5 minut s… Charlotte Dujardin

14. 09. 2015 05:00

Obrázky: 6

Autor: Jo Johnson, Horsezone Foto: Roslyn Neave, Equitana Clinics, Stephen Mowbray Seriál: Tváře současné drezury Zdroj: Horsezone Překladatel: Jindřiška Marvanová, Katka Lipinská Počet přečtení: 7805 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V srpnu proběhlo ostře sledované drezurní mistrovství Evropy. Byla to událost, při které jsme mohli vidět ty nejlepší evropské jezdce, fantastické koně a vychutnat si jejich výkony. Někteří zúčastnění jezdci již byli představeni v našem seriálu Tváře současné drezury, dnes k nim přidáme současnou oblíbenou světovou jedničku Charlotte Dujardin.

Velkou Británii zastupující olympijská medailistka, evropská i světová šampionka a držitelka několika rekordů se začala věnovat jezdectví už jako velmi malá (podle dohledatelných informací Charlotte jezdila již ve dvou letech) a nebyli to jenom její rodiče, ale především její babička, kteří ji velmi podporovali. Díky babičce se Charlotte splnil sen, dostala svého prvního Grand Prix koně, Fernandeze, a tak se výrazně zvýšila její šance uspět v drezurním světě. Charlotte si vybrala drezuru jako „tu pravou" disciplínu až jako třináctiletá, vlastně ji k tomu přiměla její trenérka. I díky tomu se Charlotte mohla dále jezdecky vzdělávat a zrát v profesionální drezurní jezdkyni, jíž je dnes.

dsV počátcích Charlotte působila u mezinárodní drezurní jezdkyně a trenérky Judy Harveyové. Svůj vzor, Carla Hestera, potkala v roce 2007. Stalo se tak díky její matce, která přesvědčila Carla, aby dal její dceři několik lekcí. Charlotte dostala příležitost pracovat pár dní s Carlem a tehdy již velmi zkušený Carl poznal, že Charlotte má velké nadání, a nabídl jí, aby zůstala a pracovala pro něj v jeho stájích v Newentu (Gloucestershire).

S Valegrem (KPWN, *2002), kterému se v domácí stáji říká Blueberry, začala Charlotte pracovat už v jeho čtyřech letech. Je to momentálně její nejlepší kůň. Původně spolu však na úrovni GP jezdit neměli. Carl měl jinou představu. Úkolem Charlotte bylo pomoci koni dorůst a vyzrát na nižších stupních drezurních závodů. Poté si Carl plánoval Valegra převzít. Ovšem a naštěstí, víme, jak to dopadlo. Už po jejich prvním společném soutěžení v GP v roce 2011 se stala tato dvojice úspěšným týmem, který vyhrál zlato pči Evropském drezurním mistrovství v Rotterdamu. Vyhráli rovněž FEI Světový pohár GP v London Olympia v roce 2011, přičemž vytvořili nový světový rekord s výsledným skóre 88,022 %. Dujardin a Valegro byli následně vybráni, aby reprezentovali Velkou Británii na OH v Londýně 2012 a již při prvním kole vytvořili nový olympijský rekord s výsledkem 83,734 %. Ve volném stylu, se sestavou doprovázenou hudbou Toma Hunta, získala tato dvojice zlatou medaili v individuálních soutěžích s výsledným skóre 90,089 %.

Kdo je kdo: Charlotte Dujardin
Charlotte Dujardin (*1985), OBE (udělený Řád britského impéria), je britskou drezurní jezdkyní, evropskou i světovou šampionkou roku 2013 (nově i 2015, pozn. překladatele), olympijskou vítězkou z roku 2012 (OH Londýn 2012) a držitelkou tří světových rekordů v drezuře. Charlotte se narodila v Enfieldu a vyrůstala v Herfordshiru, kde začala jezdit na koních již jako malá. Když jí bylo 16, vyhrála v soutěži „Kůň roku", a to hned 4x, a stala se vítězkou i v Hicksteadu (3x). Díky vytrvalému povzbuzování ze strany trenérky Debbie Thomasové Charlotte začala jezdit drezuru. V roce 2007 měla Charlotte několik lekcí s Carlem Hesterem, u kterého už zůstala. Nutno ještě poznamenat, že Charlotte není „jen" drezurní jezdkyní, ale i trenérkou.

5 minut s... Charlotte Dujardin

Proč ses rozhodla přejít od předvádění poníků k drezuře?
Základy jsem měla již od začátku, protože jsem vždy pracovala s drezurním trenérem, a to i když jsem na výstavách předváděla poníky. Byla to právě moje trenérka, která mi vždy říkala: „Proč předvádíš? Měla bys dělat drezuru!" Jako dítě jsem ale byla předváděním zcela pohlcena a navíc se mi dařilo, proto mne to moc nezajímalo. Jenomže potom jsem si vyzkoušela opravdovou drezurní práci. Moje trenérka mne totiž posadila na svého Grand Prix (dále GP, pozn. překladatele) koně a řekla, že chce vidět, co dokážu. Tak jsem prostě jela. Vyzkoušela jsem si a zažila poprvé pocit při piafě a pasáži a pohrála jsem si s přechody. Sama jsem nemohla uvěřit, že jsem to tak rychle pochopila.

Doma jsem měla irského plnokrevníka pro předvádění. Neměli jsme jízdárnu, tak jsem s ním jezdila na poli a myslela si, že ho naučím piafovat, protože je to zábavné. A tak jsem se naučila „pseudopiafu". Až potom jsem začala pracovat s Ianem Castem. Trénovala jsem s ním přibližně rok a půl a potom mi řekl, že mi už nemá co dát a poslal mě k Judy Harveyové. Judy jsem oslovila a pracovala jsem u ní čtyři roky. Dělala jsem všechnu práci, od péče o koně až po kydání a ostatní těžké práce. Byla to dřina a žádné diskuze s Judy nebyly nic platné :-) Právě při práci s Judy jsem nabyla přesvědčení, že drezura je něco, co si skutečně užívám a co bych chtěla dělat. Když jsem potom odcházela, bylo už definitivně jasné, že odcházím za drezurou.

Pozn.: Potom následovala spolupráce s Carlem Hesterem (2007).

vsCo máš na drezuře a drezurní práci nejraději?
Myslím, že je to prosté. Trénování koní a práce s koňmi. Mám ráda práci s koňmi, jejich osobnost, způsob, jak přemýšlí, citlivost ..., zkrátka všechno! A přitom je každý jiný. Porozumět koním a dosáhnout vysněného výsledku je pro mne velkou odměnou. Je to jako puzzle, nejprve skládáte jen jednotlivé kousky, ale potom, když dosáhnete finální fáze a navíc, když je to nejvyšší úroveň (Grand Prix), je to velmi uspokojující. Nikdy totiž nevíte, jak to dopadne. Tolik lidí rádo říká, že tento kůň se jistě dostane až do Grand Prix, ale to nelze říci, dokud se tak opravdu nestane. Je to nádhera - ten pocit, že jste toho dosáhli - zejména, když jste svého koně „piplali" od mala. To spojení, partnerství mezi vámi a vaším koněm, které v průběhu celé té cesty získáte, je jako nejlepší přátelství.

Jak se připravuješ mentálně před tím, než jdeš závodit?
Prožívám všechny soutěže úplně stejně a ani se nesnažím dívat se na ně odlišně. Nezáleží, jestli se zrovna chystám na nějaké menší závody, nebo na velkou akci, na olympiádu, „na Evropu" nebo světový pohár - dělám stále to samé „cvičení". Je to prostě jen další jízdárna, obdélník, na kterém musím odjet svou úlohu. Prostě dorazím na místo určení a užiju si to, jak jen to jde. A vždy doufám, že si to užije i Valegro, a že bude mít dobrý pocit z dobře odvedené práce. A pokud budeme spokojeni se svým výkonem, pak je jedno, zda vyhrajeme nebo prohrajeme.

vsKterý z úspěchů s Valegrem považuješ za svůj největší?
OH Londýn 2012! To bylo absolutně úžasné! Zažít atmosféru, kterou vytváří 25 000 lidí, kteří tleskají a fandí, a navíc „doma", bylo neuvěřitelné! Když jsme jeli úlohu, bývali byste slyšeli upadnout i špendlík na zem, jaké bylo ticho. A jakmile jsme skončili, nastalo něco neuvěřitelného! Všichni stáli na nohou a tleskali. Stát na stupních vítězů byla pro mne veliká pocta! Byla jsem velmi dojatá a zároveň pyšná na to, co jsme pro svou zem dokázali.

Jak si vybíráš drezurního koně, co tě zajímá nejvíce?
Jestliže vybírám koně pro sebe, vždycky sleduji temperament koně. To je pro mne jedna z nejdůležitějších věcí. Kůň musí být osobnost, v pozitivním slova smyslu. Dívám se mu do očí, věřím, že na tom něco je, že z očí se dá číst. Nevadí mi, když je kůň trošku divoký, ale musí respektovat jezdce. A samozřejmě sleduji chody, ty jsou velice důležité. Myslím, že dobrý krok a dobrý cval jsou nejdůležitější. Klus v drezuře je jedna z věcí, kterou jako jezdec můžete nejvíce změnit. Jakmile se naučíte pasáž a udržet koně ve vznosu, klus se kompletně změní. Krok a cval můžete zlepšit, když na nich budete dobře pracovat, ale změnit se nedají. Čili vše je o kroku a cvalu. Najít koně, který splňuje tyto všechny požadavky, je přetěžký úkol.

vsCo bys poradila mladým jezdcům, kteří chtějí v drezuře uspět?
Abyste se dostali nahoru, musíte tvrdě pracovat a nikdy to nevzdávat. Pracujte vytrvale, soustřeďte se a zůstaňte nadšení a obětaví, a pak můžete uspět. Sama sobě jsem stanovila tři cíle a nepřestala jsem, dokud jsem jich nedosáhla. Byly to: Londýn 2012, být v týmu s Carlem Hesterem a zúčastnit se London Olympia, což je veliká „show", která se koná každý rok v prosinci. Pamatuji si, že když jsem jako malá seděla v Olympii, říkala jsem si, že by bylo krásné, kdybych tam jednou předváděla své umění i já. Olympia je vlastně docela malá, dříve tam bývalo vlakové nádraží. Vejde se tam jen přibližně 10 000 lidí, kteří jsou neuvěřitelně blízko obdélníku a to tak, že se jich skoro můžete dotknout. I díky tomu je tam báječná atmosféra. To, že jsem mohla v Olympii předvést svou úlohu, bylo jedním z mých snů. Dosáhla jsem vlastně všech tří svých cílů a to hned na začátku své kariéry.

vsJaké jsou tvé další cíle?
Ráda bych dosáhla podobných výsledků znovu, na jiných koních. Můj cíl je nyní pokračovat s trénováním. Doma mám několik fantastických mladých koní - dvouletých a mladších, takže jsem velmi spokojená. Počkám, než dorostou, a potom spolu začneme pracovat. Jsou mezi nimi skutečně krásní koně, moc se na ně těším. Jestliže se mi je povede dostat do Grand Prix a reprezentovat svou zemi, bude to fantastické. To by pro mne byl veliký úspěch.

A co kdybys nepracovala s koňmi a lidmi okolo koní, co bys dělala?
Miluji zvířata a určitě bych se ráda okolo zvířat pohybovala. Moje maminka byla sestřičkou u veterináře a vždy jsem se zvířaty byla, proto by to bylo jistě to, co bych chtěla dělat.

Když nejsi zrovna u koní, jak relaxuješ?
Volný čas trávím se svým přítelem Deanem Goldingem, nakupujeme, relaxujeme, chodíme do kina, děláme vše možné! Chodíme na procházky se psy. V blízkosti máme Malvernovy kopce, které společně zdoláváme. To je báječné. I jako vrcholový sportovec se musíte umět občas vypnout. Nelze se neustále soustředit na práci.

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com