Aktualizace: Podle časopisu Horse and Hunt byl slavný Moorlands Totilas prodán do Německa! Jeho novým majitelem je známý parkurový jezdec Paul Schockenmohle. Tento jezdec se kromě skákání věnuje též chovu, je proto pravděpodobné, že hřebec, který byl nedávno uchovněn, bude významnou podporou jeho chovu.

Kdo je kdo: Edward Gal
Holanďan Edward Gal (* 4. 3. 1970) je nejúspěšnějším jezdcem současné sportovně drezurní scény. Gal začínal ve čtrnácti letech jako parkurový jezdec, ve dvaceti přesedlal na drezuru. Přestože již dříve dosáhl úspěchů na národní i mezinárodní scéně (především s hřebcem Gribaldim, otcem Totilase), na vrchol ho vynesl impozantní hřebec Moorlands Totilas. Závodí spolu od roku 2008. Mají na kontě dvě stříbrné a dvě zlaté medaile z mistrovství Evropy (stříbro: týmové z roku 2005 a z GP jednotlivců z roku 2009; zlato: týmové z roku 2009 a z küru jednotlivců tamtéž). Zvítězili i ve světovém poháru a „samozřejmě" získali i všechny tři zlaté na Světových jezdeckých hrách v Kentucky. Byli první dvojicí, které se podařilo zvítězit ve všech třech soutěžích WEG.

Mimo mnohá vítězství ale tato dvojice pravděpodobně vstoupí do historie i jako tvůrci nových rekordů. Běžně získávají bodové ohodnocení vyšší než 85 % a na některých soutěžích překonali i hranici 90 %. Vynikající jsou zejména v küru, na mistrovství Evropy v něm dosáhli 90,75 %, což je nový rekord. Na jednom ze série závodů Světového poháru získali v téže disciplíně i svůj osobní rekord 92,30 %.

Edward Gal se svou kolegyní Nicole Werner působí v Harskampu v Holandsku. Žije ve vztahu se svým drezurním kolegou Hansem Peterem Mindenhoudem. Kromě Totilase má i jeho pravou sestru Uusminku. A fanoušky Moorlands Totilase (doma přezdívaného Toto) by mohlo potěšit, že v září vyšla kniha „Totilas, The Living Legend".

Edward Gal - exkluzivní rozhovor Chrise Hectora s drezurní superhvězdou

Pokaždé, když se objevíte na obdélníku, vypadá to na zážitek, plný emocí - nepřipadá vám to věčné drama už únavné? Ve Windsoru to bylo úžasné - rozloučení s Gribaldim na přehlídce hřebců KWPN.

„Bylo to hodně zvláštní, když nastoupili všichni jeho potomci a on přišel poslední a vy víte, že to je rozloučení s ním... docela dojemné. Pro mě s Gribaldim začalo všechno. Jezdil jsem ho 12 let a to je dlouhá doba. Spolu s Linghem to byl můj první opravdu mezinárodní kůň. Poté, co byl Lingh prodán, převzal jeho místo a bylo dobře, že jsem ho měl, protože jsem mohl zůstat závodit ve vysokých soutěžích. Pak přišel jeho syn Totilas a ten je dokonce ještě úžasnější. Pokaždé člověka překvapí tím, co dokáže, pokaždé mě naplní údivem!"

Vidíte v synovi otce?
"Hodně. Nejen jeho vzhled, ale i jeho schopnost shromáždění, talent pro piafu a pasáž a piruety - i Gribaldi ho měl."

Totilas se zdá tak silný - pokaždé když jsem ve Windsoru sledoval, jak dělá cvalové piruety, vypadaly tak perfektní a nenucené...
„Vy jen řeknete, že teď chcete piruetu a začnete točit a on začne a je to pro něj tak snadné. Většina věcí je pro něho snadných. V obdélníku, když se něco děje, třeba se dekoruje, můžete ho normálně nechat chodit anebo tam jen stojí a když chcete, aby něco udělal, okamžitě reaguje a to je dobře."

Je jeho temperament tak mimořádný? V pátek večer na té přehlídce KWPN předvedl tak neuvěřitelný výkon jako rozloučení s Gribaldim a další den, kdy si na to samé místo přišel pro titul Koně roku, by člověk čekal, že bude rozrušený při vzpomínce na předchozí večer, a on byl tak klidný...
„Proto jsem to udělal tak, jak jsem to udělal. Nechci, aby si zvykl, že 'jej, já jdu do obdélníku, jsem nervózní', teď také ví, že je to zase dobré a může být klidný - to je také jeho předností, že se umí přepnout do klidu. A je klidný. To je dost vzácné."

Díval jsem se, jak jezdíte mladšího koně, Uniteda. Začal být nervózní a vy jste ho jen přivedl do zádrže - ihned přešel do naprosté nehybnosti - to je něco, na čem pracujete?
Samozřejmě, že to trénujeme. Požadujeme velmi mnoho energie - a pak také zastavit. Trénujeme to doma, nedá se to trénovat v takovéhle atmosféře s tolika lidmi. Ale když to dostatečně trénujete, pak to myslím můžete provádět i v takovýchto podmínkách."

Jak byste popsal váš výcvikový systém?
„Nevím. Ani bych to nechtěl nazývat systémem. Přizpůsobuji své ježdění každému konkrétnímu koni. Každého trénuji jinak. Mám samozřejmě nějaké základní věci, jako že chci mít kontrolu nad tempem a že koně musí být rychle reaktivní na holeň. Některé koně jezdím trochu výš, některé opravdu hluboko, to je opravdu různé - každého koně trénuji způsobem, o kterém si myslím, že je pro něho nejlepší."

Používáte rád tolik diskutovanou metodu rollkuru?
Pokud je to potřeba, tak ano. Má určitá negativa, ale nemyslím si, že je špatná. Pokud se dělá správně, je to dobrá věc. A pokud jezdíte klasicky a neděláte to správně, taky to pro koně není dobré. Opravdu je třeba nejprve získat zkušenost, než budete soudit. Já si myslím, že lidé něco vidí a řeknou 'ale to je pro koně špatné', ale nemyslím si, že mají pravdu. Myslím, že pro koně je špatné všechno, pokud není správně trénován."

Používáte tuto metodu pro opracování Totilase?
Záleží, jaký je. Někdy ho potřebuji trochu víc zkulatit, pokud je rozrušený, někdy to není nutné. Ale pokud je to třeba, dělám to."

Takže někdy vjíždíte do obdélníka, aniž byste předtím použil rollkur?
„Ano, když je opravdu uvolněný... ale on si myslím, že je výjimečný kůň, nepotřebuje moc tréninku pro tyhle věci. Je ale těžké srovnávat ho s jinými koňmi."

Jak dlouho se ještě tahle hyperlochneska zvládne ohýbat?
(Trošku překladatelský oříšek, tím spíše, že dotaz podle mého soudu směřoval jinam, než nač Gal odpovídal. Otázka v originále: How far can this roller coaster roll?)
„Nevím, doufám ještě v pár let. Letos mu bude teprve deset, takže je ještě opravdu mladý."

Neobáváte se, že teď, když mu začali odebírat inseminační dávky, bude těžší ho jezdit a trénovat?
„Zatím připouští jeden a půl měsíce a nevšiml jsem si žádné změny - takže je to asi dobré."

Jaké jsou plány pro postup do Lexingtonu?
Samozřejmě finále Světového poháru v den Boschi, pak odpočinek a potom Kentucky... Nevím ještě, kdy přesně se vrátí zpátky do práce. Nedávám mu úplné volno. Možná dva nebo tři týdny chodí jen ven nebo na lonž a pak dělám běžný základní kondiční trénink. Nemyslím si, že je dobré, aby koně dva měsíce nedělali nic a potom znovu začínali. Takže asi tři týdny na něm nesedím a pak začnu lehce trénovat a beru ho na vycházky ven."

Jsou ještě oblasti, ve kterých by mohl být lepší?
„Většina jich je v úloze, protože doma dokáže udělat vše za 10 bodů. V úloze je vždycky něco, co jde špatně, tedy ne doopravdy špatně, ale tak, že si řeknete 'tentokrát ten krok mohl být lepší' nebo 'měl jsem nějaké chyby v přeskocích'. To je v každé úloze jiné, takže si myslím, že když jde opravdu tak, jak to dokáže doma, je to téměř perfektní."

Dost mu důvěřujete, ve Windsoru ten krok v Grand Prix nebyl nejlepší, ale pak v küru jste šli a když přišel krok, buch, zahodil jste otěže přímo před rozhodčími...
„On to pro člověka udělá. Viděl jsem, že ten první den v Grand Prix byl příliš rozrušený, protože byl ve stáji, kde procházeli koně, a on nemá příliš zkušeností s mezinárodními závody, takže to všechno na něj bylo trochu moc. Bylo to teprve podruhé, co byl v cizině. Když jsme tam byli, bylo to takové 'co se to tady děje?' Pak jsem trénoval hodně krok, v to ráno, co jsme šli kür, jsem tam s ním jen pochodil a v úloze to bylo dobré."

Co budete dělat, až budete muset Totilase penzionovat? Odejdete z drezurní scény, protože nenajdete jiného koně jako je on?
„Nevím. Je to těžké, lidé začnou srovnávat všechny další koně s Totilasem, ale já vím, že Totilas je jen jediný svého druhu. Ale pořád máme hodně dobrých mladých koní - nemyslím, že bych šel do penze, ale bude těžké toto zažít znovu. Ale alespoň jsem to zažil..."

PS: To byla neděle dopoledne po přehlídce hřebců KWPN a Edward a jeho partner Hans-Peter Mindenhoud nakládali Gribaldiho na kamion do Německa na PSI (mezinárodní předvedení koní na prodej). Na měsíc nebo dva. Bohužel neuplynul ani týden a Gribaldi byl mrtvý.

Edward Gal a Moorland Totilas: http://www.youtube.com/watch?v=Eet-Vbg-YJ4