Mezi lidmi se vyskytují dva základní typy hřebců. Ten první je chovný hřebec, který připouští. Ten druhý je držen lidmi jako výhradně jezdecké zvíře. Majitelé takového koně často zastávají názor, že hřebec má hrdé, ba impozantní vystupování, je odolnější, vytrvalejší a obratnější, a spoustu dalších nesmyslů. Pochází to z romantické pohádky o hřebci Black Beauty, který na zapískání přibíhá po rozkvetlé louce a žadoní u svého páníčka o společnou vyjížďku. Nesmysl! Hřebec je od přírody tvrdší nejenom fyzicky, ale především mentálně. Je paličatější, dominantnější a z toho prostého důvodu se i daleko hůře trénuje.

Definicí chovného hřebce by mělo být: Jedinečné, svými schopnostmi absolutně nadřazené zvíře svého plemene. To se týká konstituce, vloh pro jednotlivé disciplíny a především špičkového charakteru. Ten je u chovného hřebce na prvním místě. S hřebcem se špičkovým charakterem se dá i během připouštěcí sezóny bezpečně manipulovat. Neohrožuje ani chovatele, ani ostatní zvířata. Mimo sezónu se pak chová jako valach. Přesto je třeba i na nejklidnější hřebce dávat neustálý pozor. Najdou se okamžiky, kdy vyzkouší své ošetřovatele. Tehdy je nutné opravdu včas a přesně zasáhnout.

Kdy začínáš sledovat svou budoucí chovnou naději?

Již během plánování připouštění. Klisna musí být bezchybná, s výborným charakterem. Hřebec musí padnout nejenom mým požadavkům, ale především klisně. Když se z takového připuštění povede konstitučně pěkné a zdravé hříbě, s nímž se snadno pracuje, je pozorné a ochotně reaguje, bude to první známka potencionálního adepta.

U ročka sleduji další vývoj. Jeho růst, atletické schopnosti, vztahy s ostatními, dominanci. Pokud mne nezklame v žádném aspektu, podržím ho jako hřebce do věku 2 až 2,5 roku. Tehdy ho začnu jezdit. Pod sedlem musí splnit všechna má očekávání. Tím myslím snadné obsedání, rychlé učení, ochota spolupracovat. U reiningového koně chci všestranné pohybové nadání, vlohy pro stopy, a to vše na perfektních rovných nohách. U cow horse začínám brzy na teleti, abych zjistil, zda má nezbytný cow-sense. Kdyby mu cokoli chybělo - náročné obsedání, neschopnost být sám, přílišné hřebčení -, pak přišel čas kastrovat.

Mladý hřebec se musí rychle učit, co si může a nemůže dovolit, musí být psychicky i fyzicky schopen absorbovat vysoké tréninkové požadavky. Musí se naučit stát u úvazu, s pouty, nereagovat pod sedlem na ostatní koně, a to dokonce ani na klisny v říji. Jakmile má hřebec sedlo na zádech, musí se stoprocentně ovládat a to ho učím od prvních okamžiků. Jsem na ně opravdu tvrdý a extrémně důsledný. Pokud je to nutné, položím je. Donutit nevychovaného hřebce k poslušnosti vyžaduje určitou míru ponížení a na to člověk musí být tvrdý, téměř krutý. Pokud jsem k tomu donucen, raději ho vykastruji. Zaprvé bude mít daleko lepší život a zadruhé nechci nic takového rozmnožovat. Všichni vědí, že existují výjimeční a navíc vysoce charakterní hřebci, kteří se mimo sezónu opravdu chovají jako valaši. A to hledám pro své klisny. Je to charakterem a genetickou výbavou po rodičích.

Tady je příklad: Můj ryzák byl ve Francii naším chovným hřebcem po dobu čtyř let. Celé jaro a léto strávil s klisnami na pastvinách. Na konci připouštěcí sezóny jsem ho vzal domů (konec června), tak den se trochu rozčiloval, ale pak jsem ho používal při obsedání, mohl jsem z něj bez problému vodit klisny. V Německu pak zůstával v boxe, bylo tam víc hřebců a on nepřipouštěl - to ho opravdu zničilo. Nebyl problém s ním pracovat, ale nežral, hubnul, běhal po boxe a bylo jasné, že není spokojený. Proto jsem ho nechal vykastrovat. Je to stále kvalitní kůň a navíc je to i šťastný kůň. To je naše zodpovědnost - ujistit se, že náš kůň je tak spokojený, jak to jen jde. Mnoho lidí si myslí, že kastrací koni ublíží. To není pravda, často se naopak uleví majitelům i koním. Možná nebudou tak svalnatí jako hřebci, ale jsou to přece quarteři.

A co si myslíš o tom, že po kastraci již nevyrostou?

To není pravda. Valaši rostou déle než hřebci. Hřebci jsou často širší, ale kůň, který má tak zoufalou konstituci, že je držen jako hřebec jen proto, aby trochu vyrostl, by zaručeně neměl být držen jako plemeník. Znáš to staré přísloví: „Z dobrého hřebce bude ještě lepší valach." K tomu není co dodat.
Jednu dobu chtěl každý hřebce, hodně se připouštělo. Dnes je ale k dispozici tolik kvalitního importovaného semene, že hřebec není potřeba. Vybírat musíš to nejlepší. Nevýhodou je, že u quarterů se povážlivě zmenšila genetická základna.

Taky si uvědom, že když máš kvalitní klisnu, je stejně drahé odchovat špatné hříbě jako to dobré. Tak použij to nejlepší, co můžeš! Bohužel je také nutné dodat, že pokud si vybíráš úspěšného hřebce na závodním kolbišti (především pak v Americe), nikdy nevíš, zda jeho klidné chování není výsledkem účinné sedace. Stává se pravidlem, že koním se podávají zklidňující přípravky, jak perorálně, tak injekčně. Běžně se provádí chemická kastrace injekcí do varlat. Hřebec se pak nejen chová, ale i cítí jako valach a takový postup může ovlivnit i jeho budoucí kariéru plemeníka. Pokud vybíráš hřebce pro produkci budoucího plemeníka, je jednou z priorit jeho charakter, který zjistíš jen bližším seznámením s hřebcem mimo kolbiště a pečlivým studiem charakteru jeho potomků.

Většina lidí by stejně neměla mít hřebce. Jeho držení vyžaduje speciální management. Jednou z povinností je umožnit plemeníkovi dostatek sociálního kontaktu. Mimo sezónu to znamená dlouhodobý pobyt se staršími nebo naopak mladými valachy. U charakterních jedinců by to neměl být žádný problém. To však neplatí o připouštěcí sezóně. Během té by hřebec neustále bojoval a bylo by to zcela přirozené.

Zpět k mrňousům a jejich výběru.
Výběr záleží na disciplíně. Vždycky chci silné a pevné kosti. To je dnes asi nejbolavější místo plemene quarter horse. Výška těchto koní je 14,3-15,1 hands (pěstí; v přepočtu 145-153 cm) a já bych hledal něco mezi. U cuttingového koně bych přežil menší vzrůst. Pro roping a pro cow-horse, kde musí kůň obrátit tele na stěně, budu chtít větší rámec. Pro reining střední velikost. Menší koně bývají často obratnější a rychlejší. Důležité jsou pevné kosti, silné klouby a perfektní kopyta.

Ve velkém pastevním odchovu jsem nechával hříbata s klisnami až do narození dalších potomků. Klisna je sama postupně během březosti odstavila. Od ročků jsem chtěl jen úplné základy: snadné chycení, vodění, stání u úvazu, zvedání nohou a naložení do přepravníku. To je vše, nemám rád lonžování ani příliš mnoho práce ze země. Jsou to ještě děti a měly by mít možnost zůstat dětmi. Jde jen o základní výchovu.

Co barva, je pro tebe důležitá?

Barva pro mě důležitá není. Ano, při vrcholových soutěžích ve velké konkurenci je zajímavá barva bonusem, ale stále je na prvním místě výkon.

Mají barvy a jejich specifika nějaký vliv na charakter?

O tom pochybuji. Snad jen čtyři bílé nohy někdy opravdu znamenají komplikace. Přesto se tím nezabývám. Když kupuji koně, vidím stavbu těla. Nikdy bych neobětoval kvalitu koně za jeho barvu. Chci dobrý původ, dobré chování, skvělou výkonnost a kvalitní potomstvo. Nevěřím ani na náchylnost bílých nohou k úrazům, studium chlupových vírů je blbost. Když o tom víš, ještě ani nevidíš koně a už jsi předpojatá. Je to esoterická blbost.

A co klabonos, ten moc esotericky nevypadá.

To někdy opravdu znamená tvrdšího koně, ale je to spíš chladnokrevnou linií, která prochází jeho genetikou. Na co ale vždycky koukám, je inteligentní výraz. Jsou určité charakteristiky, které se nedají ignorovat. To je především oko a způsob, jakým se na tebe kůň dívá. Nejde zde ale pouze o oko. Je to způsob vyjadřování celého koně. Bělmo v oku má znamenat citlivého, horkého koně. Podle mého by takový kůň byl stejný i s úplně normálním okem. Je třeba nakládat s každým koněm podle jeho potřeby a nestudovat chlupy.

Jak řešíš hřebčí projevy?

Když jsou sami, nic neřeším. Pokud jsou se mnou, musí mě respektovat. Zásadně je vodím s řetízkem, učím je stát v klidu u úvazu a s pouty. Na pastvině je držím se starším valachem, který jim dělá společnost a zároveň je vychovává. Mladý hřebeček se musí stále lepšit. Když tomu tak není, kastruji. S kastrací jsem velmi rychlý. Nedám jim šanci. Mnoho lidí se na své koně nedokáže podívat reálným kritickým pohledem. Něžné pouto k doma narozenému miláčkovi a atraktivní barva jsou začátkem budoucích problémů. Je třeba podívat se dál a odpovědět si na otázku: „Opravdu chci něco takového množit? Potřebuji další neomalené zvíře? Já ne!" Otálení s kastrací nevychovaného hřebce přináší jen další obtíže. To, že se z hřebce stane opravdu valach, trvá mezi 6 až 12 měsíci, a pozdní kastrací se navíc zvyšuje šance, že se koně již nikdy nezařadí do stáda. Riskuji tím, že budou muset zůstat sami po zbytek života, a to si žádný kůň nezaslouží. Dobrý plán je, že hned jak v roce sestoupí varlata, kastruji.

A co práce s hřebci?

Když se připouští z ruky, nebo se semeno odebírá, je třeba s nimi pracovat. Na pastvinách nikoli. Během sezóny se občas stane, že se při práci rozhřebčí, a to je do určité míry v pořádku. Nesmí to však nikoho ohrožovat.

Jak opravuješ hřebčení během práce pod sedlem?

Hřebčení vzniká vždy, když ztratím pozornost. Oprava je jednoduchá - musím ji získat zpět. Kruhy, obraty, stopy, měknutí na ruku a na holeň. Časem by se to nemělo stávat. Pokud ano - kastruji. Měl jsem hřebce, kteří byli nebezpeční, a s tím už nechci mít nic společného. Běžný Pepík, nebo já, nemá nic podobného zapotřebí. Je tu dost kvalitních a charakterních zvířat.

A co malý chovatel s pěti klisnami, jak by měl postupovat?

Dospělého zkušeného plemeníka bych nejprve pustil k jedné z dominantnějších klisen v říji. Pak bych začal přidávat ostatní. Hříbata chci v březnu nebo dubnu, takže hřebce bych dal do stáda v dubnu a nechal bych ho tam do konce června. Kdybych ho již nejezdil, zůstal by s nimi napořád. Jednoho ze svých hřebců jsem pustil do stáda, když mu bylo 20 let, a on se o všechno perfektně postaral. Matka příroda je mocná a tímto způsobem je největší pravděpodobnost úspěšnosti. Hřebec pozná, kdy je klisna připravená, a připouští jednou, maximálně dvakrát. Tohle je ale alternativa vhodná jen pro chovatele s velkými a kvalitními pastvinami.

Zpět k malému chovateli s pěti klisnami. Tady je opět nejvhodnější inseminace. Těch pět domácích klisen není dost. Zaprvé na sebe hřebec nevydělává a zadruhé pro všech pět klisen nebude zaručeně vhodný stejný hřebec. Úspěšný chovatel pečlivě hledá tu absolutně nejlepší kombinaci.

A kdo je tvůj favorit?

V reiningu by to byl Gunner nebo Whimpys Little Step. U koní do disciplín s telaty by to byl Peptoboonsmal nebo Metallic Cat. Základem pro výběr je ale vždy připouštěná klisna.

Na závěr vám přeji hodně štěstí a ještě více spokojených valachů.
Kay Wienrich

Z obsahu Horsemana číslo 14

Strašidlo horsemanshipu
Kontrola žeber
Práce ze země
Posílání na kruh
Jsou to jen maličkosti
Uzel z Velkého lavoru
Bill Dorrance
Příprava na cval a přeskoky
Esej Martina Blacka
Jak správně nasednout
A zase to obsedání
Jana Horká II
Bruno Jaksch
Přilnutí a postavení hlavy
Lady Anne Blunt
Koně z pouští
Koňověda
Nervový systém - přežvykování
Hřebčí starosti
Konkrétní situace
Kay Wienrich
Jak na hřebce
Zubař
Špičáky
Kopyto
Vlastnosti kopyta zdravého
Věra Marková
Jak fotografovat koně
Buster McLaury
Příběh koně jménem Bullet
O hackamore
Mike Bridges
Vaquero horsemanship
R.Caldwell o bosalech
Toulky s Drakoněm
Stalo se na trase
Zpátky na venkov
O čem hrnek mlčí
Co nového na kopci
Krávu nebo kozu
Potažní traktor
Rodový statek
Letní kuchyně
Zprávy z Kozince
Kamna
Mňam
Na cestě s Blankou
Hudba
John Mayer, Neil Young
Film
Julia & Julia
Kniha
Poslední kabriolet
Foto
William Eugene Smith
Konečník

Časopis HORSEMAN

Časopis o koních, lidech a pozemských radostech.

Web: www.horsemanonline.cz
Facebook: www.facebook.com/Horsemanonline
Vydává nakladatelství koněmilné literatury HARMONY
Předplatné zajišťuje společnost SEND