Liverpool

Liverpool (malý vodní příkop) se staví pod oxer nebo před, pod či za kolmý skok a jeho celková šířka je maximálně 2 metry.

Obtížnost: „Zejména mladí a nezkušení koně se na Liverpool zaměřují příliš dlouho a nekoncentrují se tak na nejvyšší bariéru," říká stavitel parkurů Georg-Christoph Bödicker. A Alois Pollmann-Schweckhorst dodává: „Pro koně je při spojení Liverpoolu a kolmého skoku obtížné rozeznat, kde je nejvyšší bariéra - nad skokem, za ním nebo snad před ním?"

Trénink: „U koukavějších koní dávám Liverpool pod kolmý skok, což je nejjednodušší varianta," říká Pollmann-Schweckhorst a dodává: „Pokud jej kůň bez problémů překonává, posunu vodní příkop dopředu, čímž plní zároveň funkci odskokové pomůcky." Georg-Christoph Bödicker doporučuje využít zkušenějšího (spolehlivě skákajícího) vedoucího koně coby pomocníka, neboť méně zkušený kůň jej bude následovat. Správnému nájezdu na překážku může pomoci také ohraničení z obou stran pomocí bariér. Skok postavte směrem k východu (koně vždy směrem k východu více „táhnou") a naplňte jej vodou až ve chvíli, kdy jej kůň spolehlivě překonává. Jinak jej to může zbytečně navíc rozrušovat.

 

Triplebar

Triplebar je překážka složená ze tří elementů a zpravidla je širší než oxer.

Obtížnost: „Triplebary jsou většinou označovány jako jedny z nejjednodušších skoků. Já si to o nich nemyslím, neboť se na ně musí najíždět odpovídajícím způsobem," říká Pollmann-Schweckhorst.

Trénink: Bödicker doporučuje postavit trojbradlí tak, aby prostřední bariéra byla nejbarevnější a jezdec i kůň tak mohli lépe vidět, kde je střed. Nejvhodnější je odskakovat na něj blíže k překážce, jinak je pro koně příliš široký. Pomoci může také kavaleta, kterou postavíte před triplebar na jeden cvalový skok (pozn. cca 6,50 m, ale vzdálenost je nutné napasovat vašemu koni na míru!). Pollmann-Schweckhorst se při najíždění na triplebar zaměřuje na první bariéru, neboť je dle něj nejdůležitější křivka skoku.

Zeď

Moderní zdi jsou široké 2,50 - 4 m a hluboké 20 cm.

Obtížnost: Koně skrz zeď nevidí, v čemž se výrazně liší od ostatních překážek na parkuru a má proto na koně často „brzdicí" vliv. Jakmile chybí důvěra mezi koněm a jezdcem, často pak přijde odmítnutí skoku.

Trénink: Zeď je výškovým skokem, a proto se na ni najíždí stejně jako na kolmý skok. Optimální odskokový bod leží dále od překážky, než je tomu např. u oxeru, neboť nejvyšší bod skokové křivky je přímo nad skokem. Pro zvýšení důvěry vašeho koně začněte nejprve s nižší zdí a pomoci může také umístění bílých „stříšek", které se dávají na zeď, nejprve na zem.

S vhodným nájezdem na tuto překážku může pomoci také postavení kolmého skoku cca 17 - 18 m před zdí. „Po doskoku prostě jednoduše jeďte dál rovně," radí Bödicker. Máte z monstrózní zdi strach? Nepanikařte. Koně skáčí masivní překážky bez problémů. Jen pozor na případné díry ve zdi, do kterých se rádi zadívají.

Tzv. „vlna" nebo „voda"

„Tato překážka se poprvé objevila na mezinárodních parkurech v roce 1988 v Soulu," vzpomíná Alois Pollmann-Schweckhorst. Prkna, zvlněná či rovná, mohou tvořit celý skok nebo být kombinována s bariérami. Pozor! Prkna jsou užší než bariéry a rychleji také z držáků padají.

Obtížnost: Tato překážka nemá rovnou horní linii - v té najdeme nejvyšší a nejnižší bod.

Trénink: „Jakmile se tato překážka objevila na trhu, koupili si všichni parkuroví jezdci jeden exemplář pro trénink. Koupě není nutností, ale pokud máte možnost si tuto překážku vyzkoušet v některé ze spřátelených stájí, neváhejte," říká Bödicker. Kůň musí tuto překážku prostě zažít a poznat. „V tréninku najíždím na střed a v parkuru na nejnižší bod," říká Alois Pollmann-Schweckhorst a radí, aby jezdci tyto překážky netrénovali příliš často. Jinak při jejím překonávání začnou být koně ledabylí.

Vodní příkop

Vodní příkop je tradiční překážkou a na šampionátech je předepsaným skokem. Široký je 2,50 - 4,50 m a na odskokové straně mohou být max. 50 cm vysoké odskokové prvky (malá zídka, proutěnka). Na doskokové straně bývá ohraničen lištou s plastovou hmotou (ta se po dotknutí koněm musí vždy měnit).

Obtížnost: Vodní příkop je jedinečný šířkový skok. Koně se jej musí naučit překonávat tak, aby křivka skoku odpovídala šířce vodního příkopu.

Trénink: Alois Pollmann-Schweckhorst radí: „Pro simulaci vodního příkopu použijte modrou plachtu, která by měla mít 4 metry na délku a 2,50 m na šířku. Jako pomůcku postavte také malé odskokové prvky. Na doskokové straně položte tenké prkénko a doprostřed takového vodního příkopu postavte kolmý skok. Důležité je, aby se kůň naučil odskočit a ne šlápnout do vody. Případně můžete začít trénovat s malým Liverpoolem."

Georg-Christoph Bödicker dodává: „Základní tempo musí být při nájezdu na vodní příkop zvýšeno, aby se koni z takového tempa lépe skákal šířkový skok." Problémy s distancí? Jako pomůcku si postavte kolmý skok (viz zeď výše).

Úzké překážky

Klasické překážky jsou zpravidla široké 3 - 4 m. Úzký skok je široký 2,50 m a žolíky mohou mít i jen 2 m.

Obtížnost: Pokud je úzký skok vysoký, pak vzhledem ke krátkým bariérám působí opticky ještě vyšší. Koně při nájezdu na něj velmi rádi uhnou doleva či doprava.

Trénink: Bödicker radí ohraničit takové skoky pomocí bariér postavených do „V", které navedou koně na střed skoku. Bödicker i Pollmann-Schweckhorst zdůrazňují, že v případě úzkých skoků hrají výraznou roli také boční blendy, které by měly být vyšší než samotný skok. Pollmann-Schweckhorst se přiklání také k využití další dvojice stojanů, které skok pro koně ohraničí.