V první řadě to byla celková ztuhlost klisny, a to pod sedlem i na ruce. Bránila se naprosto všemu, zatínala svůj mohutný krk při snaze o ohnutí, vytahovala otěže, chodila „jak deska“ či spíš jak „uzel“. Ztuhlost se projevila mimo jiné velmi drobivými kroky a celkovou neochotou jít dopředu, včetně neposlušnosti na holeně. Místo pohybu dopředu klisna často na holeň reagovala vyhozením. Nejhorším projevem ztuhlosti však byl zlozvyk stahovat jazyk dozadu. Klisna tak byla stále s lehce pootevřenou hubou a schovaným jazykem, hlavu zvedala a většinu času ji měla dost neklidnou, řekla bych, že se neustále zlobila, projevovala nespokojenost. Jezdkyně ji jezdila na nelomeném gumovém udidle bez nánosníku.

Hned první hodinu si vzal andaluzanku na paškál Philippe Karl. Poradil majitelce, aby vyměnila udidlo za kovové jednou lomené a aby klisně dala nánosník, který bude korektně zapnutý (tedy „na dva prsty“). Pak začal andaluzanku učit „společnému jezdeckému jazyku“. Protože nejdříve je třeba koně naučit rozumět pomůckám (ruce a holeně) a až pak lze gymnasticky procvičovat jeho tělo různými cviky.



Obr. 1 Uvolnění huby vytažením udidla do koutků ze země.

Prakticky to znamenalo toto:

1. naučit klisnu reagovat na pohyb udidla v hubě odžvýknutím a uvolněním čelisti. Nejdříve ze země ji naučil správně zareagovat na vytažení udidla do koutků, poté ji učil ohýbat krk (flexovat) na obě strany a následně ho natáhnout. Zásadou je, že udidlo nesmí zapůsobit na jazyk. Pouze tak se klisna o něj přestane bát. Proto lze zatím ohýbat její krk pouze s otevřeným týlem, o vyklenutí v týlu se jezdkyně zatím nesmí snažit, protože při něm už jedna (vnější) otěž působí na jazyk. Opět v duchu zásady, že uvolněná huba (jazyk a čelistní kloub) je základem pro uvolnění celého koně.

Mladé koně je třeba učit:

- flexi krku vlevo a vpravo,

- natažení krku v kroku, klusu a cvalu.

2. naučit klisnu ihned zareagovat na pobídku holení; čili „leg lesson“. PK nejdříve ze země pomoci tušírky chtěl po klisně okamžité vykročení dopředu a požadoval po ní, aby sama udržovala tempo. Na malém kruhu ji také učil uhýbat zádí do strany (ven). Je třeba, aby „rozvázala“ chody.

Obr. 2 Uvolnění huby vytažením udidla do koutků ze sedla.

Uspěchané krátké kroky jsou známka ztuhlosti; kůň má dělat pomalé, ale dlouhé kroky. Pozor také na rychlý krok; často z toho vznikne mimochod!

Stejné pak prováděl i ze sedla. Klisna ze země i ze sedla reagovala na tušírku přehnaně, občas i vyhodila, ale ke konci už věděla, o čem je řeč, a poslouchala.

Když kůň projeví nelibost na působení tušírky, lze s ní pracovat měkčeji, ale nepřestat.

Druhý den již byla klisna naužděná jednou lomeným „fulmerem“ (což je roubíkové udidlo) a měla anglický nánosník. Ještě jednou si ji vzal PK, prováděl s ní ze země „leg lesson“. Klisna zpočátku opět vyhazovala. Signály se stále zjemňovaly a klisna začala chápat a reagovala se stále menším rozčílením. PK přitom držel otěže v jedné ruce, bičík ve druhé – tím bude pro začátek pomůcka bičíkem zřetelnější. Při uhýbání zádí z malého kruhu působí bič na záď, otěže v jedné ruce a kůň jde v lehkém ohnutí od člověka. Prováděl i ustoupení na holeň od sebe, to tlačí rukojetí biče na vnitřní lopatku. Zatím nezáleží na preciznosti cviku, ale na okamžitém poslechnutí.

Obr. 3 Pokud kůň nosí hlavu výš, je třeba jezdit s vyšší rukou; přímka předloktí – otěž – huba nesmí být zalomená (pravou ruku trochu níž).

Ustupování zádí ven na malém kruhu na ruce taky srovnává dominanci koně. Učí ho to, že musí ustupovat z prostoru člověka. Tím, že ho člověk vede na malém kruhu a nutí jít zádí ven a přitom uhýbat předkem před člověkem na kruhu. Dominantního koně lze taky buzerovat stylem: couvni (= udidlo působící do koutků), pojď za mnou (couvnu před koněm), uhni atd.

Další práci už prováděla jezdkyně; nejdříve ze země, pak ze sedla. Musela dodržovat pár zásad:

- klisna nosí hlavu přirozeně trochu výš, proto musí i jezdkyně držet ruce výš, aby dodržela přímku předloktí – otěže – huba koně;

- přísně dbát na pravidla „leg lesson“ (viz minulá část seriálu o Anke);

- při ohýbání krku působit jen do koutků, nikdy nepůsobit na jazyk;

- když kůň místo klusu nacválá, nevadí, zůstat v klidu;

- zpomalovat koně zásadně zvednutím rukou a působením do koutků – tím se totiž mění rovnováha koně a to ho i z fyzikálních zákonů přiměje zpomalit. Nikdy netáhnout ruce dozadu!

- při ustupování zádí na malém kruhu zatěžovat vnitřní sedací kost a vnitřní ruku dát více od krku, vnější otěž dle potřeby přiložit (neck reining); tušírka působí na záď vždy ve chvíli, kdy se zvedá vnitřní zadní noha koně.

Z ustupování zádí na malém kruhu v kroku je dobré po chvilce ihned vyklusat po celé jízdárně a chtít po koni vytáhnout krk (ale zůstat na kontaktu).

Obr. 4 I ve cvalu je třeba dodržovat lehký kontakt a přitom nepůsobit na jazyk.

U mladého koně nelze držet ruce za každou cenu dole, když přizvedne hlavu. Udidlo ho bude tlačit na jazyk a kůň se bude ještě více bránit zvednutím hlavy, ještě více ho to bude bolet atd. atd. Proto je třeba mít ruce ve stejné výšce, jako je huba, pak bude možné vytvořit měkký kontakt. Platí pravidlo, že když je hlava nahoře, ruce jdou taky nahoru. Mladého koně nelze nikdy uzamknout mezi ruce a holeně!

Obr. 5 Výška rukou jezdce se řídí výškou držení hlavy koně.

Příklad projíždění obratu vlevo:

1. zatížit levou sedací kost,

2. levou ruku doleva od krku a

3. vytočit se rameny doleva,

4. pravá otěž na krku (neck reining).

= tím se udělá koni koridor doleva, kudy může jít.

Po přechodech krok – klus – krok – zastavení přešli k práci v klusu. Je třeba najít správný rytmus. Pozice rukou ovlivní pozici krku a tím i rovnováhu, ta zase ovlivní tempo i lehkost pohybu. Střídáním práce na přechodech a ustupování na malém kruhu, vytažením krku a důsledným dodržováním lehké ruky působící jen do koutků si andaluzanka místy vracela jazyk na správné místo. Tendenci k mimochodu v kroku řešili po chvíli tím, že změnou rovnováhy (pozice krku) a lehkou rukou bez pobízení holeněmi zpomalili tempo a kroky se prodloužily; dobře k tomu později poslouží i dovnitř plec, nyní aspoň ono ustupování zádí na kroužku.

Obr. 6 Uvolňování huby ve cvalu.

V červnu bylo vidět jisté zlepšení. Klisna chodila pilněji dopředu, udržovala už své tempo, byla však stále ztuhlá a bohužel jazyk stále stahovala dozadu, i když častěji než v únoru ho měla na správném místě. Problém s jazykem se její jezdkyně snažila mezi kurzy řešit různě – podle různých rad různých lidí; je otázka, zda to bylo vždy dobře.

Hned na začátku PK upozornil, že pro práci s koněm je třeba mít plán. Konkrétně zde: potřebuji koně uvolnit, musí mi dát nejdříve hubu, pak může dát zbytek těla. Nemá smysl stále jen jezdit po jízdárně dokola a bezcílně měnit směr apod. Musím vědět, co tím sleduji.

Proto opět na začátku pracovali na uvolnění huby ze země, ze sedla krok na kruhu, ohýbání krku a v ohnutí nechat vytáhnout dolů a dopředu. Je třeba se starat jen o správný kontakt a působit jen na koutky huby. V kroku klisna potřebuje pomalé tempo, aby nešla mimochodem, ale postupně získala „kočičí chůzi“.

Při uhýbání zádí ven na malém kruhu klisna nereagovala pohotově na holeň, proto se vrátili ke zkrácené verzi leg lesson, aby se zadníma nohama překračovala okamžitě a výrazně. Každý cvik je třeba provádět na obě ruce – je třeba koně gymnastikovat symetricky. Poté vyklusat do natažení. A opět dovnitř plec na kroužku. Cyklus: dovnitř plec na kroužku > vyklusat a lehce vytáhnout > změnit směr > krok > dovnitř plec na kroužku > atd.

Ve cvalu musí jezdkyně udržovat ruce v patřičné výši, aby nepůsobila na jazyk, musí však udržovat kontakt. Přechodu do klusu musí předcházet zvednutí rukou, které změní rovnováhu, pak přijde zasednutí a klus. Na pravou ruku klisna často zaskakovala do kontracvalu. Je třeba ji ohnout ven a zasednou vnější sedací kost. Když to nepomůže, ohnout ji ven a záď nechat ustoupit trochu dovnitř a z toho nacválat. Odlehčení pravé lopatky pak procvičovali i klusem na velké osmičce v sestavení doleva, čili kruh na levou ruku projet normálně, na pravou ruku v kontrasestavení, otevřená vnitřní otěž (koridor doprava).

Obr. 7 Uvolnit hubu a…

Obr. 8 … nechat klisnu vytáhnout krk za udidlem.

Další den po uvolnění huby a ohýbání krku ze země pracovali na celkovém uvolnění koně. Je třeba mít klisnu stále v rovnováze, aby se jí chodilo dobře. Na stěně uvolnit zvednutím rukou hubu a pak provádět přechody krok – zastavení – couvání apod. Couvat se musí bez holeně pouze na změnu pozice krku, klisně lze ještě tolerovat křivé zacouvání. Pak se projížděly malé kruhy – vše s rukou výš než huba, aby udidlo vůbec nepůsobilo na jazyk. Na malém kruhu dovnitř plec (= ustupování zádí ven): Předek musí dělat velmi malý kroužek, záď musí být velmi žívá. Zkoušeli i dovnitř plec na stěně, z ní v klusu změnit směr pro oživení pohybu a dovnitř plec na stěně na druhou ruku. V kontrasestavení měnili obloukem směr, což zlepšuje práci lopatek; kůň nemá být příliš ohnutý. Je třeba otevřít vnější otěž, když tak si pomoct bičem na vnitřní lopatce. Vnitřní otěž na krku (neck reining).

Obr. 9 Obloukem změnit směr v kontrasestavení: pravá otěž od krku, levá na krku vedou koně do požadovaného směru za udržení požadovaného ohnutí.

Další den opět pracovali na přechodech a kroužcích s cílem uvolnit klisně hubu a následně celé tělo. Procvičovali i dovnitř plec a z ní vyklusání s vytažením krku na kontaktu. V klusu na osmičce projížděli jeden kruh v kontrasestavení, druhý kruh v normální ohnutí. Andaluzanka se už byla schopná pěkně natáhnout dopředu a dolů za udidlem; už je v lepší rovnováze, proto je i schopná se vytáhnout krkem níž. Při práci v kontrasestavení už jde „kulatěji“, nelehá do rukou a má pravidelnější krok.

Problémy s jazykem:

1. stahování dozadu

2. vytahování nad udidlo

3. plazení na stranu

4. (skřípání zuby).

To vše je projev bolesti, kdy udidlo tlačí na jazyk a kůň se tomu snaží vyhnout. Je proto třeba přestat působit na jazyk, čili NIKDY netáhnout ruce dozadu.

Obr. 7 Při lonžování Philippe Karl odmítá jakékoli pomocné otěže.

Obr. 8 Umí natáhnout kroky! Zatím bez jezdce…