Hned první den předvedla práci na dvou stopách v klusu, přeskoky, španělský krok a snažila se o piafu. Tu chtěla zdokonalit. Philippe Karl však doporučil nejdříve připravit „podklady“ pro dobrou piafu – čili stoprocentně zvládnout okamžité přechody, což dělalo dvojici problémy. PK odmítá učení piafy na ruce, kdy se kůň vepředu drží za otěže (nebo je vyvázán) a tušíruje se po zadních nohách. Učí koně piafovat zdokonalováním přechodů mezi klusem a zastavením až couváním. Podle jeho názoru má být kůň při piafě

lehký na holeních = IHNED vyklusat

lehký na rukou = IHNED zastavit až couvat

(a samozřejmě už musí mít za sebou kvalitní základy).

V praxi to znamená, že kůň musí IHNED a na nepatrné pomůcky provádět přechody: dobrý klus > zastavit > zacouvat > dobrý klus > atd. Až jsou tyto přechody dokonalé, může pak z klusu místo zastavení pouze natolik zkrátit, že kůň předvede několik piafových kroků a jezdec ho poté musí znovu nechat ihned živě vyklusat. Tímto způsobem je kůň po celu dobu pozorný, shromážděný, nepadne na předek, nepověsí se do rukou a neztratí kmih a chuť jít dopředu, je výbušný.Před jakoukoli prací je třeba koně uvolnit a prohřát, povolit hubu a krk. Jezdí se v kroku na malých kruzích, poté na osmičce, kůň se ohýbá a z ohnutí nechává vytáhnout. Pak lze stejné provádět v klusu. Celé to může trvat jen pár minut. V klusu přímo, prodloužit klus i krk koně. Na obě ruce. Cval na velkém kruhu a v klusu kruhy změnit. Pak lze na kruhu provádět přechody klus – cval. Pokud jsou tyto přechody v rovnováze, může se začít skutečně pracovat.

Obr. 1: Isabella předvádí španělský krok.

Druhý den chtěli zlepšit práci na dvou stopách. Jezdkyně dělala hned několik chyb: vytáčela se rameny do opačného směru, zatěžovala opačnou sedací kost (čili ne ve směru pohybu) a vnější holeň strkala příliš dozadu. Následkem toho se kůň pohybovat na dvou stopách dost těžkopádně. Začali proto i nyní „od začátku“, aby koně probrali a uvolnili. Nejdříve v kroku, pak v klusu

uvolnit hubu

ohýbat krk na obě strany

nechat vytáhnout z ohnutí.

Pro zlepšení lehkosti na holeně procvičovali ustupování zádí na malém kruhu (viz leg-lesson).Pokud kůň při dovnitř pleci (stranových pohybech obecně) zpomalí, je dobré s ním vyjet na malý kruh a procvičit ven záď (leg-lesson) nebo hned vyjet na oblouk a prodloužit klus a zase přejít na dovnitř plec – kůň se tím probudí k energickému pohybu a učí se tak být výbušný. NIKDY však nelze zlepšovat aktivitu pohybu během stranového pohybu. Po ukončení dovnitř plece se nemá jet přímo, ale je vhodnější pokračovat na kruhu nebo projet oblouk – kůň už je ohnutý a je dobré toho využít.

Když kůň nereaguje na holeň, nestarej se o rytmus či ohnutí, nejdříve je třeba ho naučit vystřelit na holeň dopředu, i kdyby měl zdrhat. Až se tohle naučí, může se postupně jeho pohyb „kultivovat“.

Pokud má kůň tendenci příliš utíkat, nauč ho zpomalit na zvednutí hlavy a krku (= kontrola rovnováhy), a toto používej i při procvičování přechodů (čili přechod dolů zahájit zvednutím hlavy a krku).

Když kůň utíká a ještě u toho zvedá hlavu (dostihoví koně), je třeba ho nejdříve naučit vytáhnout si a vyklenout krk a z toho se má učit zastavit.

Po krátké přestávce v zastavení Isabella zkrátila otěže, uvolnila hubu, nechala koně vyklenout týl, rozešla se a upravila tempo kroku (trochu zasedla a přizvedla ruce, aby koně zpomalila). Pak pokračovali v práci na dvou stopách. Dovnitř plec na stěně > malý kruh > dovnitř plec na stěně > na druhou ruku to stejné. Poté nechat koně vytáhnout krk. Otěže zkrátit, koně ohnout a na stěně travers > z rohu obloukem změnit směr a překrok. Nechat koně vytáhnout > zkrátit > na druhé stěně travers > obloukem změnit směr a překrok. Vytáhnout, pauza v zastavení. Zkrátit otěže, hubu uvolnit stihlem, týl pákou, pokud kůň neposlechne, je třeba mu ohnout krk a tím ho uvolnit. Pak jezdili v pracovním klusu: dovnitř plec > velký půlkruh v živém lehkém klusu > zase dovnitř plec. Nechat koně vytáhnout krk na krátké stěně v lehkém klusu > po diagonále změnit směr > zkrátit klus > v rohu koně ohnout > zasednout > dovnitř plec.

Na malém kruhu procvičovali i kontra dovnitř plec. Je to příprava na překrok, aby kůň nepadal na lopatku. Pak zkoušeli na malém kruhu renver - skoro až obrat okolo předku. Kůň přitom jde krokem na malém kruhu ohnutý k vnější ruce a z toho po něm chce jezdec uhýbání zádí z kruhu ven.Při ohýbání krku v kroku je někdy lepší začít na malém kruhu, protože na rovné linii mají koně zpočátku tendenci utíkat ven. Pokud i přesto utíká ven, je třeba otevřít vnitřní otěž. Cvičení lze provést takto: rovně > malý kruh s ohnutím krku > rovně s vytažením krku > atd.

Obr. 2: Poloviční překroky bude muset tato dvojice ještě hodně procvičovat.

Další den procvičovali po uvolnění koně opět práci na dvou stopách, ale tentokrát se věnovali více klusu. Jezdkyně seděla křivě a kůň ztrácel kmih, proto jezdila v lehkém klusu. Tím, že budu pracovat na 2 stopách v dostatečném natažení a v lehkém klusu, učím koně klusat i při těchto cvicích dobře vpřed.

Ve cvalu se chtěli věnovat přeskokům, které dvojici činily problémy. Začali cvalem na velkém kruhu, pak kontracval, přičemž PK vyžadoval při kontracvalu ohnutí k vnitřní ruce. Po vytažení a přestávce v zastavení prováděla dvojice na kruhu přeskoky z normálního cvalu do kontracvalu. Tento postup je dobrý pro koně, který se přeskoky teprve učí; musí však dobře zvládat kontracval. Pak se s ním cválá na kruhu ve správném cvalu, ale ve velmi mírném kontrasestavení (krk téměř rovný), to už koni říká, že bude kontracval. Po pobídce do přeskoku tak přeskočí buď správně, nebo nejdřív zádí a opozdí předek, ne naopak. To je menší chyba, než kdyby přeskočil jen předkem.

Kůň má pro přeskok cválat svižněji a prostorně, potřebuje dlouhou fází vznosu, aby měl čas si přeskočit. Při přeskoku vlevo je třeba se podívat doprava. Jezdkyně příliš často strká při různých cvicích dozadu vnější holeň, kůň se ji naučil ignorovat a v přeskoku na ni nereagoval. Musí ho zase naučit reagovat na holeň hned; k tomu slouží práce na dvou stopách, ideálně na malém kruhu. Bělouš byl po celou dobu na levou ruku příliš ztuhlý - ještě není na přeskok připravený.

Pro přeskok zkoušeli i další „fintu“: nejdříve na pravou ruku klusali na kruhu a měnili ohnutí dovnitř a ven, signály otěží stále zjemňovali. Pokračovali kontracvalem v renveru a prováděli v tomto sestavení přechody cval – krok - cval. Jezdkyně měla za úkol sedět na vnější sedací kosti (levé). Po pár přechodech ho nechala ve cvalu uhnout zádí ven, s přestávkami to několikrát zopakovala. Pak nacválala na levou ruku do správného cvalu a po změně ohnutí přeskočila do kontracvalu. Krok, pochvala.

V červnu pak Isabella předvedla svého druhého koně, devítiletého teplokrevného hnědáka. I u něho měla problémy s přeskoky. I jeho jezdila na plné uzdě.

Hned na začátku jí PK poradil, že je třeba koně více uvolnit a rozhýbat mu krk. Ze země

v pozici před koněm oživili hubu stihlem,

pak stihlem ohýbali krk s otevřeným týlem, (když u ohnutého krku rychle povolí otěž, kůň se má vrátit do původní pozice pomalu - pokud se tam vrátí rychle, bylo ohnutí krku provedeno násilně),

pak uvolnili hubu pákou – dokud kůň nepovolí hubu na působení páky, nelze ho pákou ohýbat,

působením stihla s pákou docílili vyklenutí týlu (tím se kůň připravuje na páku, učí se s ní hrát).

Stihlo zvedá hlavu, páka klene týl.

Obr. 3: Ohýbání krku koně na stihlu a páce.

Nejdříve koně „opracovali“ na dvou stopách; dovnitř plec, poloviční překroky v kroku. Pro oživení pohybu bylo potřeba provést pár přechodů krok - zastavení – klus. Pak projeli stejnou práci na dvou stopách v klusu, prokládali ji lehkým klusem na velkém kruhu s vytažením krku. I tento kůň předváděl pod Isabellou nevýrazné, těžkopádné překroky v klusu.

Pak zkoušeli přeskoky, opět na velkém kruhu ze správného cvalu do kontracvalu. Jezdkyně má cválat na správnou nohu v mírném kontrasestavení. Pak narovná koni krk, zatíží vnitřní sedací kost a nohama dá signál k přeskoku do kontracvalu. Po přeskoku je třeba koně hned zastavit, pochválit, ne cválat kilometry. Na pravou ruku měl kůň tendenci přeskočit zádí hodně dřív. Jezdkyně si musí hlídat napnutí budoucí vnější otěže (čili pravé) a musí najít nejlepší tempo cvalu pro přeskok – ani málo ani moc.

Další den se ještě vrátili ke zlepšení polovičního překroku. Po uvolnění a protažení koně prováděli cvičení: na pravou ruku na malém kruhu v pomalém kroku do kontrasestavení > vyjet na stěnu a renver (když neuhne zádí hned ven, ihned bičík) > reverzní pirueta (= extrémní renver čili obrat okolo předku v kontrasestavení – zlepšuje mobilitu zádě) > na levou ruku malý kruh a na něm renver > z toho poloviční překrok do diagonály.Překrok je obecně těžký cvik, protože pro koně je nepřirozené jít do strany po směru ohnutí, proto kůň často padne na vnitřní lopatku (hlavně na stranu, na kterou se špatně ohýbá). Jezdec pak většinou stáhne vnitřní ruku přes krk. Musí ale udělat něco jiného: vnitřní rukou ohnout krk a vnější dát od krku; tím přesune váhu na vnější lopatku a zachová ohnutí k vnitřní ruce.

Obr. 4: Chvilka soustředění před vykročením.

Stejné postupy zkoušeli i v klusu; zpočátku opět zvolili lehký klus, aby se udrželo živé tempo koně. Pro zajímavost vyzkoušeli i překrok ve cvalu. Kůň u toho však „poskakoval“. Philippe Karl prohlásil, že dokud kůň takto provádí cvalové překroky, nezačal by vůbec s přeskoky. Pokud má kůň udělat korektní přeskok, musí ovládat cvalové překroky.

Výsledkem tréninku bylo poznání, že Isabellini koně potřebují:

častěji procvičovat ohýbání a prodloužení krku

zdokonalit překroky ve všech chodech

zatím zapomenout na přeskoky.