Historický úvod

V historii nejstarším doloženým koněm byl Old Billy, který se roku 1822 dožil plných 62 let. Jako realitu však musíme brát, že věk třiceti let je pro většinu velkých plemen koní často nedosažitelný, a že za starého se kůň považuje již od dvaceti let svého věku. U nás v ČR se často i 15letí koně považují za staré a již nevyužitelné, což je možná důsledek dekád socialismu, kdy stárnoucí a nevyužitelní koně byli ve velkém odesíláni na jatka (je otázkou, jestli tohle není daleko milosrdnější, než putování starých koní od čerta k ďáblu v provizorních podmínkách). Na jatkách skončili mnozí věhlasní koně a dobře se pamatuji na neskrývaný údiv v reportáži z německého hřebčína, kde se psalo, že význační plemeníci se nechávají dožít. Jatka nepotkala ty koně, kteří museli být utraceni kvůli úrazu, nemoci či tak běžné kolice, některé potkala i přirozená smrt na pastvě, jako třeba slavného Metála, ale jinak byla běžnou realitou života u koní. Chovné matky také někdy uhynuly při porodu nebo na poporodní komplikace, ale většina z nich byla po vyyřazení poslána na jatka.

Výjimky se v tomto období týkaly jen některých, jako např. skvělého závodního koně a plemeníka Detvana, který byl utracen až ve svých 27 letech v Napajedlích, kde se narodil. Příkladem z opačného spektra byl Symbol, který vyhrál Trojkorunu (Velkou jarní cenu, Derby a St. Leger), navíc na mezinárodním mítinku zvítězil v obou hlavních dostizích. Pro četné extériové vady nebyl zařazen do chovu, a tak po skončení kariéry šel na jatka. Také věhlasný Lyon, nejen vítěz Derby, skončil po úrazu na jatkách ve věku 22 let. Z té doby je těžko hledat rekordmany, protože se také někdy stávalo, že z kamiónu směřujícího na jatka byli někteří koně vytaženi, de facto zachráněni, ovšem bez dokladů. Vedoucí chovu hřebčína v Mimoni uváděl, že se staré klisny snažili udat na zahrádku na dožití, jinak šly do potravního řetězce.

Po pádu režimu se plnokrevníci, ale i mnozí jiní koně, potkali s existenční realitou. Končily mnohé hřebčíny, oddíly a privatizace ukončila éru JZD. Mezi obyvatelstvo se dostalo velké množství koní a navíc jejich počet neustále stoupá. Stojíme dnes tváří tvář situaci, kdy jsou staří koně narození v 2. polovině 80. let a během koňského boomu v 90. letech vlastněni ve velkém lidmi, kteří někdy čelí etickému i ekonomickému dilematu. Také je otázkou režim a péče o starého koně, ne vždy jsou s takovou péčí praktické zkušenosti. Chtěla bych také na základě několika příběhů plnokrevných stařečků předestřít, jak taková (a úspěšná) péče vypadá.

Ale než se k nim dostaneme, co kdybychom si představili některé dlouhověké šampiony? Začneme v zahraničí, poté se přesuneme do Čech a současné reality, a na závěr si představíme současné nejstarší mnou dohledané žijící plnokrevníky a u některých i jejich režim.

Zahraničí

Ptáte se, jaký byl nejstarší plnokrevník vůbec? Měl by jím být australský dostihový kůň Tango Duke, který se dožil 42 let, bohužel jeho plnokrevnost není doložena. To Merrick žádné potíže s plnokrevností neměl a dožil se plných 38 let, což je de facto rekordní věk u plnokrevníka. Merrick vyvrací hned několik mýtů u plnokrevníků: a) předčasné obsedání, b) dostihy, c) celkově management dostihového koně = zničený kůň, předčasně opotřebený. Často totiž závisí na péči o koně poté, co je vyřazen z dostihového tréninku, což si mnozí milovníci koní nechtějí připustit a rádi veškeré zdravotní problémy, i nedostatečné nakrmení svádějí na již dávnou dostihovou minulost. Jenže se nic nedá paušalizovat a tento mýtus je jedním z nejškodlivějších, umožňující lehce omluvit vyhublé a vynervené koně i deset let po skončení kariéry. Samozřejmě výjimky z pravidla existují vždy.

Merrick totiž běhal v letech 1905 až 1915 v plných 208 dostizích... Roku 1906 si ho koupil pinhooker Milam (majitel dále zmiňovaného Exterminator), který ho vlastnil až do jeho smrti v roce 1941. Tři roky před jeho smrtí o něm referoval, že je slepý, hluchý, ale že ho nedá ani za milión dolarů.

Bargain Day se dožil 37 let, ale nedá se říci, že by byl pro plnokrevnou populaci něčím výjimečným, což takový Lyphard, který žil do svých 36 let, byl koněm z jiného soudku. Dostihový šampión mílař a skvělý plemeník svoji dlouhověkost podědil po svém otci legendárním Northern Dancer, který se dožil 29 let a utracen musel být jen kvůli komplikované kolice. I jiní synové či vnukové Northern Dancera žili poměrně dlouho, např. Northern Taste (33 let), Sadler´s Wells (30 let), Storm Cat (30 let), Dixieland Band (30 let), Theatrical (30 let), Be My Guest (30 let). Všichni byli šampióni na dráze nebo v chovu, někteří obojí. O většině by se daly napsat rozsáhlé příběhy, neboť jsou součástí dějin. Ke Storm Cat ještě dodám, že jeho matka Terlingua byla dcerou úžasného Secretariata a vypadala jako jeho dokonalá kopie, akorát v ženském vydání. Na dráze byla šampiónkou dvouletých klisen, v chovu dala 11 hříbat, z toho několik významných. V plné síle se dožila 32 let.

Když si uvědomíme, že Secretariatův polobratr Straight Flush se dožil stejného věku, a to byl zachráněn z ohrady koní čekajících na finální ortel v texaských jatkách, tak je škoda, že Secretariat samotný musel být utracen kvůli laminitis již v 19.

Dalšími dlouhověkými esy byli: Primonetta (35 let, šampiónka starších klisen a Matka roku), Stop the Music (35 let, šampión dvouletých, dobrý plemeník), Raja Baba (34 let, 41 startů od dvou let do čtyř, šampión plemeník), Gallant Man (34 let, jeden z nejlepších dostihových koní USA 20. století), bába šampióna Unbridled´s Song, grupová vítězka Lucky Spell se dožila 34 let, přestože na dráze vyběhla 69x a v chovu dala 14 hříbat. Ve spánku zemřel jako 33letý Ga Hai (43 startů - 13 vítězství). Stejného věku se dožil Gr.1. vítěz Cormorant, ale v této kategorii 33 let určitě vedou Round Table (66 startů - 43 vítězství, jeden z nejlepších dostihových koní 20. století, vyběhl nebo dorovnal 14 traťových rekordů, z toho jeden světový rekord, šampión plemeník) a Count Fleet (šampión 2letých a 3letých, Kůň roku, šampión plemeník).

Speciální zmínka musí patřit Brown Berry, kterou jsem zmínila u plemeníka Monseigneur. Tato dáma se dožila plných 33 let, což byl fantastický věk na to, že dala 19 hříbat (!), přičemž to poslední se narodilo v jejích 26 letech... A to jako dvouletá vyhrála elitní Del Mar Debutante Stakes. 33 let se dožila i fenomenální chovná klisna Pocahontas, která uhynula roku 1870, v chovu dala tři význačné syny, ale mezi nimi především Stockwella.

Do kategorie doživších se 32 let patří Big Spruce (40 startů, Gr. 1. vítěz, otec plemeníka Super Moment - působícího u nás) a Albertine, Gr.2. vítězka, matka a bába Gr.1. koní.

Smrt z kategorie snů měl Horatius (31 let), který si na pastvě lehl, aby se vyhříval ve spánku na slunci, a už nevstal. I ten vyběhl 54x, z toho 18x zvítězil a jeho potomstvo vydělalo 26.3 miliónů $.

Fantastický příběh se pojí s Diomedem, jestli je vám toto jméno povědomé, tak se jedná o prvního derby-vítěze v historii vůbec. V chovu zklamal, a tak se ho „na stará kolena" ve věku 21 let zbavili do Ameriky, při předpokladu, že nemusí přežít ani cestu. Tamější klima mu sedlo natolik, že se dožil 31 let a přitom ještě stihl dát četné a ceněné potomstvo.

Stick to Beauty byla velmi ceněná chovná matka, v chovu dala 17 hříbat, je matkou a bábou šampiónů. Dožila se 30 let stejně jako Marshesseaux, která na dráze vyběhla 37x, v chovu je matkou šampióna a 15 jiných hříbat.

Nesmíme zapomenout ani na Cyllene, což je fundamentální plemeník v historii plnokrevníka (minimálně jako děd Phalarise - ten je přítomen v rodokmenu téměř každého plnokrevníka). Ten vyběhl jako poprvé ještě v době, kdy mu ještě nebyly dva roky a jako čtyřletý vyhrál ultravytrvalecký Ascot Gold Cup. V r. 1908 ho odeslali do Argentiny, kde uhynul ve věku 30 let.

Maličký Hyperion byl extratřídou již ve dvou letech, jako tříletý vyhrál Derby. Extrémně populární hřebec se v chovu stal legendou. I on se dožil třiceti.

Amerického Koně století Man O´War mnozí z vás určitě znáte. Kůň, který ve 21 startech byl poražen jen jednou, běhal v letech 1919-1920 a získal obrovskou popularitu, která v neumenšené míře trvá dodnes. Tehdy byl ale skutečně superhvězdou a byl pravidelně navštěvován davy obdivovatelů tohoto mohutného hřebce. Uhynul až v roce 1947, kdy mu bylo plných 30 let, necelý měsíc po smrti svého prakticky celoživotního ošetřovatele a přítele Willa Harbuta...

Ve věku 30 let také uhynul valach Exterminator, americký Kůň roku 1922 a mnohonásobný šampion, který na dráze vyběhl ve sto dostizích, z nichž v polovině zvítězil. Toto železné zvíře běhalo od svých dvou let do devíti let... Exterminatorův příběh byl znázorněn v rozkošné knížce pro děti pojmenované „Old Bones, the Wonder horse", což byl tehdejší betseller.

A tak bychom mohli pokračovat donekonečna...

České příběhy

Už jsem výše psala důvody, proč u nás se často vysokého věku koně nedožívali, což se částečně změnilo až v poslední době.

Jednu dobu byl nejstarším plnokrevníkem Valencio, který vyhrál Velkou pardubickou v roce 1986. Ten po tomto krásném vítězství dožil ve stáji u trenéra Holčáka ve Velkých Karlovicích až do bohatého věku 31 let (uhynul 2007), po něm byla i stáj pojmenována. Valencio byl znamenitým steeplerem, začal na dostizích už jako dvouletý v polovině června r. 1979. Na rovinách ve 14 startech nezaznamenal nic mimořádného, po přechodu na proutí z deseti startů vyhrál dvakrát, ale to pravé ořechové přišlo až na steeplechase, kde vyběhl 25x, kromě Velké pardubické vyhrál Steeplechase Briganda, Velkou steeplechase v Topolčiankách či Podzimní cenu Slušovic. Valencio se také zúčastnil Velké národní, kde sice doběhl do cíle, ale nekvalifikován po pádu. Valencio běhal 9 let v celkem 49 dostizích.

Dneska primát drží pravděpodobně klisna Stelie, která se letos dožívá ve výborném zdraví 29 let. Je vitální, bez zdravotních problémů a s výbornými kopyty, i když předtím s nimi měla problémy. Stelie žije už od roku 2001 v režimu 24/7 celoročně, v roce 2008 přišla do Halenkovic, kde je doposud. V poslední době je kvůli hmyzu mazána bahnem (nejlepší repelent), má k dispozici přístřešek, kam se ráda uchyluje v případě větrného počasí. Ostatní klisny ji tam pustí i v případě hnusného počasí, jinak se zdržují spíše mimo přístřešek, který je tak staré klisně k dispozici. Stelie volí cestu nejmenšího odporu, vždy si počká, až se ostatní napijí apod. Seno je k dispozici na více místech, takže se k němu vždy dostane. Ve stádě je oblíbenou tetou hříbat, ale přesto má raději svůj klid, takže ráda odpočívá v závětří a když chce kontakt, dojde si za nimi. Velice ráda tvrdě spí a po probuzení vždy řehtá, tak jí ostatní kolegyně odpovídají. Pro starého koně (natož plnokrevníka) je krmení velice důležité, jak dcera MVDr. Jana Filly Alexandra Fillová uvádí, dostává denně 1 kg černého ovsa a 1 kg granulí LaSard Hobby Gel, vše máčené, k tomu řepkový či ostropestřcový olej. V zimě se jí vaří lněné semeno a jednou ročně dostává kůru kloubního preparátu. Od jara do zámrzu má k dispozici pastvu, tu preferuje před senem. Z hlediska veterinární péče je obstarána stejně jako chovné klisny, tj. vakcinace chřipky a jednou za dva roky zuby (už není moc co brousit). Stelie je dnes známá jako bába skvělé Stigmy.

Dalšími žijícími rekordmany jsou Vokál (28 let) či Strong Regent (28 let). Vokál žije v režimu 24/7 od jara do podzimu, ještě loni se svým majitelem chodíval na krátké výlety, nyní už jen relaxuje ve výběhu s klisnami a jejich hříbaty. To Strong Regent chodí 2-3x týdně na lehkou jízdárnu, pokud je dobré počasí, a 1x týdně zvládne i hodinu v terénu, ovšem musí se na něj v kopcovitém terénu brát ohled, ale i tak holky začátečnice s ním mají co dělat. Strong Regent běhal dostihy v Rakousku a poté fungoval (funguje) jako rekreační kůň. Jeho současná majitelka Mirka Přibylová ho koupila v jeho 24 letech a referuje, že nemá stoličky, jen pár řezáků a tak se mu 2-3x denně dělá kaše z rozmočeného sena, namočených granulí a šrotu. Pak si ještě rozkouše rohlíky.

Do stejné stáje patří ještě 26letý Mandor, který běhal až do 11 let po celé Evropě, a vyhrál také rakouské St. Leger. Tomu prý trvalo déle, než se zklidnil, dnes je spolehlivým hobby koněm. V nejlepší kondici z těch tří je 25letý Vykuk, který chodí pod sedlo 4x týdně a zvládá i lehčí objemové práce s mladými dostihovými koňmi. Jedná se o výborného učitele na skoky.

Všichni tři (Strong Regent, Mandor a Vykuk) fungují v boxovém ustájení, do výběhu ovšem chodí denně. Ani jeden z těch tří nemá problémy s nohama, ale prý proto, že jsou zatěžováni s ohledem. U nich je zastáván názor, že při režimu 24/7 by nebyli schopní fungovat dodnes pod sedlem.

Někdejší jedničkový vítěz a plemeník Canon je letos 27letý a pokud se nic nezměnilo, bydlí u Faltových.

Letos se věku 26 let dožívá třeba i Lolek, který je v důchodu poblíž Mělníka, nebo vysloužilá chovná klisna Supermate u paní Hronové.

Nejslavnějším plnokrevníkem bude ovšem trojnásobný vítěz Velké pardubické Peruán, který se letos dožívá 25 let.

27 let se dožila i významná chovná klisna Valentina, která vypadala hůře až v tomto věku v důsledku ztráty zubů. I její nejvýznamnější dcera Vačka byla uspána až ve 27 letech.

Již odešli...

Dnes již zapomenutý Bam II se dožil věku 28 let a nebýt těžké koliky, jistě by i nadále hýřil velkou energií (i zájmem o kobylky) stejně jako při mé návštěvě v jeho 27 letech. I on přišel o zuby a byl krmen kaší. Přes den chodil do výběhu, jezdecky využíván nebyl.

Svoje dny u pana Kubíčka dožil i do věku 27 let Glenstal, někdejší plemeník Coolmore Stud, o kterého bylo dobře postaráno do posledních dnů. Do ČR byl importován až ve věku 21 let. 27 let se dožila i významná chovná klisna Valentina, která vypadala hůře až v tomto věku v důsledku ztráty zubů.

Nemůžeme opomenout čtyřnásobného vítěze Velké pardubické Železníka, který běhal v letech 1981 od 3 roků až do věku 14 let do roku 1992. Ten se dožil na odpočinku plných 26 let, což je na koně, který vyhrál 4x nejobtížnější zkoušku steeplera u nás vůbec, obdivuhodné. Jiný vítěz Velké pardubické Vronsky letos uhynul v krásném věku 25 let a jeho matka Vinny, rovněž úspěšná ve Velké pardubické (2. místo), ve věku 26 let.

Colonie byla velice aktivní až do věku 25 let. O slavném Laténovi se ještě v jeho 24 letech psalo, jak je na vyjíždkách plný energie. To už byl vyřazený z napajedelského chovu a zařazen na odpočinek ve Frenštátu p. R., kde chodil na dopoledne do výběhu. Latén odešel na věčné pastviny jako 25letý po bohaté dostihové i chovné kariéře. Jeho matka slavná Latina, poslední Masisova dcera, fantastická jak na dráze, tak v chovu, se dožila 24 let.

I v mládí intenzivně dostihově využitý plnokrevník se dožívá krásného věku za předpokladu dobré péče, také zde hrají roli genetické predispozice a jistá nezbytná dávka štěstí.

Budu velmi ráda za jakékoliv ohlasy a uvítám další informace o jiných veteránech.