Boj o ruchadlo

30. 11. 2021 06:00, Aktualizováno 10. 12. 2021 14:40

Obrázky: 28

Autor: Josef Našinec Foto: Šárka Švejdová Rubrika: Sport chladnokrevníků Počet přečtení: 724 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnešním článkem se vrátíme k letošnímu mistrovství ČR v orbě koňmi, které se v září odehrálo v Pardubicích. Nejprve si však řekneme něco k historii orby a o bratrancích Veverkových, kteří jsou vynálezci ruchadla. A v závěru článku pro vás máme krátké rozhovory s letošními vítězi.

Trocha historie

Orba je způsob úpravy zemědělské půdy.

  • Tažený pluh vodorovně odřezává pluhovým ostřím asi 30 cm široký pruh zeminy (tloušťka odřezávaného pruhu je nastavitelná). Tento pruh zeminy, tzv. skýba, najíždí na spirálovitě stočenou ohrnovací desku, postupně se staví, až se obrátí o 180°.

  • Účelem orby je rozrušit a provzdušnit povrch zeminy do hloubky, zapravit (nebo také zaorat) posklizňové zbytky, statková a průmyslová hnojiva, zelené hnojení a zamezit růstu plevelů.

  • Orba se provádí radličnými či talířovými pluhy. V minulosti bylo využíváno jednodušší rádlo, které na rozdíl od pluhu neobrací zeminu.

  • Ve střední Evropě se oře na konci léta a na podzim po sklizni plodin.

Orání s koňmi, a vůbec se živými zvířaty se sice v současné době může zdát jako jistý historický anachronismus či nostalgie, v řadě míst světa se ale stále používá jako jediná možnost zpracování půdy. I u nás se v mnoha regionech využívá orba koňmi na méně přístupných či specifických lokalitách, je stále důležitá ve vinicích či v pěstování zeleniny, většinou se oře těžkými, chladnokrevnými koňmi. Důležitým posláním soutěží v orbě koňmi je připomenout střední a hlavně mladé generaci tuto historicky nezastupitelnou zemědělskou operaci, která před masivním rozvojem techniky byla vedle skotu – volských potahů, převážně doménou koní. Vždyť kůň provázel člověka celými jeho dějinami, jen v posledním století – i vlivem obrovského technického pokroku během světových válek, najednou člověk koně vůbec nepotřebuje, nebo si to alespoň myslí.

Novodobé soutěže v orbě koňmi mají u nás delší tradici, již ve třicátých letech minulého století, v tehdejší Republice československé, pořádala Selská jízda podobné soutěže jako prezentaci umění selského stavu s cílem prohloubit dovednost a um kočích a sedláků. Pořadatelé současných klání se snaží tuto tradici znovu obnovit a rozvíjet.

Orební soutěže v Čechách mají také za úkol ukázat, že právě České země byly oblastí, která dala světu převratný vynález v péči o půdu – ruchadlo. V roce 1827 rolník Václav a kovář František Veverkovi po třech letech pokusů a úprav předvedli ruchadlo, takzvané veverče, které skývu nejen krájelo, ale optimálním tvarem šroubovité radlice navíc obracelo a drobilo. 

Bratranci Veverkové, Václav (1790 –1849) a František (1799 –1849) Veverkovi z Rybitví u Pardubic, jsou známí zejména tím, že roku 1827 vynalezli ruchadlo. Přestože o vynález byl mezi zemědělci velký zájem, Veverkové na něm neprofitovali, ke svému prospěchu ho využili jiní a původ vynálezu se stal ve druhé polovině 19. století předmětem národnostního boje.

Když se František Veverka oženil a ujal hospodaření, poznal, jak obtížné a nedokonalé je rozrušování půdy pro přípravu setby dosavadním nářadím. Úpravami tehdejšího tzv. záhonového pluhu, po mnoha neúspěšných zkouškách, se mu s bratrancem Václavem podařilo vytvořit pluh pracující podle jejich představ. Zatímco dosavadní oradla půdu pouze rozrušovala a musela se v patřičné hloubce v zemi udržovat silou oráče, vhodně tvarovaný a na kolečkách upevněný pluh Veverkových půdu odkrajoval, rozrušoval, drolil a obracel. Hloubka orby se dala řídit na hřídeli opřeném o kolečka vpředu, sami vynálezci ho nazvali ruchadlem.

Bratranci Veverkovi byli ale prostí venkovští lidé, těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci, nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal. Omezený počet ruchadel vyráběl Václav ve své kovárně, ale to zdaleka nestačilo poptávce, a tak se výroby a prodeje ruchadel ujímali jiní, obchodně zdatnější. Oni sami – jak už to bývá – zemřeli v chudobě.

Jak to letos probíhalo v Pardubicích

„O ruchadlo bratranců Veverkových“ je tradiční soutěž v orbě koňmi.

  • Kdy: 11. 9. 21 ve 12 hodin
  • Kde: areál dostihového závodiště Pardubice
  • Kdo: oráči – mistři koňské orby z celé země

V sobotu 11. září 2021 se při výstavě Koně v akci konalo kromě předkola i samotné Mistrovství ČR v orbě koňmi, které v jiných letech probíhá zároveň se soutěží traktoristů. Letos byla soutěžní „motorová“ orba uspořádána v Podbořanech (okr. Karlovy Vary).

Další zvláštností letošního ročníku koňského orání byl sbor rozhodčích, kdy všichni byli ze sboru rozhodčích „traktorových“ a jen hlavní rozhodčí byl „koňský“.

Soutěž tradičně probíhá na oranici mezi Poplerovým skokem a Irskou lavicí, letos ji zahájil ředitel pardubického závodiště Jaroslav Müller slavnostní brázdou, společně s předsedou společnosti pro orbu Janem Cholenským a Kateřinou A. Nohavovou, která měla letos celou výstavu organizačně na starost. Po slavnostním slibu sboru soutěžících i rozhodčích byly rozlosovány soutěžní parcely a soutěžící se vydali se svými spřeženími zaujmout pozice na jejich ouvratích.

Ouvrať je neorané místo na okraji pole, kde se obrací orající stroj (v našem případě spřežení koní s pluhem), a které bude po ukončení orby zoráno napříč proti orbě hlavní a tím bude mimo jiné bránit odplavování zeminy z pole.

Na lichoběžníkových parcelách č. 1 a 2 orali soutěžící s otočnými pluhy - a to na první parcele Ladislav Vydra ze Studence (Liberecký kraj) s Besy a Krišpínem (oba ČMB), na druhé parcele Miloslav Lankaš z Ústí n. Orl. (Pardubický kraj) s Artem a Makírem (oba ČMB).

Na parcelách obdélníkových (rozměr 10 x 30 m) orali na parcele číslo tři František Frait z Nedvědic (Jihočeský kraj) s hřebci Pabarem a Masbonem (oba polský chladnokrevník), na čtvrté parcele Zdeněk Hasch mladší z Radčic (Plzeňský kraj) s Májou (SN) a Sorbonem (N), na pětce Oskar Sněhota ze Žarošic (Jihomoravský kraj) s Jasánkem a Nanukem (oba SN), na parcele šesté Vladimír Hajtmar ze Šumperka (Olomoucký kraj) s Gejzírem a Giomem (oba SN) , a na odlehlé parcele označené osmičkou nejblíž Irské lavice oral Josef Hradec z Dolního Jelení (kraj Pardubický) s plemennými hřebci Wendelínem a Spartakusem (oba N).

Zajímavostí soutěže nebyl pluh, ale spíše „orací stroj“ americké výroby, se kterým oral Vladimír Hajtmar, a i své koně měl stylově postrojené v amerických postrojích. Pluh je koncipován tak, že oráč sedí na sedačce nad dvěma radlicemi (pravou a levou) a může do oraného pozemku spustit jednu nebo druhou radlici, které mají ale každá vlastní slupici a jsou na sobě zcela nezávislé. Tím je to vlastně pluh oboustranný, byť orací desky nejsou nijak spojeny, ale orba oběma deskami najednou není možná, protože by mezi nimi zůstával pruh nezorané země. Tento „orací stroj“ byl předváděn rovněž v rámci výstavy s letošním tématem „Dožínky“ společně s dalšími stroji taženými koňmi.

Jak se později ukázalo, orba s tímto strojem je parádní v tom, že kočí nemusí chodit za koňmi v brázdě, ale na soutěžní orání to není stavěné, je to stroj na dlouhé brázdy a časté obracení na ouvrati není nic pro něj.

Jednotlivé části soutěže byly podle pravidel odděleny přestávkou, během které rozhodčí zhodnotili splnění proběhlé části orby, ať už rozorávky, hřebenitosti a skladu brázd, orby do rozoru, závěrečného rozoru, zahlubování a vyhlubování pluhu, celkového vzhledu zoraného pozemku a celkového vzhledu spřežení a kočího.

Bodové hodnocení bylo různé, ale pokud se položí jednotlivé listy rozhodčích vedle sebe, vždy se dojde k podobnému výsledku. Po dokončení orby měli rozhodčí ještě povinnost jednotlivá hodnocení zkompletovat a pak z jejich součtu vyhodnotit pořadí.

V soutěžní třídě „klasický pluh“ byl na prvním místě Josef Hradec se ziskem 173,4 bodu, na místě druhém Oskar Sněhota se ziskem 171,6 bodu, třetí příčka připadla Františku Fraitovi s 169,4 body, a čtvrtým byl Zdeněk Hasch ml. s body 168.

U tohoto závodníka se ještě zastavme – společně s ním přijel do Pardubic soutěžit se svým párem i jeho otec, rovněž Zdeněk, ale pro technickou poruchu postrojů jeho syna nakonec nesoutěžil a své postroje dal synovi k dispozici. I když je to v rodině, je třeba ocenit tento čin, kdy by se s druhým dělil o svůj zdravý postroj?

V soutěžní třídě „otočný pluh“ obsadil první místo Miloslav Lankaš s 171,8 body, místo druhé se 168,8 body Ladislav Vydra a třetí Vladimír Hajtmar, který ale s neobvyklým pluhem získal jen 154,5 bodu (výše jsem uvedl, že stroj není určen na tak krátké parcely).

No a jak dopadla soutěž „O ruchadlo bratranců Veverkových“?

Po delší diskuzi a úvaze byli na první příčku této soutěže umístěni dva oráči – z každé kategorie ten první – patří jim tedy oběma 1. místo O ruchadlo – a to Josefu Hradcovi i Miloslavu Lankašovi.

Krásný slunný den, který byl toho dne, potěšil nejen soutěžící, ale i dlouhý zástup diváků, kterým jsme se krátkým komentářem snažili danou soutěž a zejména všechny soutěžící trochu přiblížit – snad se to povedlo. Vlastní vyhlášení výsledků pak proběhlo v cílové rovině dostihového závodiště, předání cen zajistil Jan Navrátil, předseda sekce orby koňmi, a Jan Cholenský, předseda celé Společnosti pro orbu ČR, společně s ředitelem Závodiště Pardubice Jaroslavem Müllerem.

Medailonky vítězů

Josef Hradec

Koně chová ve východních Čechách nedaleko Pardubic, v Dolním Jelení. To je obec, kde na jednoho občana připadá jeden kůň :-). Dolní Jelení je část města Horní Jelení, což je město mezi lesy (má to v názvu a opravdu to tak je) a tak vznikl i název Hřebčín mezi lesy

Kdy jsi začal mít ke koním vztah, kdy jsi sám začal jezdit a koně vlastnit?

Kolem koní se motám od svých 6 let, co si pamatuju. Chodil jsem na pivovar, kde stály tři páry chladnokrevných chovných kobyl, pár chladnokrevných hřebců a 10 chovných klisen ČT. Krmilo se, kydalo se, zapřahalo, jezdilo do lesa a po záhumenkách, zavážely se naturálie z JZD. Jezdil jsem se starými koňáky - furmany na kozlíku a hltal historky z lesa, pole a chovu.

Svého prvního koně jsem měl od pana Ing. Novotného. Byl to plemenný hřebec Marek 2, bylo mi tenkrát 17, myslím, že jsem byl v tu dobu nejmladší držitel plemeníka. Druhého koně jsem si koupil od pana Ing. Novotného v 18 letech formou měsíčních splátek. Marek byl 13letý, Gomis byl 2letá remonta po Gone.

Takže to byl pan Radko Novotný, který mi tímto pomohl odstartovat mou etapu života s plemeníky. Bylo mi 18 a začal jsem jezdit do lesa a po záhumenkách.

Jaké disciplíny kolem koní tě nejvíc zajímají, které jsou případně tvým cílem?

Orba a kláda jsou nejnáročnější disciplíny a pro mě jsou největší výzvou, nejvíc mě baví a nejvíc podle mě k chlaďasům patří.

Kolik koní máš v současnosti, kolik jsi jich měl nejvíc?

V současnosti mám v maštali 3 státní plemenné hřebce a dva vlastní mladé norické hřebce. Pro noriky mám slabost. S mojí přítelkyní jsme se nadchli pro chov, máme dvě norické kobylky, a když pán Bůh dá, bude na jaře o dva noriky víc. Nejmladšími ve stáji jsou 2 odstávčata, hřebečci norika a ČMB.

Jak ses dostal k soutěžní orbě?

Byl to můj sen vyhrát ruchadlo, jelikož jeden z nejlepších oráčů je můj strýc Zdeněk Horáček a ořu mnoho let, ale „mít koule“ jít se postavit na políčko mezi ty, co to fakt umí, CHCE ČAS… a ještě s plemennými hřebci. Pro mě je orat vedle pana Vydry, pana Sněhoty a dalších pánů oráčů obrovská čest, já si jich nesmírně vážím, to jsou FRAJEŘI!

Jaký je to pocit být v orbě první před staršími matadory?

Pocit?… No… Je to spíš NEUVĚŘITELNÝ! Kór 2x za sebou… Teď už se mi to nemusí povést…

Miloslav Lankaš

koně chová v Horních Heřmanicích, okres Ústí nad Orlicí.

Kdy jsi začal mít ke koním vztah, kdy jsi sám začal jezdit a koně vlastnit?

Ke koním mě přivedl můj děda, který má koně celý život. Moje první koně mi koupil děda, když mi bylo 12 let. Byly to kobyly plemene českomoravkého belgika Káča a Lysa. Káču mám dodnes a letos jí bylo 22 let. 

Jaké disciplíny kolem koní tě nejvíc zajímají, které jsou případně tvým cílem?

S koňmi pracuji denně v lese, jezdíme na různé kulturní akce a soutěže s chladnokrevníky bereme pouze jako zábavu.

Mým cílem je mít koně, na které se můžu spolehnout a ty doma mám. 

Kolik koní máš v současnosti, kolik jsi jich měl nejvíc?

V současné době mám tři koně. Makíra - 6 let, Káču - 22 let a po ní valacha Arta - 6 let. Nejvíc jsme doma s dědou měli pět koní. 

Jak ses dostal k soutěžní orbě?

Orba s koňmi se mi vždycky líbila, a tak jsem si to chtěl zkusit. 

Jaký je to pocit být v orbě první před staršími matadory?

Je to příjemný pocit vyhrát a vždycky mě to potěší, ale na závody se jezdím hlavně zúčastnit a na tom, kdo vyhraje, zase tolik nezáleží. 

V další části článku přibližuji jednotlivé části soutěže i fotografiemi, které jsem získal od Šárky Švejdové.

 

Josef Našinec

hlavní rozhodčí 18. ročníku Mistrovství ČR v orbě koňmi

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com