"Sport je víc než cokoli jiného způsob, jak naučit mládež, že jejich soupeř na 'čestném poli' není nepřítel, ale partner, a naučit se, že cílem není ho porazit, ale ukázat to nejlepší z obou a společně růst s velkorysostí, čestností, oddaností a respektem." To jsou slova Jima Steena, mezinárodního sportovce a plaveckého kouče, který odchoval mnoho sportovců a koučoval několik účastníků olympiády. Ano, bylo by hezké, kdyby se děti (koneckonců i dospělí) na závodech zdravily s úsměvem a těšily se, že se setkají s kamarády, se kterými se běžně nesetkávají. Kdyby si dokázaly navzájem pogratulovat nebo se povzbudit. Děti by to možná dokázaly, kdyby za nimi nestáli ambiciózní rodiče a trenéři, kteří svým příkladem jasně dávají najevo, že vyhrát je důležitější, než férově závodit. Toto zamyšlení nemá za cíl nikoho konkrétního poškodit. Pouze upozornit, že děti jsou svědky našich sporů a že jim nedáváme dobrý příklad.

V minulém roce se na nás obrátilo několik rodičů se stížnostmi na nespravedlnost nebo „nespravedlnost", které se jejich dětem na závodním poli dostalo. Pro rodiče je velmi těžké udržet si nadhled a objektivitu, když jde o jejich děti, ale jen s nadhledem je možné odhadnout, kdy je na místě dítě jen politovat, podpořit a pofoukat rány, a kdy naopak vyrazit do boje. Neměly by to ale být naše děti, za koho budeme bojovat - řeč je přeci o sportu, ne o životě - ale především férová soutěž. K níž patří dodržování pravidel.

Centimetr sem, centimetr tam...

Centimetry u poníků hrají větší roli, než by se zdálo, a jsou jednou z častých příčin sporů. Důvody ke sporům jsou hned dva. Zatímco v drezuře pony A i B chodí stejnou obtížnost, ve skocích menší poníci skáčou méně. Vejít se proto do kategorie A je výhodné. Přesto se nejkřiklavější případ loňského roku stal v drezuře.

Pravidla pro soutěže pony (konkrétně Příloha E) uvádí pro národní soutěže toto rozdělení pony:
Kategorie S - pony do 125 cm KVH včetně
Kategorie A - pony od 126 do 135 cm KVH včetně
Kategorie B - pony od 136 do 148 cm KVH včetně
Jedná se o míry koní bez podkov, na podkovu se počítá tolerance 1 cm. Koně se měří každoročně do osmi let věku.

Představte si, že máte talentovaného, přiježděného poníka, jenže bohužel, není to tak úplně poník. Má totiž kohoutkovou výšku třeba 150 cm. To je slušné morální dilema. A také případ letošního mistra republiky v drezuře v kategorii dětí 8-12 let. Že ten „poník" je velký, bylo patrné asi každému, kdo ho viděl na některém z dekorování předchozích závodů. Trenérka dané dvojice, mimo jiné funkcionářka ČJF, ovšem oficiálně uvedla, že „je nikdy nenapadlo, že by mohl mít problém s výškou, protože to nikdy nebylo napadáno." (Jedná se o staršího koně zakoupeného po desátém roce věku, kde již není vyžadováno každoroční měření.) Dejme tomu.

Na letošním Mistrovství republiky byl tento pony připuštěn do soutěže, nicméně poté, co zvítězil, byl podán protest. Na základě tohoto protestu rozhodl Sbor rozhodčích o přeměření ponyho v domácím prostředí. Toto proběhlo 21. 8. 2014 a přes veškerou snahu majitelů a přítomných o snížení byla naměřena výška 150 cm s podkovami. A dále již situace jako z kocourkova. Koni, který prokazatelně není pony, tato skutečnost nebyla zapsána do průkazu a se svou dětskou jezdkyní znovu startoval na pony licenci na říjnových drezurních závodech na Vondrově, kde byl mezi dekorovanými. Na velkého koně jezdkyně v té době licenci neměla. Situace byla řešena až zpětně (v lednu 2015!) jako disciplinární provinění na jednání místního oblastního výboru ČJF. Dvojice byla zpětně diskvalifikována a byla jim uložena pokuta.

Člověk ale jen vrtí hlavou, kam se poděl respekt k pravidlům, čest a poctivost. Slušelo by se ještě pro dokreslení situace uvést, že mladá závodnice má k dispozici další tři závodní poníky, takže ani při respektu k pravidlům by závodní abstinencí netrpěla. Bohužel tento je nejlepší a vyhrát je důležitější, než férově závodit.

Je snad už jen třešničkou na dortu, že přestože oficiální přeměření jednoznačně prokázalo, že tento kůň neměl na MČR pony co dělat, Disciplinární komise ČJF řízení o podaném protestu zastavila (zápis o tomto řízení je k dispozici na oficiálním webu ČJF) a v oficiálních výsledcích i z Vondrova dvojice stále figuruje, stejně jako v pony žebříčku, i když se o pony prokazatelně nejedná. V tomto ohledu je velmi sympatický přístup pony komise, která ve svém Zápisu z jednání uvedla, že se s rozhodnutím Disciplinární komise o zastavení řízení neztotožňuje, čeká v tomto ohledu na vyjádření FEI k zaslanému dotazu a žádá o vysvětlení předsedu Disciplinární komise.

Je velká škoda, že pony, kteří o pár centimetrů přerostli, nemají svou kategorii. Není jich málo a věříme, že kdyby se skutečně objektivně přeměřili všichni hraniční pony, našlo by se jich víc, kteří by přesáhli uvedenou výšku. Svého času internetem proběhl návrh o uznání kategorie „malého sportovního koně", který by mohl tuto situaci řešit, dětem umožnit plynulejší a snazší přechod na velké koně a snížit pokušení, kterému jsou ambiciózní rodiče vystaveni.

Boj o příčky pony žebříčku

Když už jsme výše zmínili pony žebříček, toho se týkala další stížnost. Jedná se žebříček, do něhož se zapisuje 15 nejlepších výsledků dvojice za celý rok. Pět nejlepších dvojic je slavnostně vyhlášeno na Galavečeru pony (ten letošní proběhl včera, 7. 2.). Do tohoto žebříčku by měly být automaticky započítávány výsledky z pony závodů (v případě drezur mezi velkými koňmi je potom na rodičích, aby výsledky včas zaslali odpovědné člence pony komise). Bohužel se v žebříčku některé výsledky neobjevují, což vyvolává konflikty na všech stranách. Důvodů je víc, jak nám sdělila Michaela Pavlisová, která má zpracování žebříčku na starosti. „Při počítání žebříčku vycházím pouze z oficiálních údajů na webu ČJF. Nemohu brát v potaz výsledky zveřejněné např. na stránkách pořadatelů, protože ty nejsou oficiální a mohou být dodatečně pozměněny - jak se mi již několikrát stalo. Pokud pořadatel včas nedodá oficiální výsledky - a že se to stává zejména u některých subjektů pravidelně a velmi mi to komplikuje práci - nemohu je do žebříčku zahrnout.

Dále by si rodiče měli uvědomit, že do žebříčku se započítává pouze 15 nejlepších výsledků. Logicky tedy, když započtu ty lepší, ty horší vypadnou a body za ně tam nebudou. U dvoukolových soutěží, jako je pony šampionát a MČR, se započítává pouze celkový výsledek, ne všechny tři, jako jsou v kalendáři. A samozřejmě, dat je velké množství, výsledky jsou dodávány pozdě, takže nemůžu vyloučit lidskou chybu. Proto rodiče vždy upozorňuji, že pokud jim na tom záleží, měli by si výsledky kontrolovat. Máme na pony webu zveřejněné podmínky i způsob počítání. Pokud mě informují o chybě, okamžitě ji opravím. Chtěla bych ale upozornit, že žebříček za daný rok se uzavírá 31.12. každého roku. Letos jsem s generováním výsledků čekala až do 8.1., (jen kvůli nezveřejněným výsledkům ze Zduchovic) a výsledky pan Matuška vyvěsil na web v neděli 11.1. odpoledne. To, že jsem z vlastní iniciativy psala 31.12. do Zduchovic e-mail (poskytnut k dispozici redakci) - bez odpovědi - je opravdu vše, co jsem pro danou věc mohla udělat. Výsledky se na webu objevily patrně po intervenci na ČJF až 13.1. ve středu. Ale naše konečné výsledky již byly zveřejněné a naprosto regulérně zpracované dle pravidel."

Poslední závody bývají zpravidla kolem poloviny října a podle Všeobecných pravidel (článek N9. Národní soutěže, odst. 8) platí, že „do jednoho týdne po ukončení závodů musí pořadatel zaslat výsledky závodů na sekretariát ČJF. Za toto odeslání výsledků odpovídá pořadatel."
V příloze SV5 je upřesněno, že spolu s pořadatelem za toto odpovídá hlavní rozhodčí. Jak se tedy mohlo stát, že závody ve Zduchovicích proběhly v září, výsledky na webu nebyly dodané ještě začátkem ledna a NIKDO to neřešil? Ani sekretariát ČJF, ani žádný z rodičů soutěžících dětí. Jednalo se o veliké závody a dětí na pony bylo několik desítek... mnoho z nich přišlo o body v žebříčku.

Když už se to řešit začalo, namísto aby se pony komise spojila s rodiči postižených dětí, z jedné strany na druhou „lítají" emotivní vzkazy a přehazování viny. Ta je ale evidentní - porušení Pravidel pořadatelem zduchovických závodů, kteréžto ani sekretariát ČJF (kdo jiný už by nám měl jít příkladem!) neřešil v souladu s Pravidly. V nich (opět příloha SV5) se píše: „Pokud sekretariát ČJF neobdrží od pořadatele ve stanoveném termínu elektronicky zpracované výsledky, požádá oblast, aby pořadatele na tuto skutečnost upozornila a vyzvala ho ke sjednání nápravy. Pokud pořadatel nesjedná nápravu, vyzve oblast hlavního rozhodčího, aby jí poskytl kopii prvotní dokumentace nezpracovaných výsledků. Podle ní nechá oblast výsledky zpracovat a náklady přeúčtuje pořadateli."

Nejspíše by byl na místě dotaz na sekretariát ČJF, zda požádal oblastního sekretáře o intervenci, ale do toho se zjevně všem zúčastněným chce nejméně....

Fair-play na opracovištích

Bohužel, Pravidla se nedodržují ani na opracovištích, přímo před očima dětí. Těžko říct, zda je problém opět v přílišných ambicích, nebo jen v neznalosti Pravidel, ale například v Pravidlech pro soutěže pony (Článek 10) je zakázáno, aby „na pony soutěžícího jel někdo jiný než soutěžící". Zatímco u velkých koní vyjma mistrovství není zakázáno, aby na koně sedl trenér, v pony soutěžích (a v případě, že jezdec má licenci pouze na pony, pak vždy) by za toto měl být jezdec diskvalifikován. Vědí to komisaři na opracovištích?

Když už zmiňujeme licenci - licence pro pony opravňuje svého jezdce k účasti na závodech pony. V případě drezury může startovat i v Z a L úlohách společně s velkými koňmi, v případě military a skokových soutěží pouze v pony soutěžích. Pony licence neopravňuje ke startu na oblastních mistrovstvích ani na MČR v kategorii dětí, dítě, které má pouze pony licenci, nesmí startovat v parkuru ani military pro velké koně.

Podobně problematické je použití pomocných otěží. Pravidla pro soutěže pony povolují průvlečné otěže na opracovišti při skokových soutěžích, ale nikoli drezurních. Pro drezurní soutěže Pravidla pro pony žádné pomocné otěže jako povolené neuvádějí a v Pravidlech drezurních, které v tomto případě platí, jsou jakékoli pomocné otěže (vyjma lonžování) zakázány (článek 428, odst. 4). Všechna výše uvedená porušení pravidel letos skutečně na závodech nastala.

Je smutnou skutečností, že víceméně všechny případy uvedené výše jsou veřejně známé. Když ale dojde na protesty, mnoho lidí mlčí. Všechny tyto stížnosti měly jedno společné - vždy zde figurovaly děti, které vnímaly, že se jim stala křivda, byly smutné a demotivované, a rodiče, kteří se za ně bili a snažili se domoci spravedlnosti, ale ne vždy věděli jak.

V jezdeckém sportu bohužel neplatí, že vítězí pouze píle a schopnosti, to víme všichni. Sebetalentovanější jedinec, pokud nemá vhodného koně a prostředky na kvalitního trenéra, má velmi malou šanci uspět. I lepší dítě, pokud nesjezdí dostatek závodů (nebo bude závodit ve větší konkurenci), nezíská takové postavení v žebříčku jako slabší jezdec objíždějící kotěhůlky. Svou roli sehrává i momentální kondice a příslovečná kapka štěstí. V roli rodičů je nesmírně těžké si dokázat udržet nadhled a nerealizovat si prostřednictvím dítěte své vlastní ambice. Mnohem lepší vklad je ukázat dítěti, že i životní karamboly lze brát s nadhledem a že dobrý pocit z čistě a hladce zajetého parkuru nebo povedené drezurní úlohy je důležitější. A že vyhrát není důležitější, než soutěžit férově podle pravidel.