Kroužkové stihlo

Běžné stihlové udidlo je lomené. Tak vzniknou dvě samostatně se pohybující části spojené kloubem. Díky tomu může jezdec pohnout jednou stranou udidla, zatímco druhá je v klidu. Příkladem může být ohnutí vnitřní strany koně / protažení vnější. Když se pohne polovina udidla na vnitřní straně koně, přiměje ho to sestavit se v týlu dovnitř, klidná vnější polovina udidla mu zase nabídne oporu, proti které se natáhne.

Toto je to nejjednodušší udidlo. Na něm začíná většina koní a také jsou na něm po celý život ježděni. Mnoho jezdců nutí své koně už na začátku tréninku do silného přilnutí na tomto udidlu. S touto skloubenou kovovou tyčkou můžete ve skutečnosti způsobit mnohem více škod, než byste si mysleli, přestože se o stihle říká, že je měkké udidlo. Toto udidlo je příčinou mnoha problémů spojených s tréninkem koně, které si koně z nižších stupňů s sebou nesou celý svůj aktivní život.

Toto udidlo se v hubě koně ohne, když zatáhnete za obě otěže (například při silném přilnutí). Ohne se okolo dolní čelisti. Na kosti dolní čelisti působí jako louskáček. Nejen to, jeho tvar „V" způsobí, že se prostředek zvedne a kloub se dotkne patra koně. Pokud jsou dásně koně citlivé, pak horní patro je ještě více. A jazyk ho neochrání. Čili čím více kolmo (a za kolmicí) je hlava koně, tím více tlačí tvar udítka do „V" proti patru. Firma Herman Sprenger z Německa, která se specializuje na udidla koní, má moderní studie o umístění udidla v hubě a zjistila, že tam není tolik místa, jak se kdysi myslelo. Zahájili také revoluci ve vývoji koňských udidel, což je pro koně obecně velmi prospěšné.

(pozn. překl.: Provedené pokusy na živých koních za pomoci rentgenu zjistily, že představa louskáčkového efektu jednou lomeného kroužkového udidla není správná, za podmínky, že udidlo má korektní velikost. Při zatáhnutí za otěže se udítko zatlačí do jazyka, čili se od patra ještě více vzdálí. Samozřejmě ve chvíli, kdy je stihlové udidlo široké = příliš vyčnívá z koutků huby, louskáčkový efekt je pravděpodobný. Článek popisující výzkum působení udidel: Bitting: The Inside Story -anglicky.)

Ve skutečnosti v hubě koně není žádné místo, stejně jako ve vaší puse. Soustřeďte se na vaši pusu a řekněte, jestli tam je nějaký prostor mezi jazykem a patrem. Pokud ano, máte pusu otevřenou a měli byste vyhledat specialistu, který vám pomůže odstranit mandle ;-P.

U koně se předpokládá, že udidlo leží na jazyku a možná ho trochu stlačuje, ale ne moc, a stále se nedotýká horního patra. To je možné skutečně pouze u velmi tenkého udidla, na lehkém přilnutí, které zabrání jeho zalomení do „V". Koně ježdění na těžkém přilnutí nebo s dlouhým jednou lomeným udidlem mohou dokonce mít na patře tmavou skvrnu, kterou uvidíte, když otevřete jejich hubu. Představte si, jaké to je, když se jim té skvrny něco dotkne, ať je to už cokoli.

Udítko dvakrát lomeného stihlového udidla se skládá ze 3 kusů ležících v hubě koně. Tvar „V" se tak mění ve tvar „U", který je trochu více anatomický. Poloviny udítka se stále mohou pohybovat nezávisle na sobě, takže působí stejně jako jednou lomené stihlo. Stále tu jsou nějaké drobné úpravy a sporné otázky, o nichž lze diskutovat.

U některých dvakrát lomených stihel se střední článek kloubí s postranními články vertikálními oky (zatímco střední článek má horizontální oka) a jejich vyklenutí se stále může dotýkat patra koně, i když ne tolik. Některá udidla, častěji ta dražší, mají na postranních částech horizontální oka, vyklenutý prostřední článek a vyklenuté postranní části, takže udítko v hubě koně má tvar „U" a mnohem hladší kontury. To je dobře, především v kombinaci s lehkým přilnutím. Tento druh udidla má však větší tendenci působit na dásně po stranách než na jazyk uprostřed. A někteří koně jsou na to dost citliví.

Existují dvakrát lomená stihla, jejichž prostřední článek udítka má pozměněný tvar „pecky". Patří sem řada „oval mouth", která má tuto „pecku" neobvykle velkou. Já sama jsem je nezkoušela, takže ve skutečnosti k nim nemám co říct, kromě toho, že samozřejmě zabírají v hubě koně více místa. Ale jak jsem už řekla - u některých koní to může fungovat. Je třeba je prostě vyzkoušet.

„Francouzský článek" („french link", u nás často nazývaný „placka") je běžný tvar prostředního článku udítka. Je oválný nebo má tvar 8, je plochý a může být skutečně tenký. Tenkost není obvykle problém, protože na jazyku leží tento článek svojí plochou stranou. Pokud tomu tak není, pak to není „francouzský článek", ale tzv. „Dr. Bristol" (viz dále). „Placka" je obvykle delší než „pecka" a na jazyku plošší a širší. Jak napovídá název, je poměrně oblíbená ve Francii.

Existují udidla, jejichž prostřední článek má tvar obloučku (vyklenutí pro jazyk). Lomená udidla už podle své definice nemohou mít vyklenutí pro jazyk, protože toto vyklenutí vzniká jen z jednolitého kusu udítka. A přesto existuje jedno takové lomené udidlo - a pokud si kůň myslí, že je lepší než plochý francouzský článek nebo zakulacená pecka, pak je vše v pořádku.

Některé prostřední články dvakrát lomených stihlových udidel mají tvar kuličky. Jejich cílem je vytvářet poměrně lokalizovaný tlak doprostřed jazyka. Jsou vždy ostřejší než obvyklá „pecka" a nejsou příliš časté.

Existují jiná řešení tohoto problému. Můžete použít jednou lomené udidlo, které má vyklenuté udítko, takže se přizpůsobí tvaru huby, když jezdec zatáhne za otěže. Předpokládám, že existují koně, kteří to upřednostňují, ale člověk nikdy neví. Kdybych měla testovat udidla na svém koni, pravděpodobně bych nejdříve vyzkoušela dvakrát lomené udidlo s ohnutými jednotlivými částmi jeho udítka, protože 3 kusy udítka se hubě více přizpůsobí. A také pokud máte udidlo se dvěma klouby na udítku, jeho nehybná strana se bude hýbat méně (než v případě jednoho kloubu jednou lomeného udidla), když budete dávat pomůcky pohybem druhé strany.

Je to vlastně jeden z argumentů, které uvádí Myler corp. jako odpověď na otázku, proč kupovat jejich udidla. Nehybná strana je skutečně nehybná, zatímco pohyblivá strana se hýbe. Já osobně si myslím, že jejich udidla jsou příliš tenká a příliš drahá na můj vkus. Už jsem potkala přesvědčivý počet jezdců, kteří říkají, že jejich koně nemají tato udidla rádi. No, možná je to proto, že mají tvrdé ruce nebo že používají některá z dalších udělátek, jako jsou otvory pro otěže na kroužcích stihlového udidla, které mají za úkol napodobit pákový efekt (podobně jako 3kroužkový sněhulák) apod., ale pro většinu jsou prostě tato udidla příliš tenká/ostrá pro běžné drezurní ježdění na přilnutí. Western pleasure však může být něco zcela jiného.

Koně, kteří mají velmi citlivé dásně, lze jezdit na nelomeném stihle, které má rovné nebo vyklenuté udítko. Jiným koním však tento tlak na jazyk velmi vadí, takže je třeba zkusit, co je pro konkrétního koně nejlepší. Nelomené stihlo však nelze nikdy použít jednostranně. Pokud pohnete levou stranu, abyste zlepšili držení hlavy koně, udidlo se na druhé straně odlehčí/zavrtí.

S nelomeným udidlem se ale spojuje jiný problém, který se týká dásní všech koní. Toto udítko totiž svým tvarem příliš neodpovídá hubě koně. I když to ne vždy musí být tak extrémní jako na animaci vpravo, nelomená tyčka, která leží napříč přes všechny dásně, bude vždy zdrojem problému, když na ni zatlačí jazyk. Rovné nelomené udítko nepasuje hubě a kůň nemá mezi udítkem a patrem nic a nemůže se tedy chránit. Jediné, jak si může ulevit, je tvrdě si lehnout do udidla nebo doširoka otevřít hubu.

Existuje způsob jak tento problém obejít, přinejmenším mimo závody. Tím je gumové nelomené stihlo, které je jako kus drátu obalený gumovou hadicí. Je do jisté míry ohebné, ale neláme se do tvaru „V". Další možností je dvakrát lomené udidlo s obalenými klouby na udítku, což omezí jejich pohyblivost. To může být řešením pro koně, kteří nemají rádi nic, co se jim hýbe v hubě - jak se děje u lomených udidel při každém pohybu jazyka.

Existují také nelomená udítka, která se přizpůsobila patru, protože nejsou rovná. Jsou tvarovaná okolo jazyka, ale nepohyblivá, protože nemají kloub. Pokud jste je nezkoušeli, ani nemusíte, nemáte-li k jejich použití zvláštní důvod. Neumím si představit, jakou výhodu přinášejí, možná jen tu, že je lze použít na závody, na rozdíl od gumového nelomeného stihla.

Téměř opakem jsou udidla s řetízkem („waterford bit"), který je většinou složen z 5-9 článků, působících v hubě jako řetěz. Pro jezdce, kteří tato udidla používají k „pilování" hubu koně zprava doleva, je toto udidlo asi požehnáním, protože jde tak hladce a přitom způsobuje tolik diskomfortu, že kůň se mu podvolí. Tato hrbolatá udidla mají tolik kloubů, že se snadno omotají okolo dolní čelisti koně, ale nenabídnou mu nic, do čeho by se mohl natáhnout. Prostě nejsou vhodná pro drezuru.

Když už jsme u toho, chtěla bych vyjádřit svoji nelibost nad udidlem „dr. Bristol", které mate svojí velkou podobností s běžným udidlem s francouzským článkem (s plackou). Jeho prostřední článek je však udělaný tak, že přiléhá na jazyk ostrou hranou, ne plochou. To je pro většinu koní příliš ostré. A mnoho uživatelů si myslí, že je to udidlo „french link".

Následující typ udidla je také pro většinu koní příliš ostrý. Má rolky vložené do dutého udítka a důvod zná snad jen pan McGuiness. Výsledkem jsou totiž ostré hrany v hubě a pohybující se rolky nad jazykem na hraní. A představte si protahovat hubu koně tímto udidlem. Ale bude hůř...

Vpravo vidíte podomácky vyrobené udidlo. Nikdo normální by takové udidlo nemohl vyrábět ve velkém a prodávat komerčně. Lidé bojující za práva zvířat by ho zadupali a znemožnili mu další obchodní aktivity. Možná by se toto udidlo nakonec prodávalo pouze přes e-maily, podobně jako s prodejem porna v zemích, kde je tento obchod ilegální nebo morální většinou opovrhovaný. Lidé by se právem báli koupit takový kus výstroje.

Dále zde existuje celá řada tzv. „korekčních" udidel pro koně, kteří vyplazují jazyk. Úkolem jejich „lžíce" je tlačit na jazyk více vzadu v hubě, takže kůň ho nemůže vytáhnout nahoru a dostat nad udidlo. Výhodou tohoto udidla je, že ho pomáhá seznámit při redrezuře napravovaného koně s nižším držením krku (což je pohodlnější), aniž by se mu dala příležitost vytáhnout jazyk nad udidlo (protože nemůže). Ale v tvrdých rukách je to stejně špatné jako průvlečky nebo pelhamy - dokáže přemoct jakýkoli oprávněný protest ze strany koně. Jinými slovy mění dialog v monolog.

Anglicky „slow twist" (pomalé otáčení) mi připomíná mučící prostředek. Pomalu otáčíte a subjekt vřeští. Není to až tak hrozné. Ale můžete si tento typ udidla otestovat „pěstní zkouškou". Položte si ho okolo pěsti a druhou rukou potáhněte za kroužky. Pěkně ostré, co? To tlačí hrana vinutého pásku. Hop do koše.

Potom máme udidla s dvojitým udítkem. Mají dvě jednou lomená udítka (zdánlivě běžná), která mají klouby na různých místech. Udítko při tahu za otěže vytvoří v hubě „W". Tato udidla zabírají v hubě koně hodně místa a kůň není schopen se bránit silnému tlaku udítek na obou stranách dásní. Prodávají se různé typy těchto udidel, pokud k tomu přidáte funkci „sněhuláku", divím se, proč rovnou nestrčit koni do huby list z pilky, když je levnější...

Podobný je „sněhulák" s řetízkem („waterford Pessoa gag"). Tady se nepočítá s žádnou jemností. Nemá funkci stihlového udidla, protože tu nelze mluvit o žádném udítku, pouze je tu řetízek s kuličkami. Přidejte si k tomu funkci udidla typu „Pessoa gag", které to vše tlačí proti zubům. Jediným cílem takového udidla MUSÍ být vyvolání takové bolesti, že to koně donutí zastavit z trysku.

Tloušťka udítka

Tloušťka udítka je pro koně důležitá. Obecně lze říct, že čím je udidlo silnější, je měkčí, tenčí udidlo je ostřejší. Tlustější udidlo má větší plochu kontaktu než tenké udidlo, a proto více rozkládá tlak. Ale je tu další problém, který se týká tloušťky udidla. Tlusté udidlo zabírá v hubě více místa, vyvíjí více pasivního tlaku na jazyk a patro a více otevírá pysky. Pasivně může být mnohem nepohodlnější.

Dále může být tlustější udidlo „příliš měkké", pokud existuje něco jako „příliš mnoho pohodlí". To může vést k tomu, že ho kůň nebude respektovat a snáze se do něho položí nebo půjde proti němu. Následkem toho pak může mít jezdec tvrdou ruku, což skončí až u čelistního kloubu. Problém se nemusí projevit během jedné hodiny ježdění, ale pomalu se bude vyvíjet zánět, kůň nebude schopen uvolnit čelist a týl, dokud se mu během ježdění nezačnou tvořit endorfiny, které budou schopné potlačit bolest. To trvá asi 20 minut. Takže potřeba dlouhého uvolňování je v mnoha případech známkou nějakého problému.

Kroužkové stihlo, olivy, roubíková udidla, déčka...

Existuje hodně různých způsobů, jak připevnit udítko ke kroužkům udidla. Většina jich nepředstavuje pro koně příliš velký rozdíl, ale některé trochu mění funkci udidla a některé jsou lepší pro citlivé koně nebo pro řešení specifických problémů u mladých koní. Začněme těmi standardními typy a propracujeme se ke specializovanějším udidlům.

Standardem je kroužkové stihlo. Je to jednoduché udidlo, které se jednoduše vyrábí a funguje u většiny koní. Jednou nevýhodou je to, že kroužek se protáčí otvorem v udítku a potenciálně může uskřípnout kůži v koutku. Dalším problémem může být to, že mezi kroužkem a stěnami otvoru je trochu místa, takže kroužky mohou trochu chrastit. Já osobně znám klisnu, která nesnášela cokoli, co cvakalo a chrastilo. Takže u ní bychom se museli posunout k:

Stihlo s olivou. U tohoto udidla je kroužek připevněn k udítku prostřednictvím širokého tunelu, který se nachází v rozšířených koncích udítka. Kroužek je v tunelu tenčí, udítko je zaoblené a má při přechodu v kroužek hladké kontury. Nic tu nechřestí a nic nemůže skřípnout kůži na pyscích. Nevýhodou je pouze vyšší cena, protože i výroba udidla je dražší.

Stihlo s déčky je vlastně jen dalším vývojovým stupněm olivy, ale se specifickou pozitivní funkcí. Prodloužený kloub mezi kroužkem a udítkem představuje plochou část kroužku, která leží na tváři koně. U mladých koní, kteří si lehají do udidla nebo je trochu obtížné je okolo něčeho ohnout, táhne tato plocha celou hlavu koně do směru působení otěží, podobně jako hák nebo kotva. Na tomto udidle se tradičně obsedají mladí dostihoví plnokrevníci. Je to měkčí než kulatý kroužek, který lze působením opačné otěže protáhnout hubou.

Nejlepším udidlem pro tento typ problému je roubíkové udidlo, nebo „fulmer", které má rovné části kroužků prodloužené. Pokud se však používá udidlo, kterému vyčnívají nějaké části, hrozí vždy nebezpečí, že se do nich zamotají otěže. Aby se tak nestalo, horní konec roubíku se uchytí do malé kožené smyčky připevněné k lícnici. To také brání rotaci udidla v hubě a zajistí mu fixní pozici. Možná to zní komplikovaně, ale ve skutečnosti to není. Tento typ udidla společně s hannoverským nánosníkem je obecně nejcitlivější způsob, jak začít pracovat s mladým koněm.

Dalším udidlem s touto funkcí je tzv. Baucherovo/Fillisovo udidlo. Toto udidlo může vypadat jako fuga či gag, ale není to pravda, protože udítko neklouže po kroužku, což je charakteristické pro funkci udidel typu gag (viz příští díl seriálu). U tohoto udidla se lícnice zapíná do horního kroužku. Díky tomu leží udidlo na tvářích ploše, protože jinak by muselo působit proti „pákovému" efektu v místě, kde jsou k němu připnuté lícnice. To také účinně zabrání vtažení udidla ze strany do huby. A koně mají toto udidlo obvykle rádi.

O tomto udidle se často říká, že vyvíjí tlak na týl. U většiny Baucherových udidel to není pravda. Aby skutečně vyvíjelo tlak na týl, kroužky, ke kterým by se připnuly otěže, by musely mít protažený tvar, takže otěže by vůči kroužkům udidla byly stále v určité pozici. Pokud je kroužek podélný, otěže pak budou mít tendenci zůstat na jednom místě a potáhnou kroužek nahoru směrem k rukám jezdce. Pokud je kroužek kulatý, pak je vzdálenost mezi koutky huby a otěží ve všech úhlech stejná, otěž po kroužku udidla prokluzuje.

Někdy se Baucherovo udidlo nesprávně zobrazuje horní stranou obrácenou dolů. Je možné ho takto použít, ale pak se jeho účinek změní v podivný lomený pelham bez pákového efektu. Pouze se bude přetáčet udítko v hubě koně. Určitě nebylo vymyšleno za tímto účelem...

Já osobně při vybírání různého vybavení pro koně nehledím příliš na estetiku, ani nejsem zastáncem věcí honosících se značkami známých jmen, ale firma Sprenger vyrobila skutečně velmi pěkné Baucherovo udidlo, nazývané B-udidlo. Avšak dát přes 120$ za stihlo? Ne.

V příštím článku se seznámíme s udidly, která už mají pákový efekt - gag a fuga. Nezapomeneme však probrat ani různé tloušťky či šířky udidel nebo jejich správnou polohu v hubě.