Toulky po venkovních chovech - Školka pro hříbata a chov Shagya-arabů Pod Kaštanem

30. 7. 2017 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archiv Kláry

Počet fotografií: 41

V dnešním díle našeho "toulacího" seriálu zamíříme s očima dokořán na Domažlicko/Tachovsko, nedaleko Kladrub u Stříbra. Pozvala nás chovatelka Shagya-arabů a provozovatelka školky pro hříbata Klára, pilná žena, u které se mají všichni koně nadstandardně jak po prostorové stránce, tak po stránce individuálního servisu - troufám si tvrdit, že hříbatům (a nejen těm) je zde věnována opravdu zvýšená a skutečně celodenní péče.

Co nám o sobě Klára prozradila?

U koní jsem 25 let. Vyrostla jsem ve sportovní stáji, kde jsem dosáhla se svým koněm parkurů stupně "S". Vzhledem k jeho zdravotním obtížím - dušnost z prostředí, kde žil, se jeho pobyt z boxu přesunul přes boxy venkovní anglické až k domu na zahradu, kde se začalo řešit, jak dál. Když se při pobytu venku (s možností zalézt si podle svých potřeb) výrazně zlepšil, bylo rozhodnuto o způsobu chovu celkově. Ze sportu jsem tak přešla na výcvik koní a venkovní chov.

1. Jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Ustájení jako takové provozujeme s přítelem již několik let, ale v místě, kde se nacházíme nyní, fungujeme čtvrtým rokem. Přestěhovali jsme se kvůli větším plochám, s ohledem na lepší život našich svěřenců a zvyšující se poptávku po možnostech pobytu nájemních koní u nás. Hlavním zaměřením je chov plemene Shagya-arab a s ním spojená školka pro hříbata všech plemen, kde přijímáme celoročně i hřebečky. Hříbata dělíme od 10 měsíců věku dle pohlaví - zvlášť stádo klisniček, zvlášť stádo hřebečků. Je to zde ideální místo pro omladinu, koně v rekonvalescenci i důchodce.

Nabízíme individuální přístup a péči každému koni, který je zde ustájen, tedy například i jedincům, které již trápí absence zubů, tudíž je nutnost podávat několikrát denně máčené krmivo (granulované seno, vojtěškové úsušky, sladový květ, jablečné výlisky). Stádo je velké, běžně přes dvacet, teď zrovna ke třiceti koním, rozděleno do několika skupin dle věku a potřeb. Jsem s nimi celé dny, pořád je co budovat, zdokonalovat a vymýšlet jim zábavu, takže jsou stále pod dohledem a ne "odloženi".

Ustájení je spojeno s naším domem, koně z hlavního smíšeného stáda tedy mohou po libosti putovat mezi dvorem a navazujícími loukami. Na dvoře mají zázemí v klenutých stájích, trvale přístupných, s několika vchody, k dispozici je lesík jako další útočiště před sluncem a hmyzem a na pastvinách jsou různé druhy přístřešků. Pro chov a následnou poporodní péči jsme zajištěni různými pomocníky v podobě přístrojů i vhodným vybavením lékárniček. Jsme ve velmi klidné vesničce, bez provozu i bez "krmičů", což je obrovská výhoda pro klid koní i jejich majitelů.

2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Máme vybudované venkovní boxy dřevěné a také box v kamenné stáji, který lze využít jako porodní pro své rozměry 10x6m. Ten se dá rozdělit ještě na dvě části, potom jsou z něj dva menší pro případ nutnosti omezení pohybu, léčby atd. Pro kontrolu a bezpečnost je osazen kamerou.

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně? Jak máte řešené ohrazení pastvin? Jak péči o ně?

Celoročně se koně mohou popásat a putovat po cca 20 hektarech, přístup nijak neomezujeme, v zimním období se ale koně svévolně zdržují na plochách menších, kde tráví čas u sena. Systém ohradníků: obvod pastvin máme z masivních dřevěných kůlů zavrtaných do země, s několika řadami dřevěných prken a mezi nimi ještě elektrické lanko. Uvnitř hlavní ohrady je několik menších ohrádek na krmení, čištění nebo tzv. marodka - tam jsou na dřevěných kůlech nataženy tři řady elektrického lanka, doprostřed dáváme pro lepší viditelnost pásku šíře 1 cm, modré barvy, značky Lacmé. Pastviny vysbíráváme průběžně na nejfrekventovanějších místech, zbytek se mulčuje, bránuje, vápní, dosévá dle potřeby - na tyto úkony si najímáme velkou techniku. Na odběr hnoje máme smlouvu se zemědělci, ale rádi podarujeme i okolní zahrádkáře.

4. Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Máme celodřevěné, velké i menší, zastřešené pergoly i stavby kryté ze tří stran. Některé jdou snadno zavřít dřevěnými vrátky, případně, jak je vidět na fotce, velmi praktickou červenou přepážkou - původně naháněcí nerozbitnou deskou na prasata. Používáme ji i do vleku při převozu miminek jako výplň volného prostoru pod přední přepážkou. Výhod zavíracích "domečků" je celá plejáda, v neposlední řadě i možnost, vzhledem k elektřině natažené všude po pastvinách, řešit přímo na místě i menší veterinární úkony - např. zavěšení kapačky a uvázání koně, nebo sonografické vyšetření za slunečného dne, kdy je třeba stínu pro dobré rozlišení obrazovky.

5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Celoročně stejným způsobem, na vleku máme umístěnou nádobu na 1000 litrů, kterou napustíme a rozvážíme po pastvině na jednotlivá stanoviště, bližší místa dopustíme hadicí přímo ze studny.

6. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Celoročně mají koně k dispozici zastřešené ohrádky, do kterých se vejde celý balík sena. Takových krmišť je více, aby se dostalo i na jedince, kteří nejsou tak průbojní. Tento systém nám funguje nejlépe, nikdo se zde nepřežírá, vědí, že je stále co zakousnout, tak nemají potřebu stát u balíku a nehýbat se. Seno necháváme k dispozici non-stop celoročně - i v pastevní sezóně, kdy máme trávy skutečně hojnost, si koně rádi chodí "přizobávat" do krmišť.

7. Jak krmíte jádrem?

Rozhodně individuálně, vzhledem k tomu, že jsou zde kategorie od odstávčat, přes březí, sportovní i staré koně, přičemž každý má jiné potřeby, jiné druhy krmení, jiné dávkování. I proto máme uzpůsobené menší výběhy, kam se koně převedou a kde se v klidu každý zvlášť nakrmí. Vysokobřezí klisny přikrmuji od 7. měsíce březosti jen do 2. měsíce věku hříběte, trávy je u nás totiž tolik a tak kvalitou dostačující, že bychom potom už mohli řešit růstové problémy hříbat, což si pečlivě hlídám. Ročně tu míváme tak 3-6 porodů, rodičky mají svůj extra výběh, kam se přesouvají z velkého stáda v 7. měsíci březosti a pobývají tam až do odstavu hříběte (což je individuální záležitost daná jednak kondicí matky a hříběte, druhak i dalšími faktory, které každý chovatel pečlivě sleduje). K vyhlídávání porodů mám alarmy a kamerový systém, plus chodím kontrolovat osobně v co nejčastějších intervalech.

8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Musím říci, že na bahno u nás nijak netrpíme, netrápí nás ani na jaře, ani při deštích - což je dost důležité "plus" našeho fungování. Jsme zde celá vesnice na kamenitém podloží. Což s sebou nese, krom zmíněných plusů, samozřejmě i mínusy. Při navrtávání děr na kůly při stavbě ohrad máme docela zajímavou spotřebu vrtáků... :-) Před přístřešky nemohu nechat dopustit na dřevní štěpku – musí být ale opravdu ze dřeva, ne z kůry a větví, u toho je efekt opačný. Štěpku máme i na naší hlavní cestě v nejfrekventovanějším místě, kudy denně chodí sem tam celé stádo, jezdíme tam x-krát za den s terénním autem, často i s vleky, je to jednoznačně nejnamáhanější, nejvíce zatížený úsek u nás, i lehce z kopce - a všechno to dřevní štěpka podrží. Na foto je záběr za horšího počasí, je tam vidět i nevysypaný kus za štěpkovým úsekem - pro srovnání... Jednou za rok štěpku doplňujeme. A v čem vidím její klady? Povrch z ní nepráší, je pružný, po dešti rychle vysychá, bobky se z něj uklízí úplně na pohodu. Stačí párkrát "utemovat" jízdou autem a je to pevný, pružný celek, který v zimě hřeje (koně si na to chodí s oblibou lehat), v létě se v tom rádi popelí. U krmišť máme zpevněno klasickými tvrzenými stájovými deskami, těmi černými, neděrovanými.

9. Nastýláte koním? Kam?

Ano, nastláno máme celoročně jak v kamenné stáji, tak v krytých přístřešcích (pod pergoly nesteleme). Koně tu podestýlce příliš pozornosti nevěnují, sláma jakožto krmivo je příliš nebaví... :-) Používáme pšeničnou či žitnou, dle aktuální nabídky. Na stelivu nešetříme a "poklady" ve formě koblížků vybíráme průběžně.

10. Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Vůbec ne. Není třeba, koně nám u sena nestojí natolik dlouho, aby v balících norovali (a dýchali tak prach), ani, vzhledem k rozlehlosti pastvin a neustálým přesunům, nemají sklony nepřiměřeně tloustnout. Navíc nestojíme ani o úrazy, o kterých občas v souvislosti se sítěmi slýcháme z jiných stájí, ani o narušenou zubní sklovinu z oblíbených kari sítí přes krmelce. Plýtvání senem nám také vrásky dělat nemusí, máme asi vzorné koně. :-) Navíc, pokud se nějaký "trousil" přece jen vyskytne, ihned si ho najde "luxovač", který nadšeně zafunguje - jsou tady totiž jedinci, které snad vyloženě baví sbírat seno jen ze země a z ohrádky nevybírají. A pokud přeci jen něco zbyde, dostaví se uklízeč s vidlemi. :-)

11. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Ano, péče je individuální - takže v zimě se dekují jedinci staří nebo prostě ti, kteří deku z nějakého důvodu potřebují. Masky, třásně i repelenty jsou v letním období pro některé koně nezbytností. (Repelenty používáme nejčastěji kupované na bázi vazelíny, ty se nám nejlépe osvědčily - dlouho vydrží.)

12. Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělila se čtenáři?

Máme hlavně pro hříbata různé hračky ve formě míčů jak volných, tak zavěšených, vděčná je i prázdná pet láhev naplněná hrstí kamínků a pověšená, také se osvědčil obyčejný plastový sud, dlouhé hodiny ho dokážou "mučit", jednotlivé kusy špalků na zemi rádi okusují. Jako brouzdaliště funguje prohlubeň na výběhu, která se napustí vodou a pár dní takto funguje, než se vsákne, toto bychom rádi do budoucna zdokonalili vybetonováním. Jako drbátka koním slouží různé tvary stromů, máme i zatlučené samostatné silné kůly po pastvinách.

Jelikož vlastníme plemenného hřebce 2239 Kuhailan Afas I-CZ/ Orkán (Shagya-arab), vznešeného mazlivého gentlemana, na kterého nedám dopustit :-) (zájemcům o připouštění jsme k dispozici), museli jsme pořešit jeho životní komfort - takže u nás hřebec žije ve svém vlastním výběhu s domečkem, situovaném uprostřed velkého hlavního výběhu, odkud má perfektní přehled o všech koních kolem, což ho dělá spokojeným a vyrovnaným.

13. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Tak nějak průběžně vzhledem k počtu koní a velikosti prostor celý den, tedy od rána do tmy. :-) V období porodů je to náročnější, to i 24 hodin je málo :-), ale pomocníkem jsou mi kamery a hlavně porodní alarmy, u každé kobylky jsem nablízku, pokud by bylo cokoliv potřeba. Hříbátka v naší školce se učí základním návykům, chodí se s nimi na procházky, ta starší se připravují na obsedání, všichni bez rozdílu se kontrolují, zda jim něco nechybí a nemají případná zranění. S ježděním na vlastním koni je to horší, když zbyde čas, zas už chybí síla se sebrat a jít, ale snažím se režim pravidelnosti dodržovat. Hlavně nikdo nesmí strádat (ani lenošit :-D)!

Děkujeme Kláře za nahlédnutí do krásného venkovního ustájení, neustále zvelebovaného, které zvládá obstarávat sama! - s odpolední pomocí přítele. A samozřejmě velký dík i za poskytnutí krásných fotografií. Ať se daří... (... a hledá-li kdokoli hříbárnu pro svá hříbata, zkuste se na Kláru obrátit, telefon je 607242041.)