Renomé autora Pokud investujeme do odborné knihy o jezdectví, zajímá nás osobnost autora, jeho jezdecké a především trenérské úspěchy. Autor Elmar Pollmann-Schweckhorst je trenér a mezinárodně úspěšný parkurový jezdec, držitel zlatého odznaku FN, s mnoha zahraničními zkušenostmi (USA, Kanada, Jižní Amerika). Mezi jeho trenérské úspěchy patří např. klisna Feodora (vítězka něm. a evropského šampionátu 1993), Paloma (něm. juniorská mistryně 1999), Aperio (německý kůň roku 2000). Tenčí a barevnější Na rozdíl od vyčerpávajícího „Paalmana" a poplatně současnému trendu odborných knih otevřeme jen 159 stránkovou publikaci na křídovém papíře a s mnoha fotografiemi. Na první pohled tedy obvyklá povrchní pestrobarevná publikace, která se bude dobře vyjímat především ve vitríně, aniž by v naší hlavě zanechala hlubší stopy. Po poctivém prostudování velice užitečná publikace spíše pro pokročilejší jezdce, kteří se chtějí poučit, jak vypadá moderní přístup k tréninku skokového koně. Grafické zpracování je přehledné a podporující názornost výkladu. Vychází z praxe Autor při vysvětlování různých aspektů výcviku popisuje své zkušenosti s konkrétními mezinárodně úspěšnými koňmi a doplňuje je i o názory jiných úspěšných jezdců. Opředena moudry klasiků Kniha je protkána mnoha citáty mistrů jezdeckého umění počínaje Guérnierem a konče Aloisem Podhajským. Moudra, která každý jistě odkývá (ale čas ukazuje, že jejich dodržování zřejmě těžší než dodržet desatero přikázání). Co najdeme v osmi kapitolách V knize o výcviku skokového koně přepokládáme kapitoly o výběru koně, drezúře skokového koně, gymnastice, tréninkovém plánu, překážkách, přípravě na pracovišti, něco o udidlech, dopingu, menežování na závody. Kniha se v tomto nijak nevymyká (snad ani nemůže). Začíná kapitolou s názvem Systém a osobnost (očekávala bych třeba exteriér skokového koně). Hned v prvním odstavci se dočteme, že dnes je těžké utvořit nějaký obecně platný systém tréninku skokového koně. Hrají zde roli např. genetické dispozice a co pro jednoho koně může být efektivní, u druhého nefunguje. A opět příklady z praxe, které dokazují, jak různými individualitami koně mohou být a jak je nutné zohlednit ve výcviku osobnost každého koně. Další kapitola ale už se výběrem skokového koně zabývá. Kromě exteriéru a různých typů koní dokumentovaných na fotografiích mě zaujala stať o skákání ve volnosti a jeho spornému významu pro výběr koně do sportu nebo o tom, jak si koně správně vyzkoušet. Tuto kapitoluuzavírá rčení „Nejdůležitější je, aby kůň pasoval ke svému jezdci – k jeho silným stránkám i k jeho slabinám. A proto byste měli nejdříve dobře znát sami sebe". Přes skokovou drezúru, kde se můžeme zamyslet nad neortodoxním pohledem na výcvikovou škálu, pojednáním o vnitřní a vnější uvolněnosti koně a dalších aspektech drezúry se dostaneme ve druhé polovině knihy ke skákání. Je zde mnoho otázek, na které je více odpovědí. Nejen výcviková škála koně, ale i jezdce, takt a rytmus ve skokovém tréninku, vnitřní uvolněnost a vnější uvolněnost koně, uvolněnost nad skokem, přilnutí a přiuzdění (nyní se často používá místo přilnutí kontakt, já se zatím držím „dobešovského" termínu přilnutí), problémy jako házení hlavou, lehání do otěží. Zajímavá je stať „skákání v ruce", tři osy rovnováhy skokového koně, pozitivní svalové napětí a také kapitola udidla. Jakmile je kůň ježděn na jiném udidle než na stihle, mluví se dnes o „udělátkách" a jezdeckých neumětelích. Na druhou stanu dnes výrobci nabízejí opravdu sofistikované typy udidel, které mohou při technicky náročných parkurech maximálně zpřesnit a urychlit komunikaci jezdce a koně. Přesto se autor i mnoho trenérů vrací ke stihle vždy, když má kůň nějaké problémy.Také je v presentaci typů udidel poněkud střídmý, dají se spočítat na prstech jedné ruky. Autor dokumentuje na konkrétních příkladech fakt, že přilnutí je pro skokového koně důležitější než přiuzdění. (pozn. k něm. výrazům Beizäumung a Anlehnung – Anlehnung je přilnutí – kontakt huby koně s rukou jezdce, kterému se kůň nevyhýbá. Na základě přilnutí může vzniknout „Beizäumung", což je vlastně stav „kůň na otěži, přičemž týl je nejvyšším bodem a nos je lehce před kolmicí, zkráceně se někdy v češtině používá výraz přiuzdění). Dnes můžeme vidět úspěšné skokové koně, kteří jsou v určité fázi nájezdu na skok nad otěží. Jako ve všech výcvikových publikacích je i v téhle knize stať o pomocných otěžích s předvídatelným závěrem, že solidní výcvik se jimi nedá nahradit. Kapitola o skokovém stylu ukazuje a komentuje různé styly skoků včetně zkřížených předních nohou, visících předních nohou nebo výrazně se lišící styl od ideálu velice úspěšného koně It´s Otto. Kapitola obsahuje příslušnou gymnastiku i rady jak styl předních nohou zlepšit, neméně pestrý je také přehled fotografií různého stylu zadních nohou s komentářem a radami na zlepšení. Pro nepřeberné množství variací gymnastických řad však musíte sáhnout spíše po Skokovém ježdění A.Paalmana nebo knize Kavalety od Ingrid Klimke. Autor v této knize vystačí s několika skicami. Co se týče barování, Elmar Pollmann-Schweckhorst se zmiňuje o barování pomocí triků s kamašemi – a opět předvídatelný závěr vysvětluje, proč tyto „triky" vlastně nefungují a proč s tím autor nesouhlasí. Čteme dál – překonávání přírodních překážek, gymnastika, opracoviště, rozeskakování, skákání v velkém tempu. Vysvětlováno stručně, srozumitelně. V kapitole o stavbě parkuru porovnává autor parkury jak se stavěly dříve, jak nyní a jaká je budoucnost, v čem jsou dnes obtížnější – lehčí konstrukce, jen oxery a kolmé skoky, což dává tušit, kudy se bude ubírat vývoj. Jistá kompaktnost a technická náročnost zůstane, ale dá se očekávat návrat k přírodním skokům, kde se prověří nejen skoková schopnost, ale i poslušnost a ochota koní. Toto bude alternativa ke shozené překážce. Předposlední kapitola se zabývá prevencí zdravotních problémů týkajících se pohybového aparátu. V první řadě péčí o kopyta. Autor doporučuje koně co nejdéle a zvláště v počátcích výcviku nekovat a když dojde do fáze, kdy je okován, pak doporučuje vzhledem k enormní zátěži při skákání dodržovat co nejkratší intervaly, aby se tvar kopyta nestačil změnit.Kapitola pokračuje další problematiku pohybového aparátu. Poslední kapitola se jmenuje Výcvik a etika a zabývá se etickou odpovědností člověka ke koni. Za kolik a kde Kniha stojí 20 eur a najdete ji např. na Amazonu. V knize najdete vše, čím byste mohli vhodně doplnit své znalosti a zkušenosti. Najdete rady a názory podložené mezinárodními úspěchy v parkurech, jaké stojí na kolbištích dnes. Tedy technické, rychlé, kompaktní. Autor se nebojí ukázat reálnou dnešní podobu výcviku skokového koně. Byť obklopen mistry klasického jezdeckého umění předkládá cestu k úspěchu, která vychází z mnohaleté zkušenosti. Některé zažité pravdy neboří, ale přizpůsobuje účelu výcviku a především individualitě koně. Pro pokročilé jezdce je výborným pomocníkem při samostatné přípravě koně. Očekávám, že se brzy najde osvícený nakladatel, který tuto knihu „vrhne" i na český trh.
