitek a šli se osvěžit na hotel, kde nás potěšili s doporučením bezvadné francouzské restaurace. Nejenom, že zde dobře vařili, ale i obsluha byla bezvadná, takže se nám nálada rychle zlepšila a už jsme se nemohli dočkat dne D, tedy prvního dne šampionátu.
Sobotní mračné ráno nás uvítalo do dlouhého dne. A i když bylo pod mrakem skoro celý den, tak bylo velmi příjemně, zejména pro koně to bylo ideální počasí, ne však pro fotografy, kteří chtěli blýsknout zlaté koně .
V 9 hodin pomalu (velmi pomalu a pozvolna) začal šampionát od třídy nejmladších ročních koní, oproti loňsku rozdělených do kategorie hřebečků a klisniček. Obě kategorie vyhráli zástupci hřebčína d´Akhal, tmavý hřebeček Ata Khan d´Akhal a světlá plavka Melodija d´Akhal. Pořadatelka a zároveň majitelka obou Helois Ghirardi mohla být tedy velmi spokojena. Z českých koní měl v nejmladší kategorii zástupce pouze M. Červený dva hřebečky, které ovšem komise nakonec nehodnotila z důvodu nevyspělosti a podraženosti obou hřebečků.
Ovšem kategorii dvouletých plně ovládli zástupci Čech a Slovenska, když nejdřív v kategorii dvouletých hřebců vyhrál hřebeček Altazar chovatelky J. Novotné a na druhém místě pak skončil hřebeček Abnar chovatele M. Červeného. V kategorii dvouletých klisen vyhrála klisna českého chovu v majetku slovenského hřebčína Alania (majitel V. Chabliev) Chiria, následovaná dvouletou Alazne v majetku M. Červeného.
Nejinak tomu bylo i v kategorii tříletých hřebců a klisen. Mezi tříletými hřebci se nejvíce líbil Drago z českého chovu, nyní však v majetku hřebčína Alania, následovaný dvěma hřebci Michala Červeného Antharesem a Almazarem. V kategorii tříletých klisen zvítězila klisna Aguda majitele V. Chablieva (hřebčín Alania, Slovensko).
Kategorii čtyřletých hřebců suverénně vyhrál hřebec majitelky Kathariny Jakob (Německo) Sagon, druhý byl český hřebec M. Červeného Portos.
Následovala kategorie 5letých a starších hřebců, kterou s přehledem vyhrál vynikající hřebec Stambul v majetku M. Červeného. V této kategorii patřily první 4 místa českým a slovenským koní - druhý se pak umístil hřebec Altair majitelky J. Novotné, na místě 3. to byl Abebe z hřebčína Alania, Slovensko a na čtvrtém místě hřebec Shaitan Shael v majetku M. Červeného.
Následovala již nerozdělená kategorie 4letých a starších klisen, kterou vyhrála francouzská klisna Djobulga, třetí místo získala klisna Gesey majitele M. Červeného.
Poslední dvě kategorie již nebyly chovatelské, jednalo se o kategorii valachů, kde zvítězil bělouš Alamanchy z Francie. Ten se nám velice líbil, je škoda, že je to valach, protože je opravdu korektního exteriéru. Poslední, spíše doplňkovou, kategorií byla kategorie kombinovaná - kde se koně předvedli na ruce a pod sedlem. V této kategorii mezi 4 účastníky zvítězil 4letý hřebec Gagar Khan v majetku Kathariny Jakob z Německa.
Den byl u konce, všichni zúčastnění, zejména předváděči, byli velmi unavení a čekali už jen na galavečer, při kterém měli být předváděni prodejní koně achaltekinští, ale hlavně Selle Francais. Galavečer se konal v hale, kde byly připravené stoly a předvadiště na skok ve volnosti. Toho se jako první zúčastnil achaltekinský hřebec Altair a jaké bylo udivení pořadatelů, když výšku 70 cm ani neskákal a hned se zvyšovalo. No překvapení nebylo pro Francouze jen toto, ale zřejmě celkový výkon hřebce, kterému nestačily ani díry na háky, a tak skončil na výšce, kterou skákali ti nejlepší francouzští koně. Hřebec je perfektní skokan, skoky zvládal s elegancí a také byl za to obdarován hlasitým a dlouhým potleskem. České chovatele tedy může potěšit, že český achaltekinský hřebec má obrovský skokový potenciál, takže doufejme, že ho využije na kolbištích při těch nejvyšších úrovních. Poté následovala série asi 20 koní na prodej a na závěr ukončil skákání achaltekinský valach Alamanchy, také nabízený na prodej. I on se nenechal zastrašit a zvládl všechny skoky bez problémů, již však ne na takové výšce jako Altair. Večer se pomalu chýlil ke konci a také únava celého dne nás postrčila do postelí s očekáváním druhého dne šampionátu.
V neděli měly proběhnout sportovní disciplíny - parkur a drezura a soutěž zručnosti. A na konci dne a šampionátu měl být vyhlášen Šampion šampionů tzv. Best in Show. Obě sportovní disciplíny nakonec měly velmi málo účastníků, spousta majitelů koně odhlásila z důvodu tvrdosti terénu, co pak tedy budou dělat na závodech, až bude tvrdo, nějak nedokážu pochopit.
Tak tedy v drezurních soutěžích startovali dva a dva koně. První úlohu drezuru stupně L vyhrál hřebec Chorezm, druhý byl valach Alamanchy, oba z Francie. V druhé úloze nás překvapila výstroj francouzské jezdkyně a majitelky Heloise Ghirardi sedlající hřebce Ata Gush. Jezdkyně již v sobotu v tréninku používala ostruhy zahnuté asi 2 cm nahoru a nebála se tyto použít ani v soutěži. Eva na toto ihned upozornila rozhodčí, kteří dvojici nechali dojet a na tuto záležitost ji upozornili, ale i přesto získala „pouze" druhé místo. Dle nás by neměla vůbec na drezurní obdélník vjet s takovouto výstrojí, natož být hodnocena. V rámci dodržování mezinárodních sportovních pravidel a pravidel wellfare je toto absolutně nekorektní pomůcka. Vítězkou úlohy se zaslouženě stala Němka Sabine Topfer Gebert na hřebci Fatyh, která odjela úlohu velmi dobře, hřebec byl celou úlohu uvolněný a bylo vidět obrovskou souhru obou.
Následovala soutěž zručnosti - na trati bylo několik „překážek" a dvojice trať mohla buď projít na ruce, nebo v sedle. Překážky následovaly v tomto pořadí - skok přes kládu, rozevření deštníku, slalom, projetí kavalet s plachtou, průchod kolem velkého míče, průběh klusem dvou kavalet, zastavení v kavaletách a zacouvání, projití bludiště, klusem přes kavalety, průchod kolem fáborků, průchod skrze bránu s fáborky, otevření, průchod a zavření branky. V soutěži byli celkem 4 účastníci, z toho valach Alamanchy šel soutěž jak na ruce, tak i pod sedlem, a zaslouženě ji vyhrál.
Následovala skoková soutěž pouze dvou koní, a to jen na 70 cm, zvítězil valach Alamanchy, druhý skončil hřebec Altair. Ten měl na svém hřbetě jezdkyni z Francie, která na něm seděla podruhé, a tedy zejména nesouhra obou zapříčinila druhé místo.
Na konci dvoudenních klání byly vyhlášeny 3 kategorie - chovatelská naděje VNIIK (všeruský naučno-isledovateslkij institut konnevodstva) pro hřebečka Gobi Gushe z Dánska, a pro klisničku Selemdju z Francie. Následovalo vyhlášení kategorie Best in Show tedy šampiona šampionů výstavy. Tím se stal roční hřebeček Ata Khan, majitelky H. Ghirardi z Francie, jako rezervní šampion byl vyhlášen hřebec Stambul v majetku M. Červeného. Všichni vítězové kategorií se spolu s šampionem a rezervním šampionem předvedli před početným francouzským publikem a tím skončil letošní Evropský šampionát achaltekinských koní. Po loučení s řadou chovatelů jsme se nakonec i my vydali na cestu zpátky a měli jsme dlouho o čem přemýšlet.
A jaké byli naše dojmy? No řekněme, že ne zcela pozitivní, a to jak z organizace šampionátu, tak i z úrovně a počtu jednotlivých koní v kategoriích. Jak krásně a vyspěle se Francie tvářila, tak organizačně zcela zaostala za šampionátem v Lucembursku. To, že koně museli přečkat někdy i 4 dny v nekydaném boxe, protože i přes apely chovatelů nebyl přistaven kontejner na hnůj a bylo jim řečeno, ať jen přistýlají slámu, že to aspoň nebude vidět, je opravdu šokující. Vůbec se již nebudu rozepisovat o veterinární kontrole, která po někdy i 2 dnech, co už koně byli v boxech, byla zcela zbytečná. A už vůbec raději nezmiňuji časový harmonogram a informovanost chovatelů, která byla spíše nulová.
Více, než organizačními nedostatky, které se dají omluvit prvním pořádáním takovéto akce, bych se chtěla zabývat spíše úrovní šampionátu a koní. Ta byla totiž daleko horší, než před rokem v Lucembursku, kam přijelo alespoň dost koní do jednotlivých kategorií. Chápu, že se může stát s koněm cokoliv a vlastně i nám se tak stalo, ale proč tedy organizátoři zbytečně rozdělovali kategorie na více, když poté v jednotlivých kategoriích bylo velmi málo účastníků. Průměrný počet koní na kategorii byl 4, což je velmi málo. Jedině kategorie hřebců ročních a starších 5ti let byly početně dostačující a i úroveň koní vysoká, takže titul šampiona si vítězný hřebec opravdu vybojoval. Pokud se budeme bavit o úrovni jednotlivých koní, tak zcela katastrofální byla v kategorii 4letých a starších klisen, kdy vybrat korektní klisnu bez vad byl nadlidský výkon. Zarazilo nás také, že koně byli v pátek před šampionátem nejen změřeni, ale i ohodnoceni, což by se mělo dít až na šampionátu samotném. Slibované hodnocení slovní se konalo pouze u vítěze kategorie, v pár případech i u druhého umístěného, ovšem ostatní koně nahlas pro všechny hodnoceni nebyli, což si myslím, je velká chyba. V mnohých případech nás překvapilo rozhodování komise, kdy koně s vadou exteriéru, ale o něco lepší mechanikou pohybu posunuli před korektnějšího koně, který byl tedy chodově o trošku horší. Jak takovýto hřebec či klisna přispějí pozitivně v chovu, si nedokážu představit.
Co říci na závěr? Hlavně poděkovat, poděkovat všem českým a slovenským chovatelům za reprezentaci achaltekinských koní, kteří i přes velkou dálku neváhali a své koně přivezli a v mnoha případech také zvítězili. Většina koní až na výjimky byla v dobré kondici, velmi dobře připravena a také profesionálně předvedena, za což patří všem velký obdiv. Taky doufat, že se Patysh příští rok nerozhodne opět bojkotovat šampionát a bude moct bojovat o co nejlepší umístění v kategorii dvouletých hřebců. No a taky musíme doufat, že úroveň koní nejen na šampionátu, ale i v chovu u nás i po světě poroste. Příští rok se tedy budeme těšit na šampionát v Německu v městečku Gut Ising poblíž Chiemsee v termínu 23. - 25. 8. 2011.
No a hlavně bych chtěla poděkovat našemu „gangu" - Miši Litovové jako té nejlepší fotografce (kolem 2000 fotek a neúmorně fotila dál), Evě Sobotkové za odborné hodnocení (i když občas jí zmítal vztek) a Pepovi a Editě Slukovým zejména za skvělou navigaci (oni budou vědět). Jen díky nim jsem prožila bezvadné 3 dny a úmorná cesta byla tou nejzábavnější :-).
V přiložené tabulce naleznete pořadí všech koní v jednotlivých kategoriích a soutěžích, v odkazech pak fotogalerii z jednotlivých dní.
Odkazy:
http://karminka123.rajce.idnes.cz/Akhal_Teke_Championship_ATF_2010%2C_France_-_1./
http://karminka123.rajce.idnes.cz/Akhal_Teke_Championship_ATF_2010%2C_France_-_2./
http://karminka123.rajce.idnes.cz/Akhal_Teke_Championship_ATF_2010%2C_France_-_3./
a na facebooku:
http://www.facebook.com/?ref=home#!/album.php?aid=75152&id=1302784631
http://www.facebook.com/album.php?aid=17947&id=100000693736620&ref=mf
Galerie
Most pro oranžovo – bílé, Manoamano dosáhl na hattrick
O uplynulém víkendu se u nás běhalo na dvou dostihových drahách. Sobotní Most měl vrchol v tradiční sprinterské Ceně jezdectví, v neděli ve…
Martina Růžičková-Jelínková: Pořád mi voní stáj a líbí se mi vše, co se kolem koní točí
Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…