Nemocný kůň, nepříznivá finanční situace, požadavky na výkon – je toho prostě moc. Krize vyčerpáním způsobená koníčkem postihuje i jezdce. Kdo je ohrožený, jaké jsou příznaky a jak mohou postižení krizí překonat?
Zní vám to povědomě? U veterináře máte abonmá, v letním vedru jste v sedle už před sedmou hodinou ranní a v zimě zahříváte udidlo na přijatelnou teplotu. Mezitím vaříte čaj proti kašli, spařujete seno a krátkou dovolenou definitivně rušíte kvůli účtům za veterinární péči. To, co zní pro nezasvěcené divně, je pro mnoho jezdců každodenní život. Dřou, i když už sami nemají kde brát.
Stejně jako Jasmína. Mladá jezdkyně se schváceným koněm alergickým na prach a skrovným platem se cítí jako bájný Sisyfos, který den za dnem valí těžký balvan na horu – a znovu a znovu selhává. Stejně jako starověký Řek, i Jasmína se každý den lopotí. Ošetřuje, stará se, platí, trénuje – ale je to k ničemu. Její teplokrevník má pořád další a další problémy: v současné době natrženou šlachu. Jasmína už má takzvaně vybité baterky. V noci špatně spí, ráno se nějak dovleče do práce a návštěvu koně stále častěji bez nálady oddaluje. Už několik týdnů její enormní vyčerpání doprovázejí bolesti zad. Jsou to typické alarmující příznaky akutního vyčerpání.
Velký tlak kvůli vysokým nárokům
Proč se někteří jezdci ve svém volném čase dostávají do tohoto začarovaného kruhu, je těžké říct, zamýšlí se pracovní psycholožka Johanna Constantini z rakouského Innsbrucku. Lidská psychika je konstruována příliš různorodě; odlišná je i takzvaná velká pětka hlavních charakterových součástí každého jednotlivce. Tato individuální směs ochoty riskovat, ohleduplnosti, perfekcionismu, družnosti a neurotických částí, jako je třeba zranitelnost, formuje naši osobnost a spoluurčuje, jestli máte pesimistický nebo sebevědomý pohled na svět. Zda jste schopni stres zvládat nebo se kvůli němu hroutit, má svůj původ zde. Ale stres není jen neustálý (a zcela normální) společník našeho života a spíš subjektivní věc: co je pro jednoho příliš, nemusí pro jiného představovat vůbec žádný problém.
Perfekcionisté s velkým smyslem pro zodpovědnost často dostávají sami sebe pod značný tlak svými nároky: jezdit lépe, trénovat pestřeji, důkladněji pečovat o koně. Ustájení musí být špičkové, krmivo a vybavení také. Dokud je tento seberozvoj – často podporovaný sociálními médii – zábavný a rádi zkoušíte nové věci, je to naprosto v pořádku. Ocitnout se krátkodobě ve stresu a náročných situacích je normální součást života.
Kritické je, když přetížení trvá delší dobu a příznaky se vymykají kontrole. Třeba proto, že lidé v nepříznivých fázích života již nejsou schopni je přehodnotit. Klíčový termín z psychologie je reframing, behaviorální přístup, který staví negativní okolnosti do nové perspektivy a dává jim tak jiný rámec. Tímto způsobem lze využít nové energetické rezervy.
U Jasmíny, která je single, to nefunguje. Po celá léta jí určuje každodenní život její čtyřnohý pacient. Za zábavou téměř nechodí, na to je rozpočet příliš těsný. Je pro ni nesmírně obtížné vypnout a neustále jí v hlavě víří myšlenky: Stojí život jejího koně ještě za něco? Co by mohla dělat lépe? Jasmína je typický overthinker – moc nad věcmi přemýšlí. Právě proto je předurčena ke stresovému syndromu. Psycholog Herbert Freudenberger, který v USA v roce 1970 poprvé popsal syndrom vyhoření jako fenomén, ho popsal jako nemoc supervýkonných. Jinými slovy jako problém lidí, kteří mají příliš vysoké cíle. „Stává se to o to častěji, čím má člověk méně jiných kotev. Partnera, děti, přátele, naplňující práci. Pokud to s koněm neběží hladce, zasáhne to takové lidi o to závažněji,“ vysvětluje profesorka dr. Kathrin Schütz, psycholožka z Brühlu v Severním Porýní-Vestfálsku.
Ale jak se ze spirály vnitřní prázdnoty a vyčerpání dostat zase ven? Dobrá zpráva je, že jezdci mají slušnou pozici pro řešení krizí. Jsou aktivní ve sportu, tráví spoustu času v přírodě a jsou součástí komunity lidí s podobnými zájmy. To vše jsou faktory, které teoreticky zabraňují depresi – a pomáhají se s ní vyrovnat.
Podle Kathrin Schütz jsou jezdci ve srovnávacích studiích v průměru dokonce měřitelně méně stresovaní než jejich nejezdící bližní. Kromě toho často dosahují lepších výsledků v psychologických testech, pokud jde o všímavost a empatii. „Dohromady to je skvělý ochranný štít proti stresu,“ říká Kathrin Schütz. Přesto to ale není zázračná zbraň. Emocionálně stresující vztahy – ať už v práci, v manželství nebo ve sportu – v kombinaci s pocitem, že nejsme schopni situaci změnit, uvrhují některé lidi do krize. S trochou empatie může každý pomoci jinému jezdci, který se ocitl na hranici. „Především naslouchejte, berte to vážně, nevnucujte hned dobré rady,“ doporučuje Kathrin Schütz. Ale také nabídněte konkrétní pomoc, která majiteli uleví, aniž byste překročili své vlastní limity.
Pro odborníky, jako je Kathrin Schütz, je zarážející, že takové stavy vyčerpání jsou pravděpodobnější v oblasti volného času. Profesionálové na druhé straně bojují častěji s trémou, s motivačními krizemi, nebo jsou pod tlakem na úspěch. Zdá se, že se stresem se vyrovnávají lépe. „Zároveň cíleně hledají řešení,“ poznamenává mentální koučka Antje Heimsoeth z bavorského Rosenheimu.
Postižení nevidí možná východiska
Toto pozorování však nelze zobecnit. Stejně tak nevzniká dojem, že majitelé starých, subjektivně obtížných nebo chronicky nemocných zvířat se s větší pravděpodobností cítí uvězněni v kruhu nekonečných povinností a nákladů. „Je možné, že takové případy prostě zůstávají v naší paměti déle,“ zdůrazňuje Antje Heimsoeth. Žádná spolehlivá fakta o tom, kolik jezdců je unaveno svým koníčkem a chce všechno zahodit kvůli stresu z vyčerpání, samozřejmě neexistují. Neexistují ani žádné údaje o četnosti syndromu vyhoření mezi jezdci. Lidem zvenčí se však negativní vnímání stresovaných jezdců často zdá latentně zkreslené. Zdá se, že téměř nejsou schopni vidět možná východiska z krize – například ulehčení zátěže prostřednictvím ošetřovatele nebo dočasné přestávce pro koně na pastvě. A pokud ano, často takové plány zmaří napjaté finanční možnosti. Nedostatek financí spolehlivě způsobuje stres: někteří lidé například mají dvě zaměstnání, aby se mohli postarat o svého koně, což je velmi náročné jak časově, tak psychicky.
Investiční poradce Michael Raith z Quirin Privatbank ve Stuttgartu říká: „Kolik měsíčně kdo z čistého platu odkládá stranou nebo utrácí za volný čas, závisí na mnoha individuálních faktorech a nelze zobecnit.“ Existuje však jakési pravidlo pro procentuální poměr fixních nákladů, výdajů na volný čas a rezerv. V minulosti to bylo asi 50:30:20. Protože však v důsledku finanční krize výrazně vzrostly náklady na potraviny, nájem a energie, posunul se poměr na úkor koníčků a volného času.
„Žijeme jen z podstaty,“ říká šedesátiletá Melanie a neodkazuje ani tak na svůj bankovní účet, jako spíš na emocionální stránku svého života. Doba, kdy pro ni byl její kůň zdrojem radosti a síly, je dávno minulá. Pětadvacetiletou bílou klisnu Galu sužuje chronický nedostatek spánku a těžká osteoartróza. Léky proti bolesti jí často působí problémy se žaludkem. Vzhledem k tomu, že Gala má navíc komplikovanou povahu, nemá její majitelce v péči o ní kdo ulevit. „Do péče o nezvladatelného důchodce se nikdo nehrne,“ říká, „všechno tak leží na mně. Běda, když jednou nemůžu.“ Eutanazie pro Melanii zatím nepřichází v úvahu, i když veterinář naznačil, že by to bylo v pořádku. „Péči Gale tak nějak dlužím,“ říká Melanie. „Smysl pro odpovědnost vůči starým a nemocným koním v zásadě není špatná věc a odlišuje nás jako lidské bytosti,“ potvrzuje Johanna Constantini.
Antje Heimsoeth si také myslí, že smysl pro odpovědnost je důležitý, ale k sebeobětování je kritická. Vzhledem k tomu, že odpovědnost ovlivňuje člověka samotného, pracuje Antje Heimsoeth na svých koučovacích sezeních ráda se seznamy hodnot. Nejprve si napíšete, co je pro vás důležité. Poté si podle toho stanovíte priority. Ty se mohou s přibývajícím životem měnit a seznam je aktuální záležitost. Může se ukázat (jako v případě samotné Antje), že kůň prostě (už) nezapadá do současné životní situace. Chce odvahu si to přiznat a změnu řešit. Koučky jako jsou profesorka Kathrin Schütz a Antje Heimsoeth přirozeně doprovázejí své klienty tímto složitým obdobím. Pomáhají nacházet vhodná řešení a poskytují podporu při nepříznivé reakci kolegů ze stáje. Může se stát, že budete muset čelit nepříjemným pravdám.
Například myšlenka na eutanazii starého zvířete je pro mnoho jezdců nemyslitelná. Stud, pocit viny, ale i strach z odsouzení ve stáji je příliš velký. Majitel je povinen pečovat o zdraví a blaho svého zvířete, a pokud neexistuje rozumný důvod, který ho omezuje, neměl by mít právo ho jen tak života zbavit. Zda je rozumným důvodem nedostatek peněz nebo duševní vyčerpání, je ke zvážení. Veterinární lékař by v případě doporučení uspání měl rozhodně zvážit finanční možnosti majitele, přínos léčby, věk a očekávanou délku života zvířete.
Buďte aktivní v péči sami o sebe
V budoucnu by Kathrin Schütz ráda nabídla moderovanou online diskusní skupinu pro ty, kterých se to týká. Na rozdíl od stávajících facebookových skupin by setkání vedl psychologicky vyškolený moderátor, nabídne účastníkům užitečné tipy a v případě potřeby i individuální koučink. V podstatě jde o to, aby lidé vyčerpaní krizí rozebrali svou vlastní situaci a učili se ji krok za krokem řešit jinak. Metody z oblasti pozitivní psychologie jsou první, nízkoprahová nabídka pomoci. Jedním z nápadů je zaznamenat na list papíru, co vám v každodenním životě dává sílu a co ji naopak bere. „Když to vidíte černé na bílém, začnete si víc uvědomovat, kde musíte zasáhnout,“ říká Kathrin Schütz. To je přesně to, co je pro některé lidi překvapivě obtížné; mnozí si roky stěžují, místo aby konečně podnikli aktivní kroky v péči o sebe.
V tomto případě se vědkyně domnívá, že roli hraje efekt sekundárního zisku. Postiženým se obvykle dostává velkého uznání, lítosti a chvály za jejich obětavou péči, a oni se toho nechtějí vzdát. „Musíte se z role oběti posunout do role hybatele,“ vysvětluje Antje Heimsoeth. Existuje mnoho způsobů, jak to udělat: zapojit rodinu a přátele a požádat o podporu, promluvit si s odborným lékařem o možnostech pomoci při příznacích stresu, s pomocí kouče se naučit, jak změnit svůj vlastní postoj ze spíš negativního na spíš pozitivní. Dá se to skutečně naučit, třeba prostřednictvím deníku, do kterého si každý den zapíše tři pozitivní věci, které stačí k modelování oblasti prefrontální kůry v mozku, která se mimo jiné aktivuje při řešení problémů a plánování.
Při vedení deníku je zásadní, aby uvedené věci souvisely s problematickou situací. Kromě toho byste měli v ideálním případě také jasně uvést svůj vlastní podíl na úspěchu. Například pokud má někdo potíže se při jízdě na koni soustředit, může si napsat, že dnes úmyslně nechal svůj mobilní telefon, který ho rozptyluje, někde stranou, aby se rozptylování a ztrátě času vyhnul. Zapisování je cvičení. „Náš mozek je tvárný i v dospělosti,“ říká Antje Heimsoeth. „Obnovení nervových spojení jen vyžaduje čas a pravidelné opakování. Studie ukazují, že to trvá mezi 18 a 254 dny.“
ANTJE HEIMSOETH pracuje jako mentální koučka s jezdci se zaměřením na motivaci, soutěžní stres a úzkost a nabízí školení a semináře.
Profesorka dr. KATHRIN SCHÜTZ vede Institut pro koučování s asistencí koní. Jako profesorka psychologie je také aktivní ve výzkumu.
JOHANNA CONSTANTINI je klinická psycholožka, koučuje trenéry a sportovce metodami pozitivní psychologie a doprovází je při soutěžích.
