Nebo venku hustě sněží, burácí hurikán či padají kapky velikosti pingpongového míčku; psa by člověk nevyhnal, natož sám sebe s koněm. Jsou takové dny a pokud jich není mnoho za sebou (nebo skoro za sebou), dají se s poměrně pochopitelnou omluvou (výmluvou...) proflákat v teple domova („Vždyť i ten kůň občas potřebuje klid!"). Pokud už to ale trvá dlouho, nebo jen v rámci utužování pevné vůle a zábavy, není od věci najít sobě a koni náhradní činnost. A ta činnost někdy může být velmi významná, protože právě v takových situacích můžete koně (konečně) naučit něco, co by měl znát nebo co zlepší vaši budoucí práci.

Poměrně hodně se dá udělat i na nějakém malém plácku před stájí, třeba pod přesahující střechou před boxem. Udržovaná příjezdová cesta nebo stájové parkoviště (raději bez aut...) bývají výborným pracovním místem, i když jsou tvrdé; cení se zde především rovnost a neklouzavost. Pokud je opravdu zle, posloužit může i prostornější stájová ulička - nebo nakonec i ten box.

Samozřejmě nepočítejte, že koni v těchto prostorách nahoníte kondici, gymnasticky ho procvičíte nebo posílíte jeho svaly. O to tady nejde. Kůň bude pracovat myslí! Ale vy taky! Správné postupy, trpělivost a důslednost, schopnost koně pozorovat a nejen umět získat správnou reakci, ale i na jeho chování a signály umět správně reagovat - to jsou bonusy, které získáte, pokud se rozhodnete koně něco naučit. Půjde totiž o učení, a to jak téměř nepostradatelných úkonů, které jste třeba v minulosti pro velké množství jiné práce poněkud zanedbávali, tak i takových těch třešniček na dortu, dovedností, které třeba nejsou přímo nutné, ale zlepší ovladatelnost vašeho koně i váš vzájemný vztah.

Učení, mučení?

Ve velmi ztížených a zúžených podmínkách se nemůžete pouštět do rozmáchnutých cviků, ale méně prostorově náročné pohyby koně či částí jeho těla zde provádět jdou. Ustoupit koně asi umí každý, ale vy si můžete nasadit laťku ještě výš:

• učte koně reagovat na „neviditelné" signály, ať už na slova či lehké pokyny ruky nebo postoj svého těla,
• učte koně pohybovat jednotlivými částmi těla přesně tak, jak chcete, a to prostorově i časově (čili o určitý kousek a na určitou dobu).

Z těchto požadavků vzniká nejen dobře ovladatelný jezdecký kůň, ale vytvoří se základ různých „cirkusových" kousků, které nemusí sloužit pouze k pobavení publika, ale zvyšují inteligenci koní, jejich koordinaci a uvědomování si a ovládání vlastního těla - a zlepšují jeho nadšení z práce, protože člověku většinou „o nic nejde", pracuje v uvolněné atmosféře a na koně zbytečně netlačí, naopak ho hodně chválí. Komu by se to nelíbilo?

Budete-li koně učit něčemu novému, dbejte na několik důležitých zásad učení:

• Začínejte tím signálem, na který chcete, aby kůň uměl reagovat (například na gesto, slovní povel, lehký dotyk...), pokud kůň nezareaguje, ihned bude následovat dotyk, tlak, velký tlak - až dokud kůň neuhne požadovanou částí těla nebo uhnutí nenaznačí.
• Jakmile kůň zareaguje, ihned (!) přestaňte na něj působit, ukončete veškerý tlak, signály, vše, uvolněte svůj postoj, ztichněte, přestaňte se koně dotýkat...
• Zpočátku se spokojte s naznačením reakce, s tím, že kůň vyjádřil, byť velmi nenápadně, snahu uhnout.
• Když koně učíte novou věc, zpočátku nezáleží na tom, kam přesně kůň uhne, jak rychle či na jak dlouho - důležité je, že pochopí, že má uhnout a ideálně že má uhnout danou částí těla (nebo aspoň daným koncem těla...). Detaily budete pilovat pak!
• Udržujte nadšenou atmosféru. Jako byste pracovali s malým dítětem, které se učí první krůčky. Jakmile kůň zareaguje na signál, vy přestanete působit a za zlomek sekundy koně velmi pochvalte. Nebojte se do toho vložit hodně pozitivních emocí, hlazení (takového, aby koni bylo příjemné) a škrábání, nebojte se ani dávat pamlsky. Celkově pozitivní atmosféra výrazně podporuje chuť do práce a zvyšuje zdravé sebevědomí, díky kterému kůň příště bude reagovat ochotněji a nebude se bát zkoušet hledat nová řešení.
• Pracujte chvíli - ale často. Pokud strávíte pouhých 10 minut tím, že jste párkrát získali od koně na svůj signál správnou reakci (nebo náznak správné reakce) a odměnili jste ho, udělali jste víc, než na první pohled vypadá. Dobré je však pracovat častěji, aspoň obden, aby si kůň reakci upevnil.

Dost ale bylo teoretizování, pojďme na pár tipů, co tedy s koňmi lze dělat ve vskutku stísněných podmínkách.

1. Ustoupení zádí a předkem

Zní to jako velmi hloupá otázka, ale umí váš kůň spolehlivě ustoupit zádí? Umí ustoupit zádí na lehký dotyk? Pouhý hlasový povel? Na pouhý pokyn rukou? Umí ustoupit nejen od vás, ale i k vám? No a co s předkem - ustoupí předkem, čili udělá náznak obratu okolo zádě? Dokáže ustoupit předkem k vám?

A pojďme dál: Dokáže kůň ustupovat zádí nebo předkem krok za krokem - čili jeden signál, jeden krok? Je dobré, pokud kůň skutečně dokáže provádět pohyby krok za krokem. Jednak se tím uklidní a zapojí do procesu i přemýšlení, jednak se naučí přesněji ovládat své tělo; udělat jeden přesný krok je pro něj mnohdy těžší, než „ulítnout" či uskočit do strany. Postupně krok po kroku učíte koně udělat obraty okolo předku či zádě - čtvrtobrat, půlobrat, celý obrat...

Z hlediska gymnastiky má smysl, aby kůň dělal obojí ustupování drezurně korektně, tedy vnitřní noha (ze strany, odkud kůň uhýbá) má křížit zepředu sousední končetinu, přičemž všechny čtyři končetiny se zvedají a došlapují v krokovém rytmu. Nebojte se mírného pohybu vpřed, abyste křížení i rytmus podpořili. Přitom čím delší kroky u toho kůň do strany dělá, tím lépe se protahují svaly plece či zádě a stehna. Ideální je, pokud je u tohoto cviku kůň uvolněný a díky tomu sám sníží krk a hlavu.

Pokud jste příznivci „blbnutí s koňmi", může být toto ustupování odrazovým můstkem pro piruetu na pokyn rukou; zatočíte rukou ve vzduchu a kůň udělá piruetu... A první krůčky k této dovednosti mohou být naučené právě v boxe a právě v době největšího zimního nečasu!

2. Snížení hlavy - manipulace s hlavou koně

Jsou situace, kdy je velmi dobré umět koni manipulovat s hlavou. Aspoň ho naučit, aby ji na povel snížil; třeba pro snadnější uždění nebo pro navození relaxace a uklidnění v situaci, kdy je rozrušen nebo nesoustředěný.

Princip je stejný jako u ustupování zádí či předkem: vyvinete tlak, od kterého má kůň uhnout. Pokud chcete, aby hlavu snížil, budete vyvíjet tlak shora na týl, pokud pak má uhnout do strany, budete působit například na žuchvu/tvář.

Opět si uvědomte, že první musí být signál, na který chcete koně naučit; ať už slovní povel („dolů"...), dotyk rukou či tušírkou na týl, či zatáhnutí za ohlávku. Pak přijde dotyk, tlak, ještě větší tlak neb nepříjemný tlak. Zpočátku musíte odměnit koně už jen za náznak povolení v týlu, musí pochopit, že má hlavu snížit.

Později si budete sami říkat, jak moc má hlavu snížit, na jak dlouho, čili jak dlouho ji má dole držet. Můžete po něm chtít, aby držel hlavu dole, zatímco vy sami budete provádět nějaký úkon, třeba ho budete uzdit z pozice ve dřepu.

Snížení hlavy na signál či na dotyk/tlak a vydržení v této pozici, dokud signál nepřestane působit, má ještě jednu výhodu: učí koně se netrhat z úvazu, protože se naučil, že tah za týl mu velí povolit, snížit hlavu, uklidnit se. Může se stát, že si uvázaný kůň přehodí vazák přes týl a začne jančit, tahat dozadu; i tady pomůže, když ví, že vodítko okolo týla znamená klid a hlavu dole.

Uhnutí hlavou doprava či doleva - nebo doprava a dolů, doleva a dolů - pak zlepšuje reakce koně na působení ohlávky i udidla, nehrozí, že se kůň bude proti této stranové pomůcce bránit a nechá si přetáhnout udidlo hubou.

Všechny tyto cviky jsou kromě zlepšení poslušnosti a navození klidu v kritických situacích také dobrým základem gymnastiky krku: protahování krčních svalů do všech směrů je základem cíleného uvolnění jezdeckého koně před prací. No a třeba i základ pro další cirkusový kousek: pukrle. Kůň snižuje hlavu až na zem, mezi přední nohy - a když se naučí ustoupit před tlakem i nohou, udělá hezkou poklonku.

3. Uvolnit hubu

Uvolněné žvýkací svaly a jazyk s jazylkou jsou jedním z důležitých předpokladů uvolněného týlu a hrdla a s tím i uvolněných dalších částí koňského těla. Kůň si hubu uvolní snadno - například pamlskem. Jenže jsou situace, kdy je dobré, aby se kůň uvolnil „na povel" a kokino mu opravdu dávat nebudete. Zde velmi dobře slouží udidlo, především stihlo. Naučte koně, že na pohyb udidla v hubě, například do strany nebo nahoru do koutků, si „přežvýkne", uvolní hubu a posune udidlo jazykem zpět na své místo.

I tady platí výše zmíněné pravidlo začínat jemným signálem (lehký pohyb udidla v hubě) a pokračovat v případě nulové reakce ke stále většímu tahu, až kůň zareaguje aspoň lehkým povolením zatnutých čelistí.

Myslete na to, že především starší harcovníci či koně tahaní léta za hubu si budou myslet, že správná reakce je hubou ani o setinu milimetru nehnout, takže se budou zatínat, co to jde. Vaším úkolem bude jim vysvětlit, že vy chcete, aby naopak hubu povolili! Klidně udidlem různě hýbejte do různých stran, až kůň aspoň náznakem zareaguje - pak ihned udidlo pusťte a koně velmi, ale velmi pochvalte, ideálně pamlskem, který uvolnění huby podpoří. Nemusím jistě mluvit o tom, že kůň nesmí mít stažený nánosník!

Zpočátku je nejlepší učit koně uvolnit hubu tak, že stojíte před ním a držíte udidlo za kroužky. Až to pochopí, můžete se postavit bokem a působit otěžemi. Je to příprava na cílené uvolnění huby ze sedla.

Uvolněním huby to ale nemusí končit. Co kdybyste koně naučili, že s tou volnou hubou má následovat udidlo? Takže uvolněte koni hubu, a místo toho, abyste udidlo pustili, otáčejte mu hlavu pomalu na jednu stranu, na druhou, nahoru, dolů... kam jde udidlo (později i ruce jezdce), tam jde i huba a s ní hlava koně. Při ježdění se vám to určitě hodí!

4. Ovládání nohou

Naučit koně zvednout na pokyn nohu a držet ji zvednutou patří k naprostým základům jeho výchovy, protože jinak mu nelze kontrolovat a upravovat kopyta. Lze tedy předpokládat, že to kůň umí. Ale i tuto dovednost je možné dále rozvíjet, aniž by bylo třeba moc prostoru kolem. Umí váš kůň dávat a držet všechny 4 nohy z jedné strany, „do kříže"? Umí zvednout nohu na dotyk tušírky a držet ji zvednutou sám od sebe, dokud nedostane pokyn k jejímu položení (třeba oddálení tušírky)? Umí kůň zvednout přední nohy hodně vysoko? Třeba jako základ španělského kroku, který je výborným protahovacím cvičením.

Ale pojďme zase kousek dále - kůň může nejen umět zvednout nohu, ale může jí umět ukročit požadovaným směrem, dokonce ukročit o požadovanou vzdálenost. Když dáte signál, například tušírkou na vnitřní plochu končetiny, ukročí kousek do strany vně, pokud dostane signál tušírkou z vnější strany nohy, ukročí jí kousek pod sebe, signál zezadu ji přiměje udělat centimetrový krůček dopředu, dotyk zepředu zase miniaturní zakročení. Později tak můžete doslova namanipulovat každou nohu koně tak, aby se postavila na přesně označený bod, nakreslený na zemi nebo třeba na prkýnko, do středu pneumatiky apod. Kůň se může naučit stát rozkročený, ale i s nohama u sebe jako „kamzík".

Toto cvičení výborně učí koně uvědomovat si své tělo a ovládat ho doslova po centimetrech. Zpočátku to může být náročné, ale jakmile si kůň začne polohu svých nohu uvědomovat, bude se v plnění požadavků výborně zlepšovat.

Pro cirkusové gurmány to může být zase základní kámen pro stoupání na různé podstavce, chození po lávkách či houpání se na houpačce. Pokud umíte koni manipulovat jednotlivými končetinami, můžete ho naučit si kleknout nebo ve spojení se skloněním hlavy se uklonit.

5. Protažení, posílení

V omezeném prostoru lze provádět i řadu cviků na protažení svalů a jejich posílení. Jedná se především o klenutí a ohýbání krku, klenutí hřbetu a beder a stahování břicha. Tyto cviky výrazně zlepší připravenost koně na nošení jezdce. Psali jsme si o nich ve článcích Pilates pro koně 3: Několik konkrétních cviků.

6. Nehybnost, podvolení se

Už jsem zmiňovala nácvik „nehybnosti" koně u snižování hlavy, kdy tlak na týl (tah za ohlávku) u něho místo panického protitahu vyvolá podvolení se, uklidnění. Něco podobného lze nacvičit i na končetiny; učte ho podvolit se tahu vodítka okolo karpu či hlezna, holeně a spěnky. Můžete tak koni nohu zvednout, držet zvednutou, dokonce ho tím zastavit a znehybnit.

Pokud máte k dispozici bezpečný prostor, možná přece jen trochu větší než box, lze také zvyšovat sebevědomí a odvahu koně překonáváním různých bubáků - aby se nebál různých (mnohdy i běžných) předmětů, zvuků, pohybů... Ale o tom zase příště.