Renata Eliášová mi na úvod povyprávěla o své cestě koňským světem:

"Koním se věnuji již od svých 12 let. Psal se rok 1994, kdy jsem začala docházet do jedné venkovní stáje na jihu Čech, nedaleko města Prachatice, odkud pocházím. Byla to velká volná zděná stáj s cca 20 koňmi, kteří si žili svým svobodným životem - nezavíraní ve dne ani v noci, dokonce ani v zimě. Dovnitř se chodili schovávat, kdy sami uznali za vhodné (většinou při hodně větrném, chladném a deštivém počasí, nebo naopak za úporného vedra, kdy slunce nelítostně pražilo a hmyz byl více než dotěrný). Většinu času trávili venku popásáním a sociálními kontakty. K dispozici měli mnoho hektarů pastvin. Byl to prostě takový koňský ráj na zemi. Jako dítě nad tím nijak zvlášť nepřemýšlíte, berete to tak, jak to je. Až postupem času a nabráním zkušeností si uvědomíte tehdejší výjimečnost a veškeré klady takového ustájení.

V 15 letech jsem od rodičů dostala svého prvního vysněného koně (dvouletého hřebečka jménem Jean), který je stále součástí našeho stáda. Z nedostatku volných míst k ustájení (nebo moc vzdálených) jsem tenkrát musela chudinku Jeana dát ke kamarádovi, do malé kamenné stáje na štont. Tedy úplně opačný extrém, než na co jsem bývala zvyklá. Po studiích jsem se z mého rodného města přestěhovala na jihozápad Čech do malé vesnice Svéradice nedaleko Horažďovic. Tentokrát měl Jean k dispozici boxové ustájení. Bohužel se můj čtyřnohý přítel postupem času stal dušným. Právě tato skutečnost mě donutila hledat venkovní stáje. Naštěstí se zadařilo a tímto šťastným krokem problémy s dýcháním začaly rapidně ustupovat. (Kůň je v současné době bez obtíží, nekašle, nejeví známky větší dušnosti, je zcela bez léků.)

Po této zkušenosti a díky studiu etologie koní jsem zcela přešla na venkovní chov, přesvědčena, že venkovní držení koní je to pravé. Ohrada u našeho domu však nebyla reálná. V hlavě manžela tedy vznikla odvážná myšlenka vlastní jezdecké stáje - a když ne přímo doma, tedy co nejblíže našemu bydlení. Coby projektant a stavař neměl problém splnit mi můj sen z dětství o „koňském ráji na zemi“ - tedy alespoň trochu, v rámci našich možností, protože vždycky se dá vše vylepšovat… Po letech přemlouvání majitelů pozemků se nám podařilo skoupit plochy pro základ našeho areálu. Projekt, stavební povolení i samotnou stavbu s přípojkami taktéž zajistil (jak finančně, tak fyzickou prací) můj skvělý manžel a jeho stavební firma. Díky! :-)

Osudovým se mi také stal pohled na výcvik koní po vzoru Honzy Bláhy. Již 8 let se věnuji přirozené komunikaci, na kurzy k Honzovi dojíždím jako divák. Otevřelo mi to oči a pomohlo nahlédnout do koňské duše. Naučila jsem se mnohem více, než do té doby pod nejrůznějšími trenéry. A v tomto duchu se snažím provozovat i naši rodinnou stáj. Máme v nabídce dětské jezdecké kroužky, pony školku, výcvik na jízdárně, vyjížďky do přírody, tábory, příměstské tábory, výcvik a obsedání koní a postupem času bych zde chtěla pořádat i kurzy přirozené komunikace. Je mi jasné, že vzdělávání není nikdy dost, je to celoživotní proces a já mohu jen děkovat našim čtyřnohým kamarádům, že mi osobní růst umožňují - jak pohledem do jejich každodenního chování, na sociální vazby ve stádě, ale i výcvikem každého z nich. Jsou to individuality s různými charakterovými vlastnostmi a potřebami.

Na celý areál se můžete podívat hezky z výšky v tomto videu.

1. Jak bys charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Náš koňský areál ve Svéradicích u Horažďovic (Plzeňský kraj) začal vznikat v roce 2012, kdy jsme vlastními silami vybudovali základní „kámen“ - a to velkou volnou stáj se dvěma samostatně přístupnými boxy a vytápěným zázemím (sedlovna s přípravnou a skladem krmiva, klubovnou se šatnou a sociálním zařízením) a pastevními ohradami. Zcelit pozemky mnoha vlastníků v souvislou plochu, která by nám říkala "pane" :-), bylo velice náročné, ale nakonec se zadařilo. Areál jsme budovali s vizí spokojeného života nejen našich, ale i ustájených čtyřnohých miláčků. Přesto jsme takový zájem o "bydlení" u nás zprvu vůbec nečekali, ale díky velké poptávce areál rostl a zveleboval se tempem, ke kterému nás nutil zvedající se počet ustájených koní.

Začínali jsme na našich 3 koních plus 1 klientském - nyní zde máme koní 16. Nejmladšímu jsou 3 roky a nejstaršímu 22 let. Koně u nás mají volnost pohybu, kolektiv stáda, neomezený přístup do velké stáje i na pastviny. Majitelům ustájených koní poskytujeme vytápěnou klubovnu, sedlovnu s přípravnou a skladem krmení, sociální zázemí (umyvadlo, WC, sprcha). V roce 2015 jsme areál doplnili o pískovou osvětlenou jízdárnu 25 x 50 m s geotextilií, dřevěným hrazením a skokovým materiálem plus o pískovou kruhovku o průměru 20 m. Jízdárna a kruhovka se stavěly postupně vzhledem k finanční náročnosti. Geotextílie se dokupovala až po dostavění jízdárny - poté, co provoz ukázal nutnost této investice (hluboké stopy v původně samotném písku).

Chceme, aby se u nás majitelé koní dobře cítili a koně samotní tu našli bezpečí stáda, nekonfliktní kolektiv a harmonický, skutečně koňský život bez větších sporů - proto se jim snažíme v rámci našich možností zajistit co nejpřirozenější podmínky, které alespoň z části nahradí potřebu přirozených sociálních vztahů svobodných stád. Postupně přikupujeme pozemky, přistavujeme boxy, jak se areál pomalu, ale jistě zvětšuje. Jednoduše je stále co budovat, vylepšovat a udržovat. Vstup na pozemky máme chráněn elektronickým bezpečnostním zařízením napojeným na centrální pult, taktéž lidské zázemí je pod bezpečnostním systémem.

2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Před a při realizaci stáje byla myšlenka taková, že postačí pouze 2 boxy, sloužící jako případná karanténa či marodka. Postupem času jsme registrovali poptávku po boxovém ustájení, a tak jsme u velké volné stáje přistavěli další boxy. K dispozici jich nyní máme 6 o rozměrech 3,5 x 4 m, z toho dvojbox 3,5 x 3 m se sedlovnou a odnímatelnou příčkou, takže může sloužit také jako porodní či přístřešek pro 2 koně. V letošním roce chceme přistavět další osvědčený dvojbox (opět s odnímatelnou příčkou a sedlovnou). Paradoxně u nás boxy slouží spíše jako přístřešky. Jsou stále otevřené, a to i v noci. Na každý navazuje velký pastevní výběh se stromy, které poskytují koním v létě tak důležitý stín a přirozenou možnost drbání. Pokud si majitel přeje svého koně na noc zavírat, vyhovíme mu.

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Pastviny bohužel nejsou tak rozlehlé, jak bychom si přáli, ale na druhou stranu se nemusíme tolik obávat schvácení kopyt, „obézních kuliček“ atd. Pastva je dostatečná na to, aby se koně pásli celé léto - a k tomu zakusují i seno, což si myslím, že je ideální. Nicméně rozšiřovat pastevní plochy máme v plánu a nyní se snažíme o realizaci. Pozemky jsou z části louky, z části ovocné sady (zvířata dosud nikdy neměla jediný problém s konzumací průběžně opadávajících jablek). Celoročně (počasí nepočasí) tedy mají koně k dispozici cca 1,5 ha, kde mají zimoviště s krmelcem. V pastevní sezóně celkem 4,5 ha. Pastviny jsou rozděleny do několika částí. Při každém vypasení dané části pastvinu uklízíme: sebereme trus a následně přejedeme nedopasky mulčovačem a celou plochu bránami. Stáda přepouštíme na další narostlou plochu.

4. Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Jak již bylo výše zmíněno, velké stádo 10 koní má stále k dispozici velkou volnou dřevěnou stáj o rozměrech 11 x 11 m, stále otevřenou, která přímo navazuje na plochu s krmelcem a na pastviny. Pro některé koně jsou určené otevřené boxy a ještě tu máme další tři dřevěné přístřešky rozmístěné různě po pastvinách.

5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Vlastně celoročně stejně, jak v létě, tak i v zimě. Koně mají neustále k dispozici ve velké volné stáji (i v každém boxu) hladinovou vyhřívanou napáječku s tepelným termostatem. V zimě má voda příjemnou teplotu cca 10 stupňů. Plánujeme stádu přidat ještě jedno napájecí místo vedle krmelce se senem (tedy do prostoru ven, mimo střechu). Jednak abychom předcházeli šarvátkám, kdy se u jediné napáječky uvnitř volné stáje sejdou kůň „vůdce“ s „outsiderem“, ale i proto, aby nebyla zbytečně podlaha stáje v okolí napájecího místa tolik promáčená. Někteří koníci si z napáječky totiž dělají oblíbenou vodní atrakci, vodu nasají do tlamy a pak ji s neobyčejnou chutí pouští na zem. :-)

6. Jaký systém krmení senem se u vás osvědčil? Kde vůbec seno skladujete?

Pro šestnáctihlavé stádo je velice náročné kupičkovat nebo síťkovat seno na různých místech, i když by to určitě bylo nejideálnější. Zvolili jsme tedy dvě varianty krmení senem: ve velké volné stáji máme vybudované dřevěné krmelce o délce 5 m, kam se seno z rozbalených balíků přehází, což je ovšem dost pracovně i časově náročné, proto uvažujeme již na letošní zimu o pořízení kulatého krmelce s horní zpomalovací sítí, který bude stát uprostřed volné stáje - uvidíme, jak se osvědčí. Dále máme venku před stájí, pod stříškou, postaven celý velký kulatý balík ve zpomalovací síti s oky 4 x 4 cm. Koně tedy mají seno ad libitum přístupné ze všech stran. Zatím koně jednoznačně preferují venkovní umístění sena, dokonce i v deštích. Stoupnout si ke krmelcům do velké volné stáje chodí naopak častěji v tropické dny, přestože mají stín pod stromy venku. Seno máme uskladněno v pronajaté části haly cca 300 m od areálu. Takže krmíme krásné, neopršené balíky. :-)

7. Jak krmíte jádrem?

V boxech je to jasné - po jednom :-), z pevných rohových žlabů. Ve volné stáji využíváme úvazy s držáky na kyblíky a velká posuvná vrata, která nám umožňují krmené koně oddělit od zbytku stáda. Každý kůň tak má individuálni přístup (a to nejen při krmení). "Kyblíčkové" krmivo mícháme a dávkujeme podle kondice, věku, zátěže, požadavků majitele... Převážně granule, müsli, oves. Našim koním přilepšujeme většinou jen po zátěži, jinak jádro nedostávají (s výjimkou nejstaršího dvaadvacetiletého Jeana, kterému přidáváme do müsli přípravky na klouby). V rámci jarní očistné kúry pravidelně každý rok dostávají všichni koně mletý ostropestřec mariánský.

8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Hlavní velká stáj je vybetonovaná a z velké části pokrytá stájovou gumou To.Si.-Plast, která má skvělé izolační vlastnosti. Používáme ji i v boxech. Povrch okolo venkovního krmeliště je zatím jen zpevněn pískem nasypaným na štěrkové drenáži (pod tím geotextilie). V období velkých plískanic, hlavně tedy na podzim, je povrch rozbahněný a průběžně ho tedy stahujeme radlicí za traktorem. Výhodou je písčité podloží tohoto pozemku. Přesto do budoucna určitě chceme povrch kolem krmelce pořešit, asi opět rohožemi To.Si.-Plast...

9. Nastýláte koním? Kam?

Nejvíce se nám osvědčilo stlaní pilinami. Mají daleko větší absorpční vlastnosti než sláma. Eliminují vlhkost a v neposlední řadě zápach čpavku, který dokáží lépe "uzamknout" - a jelikož je čpavek v některých případech spouštěčem respiračních problémů a onemocnění dýchacích cest, nechci ho ve stáji v množství větším, než nezbytně nutném :-D V neposlední řadě je s pilinami snadnější manipulace a ztráty nejsou tak velké. V kombinaci s gumovými rohožemi je to dobrá volba. Podestýláme do boxů a do části velké stáje.

10. Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Ano, jak jsem již zmínila, používáme zpomalovací síť ve venkovním krytém krmelci na velký balík sena. Jiné zlepšováky v tomto směru nevedeme.

11. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Nedekujeme, ale v případě potřeby se tomu rozhodně nebráníme, např. pro starší a nebo nějakým jiným způsobem handicapované koně, kteří by vykazovali známky diskomfortu, máme deky připravené. Naši koně jsou ale natolik otužilí, že zatím nebylo třeba dekovat, a to ani při velkých mrazech. Při větrném a deštivém počasí se v případě potřeby schovají do volné stáje. Repelenty většinou nepoužíváme, jen příležitostně, a to přírodní domácí repelenty, např. jablečný ocet smíchaný s vodou. V létě se koně před hmyzem schovávají do volné stáje a otevřených boxů. Masky a třásně jsme po několika pokusech vzdali. Buď si je okamžitě navzájem sundají a nebo roztrhají.

12. Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky, pro koně brouzdaliště...), o které by ses podělila se čtenáři?

V letním období se koně sami od sebe většinou stahují do velké stáje a do boxů. Je to hlavně kvůli hmyzu a slunci. Stáj i boxy jim poskytují příjemný stín a všechny stavby jsou situovány tak, aby se v létě nepřehřívaly a v zimě byly chráněné proti průvanu. Je toho docíleno vhodným umístěním skleněných či plastových prosvětlovacích výplní i celkovou dispozicí vzhledem ke světovým stranám. Velká stáj má 4 velká výklopná okna ve výšce 2 m, tak aby to bylo bezpečné pro koně a umožňovalo účinné větrání hlavně v letním období. Naše pastviny jsou z části sadem ovocných stromů, které slouží také jako drbátka a v neposlední řadě jako místa, kam se schovat před úporným sluncem. V parném létě koně s oblibou využívají přírodní brouzdaliště tvořené tůní v meliorační strouze. Do budoucna uvažujeme o vybudování paddock paradise s umělými brouzdališti a s oblázky pro kopyta. Hračky nemáme, myslím, že koně, kteří žijí přirozeně ve stádě, takové vymoženosti nepotřebují. Vyhrají si dostatečně mezi sebou.

13. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Časová náročnost každodenní péče o koně a hlavně o prostory je značně ovlivněna ročním obdobím. V létě a v suchu je vše snadnější, rychlejší a tak nějak veselejší než v zimě a za deštivých dnů. Co je naopak v létě náročnější, především na čas, je zase úklid bobků z pastvin - kvůli podstatně větší vysbírávané ploše (oproti zimním rozlohám, které jsou menší a všechny koblížky tak máte více "na hromádce" :-)). Ruční práce (zmíněný sběr trusu z ploch, krmení koní v boxech, místování, krmení jádrem, péče o kopyta a další rutinní každodenní činnosti) zaberou přibližně 2-4 hodiny denně. Těžší a nárazové pracovní nasazení jako sušení sena, navážení balíků ze skladu do krmelců, vyvážení hnoje, navážení pilin, mulčování a vláčení pastvin zajišťuje manžel pomocí mechanizace vždy, když je potřeba. Plus samozřejmě takové ty "akutní" náhlé opravárenské činnosti, které také někdy dokáží časový harmonogram dne pěkně rozhodit a natáhnout...

Pracovní síla jsme jen my. Tedy já okolo koní (plus děti z kroužků občas pomáhají) a manžel okolo technických věcí. Máme malotraktor s kleštěmi a jsme vybaveni i ostatní technikou jako brány, radlice, lžíce na bahno... V zimě, která není právě "Ladovsky" nádherná, ale spíše odpovídá fotkám z válečných propršených zákopů :-D, je to, jak všichni koňáci vědí, u koní pracovně nejnáročnější. (V tomto hodně pomáhají zpevněné plochy.) Celkově čas na jen tak projetí se moc nemám. Krom oddílových dětí máme i tři vlastní - 10, 7 a 4 roky. A žádné hlídání. Takže velmi často dostane před vyjížďkou pro potěšení přednost rodina - i té se někdy musím pověnovat. :-)

Jezdit stíhám hlavně v rámci výcviku koní na jízdárně, případně při hromadných vyjížďkách do přírody, kdy se nejedu vyrelaxovat, ale vedu a hlídám lot (udělala jsem si Instruktora jezdectví - turistické jízdárny). Nejraději se však věnuji výcviku koní ze země a ježdění na jízdárně ve volnosti, pouze s bičíky, bez nejrůznějšího řemení či provazů, za které by se dalo zepředu tahat. Tento styl je pro mne výzva. Ale i krása, lehkost, svoboda a respekt dohromady. Snažím se takto koně pod sedlem maximálně uvolnit, zprostupnit a z toho pak připravit na shromáždění. Je to dlouhá a náročná cesta, ale výsledek opravdu stojí za to - shromáždění koně potom vychází z jeho fyzické podstaty "odzadu" a nepochází z tahání "zepředu" (od huby). Touto cestou se snažím vzdělávat také děti, které k nám docházejí do kroužku a mají opravdový zájem jít jezdecky jinou cestou, než je obvyklé. Některé jsou hodně šikovné a zvládají takto i skákat. Nespecializuji se ale pouze na děti od nás z oddílu, trénink nabízím komukoli, také obsedání koní.

Za dlouhé povídání a ochotnou prezentaci překrásné stáje velmi děkuji, bylo mi ctí poznat šikovný, pracovitý tým - a smekám před výkonností Renaty! :-) Brzy opět s "Toulkami" na viděnou, zatím si ještě můžete prohlédnout webové stránky Stáje Farelli.

Komu se stáj Farelli líbí a má ji v dojezdové vzdálenosti, může zkusit zatelefonovat na číslo 603 216 675 a případně se přeptat na volná místa k ustájení (je možný i trénink).