V roce 1898 polní maršál von Holbein napsal s „Oberbereiterem“ Johannem Meixnerem takzvané „Directiven“, obecné směrnice pro výcvik koně a jezdce ve Španělské jezdecké škole.

Pro širší veřejnost je zpřístupnil Dr. Bertold Schirg, který je začlenil jako dodatek ve svém vydání rukopisu z 18. století, nazvaném „Unbekanntes aus der Spanischen Hofreitschule“ (Olms Press, 1996).

Cílem k. u. k. (Keiserlich und Königliche = císařské a královské) Španělské jezdecké školy je:
1. Zachovat jezdecké umění v jeho nejvyšší dokonalosti, tj. Haute Ecole (vysoká škola), a při zohlednění současných názorů a potřeb kontinuálně podporovat vyšší horsemanship.
2. Metodické vzdělávání jezdců Školy a výcvik potřebných školních koní.
3. Testace koňského materiálu nezávislým chovatelským programem, který je k dispozici k. u. k. Španělské jezdecké škole ve smyslu odolnosti kostí, kloubů a svalů, ale také temperamentu a charakteru, s ohledem na použití určitých individuálních chovných záměrů.
4. Individuální výcvikové lekce - pokud se to slučuje s výcvikem jezdců a tréninkem školních koní - pro zástupce armády nebo civilisty, kteří se zajímají o jezdecké umění.

…

O jezdeckém systému, který je třeba aplikovat na k. u. k. dvorní jezdeckou školu:

Pokročilý horsemanship nelze nikdy spojovat pouze s pojmem Haute Ecole, protože zahrnuje všechny tři stupně ježdění, tj.:
1. Ježdění v co nejpřirozenějším držení koně, ne ve shromáždění, na rovných liniích: to je tzv. ježdění dopředu.
2. Ježdění shromážděného koně ve všech chodech, obratech a figurách v perfektní rovnováze: kampanní škola.
3. Ježdění koně v „uměleckém“ - zvednutém postoji, se zvýšenou flexí zadních nohou a s pravidelností, ovladatelností a obratností - ve všech obvyklých i přirozeně orientovaných neobvyklých chodech a skocích. Metodicky vést až k nejvyšší perfektnosti. Tento typ ježdění se nazývá „Haute Ecole“.

První stupeň ježdění lze praktikovat sám o sobě,

druhý stupeň ježdění už vychází z prvního.

Třetí stupeň ježdění je jednoduše nemyslitelný bez první dvou, především bez kampanní školy. Poslední uvedený stupeň ježdění zvyšuje ochotu koně jít dopředu, rozvíjí jeho přirozený talent v postoji a chodech, posiluje všechny jeho končetiny a činí ho pružným v jeho vazech, šlachách a kloubech. - Zvyšuje tedy obratnost koně a jeho vytrvalost, povzbuzuje jeho intelekt a porozumění. Ve stejnou dobu poskytuje jezdci standard pro ovládání i pro metodické procedury v další drezúře koní. - Je to jediná správná příprava na Haute Ecole, která se považuje za kombinaci všech tří typů ježdění.

Jinými slovy, plně metodicky trénovaný školní kůň musí být schopen se pohybovat v rychlých chodech a musí být plně použitelný jako kampanní kůň, ale stejně tak musí být pohyblivý a vytrvalý i v krátkých a vznosných chodech.

Dodržování metodického tréninku ve vzdělání jezdce i koně, dodržování postupnosti lekcí a opakování je proto striktním nařízením jezdců této instituce.

Každý jezdec musí mít neustále na paměti, na jakém stupni drezurního výcviku je kůň, se kterým pracuje; jeho cílem je tohoto stupně dosáhnout a eventuálně ho vylepšovat každým pohybem. Pokud se ho zeptáte na jeho výcvikový záměr, musí být kdykoli schopen vám ho vysvětlit jasně a několika slovy.

Jedním slovem, jezdec nesmí být pouze schopen jezdit, ale musí také myslet, protože pouze myslící jezdec může dosáhnout svého cíle v relativně krátké době a s nejvyšší ohleduplností vůči svému koni.

Protože jednostrannost a schematizace ochuzuje a poškozuje jakoukoli formu umění, nejsou pro výcvik dána žádná specifická nařízení. Místo toho jsou jako směrnice vyjmenované knihy o jezdeckém umění, které si neodporují, ale navzájem se doplňují, aby pomohly zabezpečit metodické procedury ve výcviku koně i jezdce. Ty jsou, s výjimkou několika malých odchylek, považovány za povinné pro jezdecký systém v k. u. k. Španělské dvorní jezdecké škole. Jedná se o knihy autorů:

M. de la Guérinière (1751),
Max Ritter von Weyrother (1814),
Louis Seeger (1844),
Freiherr von Oeynhausen (1845-1865)
a nakonec manuál vojenského výcviku s nařízením, že výcvik civilních žáků musí probíhat přesně podle k. u. k. vojenského manuálu.

Je nutno jezdit kruhy, obraty, laterální pohyby a všechny chody, které jsou v těchto knihách popsány.

…

Speciální důraz je zde kladen na to, že jezdec musí být seznámen i s jinými, staršími publikacemi o jezdeckém umění.

Během zimy se musí jezdci účastnit školení o veterinární medicíně pro širší veřejnost. Jejich praktické použití v jezdeckém umění je nutno ihned prodiskutovat s ředitelem instituce. Debaty o odlišných názorech významně přispějí k objasnění technických termínů a k provádění jednotného metodického systému ježdění.

O pravidlech chování v k. u. k. Španělské dvorní jezdecké škole:

Je třeba dodržovat slušná pravidla chování hodná jakékoli k. u. k. dvorní instituce, a to kdykoli a kterýmkoli zaměstnancem instituce.

Obzvláště ředitel Dvorní jezdecké školy musí striktně dohlížet na to, aby žádný jezdec neměl poznámky, nebo aby se nehádal, pokud sedí na hřbetě koně. Pokud je poznámka nutná, musí být vyřčena formálně a klidně až poté, co jezdec sesedne.

Perfektně vyčištění a pečlivě nastrojení koně jsou vedeni od dlouhé stěny na střední čáru jízdárny a zastaví se rovnoběžně s krátkou stěnou.

Před nasednutím musí jezdec zkontrolovat vyčištění, sedlo a uzdečku koně, kterého si přivedl. Ihned oznámí vedoucímu jezdci, pokud se vyskytnou nějaké nesrovnalosti; je odpovědný za správnou výstroj po celou dobu ježdění.

Jezdec vždy začíná na pravou ruku a salutuje před portrétem císaře Karla VI.

Každý jezdec musí také pozdravit ředitele školy i svého trenéra, a to poté, co sesedne.

Když se potkají dva jezdci, pak ten, který jede na pravou ruku, vždy uvolní místo. Při laterálních pohybech platí následující výjimky:

Jezdec, který předvádí dovnitř plec, uvolňuje místo, bez ohledu na to, zda jede na pravou nebo levou ruku. Jezdci, kteří provádějí dovnitř záď, piafu nebo neobvyklý chod, zůstávají na stěně, bez ohledu na to, zda jedou na pravou nebo levou ruku, jiní jezdci jim musí uvolnit místo.

Jezdci, kteří provádějí renvers nebo chody v kontra-pozici vždy musí uhnout z vnější stopy jiným jezdcům.

Pokud se potkají dva jezdci, kteří oba provádějí laterální pohyby, renvers, piafu nebo neobvyklé chody, uhnout musí ten, který jede na pravou ruku, jak je uvedeno výše.

Pokud jednotliví jezdci jedou úlohu, jiní jezdci je nesmí rušit.

Míjení na nespecifických liniích se považuje za špatné chování. Místo toho musí jezdec míjet jinou dvojici na přímé linii, než dosáhne dalšího rohu jízdárny, nebo se otočit.

Je přísně zakázáno jezdit bezcílně. Každý jezdec musí jezdit na formálních liniích, kruzích a obratech.
Trenér i kterýkoli pozorovatel tak ihned mohou poznat jezdcův záměr, protože ten nemůže zamaskovat svůj omyl, když podlehne vůli koně. Místo toho se má snažit udržet koně poslušného každým krokem.

Různé chody, kruhy, obraty a figury, které se jezdí v k. u. k. Španělské dvorní jezdecké škole:

Chody koně se dělí na obvyklé, neobvyklé a umělecké.

Obvyklé chody: krok, klus, cval a skákání - to jsou chody, kterými se kůň pohybuje ve volnosti, když není nijak ovlivňován. Patří sem i skoky, které mohou být nutné pro překonání překážky.

Neobvyklé chody: pasáž, což je klus podobný pohybu, který kůň předvádí ve chvílích rozrušení, stejně tak obraty a skoky, školní paráda, pirueta, levada, kurbeta, balotada a kapriola, které lze snadno pozorovat, když si koně hrají a když spolu bojují ve stádě ve volnosti. Poslední uvedené čtyři skoky se nazývají cviky nad zemí.

Umělecké chody: to jsou chody, které se nikdy na svobodě nevyskytují, jako je školní držení těla, školní krok, školní klus, školní cval, piafa, laterální pohyby a všechny chody, které jsou ježděné v kontrapozici.

Společně s obvyklými chody, které jsou uvedené v k. u. k. výcvikovém manuálu se mají v k. u. k. Španělské dvorní jezdecké škole jezdit všechny výše jmenované obraty, chody a skoky.

Předepsané jsou specifické kruhy, malé kruhy a úlohy, a to s poznámkou, že záleží na každém jezdci, jak je bude kombinovat a jak vytvoří celkově sjednocenou jízdu k účelům představení. To závisí na úrovni jeho jezdeckých schopností.

Vedoucí jezdec je odpovědný za sestavení čtverylky pro své jezdce a žáky, obsahující individuálními linie, kruhy a figury, aby předvedli představení pro šlechtu. - Takzvané cirkusové triky jsou nedůstojné této instituce a je nutné se jim striktně vyhýbat při představení i kdykoli jindy.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články:

• Úvahy o klasickém ježdění (1) /22.11.2004/
• Úvahy o klasickém ježdění (2): Vydařené a nevydařené ježdění /29.11.2004/
• Úvahy o klasickém ježdění (3): „Napobízet koně do rukou“ /06.12.2004/
• Úvahy o klasickém ježdění (4): Povolení mezi pomůckami /13.12.2004/
• Úvahy o klasickém ježdění (5): Přilnutí a prostupnost /20.12.2004/