Verbální komunikace s koňmi a její role ve výcviku

10. 11. 2000 EQCH redakce

Opravdu se koně lépe učí, když s nimi mluvíme? Mezi cvičiteli a výzkumnými pracovníky zabývajícími se chováním koní je role hlasu v tréninku považována přinejmenším za spornou.

V roce 1911 napsal maďarský spisovatel Stefan von Máday ve své knize “Psychologie koně a drezura”, že “hlasový projev známého člověka má na koňskou duši výjimečný vliv”. Tehdy vrchní důstojník kavalerie vypozoroval, že hlas “dokáže u koně vyvolat okamžité uzavření se nebo naopak povzbudit k nejtěžším výkonům”.

S tímto názorem se shodují zkušenosti mnohých moderních cvičitelů. Bohužel dodnes není vědecky vysvětleno, jak vlastně koně lidský hlas vnímají, zda nepozorují ve větší míře řeč těla a jakou roli hraje hlas ve výcviku – sporné body, ke kterým se v rámci ankety časopisu Cavallo vyjadřovalo osm cvičitelů.

TEAM-cvičitelka Bea Borelle, cvičitelka drezury a westernu Kerstin Diacont a trenérka vícechodových koní Andrea Jänisch pracují s hlasem neustále a trénují své koně hlasovými povely.
Westernový trenér Uwe Röschmann nebo Christoph Hess, vedoucí vzdělávání Německé jezdecké federace mluví na mladé koně uklidňujícím nebo povzbuzujícím hlasem.

A konečně westernový trenér Amid Ron, který považuje hlasové signály za úplně zbytečné, věří, že koně rozpoznají lidské pocity rychleji prostřednictvím držení těla: “Nemusíme mluvit – koně v nás čtou stejně jako my v knize.”

* Michael Geitner, učí Join Up v bavorském Kirchseeonu
Myslím si, že koně od sebe dokáží rozeznat jen čtyři až sedm hlasových povelů. Nejdůležitější je povel k zastavení – hlavně v nebezpečných situacích. Kdo svého koně naučí respektovat povel “Stuj” nebo “Hou”, vyřeší také 30% všech možných problémů s určováním hierachie. Do hlasu se nesmí vložit příliš agresivity. Lepší je použít defenzivní chování: Ke koni, který kouše nebo kope vejdu do boxu se sklopeným pohledem, řeknu něco uklidňujícího a pohybuji se opravdu hodně pomalu. Častým káráním se kůň otupuje. Jen pokud budete své příkazy udílet přiměřeně, může občasné zvýšení hlasu zapůsobit. Když koně při Join Up pobízím, nehraje hlas žádnou roli. Omezuji se jen na opakované mlaskání jazykem. S hlasem pracuji hodně teprve když se kůň zastaví a začnu s Follow Up; zvláště v té chvíli, kdy rukama přejíždím tělo koně. Monty Roberts k tomu vždycky mumlá: “Good boy, good boy.”

* Kerstin Diacont, drezurní a westernová cvičitelka z hesenského Neu-Isenburgu
Hlasové pomůcky jsou stejně důležité jako pomůcky otěžemi, holeněmi nebo vahou. Koně mají jemný cit pro pocity, které jsou hlasem zprostředkovávány. Nejistý člověk ztroskotá při pokusu získat si hlasem autoritu. Ovšem zatímco emocionální význam hlasové pomůcky pochopí kůň ihned, příkazy jako “cval” se musí naučit jako slovo. Naučí se neomezeně mnoho příkazů, ale bude zmatený, když pro dva cviky použijete stejné slovo. Kromě toho by se nový příkaz měl kůň začít učit teprve tehdy, když zná dobře předchozí. Poloha hlasu a řeč těla spolu musí souhlasit. Řvát ostrým hlasem “krok” a přitom poskakovat, koně rychle vyvede z míry. U mladých koní podporuji pobídky do cvalu velmi dlouho i hlasovým povelem. Pokud se má kůň naučit něco nového, chci-li ho uklidnit, nebo probudit, použiju hlas.

* Andrea Jänisch, trenérka vícechodových koní z badensko-wuertenberského Heitersheimu
Koně hlasu rozumí. Hlasem vyjadřuji to, co nemohu přesně formulovat pomůckami při ježdění nebo řečí těla při práci ze země. Prostřednictvím uklidňujícího, požadujícího nebo rozzlobeného tónu hlasu mohu koním sdělit své pocity a stanovit hranice. Samozřejmě ne křikem, ale velice dobře pomocí jednoho hlasitého “A dost!” Abych koně na lonži naučila zastavit např. na “Hou”, mluvím hlubokým, klidným hlasem, nechám současně klesnout bič a změním své držení těla a lonže. Koně se dokáží naučit a rozeznat mnoho takových příkazů. Příkladem jsou tažní koně, kteří svážejí dřevo a reagují pouze na “vpravo” a “vlevo”. Smysluplné jsou také přípravné povely jako protažené “aaaaa”. U vícechodových koní udávám takt töltu jedním slovem nebo rytmickým mlaskáním.

* Egon von Neindorff, jezdecký mistr v Neindorffově jezdeckém institutu v Karlsruhe
Hlas doprovází výcvik koní a doplňuje ho, není ale tím hlavním. Koně reagují především na samohlásky, takže je důležité jednotlivé samohlásky zdůrazňovat a protahovat, např. “stááááát”, “kluuuuus”. Tmavé samohlásky působí uklidňujícím způsobem, především když jsou vyslovovány potichu. Energické “vpřed” nebo “dopředu” působí naopak jako probuzení. Hlasitost, poloha hlasu a tón hlasu by se měly měnit, aby kůň neotupěl. Konkrétní povely jako “krok” nebo “klus” používáme jen při lonžování, ne při ježdění. Kam bychom přišli, kdyby se každý v hale bavil nahlas se svým koněm? Při drezúře má jezdec svého koně procvičit a formovat, to se podaří pouze pomocí pomůcek holeněmi, otěžemi a vahou. Přirozeně můžeme s koňmi během čištění a sedlání hovořit. Ale pokud má jezdec se svým koněm dobrý vztah, jsou oba najednou jako starý manželský pár, kterému místo slov stačí k porozumění jen jeden pohled.

* Bea Borelle, TEAM-cvičitelka z dolnosaského Springe
Za pomoci hlasu je to, co od koně chci, pro něho srozumitelnější a vytváří se pozitivní pracovní atmosféra. Když kůň rozumí ostatním pomůckám, mohu při předvedeních hlas úplně vynechat – nebo naopak odebrat všechny ostatní pomůcky a použít pouze hlas. Jestliže musíte provedení příkazu jasně a přísně opravit, musíte potom zřetelně chválit – a budete odměněni koněm, který se radostně vrhá do práce. Při ježdění by hlas měl hrát podřadnou roli, a ostatní pomůcky používat tak, aby byly co nejméně vidět.

* Christoph Hess, vedoucí vzdělávání Německé jezdecké federace ve Warendorfu
Koně jsou opravdu hodně otevření emocím, které se k nim dostávají spolu s hlasem – fakt, který ke své práci s koňmi využívají více jezdkyně než jezdci. Teplé slovo působí na koně blahodárně. Určité zvuky mají na všechny stejný efekt; například nervózní koně uklidňuje tiché pískání mezi zuby. Určitě má smysl působit na mladé koně hlasem, ať už pro uklidnění nebo pro povzbuzení. Ale cílené příkazy jako “cval” odporují klasické jezdecké škole. Jezdec nemá koně drezírovat nebo řešit jezdecké nedostatky pomocí hlasu, ale pomocí správných pomůcek nechat koně nacválat. U mladého koně je použití hlasu někdy žádoucí, ale nikdy u přiježděného koně. V drezurních úlohách není použití hlasu povoleno.

* Uwe Röschmann, westernový trenér z dolnosaského Buxtehude
Mladé, nervózní koně uklidňuji pomocí “whoaa”, jiné povzbudím tichým mlasknutím. Později nehraje hlas roli. Koně reagují na doteky a optické signály podstatně silněji. Kromě toho by kůň i jezdec měli být tak dobře vzděláni, že se dorozumívání daří výhradně pomocí ostatních pomůcek. Jestliže někdo podporuje i naklusání nebo nacválání hlasem, zakrývá tak většinou nedostatečný výcvik. Samozřejmě nelze nic namítat, pokud nejistý jezdec promlouvá na svého koně. Ale měl by mít jasno v tom, že v první řadě uklidňuje sám sebe. Jezdci se rádi poddávají mylné představě, že koně rozumí jejich řeči. Ale když se postavíte s košíkem mrkve k ohradě a zavoláte na koně jménem, kůň přijde určitě kvůli té mrkvi. :o)

* Amid Ron, westernový trenér z izraelského Ramat Yohananu
Lidský hlas pro koně neznamená vůbec nic. Koně dávají pozor na signály rukou, nohou, hlavy a také očí. A protože lidé při mluvení tyto signály vysílají, věří potom, že kůň poslouchá hlas – přitom sleduje jen jejich řeč těla. Když lidé tvrdí, že jejich kůň slyší na hlasové povely, zapomínají, že se je nejprve s pomocí neverbálních pomůcek musel těžce učit – trhání lonží, zvedání rukou, zastavení. Koně dovezení z USA by museli být při hebrejských povelech zmatení. Ale oni nejsou, protože znají lidskou řeč těla. Pokus: Kůň se naučil šest hlasových povelů – stop, vpravo, vlevo, krok, klus a cval. Dokud kůň trenérku viděl, fungovalo vše dokonale. Ve chvíli, kdy ji mohl pouze slyšet, prestal povely respektovat. Mluvení uklidňuje tedy pouze lidi. Moji koně se učí stejně rychle jako ti, kteří jsou cvičeni hlasem.

* Profesor Klaus Zeeb se věnuje se výzkumu chování, Freiburg
Koně slyší mnohem lépe než lidé. Jakému smyslu dá kůň přednost záleží především na osobě trenéra. Jestliže mluví nezřetelně, sleduje kůň více pohyby a optické signály. Samozřejmě neustálé žvanění je nesmysl. I hlasové povely musí být důsledné, jednoznačné a co nejrychlejší. Musíme rozlišovat hluboký, tichý hlas na uklidnění a jasný, zvučný hlas k výzvě a napomenutí. Monotónní mumlání nepřiměje koně k poslušnosti, protože ho zařadí mezi ostatní vedlejší zvuky. V cirkuse Knie hraje hlasová výzva důležitou roli. Koně jsou na lonži neustále oslovováni svými jmény. Na zvolání “Charly, seeem!” a současné trhání lonží přijde kůň ke svému cvičiteli. Od něho dostane pamlsek, pohlazení a pochvalu (“hodnýýý!”) Nejprve je tedy hlas pomůckou, potom odměnou. Čím je výcvik pokročilejší, tím skromnější může být použití hlasu. Jako vzor pro nás slouží porozumění mezi samotnými koňmi. Když například klisny komunikují se svými hříbaty, mohou vydávat pro lidi neslyšitelné zvuky. Ve Vysoké škole používá Fredy Knie hlas nanejvýš k uklidnění koní. V tomto stádiu je vztah mezi koněm a člověkem tak jemný, že kůň ve cvalu přeskočí na druhou nohu, v tu chvíli, kdy na to jezdec jen pomyslí.

Kurzy, semináře, soustředění

Podobné články