Pokud věda opakovaně dokládá, že hlas člověka je pro koně smysluplným a funkčně relevantním signálem, který pozitivně ovlivňuje jejich pohodu i ochotu spolupracovat, nabízí se logická otázka: proč nesmíme hlas používat při drezurních soutěžích?
Pravidla FEI považují hlas za pomůcku, jejíž použití se trestá srážkou bodů. Tato praxe vychází z historické představy o ideálu drezury — jezdec komunikuje s koněm výhradně prostřednictvím těla, hlas je považován za nedokonalost nebo kompenzaci. Argument? Estetické hledisko a tradice. O welfare se v dané souvislosti donedávna vůbec nemluvilo…
Od ledna 2026 se ale situace alespoň v části světa změnila. British Dressage (BD) a British Riding Clubs (BRC) nově povolují diskrétní použití hlasových pomůcek, včetně mlasknutí jazykem, v průběhu drezurních soutěží nižších úrovní. Změna vzešla z podnětu členů, kteří reagovali na výzvu BD v rámci akčního plánu pro welfare koní z roku 2024. Rozhodnutí jednomyslně podpořil výbor i technické komise. Pravidlo v současné době platí pro veškeré základní soutěže BD včetně tříd pro mladé koně a poníky. Na soutěžích vyšší úrovně hlasové pomůcky povoleny nejsou — jejich použití se trestá srážkou dvou bodů za každý cvik, v němž k jejich použítí dojde.
Mezinárodní FEI drezurní soutěže pak hlasové pomůcky zakazují zcela, výslovně na základě článku 424.5.5 drezurních pravidel FEI. Podmínkou pro použití hlasu ve Velké Británii – v soutěžích BD – je, že hlasový projev jezdce zůstane nenápadný a nebude rušit rozhodčí, ostatní jezdce ani koně v sousedních obdélnících.
Ohlasy z praxe jsou pozitivní. Jezdci mimo jiné uvádějí, že jejich koně jsou na tiché hlasové signály z výcviku zvyklí a v závodní atmosféře jim jejich přítomnost pomáhá. Instruktoři oceňují, že závodní praxe se konečně přibližuje tomu, co v rámci tréninku své svěřence učí — přestat mluvit před vstupem do obdélníku bylo podle jejich názoru vždy poněkud absurdním požadavkem.
Věda se k této změně přístupu jednoznačně přiklání. Studie Jardatové a kol. publikovaná v časopise Animal Cognition v roce 2023 prokázala, že koně rozlišují mezi výrazy smutku a radosti jak v lidské mimice, tak v hlasovém projevu — a reagují na ně funkčně odlišným způsobem. Výzkum publikovaný v roce 2024 v témže časopise zkoumal, nakolik záleží na tom, zda kůň zná hlas člověka, který ho učí novému slovnímu povelu. Výsledky ukázaly, že koně se verbální povely učí snáze od osob, jejichž hlas znají a s nimiž mají pozitivní zkušenosti — což přesně odráží to, co již víme o valenci akustických vzpomínek. Další výzkumy dokumentují, že koně jsou citliví i na tzv. pet-directed speech — tedy na hlasový projev s vyšší výškou tónu a širšími melodickými variacemi, který lidé spontánně používají při komunikaci se zvířaty. Koně na tento typ projevu reagují zvýšenou pozorností a ochotou ke kontaktu (Lansade a kol., 2021; Jardat a kol., 2022). Všechna tato data dohromady tvoří přesvědčivý vědecký základ pro závěr, který jezdci znají z každodenní praxe: hlas, používaný citlivě a konzistentně, koním pomáhá — a jeho zákaz v závodním obdélníku postrádá vědecké opodstatnění.
Z pohledu vědy je odpověď jednoznačná. Pravidla, která hlasové pomůcky zakazují, mají kořeny v tradici, nikoli ve výzkumu. Zda a kdy se tato tradice promítne do pravidel FEI, ovšem zůstává otevřenou otázkou. Bohužel. Nebo snad máte jiný názor?
