Mít talent a onen žádoucí „potenciál" však nezajistí žádnému sportovci, ani tomu čtyřnohému, šťastný život. Člověk by si myslel, že o koně, který svému majiteli zajišťuje velkou slávu a o nic menší finanční příjmy, bude skutečně královsky postaráno. Dalo by se předpokládat, že se okolo něho bude neustále točit regiment veterinářů a jiných léčitelů, sedlářů, zvířecích etologů a psychologů, prostě všech odborníků, kteří zajistí, aby ho nic nebolelo na těle ani na duši, aby ho nic netrápilo a on mohl spokojeně pro „svého člověka" snášet modré z nebe (rozuměj žluté stužky a vysoká procenta z drezurních obdélníků). Že tomu tak není, by mohl vyprávět například jeden z mnoha talentovaných a zároveň doslova zneužívaných drezurních koní - plemenný hřebec Akeem Folgander.

Zase jeden výjimečný hřebec v obdélníku...

Jedná se o koně, na kterého pěly ódy mnohé světové drezurní magazíny. Výjimečný pohybový talent, oslňující rozhodčí i publikum svými skvělými výkony v obdélnících. Samozřejmě, že i on je - jako mnozí současní TOP drezurní koně - obětí metody zvané rollkur, nicméně užívá si i jiných problémů se svým majitelem a jezdcem, kterým je nyní známý a sportovně úspěšný dánský drezurní jezdec Andreas Helgstrand.

V roce 2013 zaujal tento koňský zázrak mimo jiné i na mistrovství Evropy. Někoho v obdélníku, někoho, například redaktory Epona.tv, na opracovišti... Proč? Nejednalo se ani tak o rollkur, ale o jinou maličkost. Akeem Folgander se na obdélníku nepředvedl tak, jak bylo očekáváno, a jeho majitel a jezdec Andreas Helgstrand to omluvil tím, že hřebec právě trpěl alergickým dýchacím problémem. Samozřejmě byl léčen, ale jeho léky jsou považovány za doping... Co teď? Máme tři možnosti:

• a) kůň je nemocen, proto nemá co dělat na mistrovství (na žádných závodech ani tréninku), dokud nebude vyléčen
• b) aby se vlk nažral a koza zůstala celá, koni ponecháme léky, které tlumí příznaky jeho nemoci, a riskneme to, abychom mohli bojovat na mistrovství o stužku
• c) vysadíme léky, abychom nebyli náhodou z mistrovství diskvalifikováni, a předvedeme koně i přesto, že má dýchací problémy.

Ano, za c) je správně. Akeem nedostal své léky, aby prošel dopingovou kontrolou, a šel závodit. Mistrovství je přece mistrovství, byla by škoda ho vynechat...

A výsledek (či spíš následek)? Samozřejmě kůň se pod sedlem nepohybuje tak, jak by jezdec očekával, proto je třeba mu neustále připomínat, že má ze sebe vydat vše, co v něm je. Helgstrand koně opakovaně kope ostruhami, když poleví ve cvicích, poté, co se koni při piafě podlomí přední noha, naryje mu ostruhy opět do boků několikrát za sebou, to stejné provede těsně před vjezdem do obdélníku, aby unaveného a nemocného koně vybudil k co nejlepšímu výkonu před rozhodčími...

Nevěříte? Můžete se podívat na video na webových stránkách Epona.tv.

Tím ale kolotoč „nepříjemností" ušlechtilého krasavce nekončí. Letos se objevil v plné slávě na dni otevřených dveří přímo ve středisku svého jezdce a majitele Helgstrand Dressage. Toto zachytil objektiv zástupců Epona.tv (viz FB stránka Epona.tv). Jak je zde psáno: „Nedělejte si starosti s modrým jazykem ani boky vydřenými od ostruh. Na místě byli přítomni vysocí hodnostáři dánské jezdecké federace, aby zaručili, že žádnému koni nebude ublíženo..."

Kde (a jak) končí zničení sportovní koně

O tom, jak se sportovní jezdectví podepisuje na svých hlavních aktérech - koních, by mohli vyprávět mnozí. Například i Karin Kattwinkel, německá jezdkyně, trenérka, fyzioterapeutka, o níž jsme se už zmiňovali v článku Setkání na Equitaně: Karin Kattwinkel.

„Karin Kattwinkel bojuje za koně. Je zděšená tréninkovými metodami v jezdeckém sportu, které jsou sice oficiálně zakázané, ale stále se ještě používají v praxi. Tato 52letá terapeutická trenérka koní rehabilituje už 13 let koně, kteří byli ježděním zničeni. Často to jsou vyřazení sportovní koně, kteří končí u rekreačních jezdců. Laici si teprve po koupi všimnou, že na jejich novém koni se už nedá jezdit. Závažné artrózy, ztuhlé svaly, přetažené vazy. Pacienti Karin Kattwinkel trpí stejnými zdravotními problémy jako lidští sportovci, kteří léta přetěžovali svá těla.
Toto všechno Karin Kattwinkel velmi trápí. Tato diplomovaná inženýrka zemědělství je navíc vystudovaná kopytářka, jezdkyně, autorka několika knih a majitelka terapeutického střediska pro koně Equo Vadis v dolnosaském Walsrode. Zde mívá ustájeno až 15 pacientů. Koně si u ní užívají stejné rehabilitační procedury jako lidé: akupunkturu, masáže, úpravu kopyt, změnu krmné dávky, práci ze země s protahovacími cviky, podobnou gymnastickému kurzu. Při této terapii však opakovaně naráží na jejich hranice a zoufalým majitelům musí po vstupním vyšetření mnohdy oznámit, že následkem vážných poškození už jejich zvíře nikdy nebude mít bezbolestný život a možným řešením bude jeho utracení.
A toto všechno se děje i přesto, že německá jezdecká federace se jasně postavila proti „rollkuru" (násilné stažení hlavy koně dolů k prsům, aby snáze vyhověl požadavkům jezdce), barování a používání olověných závaží: Na závodech Karin Kattwinkel sleduje především dění na opracovištích, kde publikum nevidí tak přesně, že jezdci stále používají oficiálně zakázané praktiky."

Toliko citace z webových stránek „severoněmecké" televizní stanice NDR TV, která budev pátek 25. dubna 2014, od 21:15 do 21:45 o ní vysílat reportáž. Německy mluvící zájemci mají kromě toho možnost tento pořad vidět v opakování v sobotu, 26. dubna 2014, v 8:30 nebo pak přímo na stránkách NDR TV.

Karin Kattwinkel nebude v televizi poprvé. Objevila se například v lednu 2013 v reportáži německé televizní stanice WDR o rollkuru. Kritizuje v ní tuto praktiku a vysvětluje její zhoubné účinky na koně.

A něco pěkného na závěr

Abychom tento ne příliš růžový článek trochu prosvětlili, zvu vás k nahlédnutí do videotéky Pferdia TV, kterou mají zveřejněnou na Facebooku. Můžete se v ní podívat, jak se svými koňmi pracuje například Ingrid Klimke, Uta Gräf nebo Anja Beran. Jejich výuková DVD s Ingrid Klimke lze zakoupit i v českém překladu, viz článek Revoluce na českém trhu: výcviková DVD Ingrid Klimke.