Když jsem před pár lety začala dělat rozhovory o koních s našimi předními jezdci, bylo mi líto, že už nikdy neudělám rozhovor s Jirkou Lamichem, který už není mezi námi. V letošním dušičkovém čase mě napadlo zavolat své kamarádce a Jirkově ženě Áje, která se se mnou podělila o vzpomínky na Jirku a poskytla mi ze svého archivu krásné fotky.

V našem putování s Mercedes, které vede spíše od ocasu k hlavě než naopak, se začínáme dostávat do finiše. Dnes si povíme něco o krku. Jeho délce, tvaru, flexibilitě a nasazení. Ukážeme si, jaký mají tyto faktory vliv na správnou práci krku a jeho teleskopické vytahování a také, co to vlastně je. Je to natolik důležité a obsáhlé téma, že mu věnujeme minimálně dva díly.

Když jsem dělala rozhovor s Míšou Mohylou, netušila jsem, že než ho zveřejním, Míša už nebude mezi námi. Míšu si pamatuju ještě ze „staré jízdárny“. Tak jsme říkali jízdárně TJ Baník Ostrava, která stála v centru Ostravy, ze všech stran sevřená městskou zástavbou, než se přestěhovala do nového objektu ve Staré Bělé. Těch vyjížděk kolem Odry, to jsme si vážně všichni moc užívali.

Co mají společného slavní Quimero-M, Quoniam II-A či Dietward-86? Společným jmenovatelem je rodina Távol. Pojďme si trochu ji a její zástupce představit!

Už hodně dlouho jsme neměli žádný článek o tom, jak by měl být kůň stavěný, takže pokračujeme v našem seriálu Od hlavy k ocasu. Postupujeme vlastně od ocasu k hlavě a po lopatce nás čeká zbytek přední končetiny. Víte, jak by měla ideálně vypadat, aby kůň zůstal pokud možno co nejdéle zdravý?

V tomto článku se ještě naposledy vrátíme k lopatce, která je skutečně pro pohyb koně velmi zásadní. A jako model nám poslouží jiná klisna paint horse, ovšem s podobně rozporně stavěným tělem jako „naše“ paintka.

Pokračujeme s rozborem stavby plece koně. Dnes se zaměříme na pažní kost, její délku a orientaci. Ta má totiž naprosto zásadní vliv na to, jakým způsobem se váš kůň pohybuje, zda má pohodlný, prostorný pohyb, nebo naopak drncá a drobí jako šicí stroj. Určuje také, jestli jsou jeho chody ploché, nebo si naopak strká kolena až za uši. Měla by zajímat jak sportovce, kteří hledají buďto výrazné chody či dobré krčení předků nad skokem, tak hobby jezdce, kteří si nechtějí nechat vytřást duši z těla.

Navazujeme na náš seriál o důležitosti stavby těla koně pro jeho zdraví a jezdecké využití. Od zádi jsme přes hřbet doputovali až k pleci, která je tak důležitá, že jí věnujeme hned dva díly. V tomto prvním se zaměříme na sklon a úhel lopatky - ta má zásadní vliv nejen na chody koně, jejich vznos, prostor a pohodlnost, ale také na pasování sedla a celkové zdraví koně.

Po delší přestávce se vracíme k tématu genetiky zbarvení u koní. V dnešním dílu se podíváme na netradiční vzor brindle. Pro milovníky psů tento vzor určitě neznámým nebude a povědomost o něm mají i chovatelé skotu. U koní je však zatím velmi vzácný.

Bedra jsou bez diskuze jednou z nejdůležitějších struktur koně. Je to nejslabší místo těla, které není ničím podepřené (nejsou pod nimi ani žebra, která by jim dodala oporu a sílu), a jsou tudíž náchylná ke zranění. Jsou ekvivalentem převodovky u auta, přenášejí sílu, která je vytvářená zádí (motorem) vpřed.

Kůň nemá velký rozsah pohybu mezi jednotlivými obratli, je naopak mnohem menší, než si lidé myslí. Zmínila jsem v předchozí části této série, že dlouhý hřbet není nutně pružnější než kratší; někdy ano, někdy ne... dnes se Mercedes bude věnovat vztahu mezi délkou hřbetu, délkou hrudníku a laterální ohebností koně.

Mnoho zkušených trenérů říká, že hřbet je nejdůležitějším a zároveň nejzranitelnějším místem jezdeckého koně a je pravda, že jen málo koní si ho dokáže zachovat zdravý a pružný i po letech práce pod sedlem. Proto dnes Mercedes podrobně popíše, jak by měl vypadat a být dlouhý správný hřbet, který bude dlouho zdravý.