Bartabas ve Versailles

3. 01. 2012 10:00

Obrázky: 4

Autor: The Horse Magazine Rubrika: Koně v umění Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 6252 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Viděli jste na Štědrý den záznam hry divadla Zingaro? Přinášíme rozhovor Chrise Hectora s vůdčím duchem divadla Bartabasem. Je sice z doby jejich osídlení Versailles, ale jeho pojetí jezdectví jako umění a koní na divadle je nadčasové – a velmi zajímavé.

Poprvé jsem slyšel o Bartabasovi a Theatre Zingaro někdy v roce 1993. Jedna z těch šťastných náhod, která vede k největším překvapením. Antverpy byly vyhlášeny Evropským městem kultury a Theatre Zingaro zde představilo celovečerní vystoupení „Opera Equestre". Okamžitě jsem psal pořadatelům žádost o zprostředkování rozhovoru s Bartabasem, režisérem tohoto představení.

Jeho první show - bláznivý cikánský cirkusový kabaret s koňmi - jsem viděl na videu. Živé vystoupení v Antverpách bylo začátkem serióznější práce. Od té doby se nám podařilo zhlédnout všechna představení Theatre Zingaro - Chiméru, Zatmění a Triptych (označení pro umělecké dílo rozdělené na 3 části, pozn. překl.). Pokaždé jsme se těšili i na rozhovor s Bartabasem, ačkoliv bylo vždy trochu stresující přimět tohoto chlapíka, aby se posadil před naše nahrávací zařízení.

versaillesMinulý rok nás Theatre Zingaro kontaktovalo, aby nám pověděli o nejnovějším Bartabasově podniku, o škole jezdeckého divadelního umění se sídlem ve skvostných „Velkých stájích" zámku ve Versailles. Takže tam, v jízdárně velkého Krále slunce, Ludvíka XIV., jsme sledovali jednu z posledních zkoušek před slavnostním otevřením. A tentokrát, k našemu velkému překvapení, Bartabas rychle souhlasil s rozhovorem...

Škola ve Versailles navazuje na Bartabasovu práci s Zingaro:
„Se Zingaro jsme vytvořili něco, co nikdy předtím neexistovalo - máme jezdectví, tanec, herectví, ale když to srovnám s mými přáteli, kteří jsou herci nebo se věnují choreografii, mají-li konkurs, mají na výběr ze stovky tanečníků nebo herců. Já jsem musel lidi na Zingaro připravovat dvacet let. Museli jsme mít lidi s dobrým jezdeckým citem a poté jsme je museli naučit tančit, aby mohli tančit s koňmi."

„Hlavní myšlenkou této Akademie je sloučit práci s koňmi - která tvoří tři čtvrtiny z celé pracovní náplně - s uměním: tancem, zpěvem, uměleckým šermem, malbou. Ale není to jako vyrobení televizní hvězdy, není to o tom vyrobit rychle umělce pro divadlo. Dle mého názoru toto studium umění pomáhá jezdci lépe jezdit. Pro mě je jezdectví uměním. Je to umění, čili si musíte vyvinout určité cítění. Můžete se naučit techniku, ale po čase je to otázka citu a to je to, s čím vám umění může pomoci."
„Zpěv vás dělá sebejistým, zjistíte, že svým hlasem jste schopni vyluzovat zvuk, a to vám pomáhá získat jistotu sama v sebe."

bartabas„Tanec je nasnadě, vždy mluvíme o tom, jak jezdit koně, jak jej udělat ohebným, ale nikdy se nemluví o jezdci - o člověku. Experimentovat se svým tělem je velmi důležité. Pak porozumíte více koni; že kůň není stroj. Kůň se může špatně vyspat, a tak není dnes stejný, jako byl včera. Nestačí to vědět a zdůvodnit teoreticky, když to pocítíte na vlastní kůži, je to jiné."

„Umělecký šerm je o naslouchání druhému, není to jako závodní šerm, tady vy oba vytváříte choreografii - to rozvíjí vaše reflexy a reflexy jsou při jízdě na koni velmi důležité. Kůň reaguje rychleji než člověk, a proto musíte mít tuto svou schopnost rozvinutou. Tato škola není určená k produkci robotů, dokonalých umělců na koni, je určená k tomu udělat vás lepším v jezdectví - a potom vidím, zda ty schopnosti mohu využít. Neříkám, že během dvou let si musíte zpívat na koni, to vůbec ne, ale možná, když uvidím, že po dvou letech je to velmi dobré, dá mi to nějaký nápad na vystoupení."

„Tato směs není originál, na každé akademii tance jsou také lekce herectví, bojových umění nebo zpěvu. Ale nikdy se to nedělalo s jezdectvím. Lidé jezdící na koni přemýšlí víc jako sportovci než jako umělci. Musíme u nich rozvíjet toto vnímání a oni budou lépe jezdit. Nesmíme nikdy zapomenout, že na zámku ve Versailles v dobách Ludvíka XIV. a de la Géurinièra bylo jezdectví ve Francii vysoce rozvinuté, a víte proč? Zaprvé, protože tu byl král, který choval koně, ne pro lov, ale pro potěšení, pro turnaje a umění. A tahle starší škola byla přístupná šlechtě. A protože šlechta se věnovala jezdectví stejně jako zpěvu a tanci, tak měla toto umělecké zázemí. Nezapomeňme, že Ludvík XIV. byl velmi dobrý tanečník, kdyby nebyl král, mohl být profesionální tanečník. Tato vysoká úroveň jezdectví byla možná proto, že ti, co ji tvořili, měli na jízdu na koni umělecký pohled."

Projekt znovuotevření stáji ve Versailles byl očividně zvažován i Michelem Henriquetem, velkým průkopníkem, který sám sebe vidí jako nejvyššího strážce francouzského systému jezdectví. Lze si pouze představit ty vlny ve francouzských jezdeckých kruzích, když padlo rozhodnutí pokračovat a znovu otevřít stáje, ale ne pod křídly starého mistra jezdectví, ale pod vedením žokeje steeplechase přeučeného na účinkujícího divadla v Paříži...

„Nemám zájem o historické znovuvytvoření stájí v době Ludvíka XIV., ale ve skutečnosti jsem samotnou svou podstatou blíž tradici. Nechci strojit lidi do kostýmů z doby Ludvíka XIV., ale podstata mojí práce je blíž tomu, co tu bylo dříve. Tohle není muzeum. Pokud by mi řekli, 'Bartabasi, chceme, abys tu jenom udělal historickou zoo,' tak bych odmítl do toho jít. Kdybych dělal jenom rekreaci v kostýmech, nemělo by to nic společného s duchem tohoto místa."

Akademie je vytvořena tak, aby podporovala sama sebe prostřednictvím vystoupení pro tisíce návštěvníků, které dělají zámek ve Versailles jednou z nejnavštěvovanějších turistických destinací na světě:

„Tady uděláme krátké vystoupení tak na půl hodiny, ne jako Zingaro, ale ideou je vybudovat repertoár. A za deset let budeme mít deset představení a každý jezdec bude schopen zajet každé z nich. Kdysi pro nás bylo nemožné opakovat každé vystoupení Zingaro, ale tady jsou všichni koně stejné barvy, takže můžeme připravit mladé koně tak, aby postupně zaujali místa těch starších."

versailles„Další myšlenkou Akademie je, že všechny práce jsou veřejné. Dopoledne od devíti do jedné studenti pracují s koňmi, každý den kromě pondělí, a je to otevřené veřejnosti, hodinu po hodině budou pracovat a dělat tak malá vystoupení a pro tento druh vystoupení použijeme Versailleskou barokní hudbu."

„Pro jezdce je velmi důležité naučit se připravovat koně, zatímco jej sledují lidé. Musí se soustředit na koně, ale být si vědom, že lidé se dívají. To také vydělá na školu peníze. Všichni studenti jsou placení, ne moc, ale jsou. To znamená, že studenti školy nemusí být bohatí. Můžou žít zde a být placeni."

„To má dva důvody. Zaprvé, aby byli zodpovědní, protože především to je škola života. Já jsem samouk. Mé pojetí školy je, že neexistuje okamžik, kdy bychom se něco učili a hned další okamžik tím vydělávali peníze. Dle mého je potřeba učit se celý život. Pořád se učím, čím více se toho v jezdectví učím, tím méně toho vím. Věci, které jsem dělal před patnácti lety, bych teď neudělal, protože vím víc, čím více se dozvíte, tím méně toho znáte. Musíte dávat, abyste přijímali, tahle škola není něco, kde můžete přijít a říct - fajn, jsem tady pro to, abych něco dostal - ne, musíte něco obětovat, a potom teprve můžete něco získat."

„Před lety, když jste se chtěli naučit malovat od nějakého velkého malíře, museli jste nejdříve umět namíchat barvy, potom připravit plátno a pak teprve jste mohli malovat. Ale museli jste se dívat, abyste se učili. To je důvod, proč jsou studenti placeni. Jejich ranní práce vydělává peníze na Akademii a to je činí zodpovědnými. Musí něco produkovat."

„Druhým důvodem je, že koně mají často co do činění s penězi. Takže když jsem dělal konkurz po celém světě, věděl jsem, že americká dívka, 20-22 let, která jezdí docela dobře, protože jí rodiče koupili drahého koně - a chudý student, který musel pracovat, aby mohl jezdit, mohou mít talent, ale nemohou tu zůstat celé dva roky bez peněz, protože zde musí pracovat od rána do večera. Není to jako univerzita, kde můžete pracovat, když nemáte přednášky, tady je to na plný úvazek."

„Funguje to zde tak, že máme deset studentů jezdectví, a tři jezdce, kteří jsou zde nastálo - dva z nich jsou ze Zingaro a k nim ještě jeden další a tito tři jsou tu tak dlouho, jak chtějí. Studenti tu jsou dva roky a poté z nich pět vyberu, aby zde zůstali jako učitelé. Tak budu mít osm stálých jezdců, kteří jsou členy společnosti. Pak naberu osm nových studentů, takže každý student bude s jedním členem společnosti a budou mít dohromady na starost své koně. To je pro mě velmi důležité, protože se mi nelíbí představa školy, kam jste přijati, ale jste sami. Koňáci nejsou zvyklí to dělat takto, každý si většinou dělá svou vlastní práci. Tady bude mít každý jezdec dva koně, jednoho mladého a jednoho staršího, ale ve skutečnosti to budou čtyři koně na dva jezdce. Budou sdílet dva starší a dva mladé. Musí debatovat ve smyslu: ‚on byl dnes lepší po tom, co jsi ho jezdil, co jsi dělal?' Skutečný výsledek nepřijde dřív než za dva tři roky, když stálí členové budou sdílet své koně s žáky, to je velmi důležité."

vers„A vždy budeme mít bílé koně, myslím, že to bude dobrá image. Další věc, kterou jsem chtěl, je, aby žáci byli především dívky, a to jako provokaci, ale také realitu, protože před třiceti lety 75 % všech profesionálních jezdců byli muži. Nyní máme 85 % žen - to je neuvěřitelné, taková změna v jedné generaci. Kdoví proč. Nejsem sociolog. Nejdřív byli koně potřeba pro transport nebo pro válku a byli to muži, pak to byla prestiž, jízda na koni vás dělala mocnějším a stále to byli muži - ale to teď skončilo. Muži nechali koně ženám. Pokud chci být mocný, koupím si auto nebo letadlo, ale ne koně."

„Takže to znamená, že muži a ženy, kteří pracují s koňmi dnes, hledají něco jiného, nejezdí na koni kvůli sociálnímu postavení, ale protože chtějí komunikovat se zvířetem. Jezdectví se v následujících letech hodně změní, jelikož teď chtějí lidé jezdit, protože chtějí kontakt se zvířetem, a jsou to převážně ženy. A nezapomínejme, že to je jediný olympijský sport, kde muži a ženy závodí dohromady - na prvních deseti příčkách světové drezury jsou všechno ženy. I na dostizích teď trenéři preferují ženy, protože jsou trpělivější. Vidím to v Zingaro, kde je polovina žen a polovina mužů, muži s koňmi vystupují, a ženy jakoby koně v představení rozvíjely, je v tom dost rozdíl. U jedněch můžete říct, že používají koně k výstupu, a druzí jsou více zaujati koněm a tím, jak se vyvíjí. Musíte respektovat, že jsou to většinou ženy, které se věnují koním."

Aby nalezl první skupinu studentů, hledal Bartabas ve světě:
„Do všech časopisů o koních jsme minulý květen poslali zprávu o Akademii a konkurzy se dělaly v srpnu, přišlo kolem 120 odpovědí a já jsem si vyžádal videa asi od třiceti, z těch jsem vybral deset. Žadatelé měli různé začátky, někteří jezdili sportovně, hodně jich psalo, že jezdí a tančí a zpívá a já jsem tyhle nevybral. Preferoval jsem ty, kteří se věnovali jenom jezdectví, protože ti budou lepší až se budou i věnovat hudbě a tanci. Nezajímá mě dobrý tanečník, který zároveň umí i jezdit na koni..."

A ačkoliv je Bartabas velmi zaneprázdněn svým projektem ve Versailles, dobrou zprávou je, že Theatre Zingaro bude pokračovat:
„Samozřejmě, právě teď začínáme zkoušet nové představení. Premiéra bude v Moskvě, s tibetskými mnichy. Byl jsem překvapen, když souhlasili, že se k nám připojí, protože jsou velmi nábožní, bude to zajímavé. Také bude v tomto představení k dispozici víc koní, asi kolem třiceti. Někteří koně jsou z Argentiny.. a bude to také více show."

V posledním představení, Triptych, jste moc nevystupoval, jen na konci...
„Ano, ale teď mám čtyři koně. Jednoho plnokrevníka, o kterém si myslím, že bude velmi dobrý. Jednoho lusitana, moc dobrého. Také budeme poprvé vystupovat s quartery."

Budete jezdit na vystoupení ve Versailles?
„Jenom při otevření, ale potom ne. Možná, že v budoucnu budeme mít vystoupení, ale Akademie je Akademie, ne Zingaro."

Je těžké zvládat Akademii i Zingaro?
„Teď je těžké to obojí rozběhnout, ale jakmile Akademie jednou bude fungovat, budu zde jen jednou nebo dvakrát týdně. Ne častěji. Určil jsem období, od ledna do 15. února, kdy bude Akademie pro veřejnost zavřená a já tu budu každý den pracovat na novém vystoupení, protože to bývá doba, kdy jsme se Zingaro v Paříži a tak mohu přijít každý den. Máme deset kmotrů, Nelsona Pessou, některé ze slavných jezdců z Cadre Noir.. deset kmotrů, kteří přijdou dvakrát třikrát do roka a pomůžou nám."

Ze Států do Versailles...

Daně Ishii z Havaje je devatenáct let, je nejmladší studentkou Akademie a přijela z typického amerického jezdeckého prostředí:
„Studovala jsem poslední rok na gymnáziu v Oregonu, byla jsem členkou jezdeckého týmu a protože se jednalo o národní tým, přišel na školu e-mail, velmi stručný, jen jeden odstavec, že se v Paříži otvírá nová škola a že hledají drezurní jezdce. Volejte toto číslo. Tak jsem zavolala a zvedla to Nathalie a poslala mi žádost."

„Předtím jsem nikdy neslyšela o Zingaro, Bartabasovi, Versailles nebo o něčem podobném. Jen jsem si myslela, že příležitost bydlet v Paříži by byla pěkná a jezdit na koni a dostávat za to zaplaceno je super. Takže jsem se tím řídila a poslala jsem svou žádost. Ta se ale ztratila v mailu a tak jsem se nemohla dostavit do Paříže na rozhovor, ale Bartabas pro mě zařídil konkurz v Kalifornii, když tam byla show Triptych."

Takže ses konečně dostala k tomu vidět Zingaro - co sis o tom myslela?
„Bylo to úžasné. Nevěděla jsem, co očekávat. Věděla jsem, že v tom bude nějaké napětí, ale neměla jsem představu. Pak už jsem nějakou představu měla. Vím, že tohle nebude tak velké jako Zingaro, ale i tak to bude přinejmenším zajímavé."

„Doma jsem jezdila western, parkur, drezuru - skoro všechno. Byla jsem členem Pony klubu, na gymnáziu jsem také závodila."

Je velmi odlišné to, co učí Bartabas?
„Ne, je to trochu víc drezura, ale zaměřená víc na vystupování před publikem. Myslím, že Bartabas je opravdu úžasný. Obdivuji, jak pracuje s koňmi, respektuji ho. Je vůči nim tak jemný, má dobré oko a dobrý cit pro koně a pro to, co může udělat. Nikdy jsem ho neviděla k něčemu koně donutit - nemá zlou povahu, i když vypadá jako jeden z těch chlápků, co dokáží koně zlomit. Způsob, jakým se dotýká koně, je velmi jemný a velmi chápající v tom, co může kůň nabídnout."

Mluvila jsi francouzsky než jsi sem přijela?
„Ne, vlastně pořád nemluvím, ale už rozumím o něco lépe. Michaela z Finska mluví velmi dobře anglicky a taky umí trochu francouzsky, tak mi překládá. Pár dívek tady mluví anglicky i francouzsky - všechny spolu dobře vycházíme. Myslím, že to je částečně důvod, proč jsme byly vybrány. Bartabas má dobrý cit pro koně i pro lidi a vybral nás, protože spolu budeme dobře vycházet. Nikdo z jezdců tady nemá postoj „já jsem lepší než ostatní", je to snadné, s každým je zábava pracovat."

Jsi nervózní, že otevření je už za pár dní?
„Pro nás si myslím je to nejjednodušší. Tlak leží na ramenou všech okolo a my jen děláme, co nám řeknou. Začíná to být možná trochu stresující v tom, že pracujeme do pozdních hodin a je zima... ale budeme rádi, až bude po všem a budeme moct opravdu začít s naší prací."

Myslíš si, že ty dva roky ve Versailles utečou rychle?
„Myslím, že budeme mít tolik práce, že nebudeme vnímat čas. Byla jsem tu dva měsíce a byla jsem po celou dobu tak zaneprázdněná, takže to půjde rychle."

A co bude za dva roky?
„Buď tu zůstanu, nebo se vrátím domů na Havaj."

Poznámka k fotografiím: kostýmy navrhl Belgičan Dries van Noten, sedla Hermes, světla Jean Lautrey pomocí Murano skla z Benátek.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com