Na následující cviky vám bude stačit docela malý plácek. Na povrchu záleží málo, jde především o to, aby neklouzal nebo nebyl příliš hluboce rozbahněný nebo pak zmrzlý do hrbolů. Pokud najdete kus zmrzlé rovné louky či zahrady, zmrzlou nerozšlapanou pískovou jízdárnu či výběh, neklouzající parkoviště nebo dvůr, můžete se pustit do práce!

Pro většinu z níže zmíněných cviků budete potřebovat nějaké pomůcky; ideální jsou klasické kavalety nebo kladiny z parkurových skoků, barevné kužely, ale pomoct si dobře můžete i svépomocí, například:

• kyblíky, kanystry (ve větru naplněné vodou nebo pískem, aby byly těžší), pneumatiky;
• ohradníkové tyčky;
• klády, tyče a roury (drenážní, papírové - obalit v něčem nepromokavém), prkna či různé hranoly;
• plachty, igelity, ubrusy aj.;
• zpevněné palety či podlážky apod.

Pro snadnější orientaci koní je dobré volit takové barvy, aby byly dobře vidět na sněhu - nebo naopak na tmavé hlíně. Protože koně podle nových poznatků rozeznávají kromě odstínů šedé ještě žlutou a modrou barvu, je celkově tendence používané předměty natírat právě těmito barvami.

Tříbení vzájemné komunikace, koordinace a šikovnosti

Následující série cviků ubije zimní nudu, ale má mnohem více pozitiv, než to na první pohled vypadá:

• zpřesní a zdokonalí vzájemnou komunikaci koně a člověka - pomůcky a signály, které koni člověk dává, i reakce koně na ně, oba dva se na sebe dobře naladí, což jim pomůže i později při ježdění či zvládání nezvyklých situací;
• vyžadují od koně jako reakci na přesné signály i velmi přesné pohyby, při nichž si kůň musí dobře uvědomit, kde jsou jednotlivé části jeho těla, kam má přesně položit nohy a kam ne, jak moc se pohnout a jak rychle, aby neudělal pohyb, který nemá - to vše zlepšuje nejen jeho obratnost, ale i pohodlnost a bezpečnost pro jezdce v sedle;
• kůň se při těchto cvicích uklidňuje, učí ovládat své emoce a své pohyby pořádně kontrolovat, učí se přemýšlet a potlačovat přirozené pudy, což je výborná příprava i pro řešení nenadálých situací v dalším životě.

Principy těchto cviků odpovídají principům překonávání překážek trail parkuru - je třeba pracovat přesně a v klidu, jinak kůň překážku nepřekoná bez penalizace. Samozřejmě, že nebudeme pracovat jako vrcholoví závodníci této disciplíny, která se často projíždí ve cvalu, ale snížíme se na základní - krokovou - úroveň. I to bude stačit!

Takže, pojďme na pár tipů, které lze provádět ze země i ze sedla; samozřejmě existuje mnohem více různých dalších variant a fantazii se zde meze skutečně nekladou:

1. Slalom

Projít s koněm za sebou či pod sebou krokem slalom okolo tyček, kyblíků, pneumatik nebo kuželů není žádná věda. Dobře, tak to zkuste jinak. Jděte podél slalomu, kůň na vodítku bude kličkovat, čili jedna tyčka k vám, jedna od vás. Nejdříve ho tak veďte na kratším vodítku, pak na delším, nakonec třeba na lonži. Směr jeho pohybu, tedy to, kdy půjde od vás a k vám, si budete řídit dotyky tušírkou nebo lonžovacím bičem na plec a záď a třeba i dalšími gesty či povely. Pokud koně vedete na ohlávce a vodítko/lonž máte v dolním prostředním kroužku, nebo jde na lonžovacím obnosku zapnutém do prostředního kroužku, může okolo poslední tyčky slalomu udělat směrem k vám otočku o 180° a pokračovat bez zastavení zase zpět.

Ale kličkovat se dá i jinak - pracujte na dvou otěžích, které budete postupně prodlužovat a přesouvat se k zádi koně, takže ho pak povedete doslova před sebou. Udržíte ho ve stálém pohybu vpřed a dokonce okolo tyček? Chce to už trochu lepší přípravu, kůň musí mít dobře zvládnuté signály dotykem či hlasem pro pohyb vpřed a zatáčení do obou stran.

Pokud s koněm chvíli pracujete a skutečně často a bohatě ho chválíte, téměř jistě se vám podaří „napojení". Půjde za vámi i bez vodítka, když budete vy sami kličkovat slalomem? (Třeba pomůže kokino...)

Pokud pracujete ze sedla, zkuste slalom chodit tak, že budete držet otěže pouze v jedné ruce a za přezku - natrénujte si „neck reining". Dokážete koně řídit pouhými dotyky tušírky na plec či krk nebo působením nákrčního provazu (třeba vodítka okolo krku)? Jistě vám pomůže i přesné udílení pomůcek váhou, popřípadě holeněmi.

2. Přesné překonávání kavalet

Trochu jsme se prošli a teď můžeme zkusit úplně jiné cvičení, které vyžaduje možná ještě méně místa. Na pomoc si vezmeme nejlépe jednu kavaletu, jinou tyč, prkno či podobný dlouhý předmět položený na zem. Koně přes ni nejdříve několikrát převedeme, což by neměl být problém. Pak ale začneme kontrolovat jeho pohyb. Zastavit před kavaletou, zastavit za kavaletou, později zastavit tak, aby kavaleta zůstala mezi předníma a zadníma nohama. Pak přijde další stupeň: zastavit, když udělá krok první přední nohou, krok druhou přední a zastavit. Pak zkusit zastavit, až překročí kavaletu i první zadní nohou a pak poslední.

Pro přesnější pohyby se vyplatí netáhnout (nebo nevolat či nepobízet) a pak zastavovat celé tělo koně, ale působit na jeho jednotlivé končetiny. Čili dotykem ho přimět zvednout jednu nohu a udělat krátký krok přes kavaletu, pak druhou atd.

3. Překroky nad kavaletou

Umí váš kůň ustoupit spolehlivě předkem, zádí a ideálně i celým tělem? Proč by to nemohl udělat nad kavaletou? Nechejte ho zastavit tak, aby mu zůstala kavaleta mezi předníma a zadníma nohama a přimějte ho ustupovat do strany. Zpočátku krok, dva, později přes celou kavaletu a zase zpět. No a ještě později třeba před dvě kavalety poskládané do L, T či jiných tvarů a obrazců.

Zvládnete to ze země i ze sedla?

4. Chození přes pneumatiky

Přesnost kroků koně lze zdokonalit například chozením přes pneumatiky. Postavte před koně jednu a přimějte ho, aby do ní stoupnul jednou přední nohou. Pak dejte další a stoupne do ní další přední nohou. Stejně tak se naučí na pokyn stoupnout do pneumatiky zadníma nohama. A nyní může projít například dvěma pneumatikami za sebou, celým polem pneumatik, krok po kroku - kontrolovaný krok po kontrolovaném kroku.

Kůň se učí ovládat své nohy, spoléhat na vaše signály - a hlavně přemýšlet při překonávání obtížného terénu.

5. Řízené couvání

Dokonalost v ovládání nohou koně vypilujete i při couvání. Nejdříve musí kůň spolehlivě couvat na lehký pokyn, ideálně dotyk tušírkou. Musí umět stejně spolehlivě ustupovat předkem a zádí. Pak můžete couvat krok za krokem například okolo kužele (či jiného předmětu), do osmičky, projít pozpátku slalom, zacouvat na pokyn do uličky z kavalet ve tvaru L a procouvat ji.

Umí kůň takto couvat nejen ve chvíli, kdy stojíte před ním či vedle něho, ale i tehdy, když ho vedete na dlouhých otěžích zezadu? Nebo třeba ze sedla? Když si pomáháte otěžemi nebo místo nich použijete tušírku či dvě tušírky?

6. Další řízené pohyby

Pokud dokážete ovládat pohyb svého koně krok po kroku a udržet ho v klidu (časté zastavování, chválení, odpočinek...), můžete nacvičit chození po lávce (s tím, že může zastavit na ní, s předníma nohama na ní, se zadníma...), která bude nejdříve nízká, pak třeba i trochu vyšší.

A co třeba vyrobit si houpačku pro koně? Silné a široké prkno (podlážku...), přes které kůň kontrolovaně chodí, uprostřed podložte nejdříve tenkou tyčí, aby se trochu překlopilo. Když si kůň na zhoupnutí zvykne, podložíte prkno vyšší tyčí, později kládou. Ideální vyvrcholení chození přes houpačku je stav, kdy se kůň uprostřed zastaví, přední nohy za tyčí, zadní před ní, a přenášením váhy se sám houpe. Na zastavení a přenášení váhy je samozřejmě koně třeba naučit už ve chvíli, kdy jde přes pouhé prkno položené bez tyče na zemi.

Kontrolovaný pohyb využijeme i ve chvíli, kdy chceme, aby kůň prošel po povrchu, kterého se bojí - například přes plachtu (v jiných podmínkách i vodu či příkop) nebo třeba přes poházené PET láhve nebo i zúženou uličkou, brankou s visícími provázky nebo páskami, tunelem se střechou apod.

Stejným způsobem lze koně naučit postavit se na podstavec; nejdřív na nízký, pak, vyšší, nejdříve jedna přední, pak druhá...

Ať žije hrdina

Na malém a překledném prostoru (bez zbytečných předmětů) s přiměřeně rovným povrchem se dá provádět ještě jedna skupina cviků, která nebude vyžadovat žádné velké pohyby: navykání na strašáky. Někteří koně mají z různých předmětů větší či menší strach - některým vadí, když se to hýbe na zemi, jiným nad hlavou, někteří se bojí, když se jich má něco dotknout. Koně se bojí i různých zvuků, klasickým příkladem je sprej, nebo i pohybů, většinou náhlých. Ve dnech, kdy je jezdecký výcvik nemyslitelný, se dají potírat tyhle strachy.

1. Dotyky po celém těle

Naučte koně, aby v klidu snášel hlazení po celém těle - doslova po celém, tedy i pod ocasem, v mezinoží, na uších a očích, v hubě... Můžete použít techniky TTOUCH podle Lindy Tellington-Jones, můžete jít na to jinými postupy, kterých je doslova nepřeberné množství. Všechny ale většinou pracují podle několika principů:

• pohyby a dotyky musí být klidné, ale rytmické - kůň si snadněji na ně zvykne a přestane je „řešit";
• postupujte tak, že se budete dotýkat nejdříve míst, kde to koni dělá dobře nebo to snese, pomalu se suňte tam, kde držet nechce;
• pokud kůň není při dotycích klidný, nepřestávejte na něj působit, až se uklidní - nebo třeba jen zastaví (přestane před vámi uhýbat) - přestaňte hned působit a velmi ho pochvalte;
• koně mějte na delším vodítku a umožněte mu od předmětu/dotyku poodejít, či zpočátku i uskočit, nesmí se vám ale vytrhnout a utéct - jak je psáno výš, předmět/dotyk na něho přestane působit ve chvíli, kdy se kůň aspoň trochu uklidní, ne když od něho uteče.

Více tipů, jak zajistit, aby se kůň přestal bát dotyku/zvuku/pohybu vám řekne článek Aby se kůň nebál spreje.

V tomto duchu se nese také pokládání různých věcí na hřbet koně, ať už dečky a sedla u mladých koní, dek a plachet nebo přímo i živého člověka ;-)

2. Předmět pohybující se po zemi

Někteří koně na sebe nechají sahat čímkoli, ale děsí je, když se okolo nich něco pohybuje po zemi. Mohou to být sáně, pneumatika, ale i židle či třeba pes... Tento strach je logický, protože koním takový předmět připomíná lovící šelmu. Na omezeném prostoru - byť menším, ale s neklouzavým a co nejrovnějším povrchem - lze taky nacvičovat další situace, kdy budeme okolo koně táhnout různé předměty po zemi, dokud nepochopí, že se nejedná o nic nebezpečného - nebo že dokonce mohou být velmi zajímavé, například s nimi lze zatřepat v zubech nebo nesou pamlsky.

Nejlepší je, když se kůň s předmětem nejdříve seznámí v klidu, očichá ho, klidně do něho i kousne. Lze ho přitom namotivovat pamlsky. Poté se může předmět položit na zem a kůň se vodí okolo něho, z obou stran, nechá se u něho stát a očichat ho, odměnit. Pak lze s předmětem vedle koně pohybovat, nejdříve jakoby mimochodem, nezávisle na pohybu koně, později může jít za koněm, objíždět ho z obou stran. Pokud kůň ustupuje, předmět jde pomalu za ním, když kůň zastaví, předmět zastaví také a kůň je pochválen a odměněn. Můžete koně vést za pohybujícím se předmětem... Možností je více, pamatujte jen na to, že vše je třeba dělat v klidu a postupně, kůň by se neměl vylekat natolik, že se stane neovladatelným. Pro první pokus může klidně stačit, když snese předmět stát několik metrů od sebe a přestane se ho bát či si ho všímat! Každé uklidnění pak musíte odměnit tím, že se uklidní i pohybující se předmět a koně za klid navíc odměníte něčím, co má rád. Celková atmosféra má být uvolněná, pohodová a veselá, toto cvičení je dobré kombinovat s jinými cviky, které kůň velmi dobře zvládá, aby si trochu zvedl sebevědomí a chuť do další práce.

Pracujte vždy tak, aby se vám ani koni nic nestalo - právě to, že se nic nestane a že vše rušivé se uklidní, potvrzuje koně v tom, že zůstat u vás je to nejbezpečnější místo na světě! A to je základ hodně důležité důvěry - vzájemné důvěry!

Příště budeme v zimních tipech pokračovat a zaměříme se trochu více na rozvoj pohybových dovedností koně a vlastně i sladění vašich pomůcek; obojí budou cviky, které se vám vyplatí při pozdější řádné práci v sedle.

Doporučená literatura:

G. Braun, B. Borelle: Výcvik koní podle Bey Borelle. Brázda, 2005
K. Diacont: Jak to řeknu mému koni. Brázda, 2010
K. Diacont: Výcvik mladého koně. KoKo Produktionsservice, 2010