Ke stříhání koní jsem dostala při svém pobytu v Británii - bylo mi nabídnuto jako doplňková práce k ježdění koní. Nezaváhala jsem ani na okamžik. Za jednu zimní sezonu jsem odhadem ostříhala 200-300 koní, což při počtu koní v tamějších dostihových stájích není nic výjimečného. V ČR jsem o stříhání začala uvažovat kvůli svému koni - pořídila jsem si stříhací strojek, chtěla jsem získat zpět vstupní náklady. V současnosti stříhám do 20 koní ročně, jen abych nevyšla ze cviku ;-).

Bezpečnost střihače

Kladu ji na první místo, považuji za naprosto nadřazenou všemu ostatnímu. Je třeba si uvědomit, že je stříháno zvíře vážící stovky kil, kterému se celý proces nemusí líbit, a které často bývá okováno. Je tedy vždy nutné myslet na únikovou cestu, kterou mohu včas zmizet z dosahu, okolo stříhaného koně tedy vždy vyžaduji prostor. Při stříhání se pohybuji vždy v těsné blízkosti koně, protože případné výpady kopyt mne nezasáhnou „ve švihu" - kůň mne odstrčí.

Při stříhání dvou nejkrizovějších partií (záď a prsa) mám dvě možnosti - podle toho, jak se kůň jeví. Buď je klidný a mohu si dovolit stát přímo u stříhané partie (tedy přímo za zádí nebo před plecí) nebo koni nevěřím, pak stojím vždy z boku koně, volnou rukou se ho přidržuji (za záď nebo za kohoutek) a druhou stříhám. Taková pozice mi umožňuje včas reagovat (cítím volnou rukou, že kůň zatíná svaly = něco se děje) a nejsem v prostoru výpadu kopyt, nemluvě o tom, že volná ruka poskytuje jakousi balanc. Obecně mám vyzkoušenou rychlejší reakci střihače (který se koně drží volnou rukou), než který se koně nedotýká a reakci koně sleduje pouze zrakem.

V průběhu celého stříhání se většinou dotýkám koně volnou rukou - podvědomě sleduji jeho reakce (podvědomě na něj přenáším i svůj klid - koně i hladím a drbu)...

Bezpečnost koně a vhodné prostředí

Při zacházení s elektrickým proudem a okovaným koněm je na místě velká opatrnost. Už jen proto, že okovaný kůň dokáže prošlápnout přívodní elektrický kabel. Vždy si hlídám (dnes už je to automatika), abych měla elektrický kabel na zemi za sebou - za nohama. Překročím ho, takže mezi koněm a kabelem stojím já. Když kůň poskočí, nejdříve odstrčí mne, než se dostane na kabel. Je to trošku nezvyklé (zpočátku o zamotání nohou), ale je dobré toto pravidlo dodržet. Velmi důležitá je i podlaha - musí být neklouzavá, rovná (při dobrém střihu musí stát kůň na všech nohách stejně), pevná (s výjimkou boxu, ale o tom bude řeč dále), bez překážek (žádné bedýnky čistění), tedy nic, co by bránilo únikovému manévru střihače a ohrožovalo stabilitu koně.

Mnoho koní se děsí vlastní ostříhané srsti, občas je důležité ji odklízet - především a hlavně srst jako taková klouže.

Při vlastním stříhání si pečlivě hlídám nože - jsou tak ostré, že jimi můžu stříhnout bolestivě nejen koně, ale i sebe. Také jejich zahřátí může být koni nepříjemné - je třeba mít nože ostré (tupé nože se rychle zahřívají), každých 10 minut (!) mazat, čistit a průběžně rukou kontrolovat jejich teplotu. Pokoušet se koně ostříhat horkými noži může do budoucna vytvořit špatný návyk koně spojený se stříháním.

Pro kvalitní střih je důležité dobře osvětlené místo. Není vhodné stříhat koně v nízkých teplotách prostředí - koně zbavuji srsti, několik desítek minut bude nehybně stát a vymrzat. Buď si počkám na oteplení, nebo na teplejší část dne (poledne). Pokud počasí nepřeje a stáj je studená, je vhodné koně v průběhu stříhání dekovat a celý postup stříhání tomu přizpůsobit. Zároveň se snažím zabránit průvanu na místě, kde koně stříhám, ze stejného důvodu.

Pokud je kůň stříhán pod volným nebem, není možné stříhat za deště či za sněžení.

Na závěr bezpečnosti - čím méně lidí bude okolo, tím lépe. Mnoho koní nervózně reaguje na srocení lidu („určitě mi budou ubližovat"), zároveň je třeba okolo dodržet klid a pohodu. Především je ale nejdůležitější prostor a únikový prostor v případě jančení koně.

Co je potřeba ke stříhání

Typy stříhacích strojků, nože

Základní rozdělení je na bateriové (akumulátorové) a bezbateriové - s elektrickým kabelem.

Výhoda bateriových je, že mohu stříhat i tam, kde není možnost napájení z elektrické sítě. Jejich nespornou nevýhodou je, že jejich výdržnost není velká - při kompletním střihu koně (včetně hlavy) nemusí baterie stačit. Před úplným vybitím baterie se snižuje výkon strojku a nože špatně stříhají. Nabíjení je poměrně časově náročné, strojky mají i vyšší hmotnost (díky baterii). Vyvaruji se však nebezpečí, že mi kůň kopytem šlápne na přívodní kabel elektrické energie.

Jako bateriové já upřednostňuji především menší strojky - na dostříhání jemných partií (hlava) nebo na stříhání různých ornamentů. Menší strojky mají užší záběr nožů, což tomuto plně vyhovuje.

Stříhací strojky s přívodním kabelem mají nižší hmotnost, neomezenou výdržnost.

Při výběru stříhacího strojku upřednostňuji výkon motorku - silnější motorek si poradí s různými patáliemi a tolik se nezahřívá. Na trhu je několik typů strojků, já stříhám s typem Equi - clip (pevná stříhací hlava). Se strojkem této konstrukce jsem stříhala stovky koní v UK, provozně byl 100% spolehlivý.

Větší a silnější strojky jsou hlučnější.

Nože jsou výměnné - k mému strojku dodávané s různými vzdálenostmi mezi zuby, které určují výšku střihu. Obecně platí, čím je větší vzdálenost mezi hroty nože, tím je střih vyšší - počítáno v mm délky srsti od kůže.

Při stříhání je dobré vzhledem k teplotě nožů dodržet určitý režim - pokud stříhám několik koní za sebou, mám u svého strojku ozkoušené, že po maximálně 4 koních je dobré dát pauzu - nechat nože vychladnout.

Broušení nožů svěřuji pouze vybraným firmám - většinou těm, které nože prodávají (fa Equiservis, fa Kamír). Tak se člověk vyvaruje nepříjemné zkušenosti, která může vyústit dokonce vylámanými zuby při neodborném broušení. Firmy, které brousí kadeřnické nůžky atd., většinou neumí dobře brousit střihací nože. Vše ale záleží na osobních zkušenostech.

Pomůcky pro stříhání

Určitě vhodný stříhací strojek (případně dohromady větší - kabelový a malý bateriový), náhradní sadu ostrých nožů, případný prodlužovací kabel, hrubý kartáč na čistění nožů v průběhu stříhání, olejničku, šroubovák (pro demontáž nožů), křídu (naznačení střihu), fajfku, štajgr, jemný kartáč na čištění koně - ostříhané srsti, desinfekci (v případě krize i pro sebe :-) ), skládací stoličku (není vhodné balancovat na nestabilních stájových potřebách) a katalog střihů (dávám vybrat a konzultuji s majitelem).

Oblečení pro stříhání nesmí bránit v pohybu, současně má zabraňovat vnikání ostříhané srsti na kůži střihače. Pokud nebude střihač vhodně oblečen, tak bude mít při stříhání koňské chlupy opravdu úplně všude. Boty jsou dobré kotníčkové šněrovací s neklouzavou podrážkou a dostatečně silnou špičkou (když na vás nějaký drobeček z leknutí šlápne...), na kalhoty si s oblibou beru dlouhé, kožené chapsy - do nich se chlupy nezasekávají - a bundu mám s vyhrnutým límcem. Ráda nosím čepici nebo kšiltovku...

Kdy stříhat

Prakticky kdykoliv, podle potřeby. Nestříhám ráda koně hubené - odstraněná srst je připraví o izolaci. Zimní stříhání je spojeno s pracovním využitím koně v průběhu zimy/přípravou na výstavy a zkoušky. Výměna srsti je závislá na světelné délce dne - tedy už v září můžu stříháním eliminovat nastupující zimní srst. Naopak v únoru je poslední termín stříhání, pokud nechci zasahovat do rostoucí letní srsti (v našich podmínkách). Když stříhám v pozdějších termínech (březen), srst naroste, ale musím počítat s tím, že linie střihu mohou být v letní srsti vidět. Mnoha koním bere výměna srsti dost energie, ostříháním jim toto období ulehčím. Letní stříhání je v našich podmínkách spíše výjimkou - v těchto případech upozorňuji majitele na riziko úpalu.

Příprava koně na stříhání

Před stříháním konzultuji s majitelem, jak se kůň chová, zda už byl někdy stříhaný. Pokud je kůň příliš vznětlivý nebo problematický na ošetřování, nabízím možnost sedace - používám Sedalin. Toto je nutné rozhodnout včas před vlastním stříháním - vzhledem k mechanismu působení a času, který je potřeba. Obvykle za 20 minut po aplikaci Sedalinu můžu začít stříhat, tak aby na nejcitlivější partie vyšel vrchol sedace. U velmi problematických koní je vhodná aplikace uspávacího prostředku do žíly veterinárním lékařem.

Po majiteli vyžaduji, aby byl kůň ke stříhání vyčištěný (neslepená, čistá srst), nebyl zablácený a zpocený. Tohle vše velmi tupí nože a někdy prakticky znemožňuje koně kvalitně ostříhat.

Přítomnost majitele je nezbytná - kůň jej zná a majitel ručí za chování koně.

Většinou stříhám koně na stájové uličce, kde je prostor a dobrý povrch. Bázlivé koně nebo koně mladé mohu stříhat v boxu - s vědomím rizika ztížení vlastního úniku vzhledem k podestýlce. Někteří koně bývají v boxu klidnější.

K fixaci problémovějších koní můžu použít fajfku, snažím se ji případně využívat pouze na nejproblémovější partie - prsa, hlava.

Návyk koně na stříhání

Koním dávám čas si na strojek zvyknout - zároveň si tím vyzkouším reakci koně na zvuk stříhacího strojku. Koni strojek ukážu, nechám očichat, poprvé zapnu strojek v bezpečné vzdálenosti od koně a nechám běžet „naprázdno". Pak vypnutým strojkem přejíždím po koni a sleduji jeho reakce.

Dalším krokem je zapnutí strojku např. v levé ruce a koně se dotýkám pravou rukou v oblasti lopatky - vibrace strojku se přenášejí přes mé tělo na koně. Reakce v této fázi hodně vypoví o tom, jak se kůň bude chovat v průběhu stříhání. Pokud se kůň plaší, prodloužím jednotlivé fáze navykání a nezačínám další fázi, dokud se kůň neuklidní (např. nebudu přistupovat ke koni, dokud jej děsí pouhé zapnutí strojku).

Poslední fází je zapnutí strojku a jeho přiložení na kůži, první střih do srsti. Ten provádím na dolní části lopatky - je to místo, které koně akceptují nejlépe a i já jsem v dobré pozici vůči kopytům. Od tohoto místa začínám stříhat celého koně.

Pro uklidnění koní, kteří jsou vyplašení, velmi pomáhá při jednotlivých fázích navykání strojek vypnout a koně pochválit.

Postup stříhání

Každý střihač má právo zvolit si vlastní postup ;-). Já začínám od nejlehčí partie (oblast lopatky), pokračuji na přední nohu, ostříhání lokte, prsou, pokračuji na břicho, zadní slabinu, záď, dostříhám boky a hřbet, až nakonec stříhám krk, případně hlavu.

U nervózních koní nebo takových, kterým stříhání vadí, si zkusmo „stříhnu" na několika partiích, abych zjistila, kde mu to nejvíce vadí. Tyto partie se snažím stříhat po částech - vždy když koni „dojde trpělivost" a začne vyvádět, okamžitě přejdu na snesitelnější místo, na problémové místo se vracím až po uklidnění koně.

Důležité je předem si vytyčit linie střihu a buď si je naznačit křídou, nebo strojkem vystříhat. Např. na přední noze rovnou vystříhám hranici, kde srst zůstane, aby se pak při stříhání prsou nestalo, že zasáhnu do linie střihu. Při stříhání dělám dlouhé, plynule na sebe navazující tahy - docílím tím hezkého vzhledu ostříhaných partií bez vynechaných či nedostříhaných míst. Na strojek netlačím, jen jej volně přiložím na kůži a noži kloužu po kůži.

Stříhám PROTI směru srsti, toto musím dodržet i při stříhání vírů. Tedy slabinový vír ostříhám od linie hřbetu dolů, směrem k břichu koně. Výjimkou je má speciální metoda „střih po srsti". Stříhám po srsti v místech, kde potřebuji nechat delší srst, než mi umožňuje hustota nožů. U nožů, které stříhají např. na 1 mm délky srsti, takto docílím délky srsti cca 3-4 mm, zároveň je srst sestříhaná - „netrčí". Hojně toho využívám při stříhání břicha, kde zůstane srst delší jako ochrana proti chladu (zde koně nechrání deka) a zároveň na ostříhaném koni netrčí neostříhaná srst. Lze to využít i na kohoutku, pokud stříhám celého koně.

U některých koní s jemnější kůží zůstávají na těle znatelné tahy strojku. Tato vada na kráse během několika hodin zmizí, není to nic závažného.

Volba střihu

Druh střihu (kolik srsti bude ostříháno) si volí majitel koně - vždy pomáhám s výběrem vhodného střihu. Vozím s sebou katalog, kde mám deset základních střihů. Při výběru se řídím intenzitou zátěže koně a jeho celkovým managementem, nutno zohlednit i pobyt ve výběhu. Střihy lze upravovat, případně vystříhat něco speciálního, dle přání majitele koně. Obecně platí, že čím intenzivnější zátěž koně, tím více ostříhané srsti, tím kratší pobyt ve výběhu - pokud je chladno.

Nad kořenem ocasu a na kohoutku nechávám vždy srst neostříhanou ve tvaru trojúhelníku (případně na kohoutku stříhám „po srsti") z důvodu, abych nestříhala do růstové zóny žíní. U kohoutku je nutno ještě počítat s okrajem dek/y, které mohou koně bolestivě odřít, pokud místo nechrání srst. Také nestříhám nohy až ke korunce kopyt, pokud kůň bude chodit do terénu - zmrzlá sněhová krusta může ostříhané spěnky ošklivě pořezat.

Jako doplněk je možné strojkem úplně ostříhat hřívu a rousy na končetinách. Při stříhání hlavy a uší koně svou dlaní nebo paží chráním oči koně, sebemenší pohození hlavou může být velmi nebezpečné. Pokud majitel nechce ostříhat hlavu, ale kůň se na ní potí, je možné vystříhat oblast mezisaničí - nenaruší to celkový dojem střihu a zároveň se vystříhá místo, kde se kůň hodně potí.

Časová náročnost stříhání se odvíjí od typu střihu a chování koně. Neklidný kůň potřebuje více trpělivosti a pohody při stříhání. Obratný střihač dokáže klidného koně ostříhat za 40-50 minut celého, včetně hlavy.

Stříhání bez pomocníka

Při stříhání lokte přední končetiny, prsou či slabiny zadní končetiny je doporučováno zvedání končetin pomocníkem, aby došlo k napnutí kůže na těchto místech, které je nezbytné pro stříhání. Šikovný střihač toto neřeší, kůži si postupně napíná druhou rukou.

Originální střihy, šablony

Stříhání koní je módně praktická záležitost, touha některých majitelů po originalitě dává vzniknout mnoha zajímavým střihům, fantazii se meze nekladou :-). Pokud není k dispozici stříhací strojek s užšími noži, je možné vyrobit šablonu s ornamentem/tvarem a stříhat po přiložení na srst. Různé symboly a ornamenty je vhodné umisťovat na místa, kde se kůže příliš nehýbe - záď, žebra, lopatka.

Orientační ceny střihů

Ceny se pohybují v řádu několika málo stovek korun. Čím méně je ostříháno srsti, tím je střih levnější.

O stříhání koní si napíšeme ještě jeden článek. Seznámíme vás s běžnými střihy koní, jejich výhodami a nevýhodami a kdy se pro ně rozhodnout.