Úvahy o klasickém ježdění (19): Tao ve výcviku koně: 2. část

28. 3. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford, Shana Ritter

Počet fotografií: 1

Už před mnoha staletími připomínali staří mistři jezdectví ve svých dílech, že výcvik koně musí následovat Přírodu - tedy Tao - a nikdy nesmí jít proti ní. Klasický výcvik koně, klasické ježdění či klasická drezúra se tímto pravidlem řídí.

Tao te Ching (1):
Osvobozený od touhy pochopíš tajemství
Uvězněn v touze uvidíš pouze projevy
Tajemství i projevy
Pocházejí ze stejného zdroje

„Osvobozený od touhy pochopíš tajemství.“

Jezdec může hlouběji pochopit umělecký výcvik koně, pokud jeho myšlení není ovládnuto povrchní touhou po úspěchu a postupu, jako jsou „drezurní stupně“, závody, stužky a medaile, když si nedělá starosti, jak se jiní dívají na jeho práci. „Tajemství“ drezúry se vyzradí tomu, kdo není řízen ambicemi, ale kdo se pokouší spojit s myslí a srdcem koně, kdo se oprostí od současnosti. Skutečný klasický jezdec usiluje o prohloubení svého chápání základních principů. Usiluje o zlepšení svých základních dovedností a vybírá cviky a drezurní pohyby podle toho, co jeho kůň právě potřebuje, a ne podle jejich zábavnosti nebo prestiže, kterou mu přinesou. Jinými slovy jezdí v souznění s Přírodou a opustil krátkodobý vztah ke svému egu a stavu za sebou. Dělá, co považuje pro svého koně za důležité, právě zde, právě teď. To je vše, co má význam.

„Uvězněn v touze uvidíš pouze projevy“

Dokud je jezdec řízen ambicemi, egem a marnivostí, navždy uvízne na povrchu. Drezurní pohyby jsou pak pro něho pouze objektem prestiže, zatímco zanedbává gymnastickou funkci. Tento postoj vede jezdce na stezku trikového ježdění, kde pohyby znamenají jen prázdná gesta bez gymnastické hodnoty a struktura ježdění ztrácí vnitřní logiku. Jinými slovy ani choreografie celkové lekce ani každý individuální cvik nepřispívá příliš ke zvyšování síly koně, jeho pružnosti, rovnosti, rovnováhy, kmihu a shromáždění.

„Tajemství i projevy
Pocházejí ze stejného zdroje“

Oba jezdci, které jsem zde popsal, jsou povrchně spojeni. Oba dva předvádějí na koních stejné pohyby a figury. Používají stejné pojmy - ale žijí v paralelních světech. Pro každého z nich mají ta stejná slova úplně jiný význam. Pokud posloucháte druhého jezdce, možná používá všechna správná slova. Pokud se však díváte, jak jezdí, soundtrack jaksi nepasuje k vizuálnímu dojmu. Jeho zaměření je příliš úzké a příliš nediferencované. Je příliš zaujatý povrchními módními slogany, zatímco hlubší příčiny mu úplně unikají. Zdá se, že vidí koně jako zboží, než jako přítele a partnera.

Oba dva životní postoje vzešly ze stejného historického a kulturního kořene. Ale oba dva byly vytvarované velmi rozdílnými filozofiemi, projevují se různými prioritami a cíli a ty se naopak manifestují velmi rozdílnými sedy a typy ježdění a výcviku. Základním kořenem, ze kterého pocházejí, je tradiční třístupňový systém Základní školy, Kampanní školy a Vysoké školy.

Základní škola je základem výcviku koně. Každý kůň musí projít tímto stádiem, bez ohledu na to, zda jeho budoucí kariéra bude drezúra, parkury, military nebo turistika. Skládá se z přirozených chodů krok, klus a cval na jedné stopě bez výrazného stupně shromáždění a relativně velkých obratů a kruhů. Cílem je vybudování dobrého posunu, v pravidelném tempu na korektních jízdárenských figurách. Steinbrechtova známá věta „jezdi svého koně dopředu a narovnej ho“ je vlastně pozadím těchto požadavků. Ježdění dopředu - beze spěchu - udržuje koně poctivého a učí ho dobré etice práce. Díky tomu bude kůň bezpečný a spolehlivý. Rovnoměrné tempo vede k podélné rovnováze. Korektní jízdárenské figury pomáhají zaměřit pozornost koně na jezdce a práci. Učí také koně i jezdce disciplíně. Vyžadují po jezdci, aby sestavil předek i záď koně přesně do stopy, kterou si vybral. Korektní vzory, tj. kulaté kruhy, rovné diagonály, střední čáry, čtverce, všechny školní figury atd. jsou proveditelné pouze tehdy, když kůň použije obě strany svého těla symetricky - jinými slovy, když bude funkčně rovný. Lze to také nazývat laterální rovnováha. Společně vedou podélná i laterální rovnováha ke skutečné uvolněnosti a kmihu a připravují shromáždění.

Čím lépe je tento základ položen, tím hladčeji se vyvíjí další stádium výcviku. Žádný čas, který tím strávíme, nesmíme považovat za promrhaný čas, jak píše Alois Podhajsky. Je dobré se k tomuto stádiu opakovaně vracet i s pokročilejším koněm, aby se tyto základy potvrdily - a možná i zlepšily.

Kampanní jezdecká škola, která je postavená na těchto základech jako druhé podlaží budovy, zahrnuje všechny požadavky, které kladla kavalerie. Učí koně všem dovednostem k tomu, aby byl bezpečný a spolehlivý venku za jakýchkoli okolností. Rovnost a kmih jsou ještě zpřesněné a nyní lze začít se shromážděním; zatímco Základní škola připravovala koně pro rozvoj posunu. Rovnováha koně se zlepšuje a jeho svaly se vyvíjejí stejnoměrně na obou stranách těla, takže následkem toho všechny jeho čtyři nohy nesou stejnou hmotnost. Kampanní jezdecká škola je historickým předchůdcem moderní závodní drezúry.

Kampanní škola se skládá z práce na dvou stopách v klusu, z obratů okolo zádě, couvání, dále ze shromážděného klusu a cvalu, ze středního klusu a cvalu. Prodloužený klus hrál očividně ve velmi pragmatickém výcviku vojenských koní mnohem menší roli, než je tomu dnes. Místo toho se jezdil carrière, prodloužený cval o dvou úderech, který se používal, když jezdec chtěl jet rychle.

Vysoká jezdecká škola jako konečné zjemnění klasického jezdectví tvoří třetí podlaží budovy a praktikovala se většinou jako královská zábava na evropských dvorech během renezance, baroka a rokoka. Po francouzské revoluci začaly mnohem akčnější sporty, jako hony na lišku, steeple-chase a dostihy plnokrevníků nahrazovat klidné, metodické, meditativní umění haute école. Následkem nedostatku zájmu a financí byly jezdecké akademie uzavřené jedna po druhé, zastřešené jezdecké školy na evropských dvorech se vyprázdnily, v uměleckém a kulturním dědictví pokračovalo pouze pár institucí.

Drezurní kůň pro vysokou školu se stane tak pružným a silným, že je schopen podporovat hmotnost svého těla více svýma zadníma nohama než předníma, a to po stále delší dobu. Čistota chodů zde dosáhla svého vrcholu. Pružnost, sebenesení, lehkost, prostupnost, kmih a shromáždění se rozvíjejí do nejvyšších možných stupňů. Pouze malé procento koní je dostatečně talentováno, aby do tohoto stupně vstoupilo.

Co se týče pohybů, rozlišují se cviky na zemi a cviky nad zemí. Cviky na zemi se skládají z tzv. školního kroku, školního klusu a školního cvalu, piafy, pasáže a pokročilých cvalových pohybů, jako jsou poloviční překroky a piruety, stejně jako tèrre à tèrre (pohyb dovnitř zádě o dvou úderech) a redopp (čtyřdobý školní cval v pozici dovnitř záď, kdy vnitřní zadní noha se dotkne země dřív, než vnější přední noha). Počítané přeskoky byly během období baroka ještě neznámé. Byly zavedené až v 19. století a protože měly zanedbatelný význam, nikdy nebyly do vojenského jezdectví zařazené. Místo toho našly svůj stálý domov v cirkusu a později v drezurních úlohách vyšších stupňů. Některé z klasických cviků na zemi, jako je redopp a tèrre à tèrre nebyly nikdy do soutěžních drezurních úloh zavedeny a následkem toho se na ně skoro zapomnělo. Stupeň shromáždění, který se očekává od současného koně na úrovni Grand Prix ve shromážděném kroku, klusu a cvalu je ostatně mnohem nižší než u klasických „školních koní“.

Cviky nad zemí zahrnují v první řadě levádu, kurbetu a kapriolu. Španělská jezdecká škola naznala, že pesáda je neúspěšná leváda a krupáda a balotáda jsou neúspěšné kaprioly.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: