Jsou koně, se kterými obejdete dvě kolečka na jízdárně a máte pocit, že s nimi můžete dělat cokoli. S jinými si musíte pohrát půl hodiny, než docílíte toho „super" pocitu. Mám dva koně a každý je jiný. Každému také sedí jiný způsob práce a postupně objevuji nové a nové nápady, které zkracují dobu opracování a způsobují, že si já i kůň ježdění čím dál víc užíváme. Nechci suplovat jezdecké učebnice, ani „fušovat" do řemesla autoritám, jen se podělím o některé zajímavé tipy, ke kterým jsem došla sama nebo mě k nim dovedl některý z mých minulých nebo současných úžasných trenérů. Určitě také máte takové zkušenosti a třeba nám o tom také rádi napíšete?

Otázkou číslo jedna vždy je, jak koně co nejlépe připravit pro práci. Velmi obecně lze říci, že koně jemnější a krevnatější nebývá příliš potřeba zahřívat dopředným pohybem. Zato stranová práce v kroku je uvolní, naladí ke spolupráci a přesvědčí soustředit se na vás. Naopak typičtí „sporťáci", zvlášť ti staršího typu, mohutní, spíše tlačivější, bývají většinou lepší, pokud si nejprve trochu rozproudí krev svižnějším pohybem dopředu. Což ale neznamená nechat je jen utíkat po stěnách jízdárny, i tady je vhodné střídat ohnutí s narovnáním, přestavováním a brzy zařadit i přechody.

Nejprve rovně za nosem

Pokud se rozhodnete jezdit přímo, pak alespoň hodně měňte směr. Jeden trenér, u kterého jsem kdysi byla, začínal často hodiny ježděním diagonál. Pokaždé po projetí krátké stěny najel diagonálu. Později namísto diagonály jezdil také „ze středu". Připadalo mi to zajímavé. Fyzicky to nebylo o nic náročnější, než jezdit po stěnách, ale rozhodně se přitom jezdec i kůň naučí jezdit rovně bez opory. A nevěřili byste, kolik lidí má problém v tom, aby střední čára nebo diagonála byly skutečně rovné.

K tomu slouží také jízda na vnitřní stopě. Úžasná věc a přitom ji tak málokdy vídám. Je o něco snazší než střední čára, protože se můžete řídit stěnou (musíte být stále rovnoběžně s ní). Mladý kůň nebo mladý jezdec se tak velmi dobře seznámí s rámující funkcí vnější otěže. Kůň bude mít tendenci se přibližovat ke stěně, která mu poskytuje příjemné vedení, a bez zarámování vnější otěží se na vnitřní stopě neudržíte. Nic si nedělejte z toho, že budete zpočátku vrávorat, je to jen otázka zvyku a cviku.

A když už jsme zmínili střední čáru, znáte čtyřlístek? Je to můj oblíbený chyták pro koně, kteří mají tendenci tak trochu předbíhat jezdce. Odhadovat dopředu, co se po nich chce, a udělat si to po svém. Tenhle cvik jim zamotá hlavu, protože se každou chvíli točí a nikdy neví kam. Je to vlastně kombinace střední čáry a půl jízdárny. Vyrazíte ze středu, ale v X zahnete vlevo. Na stěně potom vpravo. Nebo naopak. Nebo dvakrát vlevo a dvakrát vpravo. Pak jednou přímo a jedete půl jízdárny, ovšem v X zase někam zatočíte... a tak dál, dokud kůň nedává perfektní pozor.

Za nosem na kruzích

Projet správně kruh není psina. Stěny se musíme vždy jen dotknout. Nicméně jedeme-li velký kruh z A nebo C, máme orientační body. Bod X, kterým projedeme vždy, pak polovinu krátké stěny a pak čtvrtinu dlouhé stěny (máme-li jízdárnu 20 x 40). I když se kůň bude tlačit ven, pořád zůstáváme na „čemsi připomínajícím kruh" a možná si ani nevšimneme, že to linii kruhu tak moc nepřipomíná. Takže jste-li na jízdárně sami, přesuňte se raději na kruh středový. Kromě toho, že se tam lépe ukáže, kde vás tlačí bota, budete opět čelit nutnosti si koně lépe zarámovat vnější otěží, vnitřní otěž vás tu nezachrání.

Mimochodem, to, že je kůň na kruhu, nutně neznamená, že si nemůžeme hrát s přistavením. Můžeme rukou na chvíli přistavit trochu víc dovnitř (ale přitom rámovat vnější plec, aby se kůň v krku nezlomil) a potom naopak koně vnější otěží narovnat a přistavit ven do kontrasestavení. Pokud začínáte, využijte stěnu, tak to pro koně bude srozumitelnější, později si na středovém kruhu můžete ověřit, jak moc se váš kůň při vedení spoléhá na ruce, tedy zda ho na kruhu udržíte jen sedem. Já to často kombinuji se změnami ruchu, při přistavení dovnitř vyjedu aktivněji dopředu, při narovnání vnější otěží shromažďuji.

Je možné také jezdit cvik „kruhy změnit" tak, že nezměníte sestavení koně, takže na jednom jedete ve správném sestavení, na druhém v kontrasestavení.

Na velkém středovém kruhu mi nedávno ukázala jedna má svěřenka skvělé cvičení. Zkuste z něj vyjíždět na desetimetrové kruhy do A a do C (na jízdárně 20 x 40). Pro koně zvyklého točit malé kruhy pouze dovnitř to může být slušné překvapení, rozhodně ho to zpozorní a časté přestavování zlepšuje i uvolnění. Jde to? Príma, tak si zamotáme hlavu ještě víc. Přidejme si malé kruhy dovnitř v B a v E. Pořád to jde? Tak je můžete ještě proložit mým oblíbeným „v kruhu změnit směr". Garantuji vám, že tahle motanice správně ježděná vám koně rozhodně naohýbá, i kdybyste nechtěli.

Malé kruhy vždy a všude

Je už takovou vlastností koní, že na rovné čáře mají tendenci se „roztahovat". Korektní ohýbání naopak nutí ke shromáždění a malé kruhy (jejich velikost se řídí pokročilostí koně) jsou i malý zázrak, dobrý lék na spoustu věcí. Pokud je jezdíte jen ze stěny nebo z velkého kruhu, zdaleka nevyužíváte jejich úžasný potenciál. Dají se totiž vložit prakticky kamkoli. Třeba na střední čáru - tím si výborně natrénujete odhad. Malý kruh vlevo před X a poté vpravo za X je součástí jedné drezurní úlohy pro pony, takže nic nezvládnutelného, ale rozhodně to vyžaduje trochu praxe.

Pokud vám orientace v prostoru nečiní potíže, zkuste malé kruhy „namontovat" třeba do vlnovky - pokaždé, když se dostanete na střední čáru a můžete udělat na každou ruku jeden. Opět je to výborný recept na naohýbání koně a osvěžení jeho pozornosti. Malé kruhy na diagonále pomůžou zejména, jestliže vám kůň na diagonále zrychluje nebo se roztahuje. Spousta koní tam čeká prodloužení nebo zkrátka vidí prostor a chová se podle toho, malý kruh je rychle naučí, že to tak být nemusí a vrátí zpět do shromáždění.

Ustupování na holeň - nejjednodušší stranový cvik

Pokud máme koně poslušného a naohýbaného třeba ze cviků výše, můžeme se pustit do hrátek s prací na dvou stopách. Už jen samotné ustupování na holeň nabízí spoustu možností. Můžete ustupovat na stěně, podél stěny i od stěny ke stěně, ven z kruhu i po linii kruhu či po diagonále, ale to jsou obecně známé věci, podívejme se spíš na něco trochu netradičnějšího. Znáte „opilé obloučky"? Netuším, zda tento cvik má nějaké oficiální jméno, já mu tak říkám, protože v podstatě napodobujete chůzi opilce. „Vrávoráte" krok neb dva od stěny směrem ke střední čáře, ale hned se zase vracíte zpět. Dá se to stihnout i třikrát za jednu dlouhou stěnu. Fíglem tohoto cviku je zlepšit reakci koně na holeň. Tedy dáte pomůcku a okamžitě, když cítíte, že kůň zareagoval ustoupením, rovnáte a dáte pomůcky pro ustupování na druhou stranu. Zpočátku bude asi kůň poněkud překvapen a reakční doba bude trochu delší, ale po několika opakováních uvidíte výrazné zlepšení.

Podobně jako v pokročilejších stranových cvicích, i při obyčejném ustupování můžete koně „překlápět" ze strany na stranu. Zpočátku raději podél stěny - pár kroků ustupujte s hlavou ven, posléze přestavte na hlavu dovnitř. Nejcennější je právě plynulé a poslušné přestavování. Pokud to jde a dobře udržíte koně na stěně bez kroucení i s hlavou dovnitř jízdárny, zkuste oba cviky (tento i opilé obloučky) i na střední čáře.

Osvědčují se mi také „schody", zejména u koní, kteří rádi předbíhají, zvlášť při ustupování ze středu ke stěně. Tedy pár kroků ustoupení, pár kroků rovně. A případně i pár kroků na druhou stranu, je-li potřeba pro srovnání koně. A poslední cvik, kombinující ustupování na holeň, je trojúhelník. Ze stěny odbočíte ustupováním na holeň dovnitř jízdárny (maximálně ke střední čáře nebo méně). Tam dáte zádrž a přejdete do couvání. Odcouvete tolik kroků, abyste se opět ustupováním na holeň vrátili do výchozího bodu.

Vyšší dívčí - kombinace stranovek

Mnohem více zábavy a samozřejmě také užitku ale můžete mít, když zkombinujete různé druhy stranové práce. Střídání dovnitř plec (nebo ustupování na holeň se zádí ven) a dovnitř záď na kruhu i rovné čáře je výborná a notoricky známá věc stejně jako střídání dovnitř plec a kontra dovnitř plec nebo dovnitř záď a kontra dovnitř záď. Nebo ustupování na holeň a polovičního překroku na diagonále. Osobně mám tyto kombinace s přestavováním raději než ty „cikcakové" bez přestavování (tedy např. ustoupením od stěny, překrokem zpět na stěnu a naopak), ale obojí má svůj přínos. Co koníčka už trochu může překvapit, je, když začnete střídat kontra dovnitř plec a kontra dovnitř záď (renvers) na kruhu. Je zvláštní, že tyto kontra cviky se tak málo používají, ale pokud ne nikomu jinému, tak minimálně mně je tento článek připomene.

A nějaká moje konkrétní oblíbená kombinace? Osvědčilo se mi přecházení z ustupování na holeň (ze středu) do dovnitř plece (na stěně nebo před). Jestliže to totiž chcete udělat správně, musíte mít dobře pod kontrolou vnější plec koně i zadní nohy a nejčastější chybou v ustupování je právě utíkání plecí napřed a zaostávání zádí. Nebo dovnitř plec na stěně po polovičním překroku ze středu - opět ze stejného důvodu, stávalo se mi, že jsem dojížděla v překroku na stěnu, ale zapomněla jsem srovnat záď. Možná jsem jediná, kdo tuto chybu dělal, ale skoro bych se vsadila, že ne. A když se kůň v dovnitř pleci lepí ke stěně (většinou proto, že zapomínám vnější otěž), výborný lék je střídání dovnitř plec - renvers (kontra dovnitř záď). Nebo zkuste třeba v kroku toto: ze středu poloviční překrok - po příjezdu na stěnu nechat koně sestaveného ven a v tomto kontrasestavení obloukem změnit směr - z toho bez změny sestavení ustupování na holeň zpět na stěnu.

Ráda prokládám stranovou práci také přechody a obraty. Tedy vůbec si ráda hraji s obraty, jak kolem předku, tak kolem zádi. Každý zná obrat kolem předku s přistavením proti směru pohybu, ale víte, že to jde i s přistavením ve směru pohybu? Je to docela dobrá příprava pro poloviční překrok. Obrat kolem zádi lze také začít nejprve z ustupování na holeň, kdy je kůň rovný, resp. přistavený proti směru pohybu. A když už umíte obojí, můžete kombinovat. Obrat kolem zádi na stěně o 180° a ihned po dokončení, když se plec dotkne stěny, navážete obratem kolem předku o dalších 180° a několikrát zopakovat. Sestavení koně se nemění, ale musí dávat velmi dobrý pozor na váš sed a holeně. Výborný shromažďovací cvik je také čtverec, kdy v každém rohu provedete čtvrtobrat kolem zádi. Pokud se daří v kroku, zkuste cval.

V podstatě všechny zmíněné kombinace si můžete ještě ztížit, když se rozhodnete počítat kroky. Čím méně kroků, tím více přestavování a tím náročnější kombinace je. Tedy například, začnete deset kroků dovnitř záď a deset renvers. Postupně snižujete 9-9, 8-8, ... 4-4. To bude výzva nejen pro koně, ale i pro vás, protože to už musíte dávat pomůcky skutečně rutinně, abyste k tomu stíhali ještě počítat kroky a dávali pomůcky včas. Přeji veselé motání! :-)