A když ne, existuje něco, co by se dalo provozovat i za těchto „únorových" podmínek? Máme pro vás po čtyři únorové středy tipy na různé cviky a aktivity, které lze využít ve dnech zimy, ledu či naopak mokra a bahna.

A začněme tím radostnějším případem: jsou dny, kdy se s koněm dá jít ven. Co s ním dělat? Kde? Jak? Na co dát pozor?

Zimní vzorky

Jeden z prvních problémů, na který narazí každý, kdo chce na koni jezdit v zimě, je otázka, co mu dát na kopyta, aby to neklouzalo a aby se netvořily v kopytech nášlapky. Naštěstí je v současné době řešení více:

• Značka ideál je v mnoha případech nechat koně naboso. Bosé kopyto totiž nejlépe přilne na klouzavý povrch a netvoří se v něm nášlapky - pokud ano, pak jen malé a hned vypadnou. Kůň si zároveň odpočine od podkov, je možné kopyto díky častým zásahům trochu srovnat a upravit jeho tvar i funkci. Bohužel nikdo nikdy neví dopředu, jak dlouho bude sníh nebo slušně měkká zem. Jakmile se dostaví holomrazy, bosí koně mohou mít velké problémy s nepohodlím a s otlaky a s prací v zimním terénu se budete muset rozloučit.
• Proti klouzání v zimním terénu se osvědčují podkovy s ostřejšími ozuby nebo s vidiovými hroty. Výhodou ozubů je to, že existují šroubovací varianty, které lze podle potřeb různě měnit nebo úplně sundat, například do stáje, do haly nebo třeba i do hlubšího sněhu. Vidiové hroty zase mají jiné pozitivum: nemění úhel kopyta, protože je lze dát nejen na patky, ale do přední části podkovy. Všechna tato protiskluzová opatření však výrazně zvyšují nebezpečí vážného poranění koní při šarvátkách ve společném výběhu.
• Na sněhové nášlapky zase existuje jiný lék: takzvané vyhazováky či vyhazovače sněhu. Jedná se většinou o plastové podložky pod podkovy, které mají po svém vnitřním okraji duté rozšíření, jakoby hadičku. Ta se při došlápnutí kopyta do sněhu zmáčkne, při zvednutí nohy ze země zase „nafoukne". Sníh nemá šanci se v těchto místech udržet.

O tom, jak se postarat o kopyta koní během zimy, píše článek Zima a kopyta koní.

Lyžaři a bruslaři

Přestože jsou kopyta koně dokonale vybavená nejnovějšími technologiemi, zimní terén má svá vlastní specifika, se kterými je třeba počítat a která výrazně ovlivní celkovou práci a ježdění.

Ať už se sebelepším „vzorkem", žádný kůň nechodí rád po ledu a mnozí jsou na něm výrazně méně šikovní. Jinými slovy: vyhněte se ledu vždy a všude, nikdy nevíte, jak kůň kluzkou plochu zvládne a zda neskončíte oba na zemi. Pokud není nazbyt, například se dostanete na místo, kde je led zakrytý vrstvou sněhu, lepší než sedět na hřbetě je seskočit a koně vést. Pokud nakonec přece jen zůstanete sedět, pro vlastní bezpečnost vytáhněte nohy ze třmenů (to kdyby kůň upadl, ať pod ním nezůstane zaklíněná vaše noha), povolte otěže (kůň může pohybem krku a hlavy mnohem snáze vybalancovat svůj pohyb) a nechejte to na koni. Bude si vědět rady lépe, když mu do toho nebudete mluvit, především pokud je zvyklý na různorodý terén.

Něco jiného je sníh. Dostatečná vrstva prašanu či měkkého sněhu, ať už přemrzlého nebo mokřejšího, je velmi dobrým povrchem pro zimní ježdění. Myslete ale na dvě velmi důležité zásady:

Neriskujte a jezděte pouze tam, kde znáte terén pod sněhem. Zakryté hromady harampádí, díry, oranice nebo i zamrzlé louže mohou být velmi nebezpečným překvapením. Výbornou možností jsou zasněžené a uježděné nebo pouze shrnuté cesty a silnice s malým provozem.

Pamatujte na to, že sníh je podobně jako hluboký písek nebo voda velmi náročný na svalovou práci. Tlumí došlap, takže končetiny se nemohou spolehnout na pružnost odrazu a všechen pohyb je čistě na stahu svalů. Ve sněhu se kůň mnohem rychleji unaví, čím hlubší a mokřejší sníh bude, tím únava nastoupí dříve a po lehčí práci. O sněhu pokrytém hrubou ledovou krustou ani nemluvě! Následkem svalové únavy není jen otrávený a znechucený kůň, ale také svalové bolesti (jako když jde člověk jednou za čas „máknout" do posilovny), namožené šlachy a zvrtlé kloubky.

Pro koně, kteří teprve začínají pracovat, může být dost pouhé krokování ve sněhu.

Pohyb ve sněhu je 2-3x namáhavější než na normálním povrchu, podle jeho konzistence a hloubky - i podle kondice koně - stačí jen klusat a kůň má za sebou řádné posilovací cvičení. Pro koně, kteří teprve začínají pracovat, může být dost pouhé krokování! Vyjížďku v takových podmínkách proto omezte na 20-30 minut a bude to bohatě stačit. Pokud navíc nemáte příliš času, uděláte kus práce i pouhým obejitím pastviny - a třeba spojeným se zkontrolováním ohrad.

V této souvislosti musím zmínit i holou skutečnost: na práci v náročném zimním terénu jsou téměř vždy lépe připraveni koně, kteří tráví dostatek času na pastvinách či ve větších výbězích, bez ohledu na led či hluboký sníh. Pohybují se po tomto povrchu dle svého uvážení, učí se koordinovat, odhadovat situaci a samozřejmě také posilují.

O tom, jak s koněm pracovat v zimních podmínkách, jsme už psali, například ve článku Zima v sedle.

Všechno je tuhé

Naše téma měsíce je o tom, kterak koně v zimě rozhýbat. Kterak přimět jeho svaly k práci. Aby svaly mohly pracovat a nepoškodily se, je třeba, aby se zahřály „na provozní teplotu", pouze tak můžete s koněm budovat kondici, zlepšovat jeho ohebnost a obratnost, nebo ho třeba posilovat. A bohužel, v zimě dá větší práci cokoli zahřát. Pokud tedy nemáte v plánu koně pouze učit novým pomůckám či zkoušet poměrně statické cviky, bude třeba nejdříve projít takzvanou zahřívací fází. Tu nelze ošidit!

Možností, jak koně rozhýbat a připravit na práci, je mnoho a záleží vždy na konkrétní situaci. Například koně ustájení non-stop venku na větších plochách budou pravděpodobně zahřátější a uvolněnější, pokud jsou motivováni k průběžnému popocházení po trávě či mezi více menšími hromádkami sena. Pokud však svého oře vytáhnete po 23 hodinách z boxu, očekávejte výrazně delší zahřívání; dost možná se vám to ani nepodaří a kůň bude po celou dobu ztuhlejší a neochotnější, než bývá normálně v teplejším ročním období.

Tip:
Pro zahřátí i pro následné postupné chladnutí používejte lehkou prodyšnou bederní deku, například fleecovou nebo bavlněnou. Na práci ji můžete sundat, aby se kůň naopak nepřehříval.

Naprosto běžné a časté zahřívání spočívá v klasickém vykrokování koně od stáje do lesa, oklusání okolo přilehlé louky a jejím vycválání. Jenže v zimních podmínkách, kdy si člověk není jistý ničím, na co šlápne, se vše mění. Je možné, že k lesu ani nelze dojet... Mnohem příjemnější a bezpečnější může být zahřívání ze země na dlouhém vodítku či na lonži. (Zahřeje se u toho nejen kůň...)

• Začněte například 5 minutami krokování na menším kruhu. Kůň může chodit okolo vás a vždy po pár kruzích budete měnit směr. U toho můžete koně naučit docela efektní „cvik": otoč se na znamení ruky a pokračuj v protisměru.
• Jakmile se kůň trochu rozhýbal a protáhl v kroku, dalších asi 5 minut může na větším kruhu klusat. A opět bude vždy po pár kruzích měnit směr. I tady se to dá zvládnout na pokyn rukou...
• Dalších asi 10 minut můžete zvýšit náročnost svých požadavků: kruhy se budou zvětšovat a zmenšovat, směr měnit častěji, například na poctivé osmičce, mohou se do práce včlenit vlnovky, přechody a také velmi důležité stranové pohyby (ustupování, dovnitř plec, dovnitř záď apod.). Nejdřív v kroku a pak v klusu. Postupně tak přejdete v řádnou práci.
• Nezapomínejte během celé této činnosti průběžně koně nechávat vydechnout a odpočinout v kroku či krátkém zastavení.

Velmi důležité je ale i ochlazování, tedy přesně obrácený proces po práci, kdy je nutné nejen nechat tělo opět vychladnout, ale zároveň při zachovalém prokrvení odplavit odpadní produkty, které se ve svalech nahromadily během namáhavé práce.

• Pokud kůň cválal, je dobré nejdříve přejít do klusu a až pak zahájit závěrečné krokování.
• To má trvat minimálně 10-15 minut, ideální je pak sesednout z koně, pokud jste na něm jezdili, povolit sedlo a překrýt hřbet a záď lehkou prodyšnou dekou („cooler") a ještě pokračovat ve vodění.
• Průběžně na koně sahejte, jeho kůže by měla vychladnout na dotyk a vyschnout. Srst může být vlhká a kůň doschne už v klidu ve stáji či v závětří u hromádky sena pod suchou odporovací dekou či vrstvou slámy.

Pokud se stane, že kůň schne příliš dlouho, bude třeba příště zmírnit nebo změnit práci. Záleží také na počasí; ve větších mrazech se koně budou potit méně, než když půjde teplota nad nulu.

Zimní kondice

Zima je nepříjemné období ještě z jednoho důvodu: koně mívají příliš mnoho energie a využívají ji tím nejméně vhodným způsobem. Chladné a poněkud akčnější počasí, nepravidelná práce, možná i větší nervozita jezdce ve spěchu dělají své. Jezdit pak na nejistém zimním terénu s nespolehlivým koněm, který každou chvíli „vybuchne", je skutečně nebezpečné. Co s tím? Bohužel žádný zázračný recept neexistuje, snad jen ten, že nejlepší je koni dopřát co nejvíce volného pohybu s kamarády na pastvině či v dostatečně velkém výběhu a pravidelně a často s ním pracovat. Rutina je rutina, pomáhá nejen s uklidněním koní, ale i s udržením jejich fyzické kondice a s přípravou na jaro a případně i sportovní sezónu.

Pokud chcete mít koně skutečně fit, dopřejte mu ideálně 3-5x týdně asi 15-25 minut aktivní práce; ne nutně to musí být dlouhé klusovky či cvalovky v terénu! I práce na ruce, lonži či promyšlené cviky „na place" udělají své.

V současné době může každý, kdo to s budováním kondice svého koně myslí vážně, pořídit tzv. tepoměr, tedy přístroj, který bude během práce neustále monitorovat tepovou frekvenci koně. Jak je známo, tak velmi dobře ukazuje, jak těžce kůň pracuje - a na základě tepové frekvence se dnes koně běžně trénují. Klidové hodnoty tepové frekvence dospělých velkých koní jsou asi 30-40 tepů/minutu. U koně, který začne pracovat, se tato hodnota rychle zvýší na 100 tepů/min., pokud pracuje skutečně na hranici svých sil, jde až nad 200.

• Pro první systematické tréninky se snažte jít krokem nebo klusem tak, aby tepová frekvence koně nepřekročila ca 120-150 tepů/minutu (zpočátku se pohybujte pod dolní uvedenou hodnotou, později můžete přidat tak, aby kůň šel pod horní hranicí). Na začátku a na konci ježdění však jděte asi 5-10 minut takovým tempem, aby tep koně byl okolo 100; je to jakýsi úvod do práce a zase rozloučení s ní.
• Po několika více či méně dnech zjistíte, že si kůň v tempu, kterým jste stále jezdili, udržuje tepy na stále nižších hodnotách. Znamená to, že se zlepšuje jeho fyzická kondice, „nadýcháváte" ho. Už za 2-3 týdny systematické práce se koně výrazně zlepší. Přišel čas, kdy koni můžete přidat zátěž. Obvykle to je asi 5 minut klusu týdně, popř. se začnou vkládat cvalové úseky.
• Brzy se váš kůň dostane do základní kondice. Bude schopen asi hodinu pracovat v kroku, klusu a cvalu, aniž by jeho tep překročil výrazněji ca 150 tepů/minutu. Pak teprve můžete pomýšlet na různé „posilování", skákání, náročný terén či jinou náročnější fyzickou práci - a opět i nyní budete muset tuto zátěž přidávat postupně.

Tip:
Kondici v zimní krajině budete „nahánět" těžko. V době, kdy leží kolem sníh, mohou pomoct uježděné silnice; během holomrazů zase bývají nejlepší okraje luk či povláčených rovných polí (do těch ale rozhodně nechoďte v době, kdy půda změkne a kůň za sebou bude nechávat stopy).

Další tipy, jak s koněm v zimě budovat kondici, najdete například ve článku Ježdění v zimě.

Jak poznám, že svého koně nepřetěžuji?

Tato logická otázka se nabízí vždy, když koně trénujete, o to více pak v zimním období, především při práci ve sněhu nebo v zatím nevylínané zimní srsti. Můžete sledovat, jak kůň během práce dýchá, jak je ochotný pracovat, jak se „tváří" následující dny po tréninku. Ale přes to všechno i zde nakonec nejlépe pomůže tepová frekvence. Dokonce ani nemusíte pořizovat tepoměr, stačí, když po práci koně zastavíte a změříte mu puls. Může dojít k jedné ze tří situací:

• tepy klesnou na hodnotu asi 60 tepů/min za ca 10-15 minut: práce byla pro koně adekvátní a můžete v ní pokračovat i příště;
• tepy klesnou na 60 tepů/min už dříve, za 10-15 minut už naměříte téměř klidové hodnoty: kůň je na tuto práci už navyklý a můžete mu zátěže přidat;
• za 15 minut jsou tepy ještě stále na hodnotě nad 70 tepů/min, na 60 tepů/min klesnou až za ca 30-45 minut: kůň pracoval příliš, příště musíte ubrat, abyste mu neublížili.

Ne každý ale může v únorových podmínkách vesele budovat kondici a užívat si vyjížděk. Mnohdy nejsou k dispozici rozumné terény či dostatek světla, nebo je kůň skutečně tak „nabušený", že vyjet s ním ven rovná se časované bombě. Přesto nemusíte sedět za pecí; i v tuto zimní dobu můžete s koněm velmi zajímavě a hodnotně pracovat, zlepšit jeho ovladatelnost, koordinaci, odvahu a šikovnost. A o tom budou následující články; tipy na práci a cviky v době, kdy se vlastně nedá nic pořádného dělat.

Doporučené čtení:

D. J. Hagstrom: Conditioning Your Horse for Athletic Events. University of Illinois Extension, 2007 - výborný souhrn toho, jak natrénovat koně a proč (anglicky)

D. Lewis: Winter Workouts and Conditioning Tips for Cold Days. Jedi Horsemanship, 2011 - tipy na práci s koňmi v zimě (anglicky)

Ch. Magoteaux, S. Magoteaux: Get Your Horse in Shape. EquiSearch, 2011 - zajímavé a užitečné zkušenosti a tipy autorek, jak své koně dostávají po pauze do kondice (anglicky)