Začátkem roku klisna prodělala několik veterinární zákroků, kdy jí upravovali zuby i „napravovali“ hřbet a krk. Bettina proto měla v lednu jiného koně a s andaluzankou se ukázala až v září.

Začátek práce byl poznamenaný přílišným spěchem klisny v kroku, drobením a tendencí k mimochodu. Neuvolněnost se u ní projevila – jako obvykle – i zatažením jazyka. Přestože klisna měla snahu hubou „klapat“, ve skutečnosti ji řádně neuvolnila. První snaha jezdkyně se proto musela soustředit na skutečné uvolnění huby a následně na zpomalení tempa.

Nejdříve je třeba uspěchaného koně zpomalit a až pak z toho zlepšovat prostornost kroků.

K tomu posloužila dovnitř plec. Jakmile jezdec koně uvolní a upraví tempo, lze ho ohnout a přimět k vyklenutí týlu. Dovnitř plec pak projížděly i v klusu a střídaly ji s vytažením na velkém kruhu. Bettina musela dbát na to, aby působila do koutků, čili aby jezdila s rukama výš. Tuto zásadu musela udržovat i při nacválání. S ním však měla dvojice problémy; klisna často naskakovala do kontracvalu. Bettina si měla hlídat dobrou přípravu klisny před vlastním nacváláním (kvalitní krok, vyšší držení rukou a přenesení váhy na vnější sedací kost). Cval nesměl trvat příliš dlouho, protože andaluzanka měla tendence zrychlovat. Je třeba po několika cvalových skocích přejít do klusu a zpět do kroku.

Další hodinu procvičila Bettina klisnu v klusu, uvolnila ji a ve vyšší pozici hlavy začala procvičovat osmičku i vlnovku v konstantním ohnutí na levou ruku (čili oblouky doprava projíždět v kontrasestavení). Andaluzanka je totiž přirozeně křivá doprava a je potřeba protáhnout její zkrácenou pravou stranu i upravit její pravolevou rovnováhu. Odlehčení předku pak zlepšila častými přechody krok-klus-krok-zastavení-couvání, kdy couvat měla co nejdříve po zastavení (bez holení!), naklusat měla pomoci bičíku, aby klisna vyklusala živě a od zádi, nikoli líně a po předku.

Pak se soustředily na nacválání. Zkusily to na velkém kruhu, kde měla Bettina myslet na to, že při nacválání má celou dobu sedět na vnější sedací kosti, pak klisna naskočí na správnou nohu. Tomu napomohly i tím, že nacválávali z traveru. V dobrém kroku na kruhu udělali traver, s výrazně zatíženou vnitřní sedací kostí. Poté je třeba přenést váhu na vnější sedací kost a nacválat. Bohužel právě tento krok Bettině dělal velké problémy a před nacváláním se vždy hned přesunula na vnitřní sedací krok. Klisna často naskakovala do kontracvalu.

Třetí hodinu pokračovaly s nácvikem spolehlivého nacválání na korektní nohu. Po rozcvičení, uvolnění, naohýbání a oživení zádě pomoci přechodů nejdříve začaly jezdit na vlnovce v konstantním sestavení doleva. V kroku, potom v klusu. Obrat (podobný kruhu) projely v kontrasestavení (sestavení vlevo v obratu na pravou ruku) s výrazným zasednutím pravé sedací kosti. Tohoto sestavení i sedu pak Bettina využila v bodech označených *, čili v místě, kdy navazoval oblouk doleva: zachovala ohnutí vlevo a zatížení pravé sedací kosti a pouze klisnu pobídla do cvalu:

Postupně změnila figuru na „od stěny ke stěně“. Jezdila na levou ruku ve stálém ohnutí doleva, takže obloučky do jízdárny jela v kotrasestavení a nacválala ve chvíli, kdy přijela zpět na stěnu (bod označený *):

 

Andaluzanka naskočila vždy na správnou nohu a dokonce velmi prostorně a ochotně. Nejdříve nacválávala na stejném místě, ale pak bude třeba toto místo měnit, aby si ho kůň nezafixoval a nepředbíhal pomůcky jezdkyně.