Kdo je kdo: Sven Rothenberger

Sven Rothenberger (* 1.6. 1966) je holandský drezurní jezdec německého původu. Do Holandska se přestěhoval po sňatku s holandskou jezdkyní Gonnelien Gordijn. Z mnoha mezinárodních úspěchů je jistě nejdůležitější jeho dvojnásobná účast na olympiádě. Poprvé v roce 1996 v Atlantě s Weydenem získali bronzovou medaili mezi jednotlivci a holandský tým (spolu s ním jeho žena Gonnelien, Anky van Grunsven a Tineke Bartels) byl druhý. Podruhé se zúčastnil olympiády v roce 2004 v Athénách, kde jejich tým skončil čtvrtý a on mezi jednotlivci na místě sedmnáctém.

Jsou páry, které drezurní svět doslova rozzáří. První měsíce po svém setkání Sven Rothenberger a Weyden zamířili společně do Atlanty, odkud vezli domů týmové stříbro a v jednotlivcích bronz...

Sven nepřekvapivě svého nového koně přirovnává k jednomu z velkých olympijských atletů: „Weyden je tak trochu jako Carl Lewis. Má sílu a to, co dělá, opravdu dělá. Nemůžete říct 'možná', musíte říct 'ano' nebo 'ne' - a to je perfektní."

Kde jste Weydena našel?
"To je legrační historka. V srpnu roku 1995 byl na závodech v Německu jeden opravdu úžasný kůň a vždy byl na opracovišti společně s Weydenem, kterého trénoval pan Fritz Stahlecker. Pět handlířů si myslelo, že běhám za tím druhým koněm. Nechal jsem je, ať si to myslí. Nikdo neuvažoval o Weydenovi a já si říkal, že to je drahokam, který musí být vysvobozen z kamene a vyleštěn. Šel jsem za panem Stahleckerem a prosil ho, ať mi prodá koně nebo alespoň podíl. Že si myslím, že má poklad, ale v tuhle chvíli to nikdo nevidí. Nikdo si nemyslel, že by Weyden byl dobrý - ve Stuttgartu byl osmý v IM-II a dvanáctý v Grand Prix."

„Panu Stahleckerovi je 70 let a vede továrnu se dvěma tisíci zaměstnanci. Je to opravdu přímý a čestný člověk. Weydena jezdila jeho dcera. Má tři děti, jedno z nich je postižené, takže nemůže odjet z domova dále než sto kilometrů. Kvůli téhle situaci nemůže jet do Wiesbadenu nebo do Atlanty. Takže jsem tomu pánovi řekl: 'Podívejte, co je váš sen? Je vám 70, o čem ještě můžete snít? Aby každý na tomto světě viděl, jak dobrou práci jste s tímto koněm odvedl? Prodejte mi ho a je trochu šance, že pojede na olympiádu.' Je jenom málo jezdců, kteří můžou sednout na koně a s úspěchem vjet přímo na obdélník. Já tohle se svými koňmi dokážu, protože umím přizpůsobit svůj styl ježdění koni. Neříkám buď podle mě nebo vůbec, a proto mám úspěch s různými koňmi od různých trenérů."

„Telefonoval jsem mu dvakrát nebo třikrát a nakonec řekl 'pokud hned dorazíte, uděláme ten obchod.' Jel jsem k němu v noci a v 11 hodin v hale jsem řekl, poté, co jsem Weydena viděl jen třikrát, že si ho vezmu. Nebyl ostříhaný, neměl podkovy, nikdy na sobě neměl deku a byl vždy trénován ze země na dlouhých otěžích. Jen jednou v týdnu ho jezdila dcera pana Stahleckera."

„Opracoval jsem ten diamant, vyleštil ho, okoval a ostříhal mu hřívu. Ukázal jsem mu klisny, protože jím připouštíme hodně klisen. Byl pro mě jako mladý kluk, který vstoupil do armády. Obout, ostříhat vlasy a... spousta ženských."

Měl jste s ním úspěchy okamžitě?
"Ano, hned. Vzal jsem ho na první závody a vyhrál Grand Prix. Porazil Donnerhalla s 80 procenty... na dalších závodech jsem v Grand Prix porazil Isabell s Antonym... jen Anky byla před námi..."

"Je to pružný, elastický, uvolněný kůň s naprosto korektními základy. Má super krok, za ten dostává desítky. Super klus, velmi elastický. Opravdu dobrý cval, shromážděný i prodloužený - je jako harmonika, můžete prodlužovat nebo velmi shromažďovat. Například Leonardo má vždycky výraz, ale nedokáže se ve správný moment uvolnit a to dělá problémy. Ale Weyden je měkký v ruce, je fantastický."

Bylo zajímavé pozorovat vaši práci včera. Začal jste hodně rychle s piafou, polovičním překrokem a ke konci jste mu dal volnější práci. A cválal jste v lehkém sedu...
„Dnes jsem to udělal obráceně. Včera jsem zkoušel, jestli s ním můžu rovnou startovat bez velké přípravy. Než jste mě viděl, už jsem s ním předtím jednou pracoval. Pak jsem ho vzal zpátky, jako kdybych chtěl hned startovat v úloze. Jinak příprava také trvá dlouho. Po mém tréninku trvá tři nebo čtyři hodiny, než svaly po práci zase ztuhnou. Pokud koně uvolníte, můžete čekat dvě nebo tři hodiny, vzít ho ven a pak jet úlohu, aniž byste ho zranili, protože jeho svaly jsou stále elastické."

„Weyden je jako voják. Pan Stahlecker napsal sedmdesát stran o tom, jak o něj pečovat. A já to přečetl. Když k němu vlezete do boxu a stoupnete si před něj s namířeným prstem a řeknete 'Weydene, srovnej nohy a stoupni si pořádně', on to udělá."

„Pan Stahlecker pracuje celý den v kanceláři. Weyden je hřebec a pan Stahlecker s ním jako s hřebcem zacházel. Musel se naučit, že když řekne to a to, Weyden to udělá. Ale je sebevědomý, nebojí se. Nesmíte ho udeřit, protože pokud byste to udělal neprávem, on by vám to vrátil kousnutím. Má jen jedno místo na hřbetě, kde se ho smíte dotknout tušírkou a říct mu 'hej, vnímej mě'."

Vychoval tento člověk svým systémem víc koní?
„Před pěti lety připravil jiného Grand Prix koně. On je také malíř, proto se hřebec jmenuje Weyden. Všichni jeho koně se jmenují po malířích. Už jsem ho prosil, zda by pro mě nevycvičil dalšího mladého koně. Ale řekl ,že ne: 'Budu hledat jiného koně a jednou ho najdu'. On nespěchá."