„Cviky na dvou stopách mají za úkol zvýšit ohnutí každé jedné zadní nohy tím, že je zatěžují odděleně. Jsou to cviky, které koně přinutí došlapovat jednou zadní nohou více pod těžiště a ohnout ji. Tím, že se dočasně více přesune hmotnost koně a jezdce dozadu na zadní nohy, se záď posiluje a zlepšuje se její ohebnost."
(G. v. Dreyhausen: Grunsätze der Reitkunst, 1951, str. 70)

„Práce na dvou stopách" je pojem, který zahrnuje cviky, při nichž se kůň pohybuje nejen dopředu, ale také více nebo méně do strany. Do výcviku se začlení ve chvíli, kdy už se kůň naučil ohýbat a projíždět obraty na jedné stopě, a měly by být považovány za variace na obecné téma základních chodů, ne jako separátní, nesouvisející „triky". Práce na dvou stopách, nazývaná také stranové pohyby nebo laterální pohyby, se procvičuje v kroku, klusu nebo cvalu tak, že se plece nebo záď koně vyvedou mimo stopu, po které se pohybuje. Díky tomu se ohne jeho páteř a zaktivuje se ta zadní noha, která má křížit druhou zadní nohu. Ke křížení dochází proto, že se ohnuté tělo koně odklonilo od projížděné stopy.

 

Z toho vyplývá první obecná priorita, o kterou je třeba při práci na dvou stopách dbát:

Čistý, vysoce kvalitní krok, klus nebo cval je třeba ustálit ještě před tím, že se začne se stranovým pohybem.

Tyto kvalitní chody je třeba procvičovat na přesných jízdárenských figurách.

Pouze tehdy, když se kůň pohybuje kvalitním chodem a podél přesné jízdárenské figury, lze jako na vrcholek tohoto základu připojit stranové pohyby.

Kvalitu chodů (pravidelnost neboli rytmus, tempo a délka kroku, lehkost, rovnoměrnost a stálost kontaktu na otěžích, rovnováha, uspořádání zádě a lopatek koně, ohnutí, ohebnost, kmih a shromáždění) ani přesnost jízdárenských figur nelze nikdy podcenit, pokud se k nim má přidat cvik na dvou stopách. Jinak ztratí veškerou svoji gymnastickou hodnotu a stane se škodlivým nejen pro rozvoj koně, ale i pro jeho zdraví, protože nevybalancovaný, křivý kůň je tuhý a ztrnulý, což způsobí, že jeho chody jsou tvrdé a urychlují opotřebování jeho kloubů.

Proč práce na dvou stopách?

Dobře provedené stranové pohyby jsou na pohled elegantní, půvabné a krásné (a je radost je jezdit), proto jsou zařazené do soutěžních a předváděcích úloh. Nejsou však samy o sobě cílem ježdění, ale slouží jako gymnastika. Zlepšují ohýbání koně v pohybu, které se nejdříve procvičuje projížděním jednoduchých oblouků, jako jsou kruhy, rohy, vlnovky a obraty na jedné stopě. Na těchto zakřivených liniích se má páteř koně ohýbat, jako by byla součástí oblouku projížděné figury.

Dalším stupněm obtížnosti je ohýbání během pohybu, s prací na dvou stopách se začíná hned, jakmile umí kůň ohnout páteř podle oblouků na jedné stopě. Tyto cviky vždy hrály klíčovou roli v tréninku drezurního koně, protože pomáhali jezdci rozvinou přirozené chody koně tím, že izolovaly vždy jednu zadní nohu koně a zaktivovaly ji, zlepšily její pružnost a ohnuli pod společné těžiště koně a jezdce, což pak zase naopak zlepšilo ohebnost hřbetu, krku a týlu.

Gustav Steinbrecht, jehož kniha „Gymnázium koně" (1884) je základem německého tréninkového systému 20. století, udělal z konceptu ohýbání koně během pohybu jedno z ústředních témat své tréninkové metody. Vysvětluje (str. 128):
„Zadní nohy jsou jednou z hlavních opor páteře; odpor, který kůň klade proti laterálnímu ohnutí je proto třeba hledat v zadních nohách. Pokud se kůň korektně ohne v páteři na kruhu, ohýbá vnitřní zadní nohu. Ohnutí této zadní nohy lze pouze v obratu (= při projíždění nějakého oblouku) a s koněm, který je odpovídajícím způsobem ohnutý. Ohýbání páteře je proto jediným prostředkem prvotního procvičování každé jedné zadní nohy. To musí bezpodmínečně předcházet jednotnému ohýbání obou nohou. Toto procvičování vnitřní zadní nohy spočívá v tom, že se kůň nechá „sám nést" ohnutý. Začíná se na jednoduché stopě na kruhu a na jiných obloucích. Z toho se potom vyvine dovnitř plec s různým odklonem od stopy. Tu je třeba dobře zažít, protože ostatní cviky na dvou stopách se korektně vyvinou z ní."

Prostřednictvím laterálních pohybů lze koně zlepšit po mnoha stránkách:

• Zlepšují pohyblivost a manévrovatelnost koně.
• Zlepšují pozornost koně a jeho reakce na pomůcky.
• Zlepšují jeho ohebnost.
• Zlepšují jeho rovnováhu.
• Zlepšují narovnání koně.
• Umožňují jezdci zaktivovat a ohýbat každou zadní nohu zvlášť.
• Odemykají kyčle koně díky tomu, že se kříží a aktivuje vnitřní nebo vnější zadní noha.
• Odemykají břišní svaly koně, protože po něm požadují ohnutí.
• Posilují svaly na vnitřní i vnější straně zadních i předních nohou.
• Uvolňují plece jako výsledek větší aktivace a podsazení zádě (tj. shromáždění).

Rozdělení stranových pohybů

Stranové pohyby lze rozdělit podle dvou hlavních parametrů, které se zkombinují a vzniknou čtyři odlišné laterální pohyby.

Cviky, při nichž záď zůstává na stopě, zatímco plec se vychýlí dovnitř: dovnitř plec a renvers.

Cviky, při nichž zůstává plec na stopě, zatímco záď se vychýlí dovnitř: kontra dovnitř plec a dovnitř záď.

 

Cviky, kde vnitřní nohy kříží vnější nohy a kůň je ohnutý proti směru pohybu: dovnitř plec a kontra dovnitř plec.

Cviky, kde vnější nohy kříží vnitřní nohy a kůň je ohnutý do směru pohybu: dovnitř záď, renvers, poloviční překrok.

„Vyladění" obou těchto parametrů, čili volba úhlu odklonu od stopy a ohnutí, je postupná, nikoli „všechno nebo nic". A z kombinace obou základních parametrů vznikají čtyři základní stranové pohyby:

Dovnitř plec (někdy nazývaná plié), kdy se plece koně vyvedou na druhou stopu, do jízdárny. Kůň se ohýbá dovnitř, od směru pohybu. Vnitřní nohy musí zepředu křížit vnější nohy.

Kontra-dovnitř plec (někteří lidé tomu říkají plec ven). Je to takzvaný kontra-cvik dovnitř plece. Záď koně je na druhé stopě, zatímco jeho plec je u stěny. Kůň je stále ohnutý od směru pohybu, ale následkem uspořádání těla se nyní „dívá" ven z jízdárny.

Dovnitř záď (traver), kdy plece jsou na první stopě, u stěny, zatímco záď se pohne na druhou stopu, do středu jízdárny. Kůň je ohnutý do jízdárny, do směru pohybu, takže jeho vnější nohy musí křížit zepředu nohy vnitřní.

Renvers (někdy nazývaná záď ven) je kontra-cvik dovnitř zádě. Záď je blíže stěny, plece jsou na druhé stopě, zatímco kůň je ohnutý k vnější straně jízdárny. Jeho vnější nohy kříží zepředu vnitřní nohy.

Z popisu vidíme, že každý stranový pohyb má se svým kontra-pohybem dva znaky společné a ve třetím se od něho odlišuje. A naopak - každý stranový pohyb má jeden znak společný se svým komplementárním pohybem, a liší se od něho ve dvou dalších znacích.

Díky těmto podobnostem a odlišnostem jsou kombinaci stranpových pohybů zvláště zajímavé pro ježdění a gymnastiku i pro mentální trénink. Je to proto, že když přecházíme z jednoho cviku na dvou stopách v druhý, jeden znak zůstává stejný, zatímco další dva se mění. Anebo v jiném případě zůstanou stejné dva znaky a mění se třetí.

Dovnitř plec a kontra-dovnitř plec v sobě mají společné to, že se kůň ohne od směru pohybu a že tedy vnitřní nohy kříží vnější. Rozdílné jsou v tom, že v dovnitř pleci je záď na vnější stopě a plec na vnitřní, zatímco u kontra dovnitř plece jsou plece na vnější stopě, zatímco záď na vnitřní.

Dovnitř plec a dovnitř záď mají společné, že se kůň ohýbá do jízdárny. Rozdílné je to, že dovnitř plec má záď na vnější stopě a plece na vnitřní, zatímco u dovnitř zádě jsou plece na vnější stopě a záď na vnitřní. Dalším rozdílem je to, že v dovnitř pleci je kůň ohnutý od směru pohybu, tj. vnitřní nohy kříží vnější, zatímco u dovnitř zádě je kůň ohnutý do směru pohybu a vnější nohy tedy kříží vnitřní.

Dovnitř plec a renvers mají stejnou relativní pozici kyčlí a plecí koně. V obou cvicích je záď na vnější stopě a lopatky na vnitřní. Rozdíl je však v ohnutí. U dovnitř plece je kůň ohnutý od směru pohybu, takže vnitřní nohy kříží vnější, zatímco u renversu je kůň ohnutý do směru pohybu, takže vnější nohy kříží vnitřní.

Dovnitř záď a renvers mají společné to, že kůň je ohnutý do směru pohybu, kdy vnější nohy kříží vnitřní. Rozdíly jsou v tom, že v dovnitř zádi je záď na vnitřní stopě a plece na vnější. U renversu je to naopak; záď je na vnější stopě, plec na vnitřní.

Dovnitř záď a kontra-dovnitř plec mají stejnou relativní pozici kyčlí a plece. U obou jsou plece koně na vnější stopě a záď na vnitřní. Rozdíl je opět ve směru ohnutí. U dovnitř zádě je kůň ohnutý do směru pohybu (vnější nohy kříží vnitřní) a u kontra dovnitř plece je kůň ohnutý od směru pohybu (vnitřní nohy kříží vnější).

Kontra-dovnitř plec a renvers mají společné ohnutí k vnější stěně jízdárny, což se nazývá kontra ohnutí a proto jsou tyto dva cviky nazývané kontra-cviky. Liší se v relativní pozici kyčlí a plece koně a ve směru ohnutí. V kontra-dovnitř pleci jsou plece na vnější stopě a záď na vnitřní, kůň je ohnutý od směru pohybu, takže vnitřní nohy kříží vnější. U renversu je záď na vnější stopě a kůň je ohnutý do směru pohybu, takže vnější nohy kříží vnitřní.

Všechny tyto cviky lze jezdit na rovných liniích i na obloucích a skrze rohy. Poloviční překrok je varianta dovnitř zádě. Jezdí se na diagonálách. Od jednoduché dovnitř zádě se liší v tom, že se většinou jezdí s větším úhlem odklonu od stopy, po níž se kůň pohybuje (diagonály) než je tomu u dovnitř zádě. V závodním obdélníku je během polovičních překroků tělo koně skoro rovnoběžné s dlouhou stěnou, zatímco ve španělské škole ve Vídni to není dovoleno a tento úhel se považuje za příliš ostrý.

Pokud chceme ve výcviku postupovat systematicky, je pro koně jednodušší ohnutí od směru pohybu než ohnutí do směru pohybu. Takže dovnitř plec a kontra dovnitř plec se ve výcviku koně učí dříve než dovnitř záď a renvers a poloviční překrok.

Úkolem stranových pohybů je také zvýšit kvalitu chodů koně. Takže pokud kůň projede krátkou stěnu krokem, klusem a cvalem na jedné stopě a na následující dlouhé stěně přejde do dovnitř plece, kontra-dovnitř plece, dovnitř zádě či renversu nebo na diagonále do polovičního překrok, měl by mít kvalitnější pohyb, než jaký předváděl té krátké stěně před stranovým pohybem. Pokud se při cviku na dvou stopách nezlepšila rovnováha, narovnání, ohebnost, přilnutí, kadence, kmih a shromáždění základního chodu, pak jezdec pravděpodobně udělal v provedení stranového pohybu chybu.

Je snadné provádět stranové pohyby, ale i ty nejvhodnější cviky mohou mít negativní účinky, pokud se provádějí příliš často nebo příliš dlouho. Proto tento článek doplním varováním pruského kapitána a velitele mužstva 4. kyrysnického regimentu Friedricha v. Krane (Die Dressur des Reitpferdes, 1856, str. 228): „Je třeba se zmínit, že stranové pohyby a obraty se nesmí příliš hromadit, protože bude strádat čerstvost chodu, v kroku a klusu. Je proto nutné vždy čas od času vložit cviky na rovné stopě bez laterálního ohnutí."