Kůň přirozeně křivý doprava napíná levou otěž a pravá je prověšená. Má křivý krk a tedy přetíženou levou lopatku, ta mu utíká doleva.

> kruhy na levou ruku zmenšuje, na kruzích na pravou ruku utíká ven.
> cval na pravou nohu bývá v pořádku, do levého cvalu však nechce naskočit nebo v něm utíká.
> v lehkém klusu to jezdce táhne k tomu, aby vysedal podle diagonály LP-PZ.

Příčinou křivosti jsou jednostranně stažené krční svaly (zde pravé). Proto je třeba je uvolnit, aby kůň byl ochoten se ohnout doleva na pokyn jezdce. Protože i ten nejkřivější kůň se třeba za mrkví bez problému ohne vlevo.

A první krok, předcházející každé ohnutí a uvolnění krku, je zase uvolnění huby. Tím se „odemkne“ čelistní kloub a s ním i krční svaly. Pak lze ohýbat jeho krk, aby se krční svaly protáhly a povolily na obě strany. Pak můžeme pokračovat dále:

A to je ohnutí krku doleva při ježdění. Tím se přesune rovnováha koně na pravou lopatku a jsme na prvním stupínku k narovnání. K tomu účelu slouží několik cviků, od jednoduššího ke složitějšímu:

1) Ježdění v oblouku na pravou ruku v kontrasestavení.
1. První krok je ten, že kůň jde doprava, ale ohnutý je doleva.

2. Pak k tomu přidám „neck reining“, čili obě otěže působí doprava, levá otěž je přiložená na krk koně, je-li potřeba, pravá otěž může jít od krku doprava, „otevře se“.

3. K tomu se přidá sed, kdy jezdec více zatíží pravou sedací kost. Sed totiž koni ukazuje směr pohybu.

Tímto postupem jezdec přivede předek před záď, čili koně narovná. Pokud se kůň brání a jde vlevo, pak cvik provádíme v rohu jízdárny, to mu nedovolí utíkat ven.

Křivost má ale i další následky: Kůň naučí více odrážet levou zadní nohou, ale méně s ní jde pod tělo, pravou zadní nohou se zase moc nesune, ale došlapuje lépe pod tělo, protože kroky dělá oběma stejně dlouhé, ale z výchozí pozice je tato noha už více vepředu.

Z tohoto důvodu se pro narovnání koně používají i další cviky, při nichž se gymnastickým procvičováním rozvíjí kapacita obou zadních nohou. Patří sem kromě výše uvedené práce na kruzích i stranové pohyby:

2) Dovnitř plec

Při dovnitř plec vpravo má takto křivý kůň tendenci
-    zalomit krk dovnitř
-    strkat plec na stěnu
-    strkat záď dovnitř.
DP vpravo bude tak spíš podobná traversu.

Proto musíme koně:
1.    minimálně ohýbat
2.    ale chtít větší odstup od stěny (lze použít otěže stylem „neck reining“ a jimi vytlačit předek doprava a přitom dobře sedět na levé sedací kosti, abychom udržel směr pohybu vlevo podél stěny).

Při dovnitř plec vlevo má kůň pro změnu:
-    rovný krk
-    hodně padá lopatkou dovnitř
-    zádí "štrajchá" o stěnu.

Jezdec proto musí:
1.    ohnout ho hodně doleva
2.    udržovat malý odstup od stěny (sedí výrazněna pravé sedací kosti).

Touto prací se kůň učí být symetrický.

Pokud by se kůň hodně bránil uvedeným pomůckám v dovnitř pleci, je třeba ho zastavit a začít od začátku: čili uvolnit hubu, naohýbat krk na obě strany a pracovat nejdříve na kruhu v kontrasestavení. Řídíme se Baucherovým principem: „pozice předchází akci“ – což znamená, že nejdříve dostaneme koně do požadované pozice, držení těla (výše popsaný odstup, ohnutí), které mu nastoluje ty nejvhodnější podmínky pro korektní provedení cviku, pak po něm chceme provést cvik.

3) Renver

Kůň křivý doprava (čili dutý vpravo) má velké problémy udělat poloviční překrok doleva, ale doprava ho provede vcelku bez potíží. Při překroku doleva se totiž následkem své křivosti automaticky ohne vpravo a nebude chtít křížit nohy doleva. A máme tu hned dva problémy najednou: ohnutí + křížení nohou.

Co tedy dělat?
Je úplně zbytečné, až kontraproduktivní do nekonečna opakovat poloviční překrok vlevo v domnění, že se to kůň „jednou naučí“, protože tím jen opakujeme problém, ale neřešíme ho. Ve výsledku se kůň začne bránit. Proto musíme situaci řešit jinak: Vysvětlíme koni poloviční překrok v kroku a ještě předtím nastavíme situaci tak, že se jeho pohyb bude podobat překroku, ale bude pro začátek vzhledem k jeho problémům jednodušší. Takže budeme postupovat následujícím způsobem, krok po kroku, od jednoduššího ke složitějšímu – vždy s ohledem na schopnosti a možnosti koně:

1. Kruh vpravo, ohnutí vlevo – čili projíždět v kroku oblouky a kruh na pravou ruku v kontrasestavení. Tím přesuneme váhu koně na pravou lopatku a odlehčíme původně přetíženou levou lopatku.

2. Ještě lepší bude, když přitom vytlačíme záď koně ven.

A už jsme v renveru na kruhu. Tento renver už vypadá skoro jak poloviční překrok doleva, má stejné ohnutí a kůň stejně kříží nohy - vlevo, jen jde zatím doprava, což je pro něj jednodušší (jinými slovy je to skoro poloviční překrok doleva, ale kůň jde po pravé lopatce – je to pro něho přirozenější pohyb a přitom kříží nohy vlevo a je ohnutý vlevo jako v polovičním překroku). Kůň se tímto cvikem naučí rovnováze na pravé lopatce, která mu vzhledem k jeho přirozené křivosti dělala problémy, a získá také větší kapacitu křížit nohy doleva.

3. Tento pohyb koně naučíme v kroku a z něho můžeme zkusit poloviční překrok v kroku. Až poté budeme koně učit renver na kruhu v klusu a z něho poloviční překrok v klusu.

4. Pak lze kombinovat cviky následujícím způsobem za sebou: poloviční překrok > renverem změnit směr > poloviční překrok atd. atd. (= poloviční překrok > vytlačit záď ven a otočka o 180° a zase poloviční překrok).

Do renveru je pak třeba se vrátit kdykoli, když jezdec cítí, že se poloviční překrok vlevo rozpadá. V renveru totiž napraví rovnováhu koně a přitom vlastně cvik nepřeruší.

V příštím díle seriálu se už dostaneme k práci jednotlivých koní na kurzech s Philippe Karlem na Marienhofu (Spillern, Rakousko).