Asi nikoho z účastníků nepřekvapilo, že stejně jako v jiných disciplínách začíná tato cesta:
Ustájení – vytrvalostní koně mají Melissa a Mathieu ustájené venku v cca hektarových výbězích s přístřešky, obvykle po jednom až po dvou koních. Snaží se tak minimalizovat riziko zranění. Mají také k dispozici boxy, koně do nich stahují na noc určité období před závody, aby si zvykli, případně v nich nocují starší vytrvalostní koně. Stříhají je v pondělí před sobotním závodem.
Výživa – používají krmné směsi, z kloubních doplňků chondroprotektiva, kyselinu hyaluronovou nikoliv. Vůbec nepodávají elektrolyty, a to ani v závodě. Průběžně však samozřejmě doplňují selen a vitamín E a měsíc před závodem přidávají mořskou sůl. Krmí směsi s obsahem tuku 3-4 %, před závodem obsah tuku navyšují přidáváním oleje do 7 % KD (směsi s takovým obsahem nekupují kvůli obtížnosti se skladováním). Ve výbězích je minimum trávy, sportovní koně nepasou, krmí senem, a to v DD 10-18 kg na den.
Výstroj – používají v tréninku sedla na všestrannost (původní disciplína Mathieu), normální stihlo, případně sněhuláka nebo ostřejší uzdění (fuga) – přestože s koňmi pravidelně a systematicky drezurně pracují, v závodě, kde je přece jen vyšší hladina adrenalinu, je prioritou kontrola koně, aby neohrožoval ostatní. Nánosníky kvůli přiježděnosti používají jen v tréninku. Co koním nedávají, je dvojlomené udidlo, podle jejich zkušeností s ním kůň hůř pije. Tréninková výstroj je běžná, na závody mají už vytrvalostní speciály včetně tlumicích deček.
Péče o kopyta – dost podrobně se probíralo podkování a trochu mě překvapilo, že koně ani na odpočinek nezouvají. Mají podkovy celoročně, ale jiné na závody a jiné jsou tréninkové nebo do výběhu. Vedle specifik podkování pro určité podmínky na závodech mě zaujal jeden praktický tip – mít na trati s sebou jednu botičku pro případ ztráty podkovy a nutnosti dojet do servisního bodu.
U vytrvalostních koní se více zohledňuje tělesné zrání než v jiných disciplínách, obsedají se ve 4-4,5 letech, pak se vrací na pastviny a v pěti letech se s nimi začne pracovat. Na dotaz, zda se dá začít i se čtyřletými koňmi, odpověděli, že pokud je to nutné z důvodu např. plánovaného prodeje koně, tak se začne dřív. Problém vidí u čtyřletých koní ve váze jezdce.
Těmito třemi slovy bych charakterizovala jejich metodu přípravy vytrvalostních koní. Na semináři nás podrobně seznámili s optimálním tréninkovým plánem pro pětileté, šestileté, sedmileté a osmileté koně. Nelze zde tyto plány jednoduše zkopírovat, nicméně se jedná o propracovaný systém, který podle jejich zkušeností koně spolehlivě připraví do 120 km. Princip tohoto systému tkví ve velmi pozvolném a relativně dlouhodobém začátku krokové práce s postupným zařazováním kratších úseků ve vyšších chodech až k nástupu intenzivní cvalové práce od 6 let v příslušném intervalu od závodu a v promyšleném plánování závodů a odpočinku. Odpočinek je tříměsíční, zkusili ho zkrátit, ale zjistili, že kratší odpočinek je nedostatečný.
Nejedná se o nějaký rigidní stereotyp tréninku, patří sem vedle práce v terénu a na dráze také drezurní práce (1x týdně), kavalety, lonžování nebo jedno až pětidenní putování, práce na páse s náklonem 10 st., kolotoč. Nepadl zde vůbec termín intervalový trénink.
Koně v rámci tréninkového plánu pracují 2-3x týdně, ne více. Samozřejmě je zde určitá flexibilita s ohledem na počasí a terén. Mají výhodu kopcovitého terénu.
V tréninku se snaží i přes intenzitu šetřit koním nohy – v tréninku zásadně neklušou z kopce a netrénují účelově na asfaltu nebo na makadamu, ale na druhou stranu mladé koně různě nerovnými a tvrdými povrchy otužují v kroku.
U vytrvalce se vždy zdůrazňuje nutnost získání rutiny klusání na ruce, nejen kvůli veterinárním kontrolám, ale jako průběžný zdroj informací o stavu pohybového aparátu na závodech, před závody, před tréninkem, po tréninku…
Pětiletí koně – francouzský systém chce od 5letých koní 20, 40 a 60 km (říjen – finále). Koně připravovaní metodou našich lektorů s tím nemají žádné potíže. Na finále se koně hodnotí podle metabolismu a chodů, rychlostní limit je 12 – 15 km/h (ve Francii se soutěže do 60 km jezdí jen s limitovanou rychlostí). Do deseti minut by měli mít 56 tepů. Známky jsou čtyři – excelentní, velmi dobrý, dobrý a kvalifikovaný. Melissa a Mathieu mívají ve finále 4 koně a tři z nich dostávají známku excelentní. Pokud se kůň zúčastní 60km soutěže před kvalifikační šedesátkou, ze systému kvalifikací automaticky vypadne.
U šestiletých koní se na finále jede 90 km – a to buď s limitem rychlosti nebo už i bez limitu, kde mohou získat bod za rychlost. Pro vstup do mezinárodních soutěží se vyžaduje rychlost od 16 km/h.
Finále sedmiletých koní je na úrovni 120 km. Tomuto systému je vlastně podřízena příprava koní.
Dá se začít trénovat již se starším koněm? Otázka na téma zahájení výcviku o koní starších, např. sedmiletých – dostat je ten rok do 120km soutěže je možné, ale riskantní – 4-5 takových koní zažili, ale další rok se již na startu neobjevili. Lepší je začít na jedné hvězdě a pak po zimním odpočinku se začít připravovat na 120 km. Starším koním také chybí ta postupná dlouhodobá příprava.
Dnes jsou dva způsoby vedení koně v soutěžích:
Melissa a Mathieu dávají přednost francouzskému stylu. Podrobně nás seznámili se svými zkušenostmi a názory na strategii závodu, kdy jet v čele, kdy v závěsu a jak ohlídat, aby kůň závod "nevypustil", jak mít rozdělené role ve veterinách a při povinném odpočinku, jak optimálně chladit, předvádět koně v klusu, rozebrali různé situace tepové frekvence versus vstupy do veteriny – nebo na kliniku.
Seminář byl čím dál zajímavější, od účastníků zaznělo hodně dotazů – chlazení, kyslíkové masky, říje, krmení v průběhu dlouhých závodů, odběry krve, podávání infuzí, zklidňování, odmítání krmení na závodech (tvrdí, že 75 % vytrvalostních koní má problémy s trávením). Na všechny otázky odpovídali se znalostí a zkušeností v dané problematice.
Ohledně infuzí mají vstřícný postoj, pokud má za sebou kůň těžký závod v horku a čeká ho 8hodinový transport – pak je podání jednoho, dvou vaků infuze spíš poděkování koni za to, co pro nás udělal.
Co se týká dotazu, zda lze koně natrénovat na rychlé zklidnění – nelze. Vše je o práci srdce, které navíc dobrý a dlouhodobý trénink posílí, ale u koně se slabším srdcem tréninkem zkrátíme zklidnění maximálně o jednu minutu.
Odběry krve dělají na začátku roku, aby zjistili event. zánět a pak ještě jednou cca 12 týdnů před závodem, nedělají je v souvislosti se cvalovou prací – ledaže by tam byl nějaký klinický problém.
Aktuální je otázka, zda je Evropa schopna konkurovat Střednímu východu. Na to odpověděl Braun jasné NE – Arabové skupují ty nejlepší koně, v Evropě netlačíme koně tak na/za hranice jejich možností, zdejší koně dostávají tak setinu péče, jakou mají v emirátech. Trénují tam kolem 4 000 koní a deset z nich je výjimečných. V jednotlivcích není možné je porazit, ale v týmech ano – jim jeden vyhraje a ostatní okulhají. V Evropě se jim přiblížíme, ale ne v Dubaji. Koně u nich pracují dvoufázově, denně cválají 1-2 hodiny a nikdy pod 25 km/h, mají 5hodinové krokové tréninky v hlubokém písku, plavou v bazénech… Dovážejí prvotřídní seno a piliny z Anglie, koně mají veškerou péči jen špičkové kvality.
Braun se také závěrem zmínil o tom, že vytrvalost i jejich zkušenosti se stále vyvíjejí a je možné, že za pět let bude jejich systém trochu jiný, i když v principu se asi nezmění. V každém případě bylo i z tohoto semináře zřejmé, že úroveň vzdělání a znalostí jezdců vytrvalosti musí být s ohledem na zdraví koně na vysoké úrovni. O úspěšném absolvování stošedesátikilometrového závodu často rozhodne maličkost. I proto je výhodou si zkrátit cestu sobě i koni trnitými zkušenostmi a učit se od těch, kteří už mají i ty zdánlivé detaily vychytané. Uvidíme, zda se podaří realizovat dlouhodobější spolupráci s touto sympatickou francouzskou dvojicí ve prospěch dalšího rozvoje české vytrvalosti. Tyto zápisky ze semináře jsou jen malou částí informací, kterých se účastníkům dostalo.
Melissa a Mathieu trénují thajský národní tým.
Letos v lednu oba navštívili Dubaj a zúčastnili se prestižního závodu Al Maktoum Cup.
Když do arény vjížděl kočár fenomenálního Australana Boyda Exella, zraky všech se upíraly především na ...
Otec české hipologie František Bílek, vizionář a muž, bez něhož by svět přišel o unikátní plemeno staro...
