Nechci a nebudu nikoho obviňovat nebo vláčet na pranýř, mnohé situace vznikají bezděčně, vyplývají nikoli z nekalého úmyslu, ale z možností v daném místě, shodou okolností či nešťastných náhod nebo z neznalosti dané problematiky.

Blýská se na lepší časy?

Stát. Měla by to být instituce, která je schopna nejen legislativně, ale i prakticky zasáhnout a řešit, pokud už k takovému případu dojde. Jak všichni víme, v drtivé většině případů tomu tak není. První významnou změnou ve prospěch živých tvorů byla změna Občanského zákoníku, kde živý tvor není brán jako věc. I když, i do té doby se dal aplikovat Zákon na ochranu zvířat 246/1992 Sb. Jedna věc jsou zákonné možnosti institucí, druhá věc je praxe. Proto jsem přivítal možnost vyjádřit své názory na mezinárodní konferenci v roce 2014. Možná i přispěním diskutujících se začalo něco dít v této oblasti, kdy výstupem z této akce bylo nejen zařazení záchrany zvířat do programů krizových štábů Integrovaného záchranného systému, ale i důslednost v provádění úředních výkonů a především úzká spolupráce mezi jednotlivými složkami státu. V mnoha případech rozsáhlých záplav nebo požárů nejde jen o utrpení samotných zvířat, ale i o nemalé hospodářské a finanční prostředky - poukazovali jsme například na záplavy, které se dotkly i pražské zoo s neblahými důsledky - chyběl plán evakuace, náhradní péče, koordinace záchranných prací.

Snad i díky tomuto počinu vznikla a 1. dubna 2016 byla uvedena do praxe smlouva o spolupráci mezi Policií ČR a Státní veterinární správou (podrobnosti v článku zde). Doufejme tedy, že nebudou muset odcházet státní veterináři s nepořízenou, i když zjevně a neoddiskutovatelně se v daném "chovném" zařízení děje něco, co se neslučuje se zákony tohoto státu (o slušnosti a etických vlastnostech "chovatele" nemluvě).

Mezitím se nám - Koňské záchrance - podařilo s výrazným přispěním sbírky "Záchranné sítě pro koně", organizované MVDr. Lýdií Čačkovou, již na stránkách EQCH prezentovanou, spustit do praxe program základního školení profesionálních hasičských sborů z celé ČR. První byli proškoleni hasiči z Libereckého kraje. K našemu potěšení již zvládli i ostrý zásah s použitím sítě samotné a s technologickými i etickými postupy, které se dozvěděli právě na našem školení. Zprávy o zásahu proběhly i v celoplošných televizích...

Snažíme se i s přispěním Jihomoravského kraje dostat do republiky maketu koně, která bude odpovídat požadavkům na důkladné možnosti proškolení zásahů v krizových situacích. Náš strnulý, lehoučký a vpravdě již dost opotřebovaný "Emil" je sice na základní seznámení s problematikou dostačující, ale na opravdové nácviky tahání ze studny, sklepa, průrvy, montážní jámy, bahna, vody atd. zcela nevhodný. A všichni se shodneme na tom, že na živém zvířeti se toto nedá nasimulovat. Maketa Randy Horse Rescue Manequin by měla sloužit nejen pro potřeby IZS, ale i pro cvičení budoucích veterinářů na VFU v Brně, například manipulace s ležícím koněm v boxe, vytažení ulehnutého koně v přepravníku při příjezdu na kliniku nebo možnosti transportu koně v anestezii jeřábem na operační sál. Pokud se povede a Randy se k nám dostane, chceme ve spolupráci s HZS Brno vytvořit podrobnou metodiku. V ní bych rád zdůraznil i taková fakta, jako jsou možnosti státu při odebrání většího počtu zvířat (zatím je vše ve fázi nápadu a inspirací i ze zahraničí), případně vytvoření funkčního systému logistických záchranářských prací většího rozsahu i s pomocí soukromých subjektů.

Rádi bychom vytvořili v Brně i akreditované školicí středisko zaměřené na záchranářské, vyprošťovací a logistické práce zvířat v ohrožení. Doufejme, že se podaří v praxi opravdu propojit možnosti PČR i v tom, aby se nečekalo dlouhé měsíce na rozhodnutí a nařízení SVS, mezitím totiž zvířata trpí dál a v mnoha případech bohužel nevydrží. Podle mého by to v takových případech chtělo nařídit okamžité předběžné opatření, aby zvířata netrpěla dlouhé měsíce, než se a zdali se vůbec nějak rozhodne. A v případě nařízení opatření a nedodržení tohoto mít k ruce možnost dalšího tvrdého a nekompromisního postihu daného "chovatele", postaveného na maření úředního výkonu. Co je nám to platné, když se majitel podmíněně odsoudí se zákazem činnosti (tedy chovu) ve zkráceném řízení za utýrání zvířete, když pár měsíců po pravomocném rozsudku se s ním potkáme na chovatelské akci jakožto s úspěšným chovatelem... Tam by měla SVS společně s PČR zasáhnout, odvést daného pro porušení podmínky a přitvrdit...

A teď k té druhé zmiňované části, pro některé koňáky zřejmě možná i dost nepříjemné.

Jaké máme možnosti v případě nouze?

Množí se na nás dotazy, co mají majitelé dělat, když kůň nemůže vstát, má hnilobu v kopytech nebo je prostě jinak postižen... Ono je v dnešní době velmi oblíbené, často prezentované a obhajované ustájení typu 24/7. Samozřejmě v zásadě nic proti tomu. Ale jaké jsou možnosti v případě nouze? I hniloba v kopytě je v daném prostředí neřešitelná, protože nelze koníka umístit do suchého, nastlaného boxu a tam se o něj postarat. Protože tahle možnost není. Pronajatá hektarová louka, na které je osm, deset koní (norma přitom říká skoro hektar na jednoho koně) - po deštích samozřejmě hodně blátivá, je prostě nevyhovující. Musíme si uvědomit, že se samozřejmě dříve nebo později nějakému koníkovi ze stáda přitíží, ale přivolaný veterinář je téměř bezmocný, protože nemá i při lehčí kolice kam oddělit postižené zvíře a pověsit fýzák...

O tom, že na mnoha takových místech ani není elektřina, nemluvě. Tím se nechci nijak zastávat majitelů kamenných stájí, kde v mnoha případech jsou podmínky horší, než v dobře vedených zařízeních 24/7 se suchým skladištěm krmiva, pečlivě udržovanými pastvinami a zimním výběhem, odděleným přikrmováním, individuální péčí o každého jedince a s možností ustájení v suchém čistém boxe v případě nouze v nedalekých sportovních stájích.

Zamysleme se nad tím, jaké máme možnosti prevence před úrazy či případně léčení v daném místě. Při budování i nových luxusních stájí jsem se setkal, byť je navrhoval slovutný architekt, s nesmyslnými uličkami, zákoutími, překážkami, které znemožňovaly přístup techniky k boxu s koněm v nouzi. Nemysleme si ono oblíbené "mně se to stát nemůže". Koně, jako i lidé, stárnou, mají své problémy a dokonce i umírají. Je to koloběh života. Přirozený. Nejsou jen krásné dny s růžovými brýlemi, nejsou jen pěkné zážitky u koní...

Dalším, v poslední době rozšířeným a letos zvlášť závažným problémem, jsou hříbata. Mnoho lidí se najednou začalo zajímat o připouštění s vidinou vlastního chovu. Ale, zase je tady to ALE. Bohužel bez bližšího povědomí o nárocích nejen budoucí maminky v průběhu březosti, ale i akutní poporodní péče. Proč jen za letošní jaro se řešilo a řeší abnormální počet komplikovaných porodů, poporodních komplikací u klisen či problémů samotných hříbat. A zase je tu večerní zoufalý telefonát terénní veterinářky: "Rychle dojeďte, já tady nemám ani světlo, ani kam postiženou matku umístit mimo blátivý, skoro zmrzlý výběh z dosahu ostatních zvědavců."

Každý by si měl promyslet a předem zajistit, na koho se obrátit v případě nouze (například domluvit si ve vedlejší vsi stodolu s elektřinou a s možností teplé vody), mít kontakt a znát místního přepravce, dobrého veterináře.

Jednou stránkou věci jsou emoce. Chápu pohnutky vyděšené majitelky, když se jejímu miláčkovi něco stane. Tady musí bezpodmínečně nastoupit druhá zásada, a to jsou možnosti - jak materiální - box, elektřina, voda, přeprava, zajištění dohledu, veterinář, případně parta silných chlapů nebo místních dobrovolných hasičů, tak finanční. Mám na přepravu, na léčení na klinice, na veterináře? Třetí a zřejmě asi nejzásadnější je prognóza. I když jsou některé těžké stavy u koní více nebo méně řešitelné, mám na to, abych ho nechal léčit a následně zvládl dlouhodobou rekonvalescenci s nejistým výsledkem? A to nejen po stránce finanční, ale i vzhledem k vlastním časovým, emočním a psychickým vlastnostem.

Zamysleme se sami nad sebou, než něco podnikneme, mějme na paměti možné důsledky našeho sice možná bohulibého, ale neuváženého počínání. Nejde o věc, kterou po omrzení odložíme, nebo po zjištění závady vyhodíme, jde o živého tvora, který je na nás závislý! Mějme oči otevřené a nezavírejme je před problémy, ve většině případů se jim dá předejít.

Autor je členem týmu Koňské záchranky - www.konskazachranka.cz.