Post mortum hřebci Raleur de La Seille - Drsoň

30. 6. 2010 Renata Kolářová Autor fotek: Renáta Kolářová, Helena Görnerová

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a po koních. A čím je kůň milovanější a opečovávanější, tím horší je pak jeho ztráta... A právě takové neštěstí postihlo Farmu Bulovku, která se zabývá chovem chladnokrevných koní (ČMB a noriků.)

Pýchou rodiny Zadákových byl vysněný ardénský hřebec Raleur de La Seille, který okouzlil diváky při loňské výstavě Koně v akci v Pardubicích, když předváděl své parádní chody a mimo jiné i španělský krok. Stejné nadšení vyvolal i na výstavě Jaro s koňmi letos v Lysé, ať už ve dvojspřeží s trekpaardem Jasoněm nebo premiérově v uherské poště s Luďkem Musilem. Před diváky naposledy vystupoval na Dni koní na Bulovce 29. května 2010 a nikdo si jistě nepomyslel, že tento nádherný hřebec má před sebou už jen pár dní života...

Hřebec se narodil 24.5.2005 ve Francii ve městě Malaucourt sur Seille v departmentu Moselle, v kolébce chovu ardenských koní - Lotrinsku. Chovatelem jsou bratři Lerondové, z nichž je jeden prezidentem asociace chovu ardenských koní. Otcem byl NAPOLEON DE LA SEILLE po BAYARD, matkou byla JOCONDE DE LA SEILLE po TATIUS DU VALLON.

Španělský krokHřebce na Farmu Bulovka zakoupili jako dvouletého s tím,že se chtěli pokusit o uchovnění v Čechách a následně o přilití ardénské krve do chovu ČMB.

 

Bulovka vzpomíná...

"To už nám Drsoň dospěl a jeho charakter a ochota k práci nás přesvědčila,že jsme vybrali dobře. Stal se miláčkem nejen rodiny, ale i spousty lidí, kteří ho viděli při vystoupeních v sedle s Katkou Zadákovou na výstavách v Lysé a Pardubicích, ale i v zápřeži s Jasoněm. Památná byla i chladnokrevná uherská pošta s Luďkem Musilem na letošní Jarní Lysé. Byl to kůň šoumen, rád se předváděl a měl velký cit pro hudbu, šlapal v rytmu, což Dušan Zadák jako rockový bubeník ocenil nejvíc.

V neposlední řadě to byl dříč, což už tolik lidí nevidělo, ale ti co ho viděli pracovat v lese, tak smekali. Uměl hrát na city, když ze začátku v lese nevěděl, jak dál, začal předvádět španělský krok a Dušana totálně odboural :o).

S Jasoněm na vyjížďce...

Letos se připravoval na závody chladnokrevných koní, bylo mu pět let,tak mohl soutěžit v těžkém tahu, s Jasoněm ve formanské jízdě. Tak pěkně jsme si to nalinkovali...

Týden před severočeskou kvalifikací stačilo pár vteřin a bylo po plánech i po nadějích, že tenhle Pan hřebec ještě někdy zařehtá ve stáji.

Při zapřahání, které předtím proběhlo 100x v klidu, si Jasoň usmyslel, že vyrazí dopředu, než se zapnou pobočáky a na návojníkách táhl Drsoně, maratoňák a dva chlapy po dvoře. Souhra náhod, chyb a schopnost koní běžet tam, kde je nějaká díra, dokonala dílo zkázy. Jasoň přeběhl po tvrdém, pod Drsoněm se propadl panel na váze, kde byla železa, o která si těžce zranil zadní nohu. Nevypadalo to dobře, ale pořád jsme doufali, že se to nějak sešije, spraví a bude jako dřív...Hřebce jsme naložili a odvezli na kliniku v Heřmanově Městci, ale tam padl strašný verdikt: porušená kost a spěnkový kloub a posléze těžká otrava krve, šance na přežití nulová...

Těžce se to píše, pořád to moc bolí, ale rozhodnutí bylo jasné - nechtěli jsme, aby se dál trápil, uspat ho bylo jediné řešení. Odešel stejně, jako žil - hrdě zařehtal, protože byl hřebec a vedle v boxe byla kobyla - a odešel. Nikdy na něj nezapomeneme...

Odjížděli jsme domů s prázdným „hengrem" a nikdo tomu nechtěl věřit. Míjeli jsme Pardubické závodiště, kde by jistě v září byl na výstavě. Nebude tam, ale my ano, i za něj, a on tam bude s námi."

Farma Bulovka

Předvedení v řadě

Dovolte mi i jednu osobní vzpomínku. Drsika jsem měla možnost opakovaně na Bulovce fotografovat. Poprvé to bylo na podzim, slunce zapadalo, Drsoň se celkem ochotně nechal rozpohybovat a ukazoval své prostorné chody. Výběh byl prašný a jak hřebec běhal sem a tam zvedal prachovou clonu prozářenou večerním sluncem. V jednu chvíli se ke mně rozklusal, měla jsem ho už plný objektiv, proto jsem rychle začala mávat rukama, aby mě náhodou nepřehlédl. Jenže on o mě moc dobře věděl, zastavil těsně přede mnou a zafuněl mi přímo do tváře. Vypadalo to, že jen přišel zkontrolovat fotky na displeji. Začala jsem ho chválit a hladit, obojí přijímal s blahosklonným výrazem. Pak se otočil a odklusal vstříc zapadajícímu slunci a 6. června 2010 ještě dál, přímo na nebeské pastviny...V srdci mi však takto zůstane navždy!
Renáta Kolářová
v podvečer

Podobné články

V minulém článku jsme si na chladnokrevná plemena koní posvítili z hlediska jejich temperamentu a dnes si bod po bodu probereme i další slasti a…

Šlechtitelský program a Řád plemenné knihy pro norické koně byl počátkem listopadu oficiálně poslán ke schválení na MZe ČR. Před jeho odesláním…