Odpověď:
Je pěkné, když s některými věcmi neexperimentujete, dokud se s nimi dostatečně neseznámíte. Ale někteří lidé k nim přistoupí a poté tyto nástroje nebo metody zcela odmítnou pouze proto, že nikdy nepochopili jejich účel nebo způsob použití, což už zdaleka tak pěkné není.

Jakmile se rozhodnete pro plnou uzdu, musíte vy i váš kůň splňovat určité předpoklady, abyste byli schopni ji používat s úspěchem, protože je to „nástroj síly“, který má za úkol zjemnit pomůcky jezdce a přidat více nuancí ke vzájemné komunikaci mezi koněm a jezdcem:

Lze říct, že jezdec má „získat oprávnění“ k používání plné uzdy, tak jako má „získat oprávnění“ k používání ostruh. Musí být dostatečně pružný a vytrvalý, aby byl schopen klusat bez nějakého úsilí i po delší dobu. Jezdec, který je stále ztuhlý a nevybalancovaný, bude viset v otěžích, aby se stabilizoval; a pákový efekt páky pouze neúmyslný tah za otěže znásobí, což rychle vyvolá u koně ztuhlost a zničí kmih. Uzdu by neměl používat také takový jezdec, který má stále tuhá zápěstí a prsty, a to ze stejného důvodů.

Než se koni nasadí uzda, musí zvládnout požadavky základního výcviku a musí být připraven pro shromažďující práci.

Seidlers uvádí krátké schéma standardního výcvikového postupu pro kampanního koně:

• 1. Ježdění rovných linií (a velkých kruhů).
• 2. Zavedení práce na dvou stopách (a malých kruhů a obratů).
• 3. Zavedení cvalu pod jezdcem.
• 4. Zavedení plné uzdy.

 

V 19. století a na začátku 20. století to bylo relativně rozšířený výcvikový postup a dobře funguje dodnes, především u koní, kteří nejsou příliš talentovaní ve cvalu.

Logika říká, že to je rozumné začít pracovat na uzdě až poté, co se kůň naučí práci na dvou stopách a ve cvalu. Protože je kůň stále ještě poněkud ztuhlý v týlu a krku, je obvykle lepší, když se s ním nejdříve pracuje na uzdečce, protože páka tento problém maskuje směrem nahoru, místo toho, aby to vyřešila.

Pákové udidlo je vhodné obzvláště pro přiuždění koně (ohnutí v žuchvách), což je důvod, proč by se nemělo používat u koní, kteří nejsou dostatečně poddajní a dostatečně silní pro shromažďující práci.

Stihlo je vhodnější pro práci, která koně ohýbá do stran a která jeho týl a krk uvolňuje.

V minulosti se koně často připravovali pro práci na uzdě tak, že se jezdili na řádném stihlovém udidle, k tomu dostali i stihlo od uzdy, takže si mohli zvyknout na to, jaké to je mít dvě udidla v hubě. Jezdec se tak naučit manipulovat se dvěma páry otěží, aniž by nějak koně poškodil.

Jezdec by se měl seznámit také s několika etickými zásadami. Ve Španělské jezdecké škole není jezdci dovoleno v klusu vysedat, když jezdí s plnou uzdou, protože stádium výcviku koně i jezdce by mělo zajistit, že už není nutný lehký klus. Když se jezdí na uzdě, musí jezdec ve Španělské jezdecké škole vždy nosit ostruhy, protože pokud „dvakrát brzdíte“, musíte „třikrát přidávat plyn“. Naopak, pokud někdo vysedá s uzdou nebo nemá ostruhy, ukazuje pro klasicky vzdělané diváky jisté nedostatky znalostí.

Jako zkouška toho, zda jsou jezdec a kůň připraveni používat uzdu, je ježdění na osmičce s uzdečkou, přičemž jezdec drží obě otěže v jedné ruce. Pokud to dokáže bez toho, že by kůň ztratil rovnováhu a dostal se z přilnutí, jsou oba dva připraveni.

Oba dva odlišné způsoby držení otěží mají své výhody a nevýhody. Závisí na tom, o co usilujete. Pokud koně seznamujete s uzdou, je velmi účinné Fillisovo držení, protože od sebe velmi snadno oddělí obě udidla.

Tradiční držení 3:1 pomáhá tvarovat lopatky a bázi krku koně. Držení 2:2 je ono držení, kdy jsou otěže ke stihlu a otěže k páce od sebe na obou stranách oddělené jedním prstem, což je pravděpodobně jednodušší pro výuku jezdce, ale pro ovládání koně to není tak efektivní, jako předchozí držení.

Někdy může být během ježdění užitečné způsob držení otěží měnit.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články:

• Úvahy o klasickém ježdění II (18): Trénované oko /22.8.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (17): Narovnání staršího ztuhlého koně /15.8.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (16): Počet stop při laterálních pohybech /8.8.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (15): Ježdění prodloužených chodů /1.8.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (14): Ohýbání /25.7.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (13): Dlouhý hřbet a příliš lehké přilnutí /18.7.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (12): Vyvazovací otěže /11.7.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (11): Bolavé paže /4.7.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (10): Házení hlavou /27.6.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (9): Kůň, který nechce jít dopředu /20.6.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (8): Ovlivnění hlavy a krku koně sedem /13.6.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (7): Vnímání nohosledu /6.6.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (6): Jak shromáždit koně /30.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (5): Francouzská klasická drezúra /23.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (4): "Veslování" rukama /16.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (3): Zvedání se na zadní ve shromážděném klusu /9.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (2): Kmih /2.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (1): Alfa dominance - souvisí to s klasickou teorií? /25.4.2005/