Mnohdy pěknou čtečkou pro budoucí vývoj počasí je samotná obloha, tedy její stav, jaká jsou aktuálně oblaka, zda jsou červánky a nebo jak rychle se rozpouští kondenzační stopy po letadlech. Když nemáme po ruce spojení s okolním světem a nebo se nám stane, že se nám vybije baterie v mobilech, případně jsme v místě s horším signálem, pak nám gesta přírody mohou být i cenně nápomocná.
Někdy se ovšem stane, že vyrazíme za pěkného počasí, a pak nás to náhle překvapí. Ale než nastane samotná změna počasí, můžeme být někdy nepatrnými signály předem informováni, že k ní dojde. Tyto nepatrné signály mohou být pozorovány např. při ranním východu a nebo večerním západu slunce. Typickým signálem, že dojde ke změně, jsou tzv. červánky. Pokud je východ nebo západ slunce červený, může to znamenat v brzké době tvorbu oblačnosti a příchod srážek. Důvodem, proč vidíme červánky, je buď příliv vlhkého vzduchu a nebo běžný denní chod vlhkosti vzduchu, kdy např. ráno je v atmosféře po nočním ochlazení více vlhkosti. Tehdy čím více vlhkosti je v atmosféře, tím více se rozptyluje modré světlo a tím ve slunečních paprscích zbývá více červené složky, která prochází atmosférou. Budoucí srážky někdy ale nemusí být stoprocentně jisté, zejména, pokud vidíme červánky ráno. Větší jistota, že mohou přijít srážky, je u večerních červánků. Někdy červánky mohou být známkou budoucího větru.
O vlhkosti vzduchu nám napoví i samotná barva oblohy, pokud je obloha sytě modrá a průzračná s dobrou dohledností s rychle mizícími kondenzačními stopami po letadlech, pak je to znamení velmi suchého vzduchu s krásným počasím zpravidla většinou na přední straně tlakové výše, čímž při ujištění na synoptické mapě a nebo barometru s rostoucím tlakem vzduchu nás může čekat delší dobu hezké slunečné počasí. Pokud je obloha naopak matně bělavá a kondenzační pruhy po letadlech nemizí a nebo velmi dlouho, je to známka vysoké vlhkosti vzduchu s předpokladem vzniku oblaků a srážek (v případě večera známkou k tvorbě mlh v údolích). V případě horkého a dusného letního dne je velká pravděpodobnost ke vzniku bouřky z tepla. Dlouho nemizející kondenzační pruhy za letadly jsou i známkou přibližujícího se frontálního systému. Jako na obrázku níže, kdy se večer při západu slunce nerozpouštěly kondenzační pruhy a ještě během noci přešla studená fronta.
Oblaka na obloze jsou přírodní kuchyní meteorologie, které nám kromě aktuálního stavu ukazují i nadcházející vývoj. Jedním z varovných oblaků v parném létě je oblak nazývaný altocumulus flocus nebo altocumulus castellanus (malé protáhlé oblaky, z kterých postupně vyrůstají věžičky směrem vzhůru). Pokud se tyto dva druhy oblaků objeví na obloze už zrána, je téměř jisté, že během dne přijde bouřka z tepla. Tyto oblaky nám říkají, že střední část troposféry je instabilní s dostatkem vlhkosti vzduchu a jakmile během dne dojde k odbourání zadržené vrstvy atmosféry u země, čímž se podpoří termické výstupné proudění s přehřátým vzduchem, dojde velmi rychle k rozvoji bouřkové činnosti.
Obrázek: altocumulus flocus
Níže na obrázku u Kamencového jezera je ještě nevýrazný v počátečním nepatrném zárodku altocumulus castellanus (jedná se o výrazný bílý oblak těsně nad lesem), který postupně mění svůj vzhled v jednotlivé věže nebo tzv. cimbuří, pokračující vertikálním vývojem, jehož konečným stádiem je cumulonimbus (rozsáhlý mohutný a hustý oblak ve tvaru hor nebo obrovských věží). Obvykle je tento oblak znamením rychlého vývoje bouřkové činnosti v následujících chvílích.
Na obrázku níže je na obzoru už vyvinutější altocumulus castellanus. Během následující chvíle je téměř jisté, že bouřka je již nevyhnutelná.
Dalším oblakem, který může být předzvěstí špatného počasí, je cirrocumulus (tenké skupiny nebo vrstvy bílých oblaků, složené z velmi malých částí, vlnek nebo zrnek vypadající jako čočky nebo ploché oblázky), který je ukazatelem instability ve vysoké troposféře, což znamená velkou pravděpodobnost vývoje bouřek. Platí to ale pouze v teplé polovině roku. Na obrázku cirrocumulus během letního parného dne, během odpoledne a večera je tak velká šance vzniku bouřky.
Z cirrů (cirry vypadají jako vzájemně oddělené vláknité struktury bílých jemných vláken) mohou být známkou blížící se změny i jen obyčejný oblak cirrus, pokud je příliš háčkovitého tvaru, což je znamením, že ve vyšších vrstvách atmosféry panuje silné proudění a je to předzvěstí přicházející atmosférické fronty, na které mohou a nebo vždy nemusí být bouřky. Postup studené fronty bývá většinou rychlý a když už je oblačnost nad našimi hlavami, už je pozdě.
Naštěstí však ne každý oblak je poslem horšího počasí. Jedním z těch, kterých se nemusíme bát, je cumulus humilis (nevýrazné, osamocené ploché oblaky s vertikálně nevýrazným tvarem), který se tvoří na obloze během dopoledne a po poledni zmizí. Je tak spolehlivým indikátorem pěkného počasí. Pro oblaka cumulus humilis je typické, že jsou zhruba stejně vysoké, jak jsou široké, neboť v atmosféře nejsou další podmínky pro vertikální vývoj. Tato oblaka během dne zvyšují svoji základnu stále výše, až postupně během odpoledne z oblohy zmizí.
I tam nám oblaka podají informace o tom, co se děje a které doprovodné jevy bouřek můžeme s velkou pravděpodobností očekávat. Asi nemusím zmiňovat, že pokud v dáli vidíme hradbu cumulů nebo tzv. kovadlinu, že se blíží bouřka. Ovšem ale samotný bouřkový oblak nad hlavou, pokud ještě není zakrytý vypadávajícími srážkami, nám poskytne informace o možných projevech bouřky.
Kovadlina je vrcholovou partií cumulonimbu, která vzniká naražením vzestupných proudů na tropopauzu (přechodná vrstva atmosféry, která odděluje troposféru od stratosféry), kde v horním patře oblaku dochází k zamrzání dešťových kapek. Přítomnost kovadliny bývá indikátorem významnějších projevů bouřek, zejména dobrých podmínek pro tvorbu krupobití a přívalových srážek. Pokud vidíme, že nad kovadlinou oblačnost dále narůstá, je to signál zesilování bouřky a pokračujícího vertikálního vývoje oblaku, který u nás může mít v létě na výšku až 15 km, ojediněle až 17 km, podél rovníku i 20 km. Někdy ovšem kovadlina nemusí být mohutných rozměrů jako na bouřce tzv. zimního typu, které jsou zrádnější svým velmi rychlým postupem a tím pádem i náhlým překvapením. Dole na obrázku je kovadlina na odcházející bouřce zimního typu, kdy bouřková oblaka nemají tak mohutné rozměry.
Bouřky s sebou přinášejí kromě blesků i další nebezpečí, a tím jsou silné nárazy větru. V některých případech podle oblačnosti můžeme náraz větru předvídat, v horších případech, kdy už je oblast zakrytá srážkami, bohužel ne. Jedním z výrazných projevů silné bouřky a při přechodu čela bouřky je na čele tzv. húlava neboli shelf-cloud v českém ekvivalentu návějový oblak (výrazný dlouhý pás oblačnosti, kde se kruhově do všech stran pod bouřkovým cumulonimbem roztéká studený vzduch). V okamžiku přechodu tohoto oblaku nad naší hlavou nás téměř jistě nemine silný nárazový vítr, který může být velmi silný, v nárazech i přes 100 km/h.
Druhým případem, kdy můžeme z oblaků rozpoznat riziko větrů, je vzhled základny pod bouřkou, pokud není zakryta srážkami, v tomto případě to může být i rotace základny bouřky, kdy z absolutního bezvětří může rychlost větru přesáhnout i 20 m/s, což je přes 72 km/h.
Třetím případem, kdy můžeme rozpoznat vítr z oblačnosti, je tzv. sestupný proud v oblaku, kdy se bouřka rozpadá a k zemi se propadá těžký, suchý a studený vzduch.
Čtvrtým případem je tzv. downburst, který se dělí na macroburst a microburst. Jde o propad studeného vzduchu z cumulonimbu přímočaře sestupným proudem na zemský povrch. Tento jev nemusí být nutně vázaný jen na bouřky, ale i na slabé přeháňky ve velmi suchém prostředí. Rychlost větru může být výjimečně i nad 50 m/s, tj. 180 km/h, což svou silou může činit velké škody podobné tornádům.
Na následujícím obrázku je schéma proudění větru:
(Zdroj: www.suggest-keywords.com)
Posledním případem závažného větru je tornádo. To každý určitě pozná. V naší krajině se vyskytuje naprosto normálně, avšak jeho výskyt je naštěstí omezen na pouze jen pár případů ročně a naštěstí jsou – až na výjimky -slabá. Jejich výskyt je častější na přední straně bouřek před příchodem srážek, takže by měla být vidět nálevka s chobotem, který se dotýká zemského povrchu. Pravděpodobnost, že člověk zde zažije tornádo, je velmi malá. Pokud by se vám stalo, že byste náhodou narazili na tornádo, nesnažte se hrát si na americké lovce bouří (to, co lze spatřit v amerických filmech, jsou úplné nesmysly) a ihned se snažte utéct směrem od tornáda nebo vyhledat bezpečný úkryt.
Příště se podíváme na to, co nám řekne radar.
